Michaela Onuferová: Experiment - Statistická diskriminace bývalých vězňů na českém pracovním trhu

Česko se dlouhodobě řadí mezi země s nejvyšší vězeňskou populací. Podle květnových čísel je náš počet vězňů na 100 000 obyvatel 211[1] – tímto se blížíme výrazně více průměru zemí východní Evropy, Ruska a Turecka (236) než Evropě západní (84). Celosvětově zaujímáme 64. příčku, v kontextu EU jsme na 4. místě. Naše věznice pracují na 107.7 % kapacity[2], což nám zajišťuje umístění v první desítce zemí EU.

Náklady na tento druh trestu jsou nemalé; v roce 2014 dosahovaly na téměř 8 miliard Kč[3], tedy zhruba 1200 Kč na jednoho vězně na den. Suma dluhu trestaných osob, ať už během či po výkonu trestu, činila k 31. 12. 2014 292 milionů Kč. Úspěšnost vymáhání peněz se pohybuje pouze okolo 3 %, čemuž výrazně napomáhá i zhoršená situace na trhu práce.

Ukončením výkonu trestu odnětí svobody začíná trest nový

Právě neschopnost či nevůle získat řádné zaměstnání je jedním z největších, a na první pohled těch méně zřejmých, nákladů trestu odnětí svobody. Možných příčin je zde několik; zpřetrhané sociální vazby s bývalými známými nahrazují vazby na spoluvězně, pobyt ve vězení jako takový může vytvořit negativní postoj a vymezení oproti běžné společnosti, na překážku je konečně také dluh i chybějící pracovní zkušenost. 70 % bývalých vězňů se tak práci hledat ani nesnaží a stávají se dobrovolně recidivisty či příjemci sociálních dávek. Ze zbylých 30 % pouze třetina zaměstnání reálně získá. Toto může být v širším kontextu vztaženo i k osobám, které mají „pouze“ záznam v trestním rejstříku (k lednu 2015 to bylo více než 425 000), jelikož náboráři i přes neoprávněnost požadavku vyžadují bezúhonnost pro výkon zaměstnání, u kterého je trestní rejstřík irelevantní.

Experiment: Fiktivními životopisy k reálné odezvě

Právě z těchto myšlenek vychází experiment popsaný blíže v bakalářské práci The Effect of Criminal Record on Employment Prospects: A Field Experiment, kdy byly 4 dvojice životopisů rozesílány na reálné nabídky práce ve čtyřech krajích České republiky během září až listopadu 2015.

Životopisy byly vytvořeny tak, aby z hlediska vzdělání, věku, pohlaví (a v případě životopisů bývalých vězňů i počtu trestů) odpovídaly profilu typického českého vězně. Vzniklo tak 8 fiktivních životopisů třiatřicetiletých mužů s vyučením, z nichž trestaní měli za sebou jeden, maximálně dva tresty. Vyučení (obor elektrikář) bylo zvoleno čistě pro možnost odpovídat na větší spektrum nabídek práce (pouze základní vzdělání má 44 % vězňů, vyučení potom 39 %), recidiva byla zahrnuta pro porovnání, zda je počet trestů pro zaměstnavatele významný. Trest byl v životopise naznačen pracovní zkušeností z vězení. Použity byly firmy, které otevřeně spolupracují s věznicemi poskytováním pracovních míst vězněným.

V rámci experimentu bylo obesláno 205 nabídek práce na pozice manuálních pracovníků vyžadující pouze základní vzdělání či vyučení v daném oboru. Odpovědi jednotlivých kandidátů z dvojice byly rozesílány v rozmezí jednoho až dvou dnů v rotujícím pořadí. Z experimentu byly vynechány nabídky práce, které již předem vylučovaly adepty se záznamem v rejstříku trestů z přijímacího řízení.

Každému z kandidátů byla pro sledování odezvy zřízena emailová schránka; dále byla sledovaná návratnost pomocí dvou telefonních čísel, jednoho pro trestané, jednoho pro netrestané fiktivní kandidáty.

Pro stejnou odezvu musí bývalý vězeň odeslat téměř 2-krát více žádostí o práci

Pravděpodobně nikoho nepřekvapí, že ve výsledcích netrestaných a trestaných fiktivních kandidátů byl rozdíl. Z 205 reakcí na nabídky práce bylo v případě netrestaného člověka úspěšných 67 pokusů (32,68 %), v případě netrestaného pouze 36 (17.56 %). Průměrný bývalý vězeň by tak musel rozeslat 1,86-krát více žádostí o práci, aby se dostal na stejnou úroveň pozitivní odezvy jako netrestaný protějšek – a to jsme pouze ve fázi emailové komunikace s náborářem. Chí-kvadrát testem nezávislosti se tento rozdíl v chování ke dvěma skupinám žadatelů o práci projevil jako statisticky významný a byla zamítnuta hypotéza náhodnosti rozdílné odezvy.

Velmi zajímavá je i negativní odezva na zaslané životopisy. Zatímco netrestaní uchazeči obdrželi pouze 1 email se zamítnutím žádosti o práci, trestaným se sešlo celkem 10 negativních odpovědí. Z velkého chybějících reakcí (137 u netrestaných, 159 u trestaných) usuzuji, že standardní je nechtěného uchazeče ignorovat, dále mu nepsat a ušetřit čas oběma stranám. Trestaným uchazečům se však sešlo 10 emailů vysvětlujících, že nemají potřebnou kvalifikaci, případně je místo již obsazené (ačkoliv netrestaný uchazeč z dvojice mnohdy dostal pozvání k pohovoru). Tento úkaz přisuzuji špatnému svědomí náborářů, kteří člověku nedávají šanci získat zaměstnání, ačkoliv mu nechybí potřebné kompetence.

Pouze 1 z 205 oslovených náborářů se zeptal na povahu spáchaného trestného činu u trestaného kandidáta.

Stigma záznamu v rejstříku trestů? Pro zaměstnavatele důležitější než pracovní morálka, zkušenosti a výkonnost

Experiment byl v další fázi doplněn dotazníkem pro náboráře, jejichž kontakt byl uveden u nabídek práce na pracovní místa s nízkou kvalifikací. Kontext byl zde širší a otázky byly pokládány v souvislosti s osobami se záznamem v rejstříku trestů obecně. Pouze 44 % respondentů uvedlo, že by pravděpodobně byli ochotni takového uchazeče zaměstnat a jen alarmujících 16 % nikdy nevyžaduje výpis z rejstříku trestů.

Mezi nejčastějšími obavami byla uváděna obava z recidivy (88 % respondentů), obava z porušování pravidel na pracovišti (40 %) nebo možného narušení pracovního kolektivu. Pouhých 8 % náborářů označilo jako jedno z hlavních rizik nedostatečné pracovní zkušenosti (8 %) nebo nízkou pracovní morálku (16 %); nabízená kategorie nízké pracovní výkonnosti nebyla zvolena ani jednou. Toto jen dále poukazuje na váhu stigmatu záznamu v rejstříku trestů.

Možná řešení? Revize právního systému i alternativní tresty

Provedený experiment má jistě své limity, od nepříliš rozsáhlého vzorku přes chybějící kontakt s potenciálním zaměstnavatelem po pozvání na pohovor po úzkou specifickou skupinu (fiktivních) bývalých vězňů, pro kterou byl experiment proveden. Věřím však, že jak experiment, tak dotazníkové šetření dostatečně jasně poukazuje na význam stigmatu záznamu v trestním rejstříku.

Současné situaci by mohla výrazně pomoci konkrétnější specifikace v českém právním systému a sjednocený pohled zákoníků stejně jako lepší systém sankcí a kvalitnější dohled nad dodržováním práva. Dlouhodobě se potom nabízí větší využívání alternativních trestů, revize trestů za jednotlivé trestné činy či úprava podmínek pro zahlazení odsouzení.

S rostoucím trendem vězeňské populace v Česku je toto logický krok z hlediska ekonomického i sociálního, ve státní i osobní rovině.

PS. Příspěvek je shrnutím bakalářské práce Michaely Onuferové "The effect of criminal record on employment prospects: a field experiment", obhájené v červnu 2016 na Národohospodářské fakultě VŠE a prezentované na workshopu Právo a ekonomie: Druhý studentský workshop

---

[1] Prisonstudies.org, Highest to Lowest – Prison Population Rate (citováno k 20.9.2016)

[2] Prisonstudies.org, Highest to Lowest – Occupancy level (citováno k 20.9.2016)

[3] Statistická ročenka vězeňské služby České republiky, 2014