26 prosince 2006

Česká akademická soda

K mým nejoblíbenějším silvestrovským pořadům vždy patřila Česká soda. Je to asi nejblíže, co se česká satira dostala k Monthy Pythonům. Nevím, kam se soda v posledních letech poděla. Čtvrtníček má letos zřejmě příliš mnoho práce s poháněním svých čivav na saních, takže asi zase nic nebude. Co dělati, mléka nemaje?

Naštěstí je zde mnoho autorů, kteří jsou s naprosto vážnou tváří schopni vtipy autorů České sody plnotučně nahradit. Tomu, kdo se chce do nového roku prosmát (či proplakat) nabízím předčasně silvestrovské výňatky z materiálu pro zasedání vědecké rady Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze ze dne 14. 12. 2006 s titulem „Václav Pavlíček: Demokratický právní stát a postavení soudů v ústavním systému ČR; několik tezí“. Je to soda. K největším bublinkám by patřilo:

„Pojem demokratický právní stát v článku 1 odst. 1 Ústavy se odlišuje od pojmu právní stát znakem demokratičnosti.

[...]

Dělba moci zabraňuje, aby se některá složka státní moci nebo některý funkcionář uchopil moci totálně, nastolil svoji diktaturu.

[...]

Soudnictví ústavní i obecné se vyznačuje demokratickým deficitem. Soudci nejsou v žádném směru, a to ani zprostředkovaně, odpovědni lidu. Porotní systém neexistuje a účast laického živlu, který se uplatnil v době první republiky i v některých civilních záležitostech, je věcně omezená a jeho společenská prestiž v současné době značně upadla. Soudní moc však nemá svými úkoly především zajišťovat demokracii, ale právní jistotu v koncepci právního státu. Jedině tehdy, jestliže působí v systému dělby a vzájemného ovlivňování jednotlivých složek státní moci, může naplňovat funkce demokratického právního státu. Naprostá separace jednotlivých mocí působí proti tomuto principu. Proti principům demokratického právního státu působí i tzv. aktivismus soudů. [...]

I několik rozhodnutí Ústavního soudu v poslední doby, směřujících k separaci soudní moci a její nadvládě nad jinými mocemi, směřuje k oligarchizaci soudnictví a k nastolení soudcovského státu. Nejvýrazněji se takové názory většiny členů Ústavního soudu uplatnily ve sporu mezi předsedkyní Nejvyššího soudu a prezidentem republiky. [...]

V právních názorech většiny Ústavního soudu se nepromítá skutečnost, že prezident republiky je především hlava státu. V řadě států s parlamentní formou vlády hlava státu významně ovlivňuje soudní moc ať již jako předseda Nejvyšší soudcovské rady nebo jiným způsobem. Ústavní soud se pokouší jeho postavení „dekapitovat“ a sám se postavit na místo nejvyššího orgánu moci ve státě. Bez hlavy státu a jeho autority se však stát nevyhnutelně rozkládá a taková stanoviska proto škodí nikoliv jen instituci prezidenta republiky, ale státu jako takovému. Snaha některých funkcionářů soudnictví, aby zcela autonomně rozhodovali o všech otázkách řízení soudů včetně jejich personálního obsazení směřuje k pojetí cechů, které samy rozhodují, koho do sebe přijmout a koho vyvrhnout. [...]

Po období „války soudů“, kdy např. většina soudců ÚS se peticí dožadovala potrestání soudců obecných soudů pro jejich právní názory odlišné od názorů členů ÚS, zřejmě nastává doba oligarchizace soudnictví a vytváření zvláštní kasty, odmítající však nést solidárně rizika ve společnosti i odpovědnost za důsledky svých rozhodnutí. [...]

Samočisticí proces v soudnictví dostatečně nepůsobí a nastolený trend by jevy v publicistice označované jako Berdychův gang nebo různé jiné morální závady, jako je alkoholismus apod., dále podpořil. [...]“

Nevím. Berdychův gang nezvládám a do oligarchické kasty nepatřím, tak si alespoň (tzv. aktivisticky) z kolegiální solidarity otevřu flašku. Jedna věc mě ale děsí více, než Berdychův gang či soudcovský alkoholismus. Tou je úroveň debaty na vědecké radě nejstarší a nejslovutnější právnické fakulty ve zemi. Nikdo nepochybuje o tom, že některé z věcí výše naznačených jsou skutečně problematické a vyžadují podrobné diskuse. Však také debata na podobné motivy probíhá po celé (nejprve Západní, nyní již skutečně celé) Evropě po dekády. Od učeného fóra zasloužilých akademiků by se nicméně dalo očekávat trochu jiná úroveň debaty než teorie o temném spiknutí Ústavního soudu, jehož účelem je „dekapitovat“ hlavu státu, gangsterech v soudních talárech a soudcovském alkoholismu. Podobné obraty a argumentační propracovanost bychom očekávali spíše na stránkách Blesku, tam nicmémě doprovázené o barevná fota opilých soudkyň či nákupní seznamy dévédéček pedofilních soudců.

Obraz dekapitované hlavy státu je, necháme-li stranou kvalitu tohoto obratu coby oxymóronu, zábavným obrazem pro rok 2007. Až vyprchají bublinky z české sody, jaký bude nový rok?

Napadlo mne, že by možná nebylo špatné pojmenovávat české (justiční) roky podle zásadních událostí, které se v daném roce právně/justičně odehrály. Něco ve stylu čínského lunárního kalendáře nebo vročení na Zeměploše Terryho Pratchetta (rok ovocného netopýra apod). Rok 2006 by tak byl asi rokem lvice; lvice bojující a vítězící. Bude rok 2007 rokem dekapitované hlavy státu? Obraz je to vskutku zajímavý: otázkou bude, zda to bude zároveň rok strašáka v poli, jenž marně hledá hlavu, která mu upadla do kukuřice, nebo graficky dokonalá gotická noční můra hodná Tima Burtona, která probudí českou justiční Sleepy Hollow?

Vše dobré v roce Dekapitované hlavy státu.

1 komentář:

  1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat