... na tomto blogu. Úplně první příspěvek na Jiném právu se týkal toho, jak Soudní dvůr zkracuje svoje rozhodnutí. Nuže, nabízím další příklad:
Rozsudek ze dne 3. října 2006, Banca Popolare di Cremona , C-475/03 (velký senát, generální advokát F.G. Jacobs, C. Stix-Hackl)
Rozsudek stojí za pozornost ani ne tolik pro výklad práva Společenství, který poskytuje, jako spíše pro to, co v rozsudku Soudní dvůr neřekl. Jednalo se o otázku slučitelnosti daně z obratu zavedené v Itálii s komunitárním systémem daně z přidané hodnoty. Generální advokát Jacobs ve svém stanovisku italskou daň považoval za neslučitelnou s šestou směrnicí. Zároveň však navrhl revoluční věc: posunout časové účinky rozsudku Soudního dvora do budoucnosti tak, aby Itálie nemusela nést následky tohoto porušení, neboť vyplývalo z předchozího schválení daňového zákona ze strany Komise. Za účelem argumentace ohledně takové možnosti proběhlo na Soudním dvoře opakované ústní jednání, kterého se zúčastnilo 15 členských států. Vzhledem k odchodu generálního advokáta Jacobse předložila druhé stanovisko ve věci generální advokátka Stix Hackl. I ona konstatovala rozpor italské daně se směrnicí a stejně jako Jacobs navrhovala odsunout časové účinky rozhodnutí do budoucnosti.
Soudní dvůr vyřešil celou věc jinak: shledal, že italská daň je se směrnicí v souladu, přičemž v jeho rozsudku budeme marně hledat jakoukoliv zmínku o argumentech předložených účastníky řízení nebo zmíněnými generálními advokáty. I to je výsledek současné snahy Soudního dvora o urychlení své práce. Zda je to krok správným směrem, je však na pováženou.
Mám vůči francouzskému stylu odůvodnění hluboké pochybnosti a Mitchel Lasser mne vůbec nepřesvědčil, že styl ESD, který je jakýmsi mutantem na francouzský styl,je dobrý.
OdpovědětVymazatMůj základní problém je, že číst Alexyho teorie o právním diskursu mne baví, ale když se to vůbec neprojeví v soudním rozhodnutí, k čemu pak takovéto teorie vůbec jsou? K uspokojování pomatených akademiků?
K správnosti rozhodnutí ESD pak lze přistupovat jen ve slepé víře, že jsou to chytří pánové, a proto asi dobře rozhodli. Nebylo by pak ještě efektivnější odůvodnění úplně zrušit, protože pak bychom ještě omezili náklady na překladatelský tým?
Pokud je pravda, že postmodernita dekonstruuje prvky moderního paradigmatu práva, a že se v některých aspektech právo začíná podobat právu předmodernímu, možná někdy dojdou ocenění i tato slova mého oblíbeného 700 let mrtvého soudce:
„Nebylo by dobré, aby kdokoliv mohl obsah rozhodnutí posuzovati nebo říci “to je či není podobné jinému rozhodnutí”; upovídaní lidé musí být ponecháni ve tmách a jejich ústa musí zůstat uzavřena, aby tím nebyla způsobena škoda jiným … Protože nikdo nesmí znát tajemství nejvyšších soudů, které nemají nad sebou nikoho kromě vůle Boží a které někdy rozhodují proti slovům zákona nebo dokonce proti zákonu, a to z důvodů, kterým rozumí jen soudci a Bůh ... Tak se tomu stane občas z důvodů, které nesmí býti formulovány ani nikomu zpřístupněny.“
Plně souhlasím. Ostatně co se týče ignorování stanoviska generálního advokáta či přinejmenším některých jeho argumentů, nelze nevzpomenout na tak kontroverzní kauzu jakou je Unilever. Ani tam se ESD s argumenty Jacobse (podle mne velmi přesvědčivými) vůbec nevypořádal.
OdpovědětVymazatNo a co se týče odůvodňování soudních rozhodnutí a la francouzský styl, tak si vzpomínám, že jsme někde četl názor českého soudce (myslím z NS ... už si to nevybavuji), že soudci jsou tu od toho, aby rozhodovali a ne aby odůvodňovali. :o)
Nedávno jsem se bavil s jedním referendářem ze Soudního dvora. Na moje námitky o úrovni odůvodnění rozhodnutí SD říkal, abych se podíval na rozhodnutí ze šedesátých let. To má samozřejmě pravdu, opomněl však jednu důležitou věc: tehdy byly dostupné zprávy k jednání, které shrnovaly argumentaci účastníků. Tyto zprávy již dnes nejsou součástí rozsudků a navíc vypadají tak, že tam soudce zpravodaj v podstatě pouze uvede odpověď, kterou účastník navrhuje, aniž by si dal práci tam uvést také argumenty.
OdpovědětVymazatKdyž jsem seznamoval s praxí SD právníka ze Spojených států, který tam několik let praktikoval, nevěřil svým očím: prakticky všechny dokumenty Nejvyššího soudu USA jsou dostupné na internetu, tedy kompletní podání a záznamy z jednání před NS.
Já myslím, že charakteristika autoritářského diskursu, kterou tady podal Zdeněk níže, dopadá plně na SD. Sd prostě bere argumentaci účastníků jako "užitečný podklad", nikoliv jako něco, s čím se měl vypořádat, aby zvýšil legitimitu a také odpovědnost svého rozhodování.
"No jo, když oni tam toho mají tolik a musí chránit všechny občany EU, jejichž práva jsou pošlapávána národními soudy (zvlášť těmi nejvyššími...)"
Taky Vám připadá, že je tam něco špatně???
K JK: Souhlas. Joseph Vinning, od něhož jsem si distinkci autoritářský vs. autoritativní vypůjčil, ostatně upozorňuje, každá právní kultura nevyhnutelně obsahuje oba rasy, a pak pléduje pro to, aby ten rys autoritativní převážil. Neexistuje tedy asi stát, kde by rysy autoritativní zcela převážily nad rezidui autoritářské kultury. Obecně směrem k autoritativní kultuře tenduje common law.
OdpovědětVymazat