Josef Montag: Nehody a náhody - proč zatím nesnižovat trestní odpovědnost viníků nehod

Jakub Drápal před několika dny zveřejnil na blogu Jiné právo a poté v Lidových novinách (30. července) článek kritizující možný trest odnětí svobody pro řidiče kamionu ze Studénky. V něm argumentuje, že by šlo o trest nespravedlivý, nefunkční a iracionální. Debata o tom, jaké tresty jsou v podobných případech vhodné a jak podobným situacím efektivně bránit, je velmi potřebná. Některé autorovy argumenty, ač dobře míněné, jsou však analyticky chybné. Implementace jeho doporučení by pak mohla mít za následek zhoršení bezpečnosti dopravy a ztráty lidských životů. Proto považuji za potřebné tyto omyly uvést na pravou míru.

Argument č. 1. Nehoda nebyla způsobena jen řidičem, ale nešťastnou kombinací jeho chování a náhodných faktorů. Za jiných okolností by ke srážce s vlakem nedošlo – stejně jako ve většině případů, kdy řidiči projeli přes přejezd navzdory výstražnému světlu. Proč má být řidič potrestán za stejné chování jinak než ostatní?

Problém s tímto argumentem je dvojího rázu. Za prvé, vznik vesmíru, a tedy vše ostatní v našem světě, je výsledkem náhody, alespoň dle standardní teorie. To, že jsme se narodili, je náhoda. Náhoda je všudypřítomná. Pokud by tedy přítomnost náhody byla připuštěna jako argument ve smyslu, který autor prosazuje, žádné chování by nemohlo být spojeno s jakýmikoli důsledky. Trestní právo, ale i jakékoli jiné, by bylo zbytečné. 

Za druhé, autor pomíjí fakt, že řidičovo chování zásadním způsobem vytvořilo podmínky, které k nehodě vedly. Pokud by řidič před přejezdem zastavil, pravděpodobnost, že k nehodě dojde, by byla nulová. Současně měl řidič velmi dobrou informaci, že ke srážce s vlakem může dojít – červené světlo a závory znamenají, že přes koleje brzy projede vlak. Řidičovo chování tedy bezprostředně vedlo ke vzniku situace, ve které mohla nastat nehoda. A tomu šlo zabránit zastavením před závorami. V tomto smyslu je tedy nehoda jednoznačně důsledkem řidičova jednání a musí za ni nést odpovědnost. 

Argument č. 2. Situace na přejezdu byla dlouhodobě neřešená. Byly zde nainstalovány kamery, přesto se přes přejezd běžně jezdilo i při blikajících červených světlech. To naznačuje, že veřejné orgány nepostihovaly takto závažné porušování bezpečnosti dopravy a předpisů. Jak Jakub Drápal dále rekapituluje, na stejném místě se před dvěma lety nastala shodná situace, kdy mezi závorami uvízl kamion, nic se ale nestalo a řidič dostal pokutu 2500 Kč. Dle jeho názoru není správné, aby byl řidič trestán za nehodu, když shodné jednání bylo veřejnými orgány de facto tolerováno.

Jakub Drápal zde, velmi správně, poukazuje na možná selhání policie a místní správy. Zmíněná pokuta je vskutku směšná. Za podobný přestupek si dokážu představit pokutu deseti nebo stonásobnou, a případně v kombinaci s nepeněžní sankcí - zejména jedná-li se o těžký nákladní vůz. Četnost daného přestupku na daném místě ale navíc značí, že řidiči zde nedostávali pokuty téměř žádné. Na druhou stranu je třeba říci, že policie nikdy nebude stát na každém rohu a s jistotou pokutovat každý přestupek – bylo by to velmi nehospodárné. Stejně jako nehoda je pokuta za přestupek nutně výsledkem náhody.

Slabé vymáhání předpisů, ať už v důsledku omezených zdrojů, či selhání veřejných orgánů však není argumentem pro nižší tresty za zavinění vážných dopravních nehod. Naopak, jde o argument pro tresty vyšší. Logika je jednoduchá, ale zásadní: Řidič, který vjede na přejezd, když blikají červená světla, si kupuje jakousi „pekelnou loterii“, kdy s velkou pravděpodobností přejezd projede, ušetří si minutu času a decilitr nafty a nic se nestane; s malou pravděpodobností dostane malou pokutu – jak již víme; a konečně, s malou pravděpodobností způsobí nehodu s možnými následky na životech lidí. Jaká situace nastane, dopředu nikdy s jistotou neví, to je náhodná složka.

Pro většinu z nás je taková loterie nezajímavá – na světla zastavíme. To však neplatí pro každého. Cílem pokut a trestů za zavinění nehody je učinit tuto loterii dražší. Tak aby si ji méně řidičů koupilo, bylo méně nehod a méně zmařených životů. Pokud jsou pokuty de facto nulové, jediné co má vliv na cenu pekelné loterie, je výše trestu za zavinění nehody.

Je pak řidič trestán za selhání veřejných orgánů, jak naznačuje Jakub Drápal? Ano i ne, řidič čelí vysokému trestu v případě nehody, ale zato šetří na případné pokutě. Každopádně řidič si loterii dobrovolně „koupil“. Pokud by snížení ceny loterie vedlo k tomu, že si ji koupí více řidičů, důsledkem bude více situací, při kterých mohou vzniknout nehody a umírat lidé. To je pravděpodobná cena za „spravedlnost“ v pojetí, které autor v článku prosazuje. 

Argument č. 3. Trest odnětí svobody nepůsobí preventivně. Jde o zásadní tvrzení, které autor podporuje dvěma argumenty. Prvním je citace 50 let starého textu profesora Oto Novotného. Z ničeho však není zřejmé, že se jedná o (celosvětově) nejdůležitější citaci k tomuto tématu za posledních pět desetiletí. To nepůsobí dobře. Za druhé, o nedostatku preventivního efektu trestu prý svědčí fakt, že den po nehodě byly na studéneckém přejezdu zaznamenány další průjezdy aut přes blikající výstražná světla. Toto pozorování však neobsahuje žádnou informaci ohledně preventivního působení trestů. Žádná ze složek, které tvoří „cenu“ pekelné loterie, se totiž nezměnila. Jak autor informuje, den po nehodě zde nebyla policie. Tresty, které hrozí v případě nehody, zůstaly stejné. Jediné, co se stalo je, že si předešlý den někdo vytáhl špatný „los“. Pro ty, co by si loterii koupili včera, nebyl důvod nekoupit ji dnes. Preventivní působení trestů je zde klíčovou otázkou. Způsob, jakým se s ní autor expresně vypořádal, však není přesvědčivý.

Jak jsem již zdůraznil, autor správně identifikuje možná selhání na straně veřejných orgánů. Radikální zvýšení pokut za přestupky, které bezprostředně ohrožují lidské životy, by bylo nenákladným opatřením a bylo by zřejmě zcela na místě. Ač policie nemůže být všude, lze si představit intenzivnější přítomnost policistů na místech, kde se tyto přestupky dějí; pokud by více nechyběla jinde. Možná potřebovali více policistů. V těchto bodech bychom se s Jakubem Drápalem nejspíše shodli. Dokud však tato přání nejsou realitou, bylo by naivní a životu nebezpečné snižovat tresty za zavinění nehod s vážnými následky. 

Josef Montag