O nefunkčnosti peněžitého trestu a koncepce denních pokut I.

Peněžitý trest je jedním z alternativních trestů a v současnosti i tím nejdůležitějším. Nový trestní zákoník zavedl koncepci peněžitého trestu vyměřovanou skrze tzv. denní pokuty. Ty v sobě spojují dva základní principy trestání – závažnost jednání a individualizaci trestu k osobě pachatele. Z názvu příspěvku je zřejmé, že s novou koncepcí to není tak žhavé, jak by se mohlo zdát (či na právnických fakultách vyučovat).

Teorie

Počet denních sazeb je určen podle povahy a závažnosti trestného činu (zde se projevuje hledisko formální rovnosti) a výše jednotlivé denní sazby podle osobních a majetkových poměrů pachatele (hledisko materiální rovnosti). Peněžitým trestem je násobek těchto dvou veličin. Výsledkem by tak mělo být, aby peněžitý trest měl podobný vliv na různě movité pachatele.

Zákon stanoví limity pro počet denních sazeb (20-730) i výši denní sazby (100-50000 Kč). Podle trestního zákoníku se má při stanovování výše denní sazby přihlížet zejména k čistému příjmu, který pachatel má, nebo by mohl mít za jeden den. Všechny podklady pro určení výše denní sazby mohou být soudem odhadnuty. Odhadem by tyto částky měly být (podle důvodové zprávy) stanoveny „zejména v případě, kdy pachatel v době ukládání trestu nepracuje, anebo kdy v důsledku jeho postoje k trestnímu řízení není možné jeho skutečný denní příjem náležitě zjistit.“ Česká úprava neposkytuje vícero dalších informací nad rámec zmíněného.

Analýza praxe

Tolik teorie. Zajímavá, podle zahraničních vzorů. Co ale praxe? Reflektuje to vůbec nějak? Pro zodpovězení této otázky jsem se vydal do spisů, konkrétně u Obvodního soudu pro Prahu 2 a Okresního soudu v Jeseníku. Vycházet budu primárně z 288 rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 vydaných mezi 11. květnem 2009 a 23. červnem 2014 – v Jeseníku bylo vydáno za stejné období jen 19 peněžitých trestů ve formě denních pokut, někdy je tedy uvedu jen pro porovnání, ale nebudu z nich primárně vycházet.

Jak movití byli pachatelé, kteří byli odsouzení k peněžitému trestu? Majetkové poměry primárně zjišťovala Policie ČR (dále i PČR), pachateli byl uváděn zejména čistý příjem, soudy pak v omezeném množství ověřovaly či zjišťovaly nové údaje. Vzhledem k tomu, že zákon předvídá použití primárně čistého měsíčního výdělku a v zahraničí je tato praxe běžná, omezím se při hodnocení osobních a majetkových poměrů pouze na ukazatel příjmu. To byl také nejčastěji jediný údaj, který se ve spise nacházel a podle kterého tedy soudce mohl rozhodovat. V tabulce níže je naznačeno, jak a v jaké výši byly zjištěny majetkové poměry pachatelů.

Příjem	Počet	Průměrný čistý měsíční výdělek (Kč)	Průměrný peněžitý trest (Kč)	Peněžitý trest / měsíční výdělek
Obvodní soud pro Prahu 2
Zjištěn PČR	239	20 534	21 985	1,07
Zjištěn PČR (bez pachatelů s nulovým příjmem)	230	21 337	22 336	1,05
Zjištěn jinak	16	26 219	23 438	0,89
Nezjištěn	33	-	20 697	-
Celkem	288	-	21 918	-

Z výše zmíněných údajů v tabulce lze vyčíst několik skutečností. Zaprvé – jsou to průměrné ti více majetní, kteří policii neudávají výši svého majetku oproti těm chudším, kteří jej udávají. Proč tomu tak je? Bojí se vyššího peněžitého trestu v absolutních číslech? Tu sice dostanou, ale v průměru jen o tisíc až tisíc a půl, relativně je ale jejich peněžitý trest nižší.

Zajímavé však je, že nejnižší peněžitý trest dostanou ti, kteří údaje o sobě nesdělí a soud je dále nezjišťuje i v průběhu hlavního líčení. Naopak tato skupina by měla dostávat spíše větší pokuty, pokud je sami nesdělí a oproti snaze justice se nepodaří zjistit jejich majetkové poměry, aby tohoto nedostatku nemohly využívat.

Přiměřenost peněžitého trestu k majetku

Hlavní otázkou je, zda je výše jedné denní sazby (popř. celého peněžitého trestu) přiměřená k příjmu pachatele, jak by měla být.

Dostanou vůbec bohatší pachatelé vyšší tresty než chudí v absolutních číslech?

Jak je vidět z výslednice grafu, tak výše denní sazby pro nejbohatší je pouze 1,483x absolutně vyšší než pro chudé. Výše denní sazby je tedy závislá na příjmu, ale pouze zčásti. Nejnižší příjem byl 3100 Kč, zatímco nejvyšší příjem 120 000 Kč, tedy 38,7x větší. Desetina nejbohatších pachatelů měla 8,8x větší příjem než desetina nejchudších (přičemž nebyli započítáni ti, kteří vydělávali 0 Kč či své poměry nesdělili, bylo zohledněno tedy celkem 246 pachatelů). Je tedy zřejmé, že přiměřenost výše denní sazby vůči příjmu je nedostatečná.

Můžeme se na tuto situaci podívat i opačným pohledem, tedy nikoli z hlediska absolutní, ale relativní rovnosti. Pokud vezmeme výši denní sazby a vydělíme jí příjmem pachatele, pak zjistíme, jakou část z příjmu musí pachatel vynaložit na jednu denní sazbu.

  

Jak je vidět z grafu, tak nejchudší musí průměrně vynaložit 6,4x relativně více na zaplacení jedné denní pokuty než nejbohatší. Vezmeme-li opět desetinu nejchudších, pak ta musí průměrně zaplatit 5,4x relativně více než desetina nejbohatších. Je zřejmé, že stanovování výše denní pokuty se neděje tak, jak by se mělo dít.

Je možné, že pro soudce není rozhodující výše denní pokuty, ale celková výše peněžitého trestu, plně v duchu starého trestního zákona.

Dostáváme se však k podobným výsledkům. Nejdříve se podívejme na graf zobrazující poměr peněžitého trestu a příjmu.

V tomto případě docházíme k tomu, že výše peněžitého trestu stoupá s příjmem pachatele. Peněžitý trest uložený nejbohatšímu pachateli je 2,04x vyšší než ten uložený nejchudšímu dle lineární rovnice. Desetina nejbohatších zaplatí (lehce paradoxně) 2,15x vyšší peněžitý trest než desetina nejchudších.

Další graf ukáže, kolik měsíčních platů musí pachatel vynaložit na zaplacení peněžitého trestu.

Nejchudší musí vynaložit 4,3x relativně více peněžních prostředků na zaplacení peněžitého trestu, než nejbohatší. Desetina nejchudších pak musí vynaložit na zaplacení peněžitého trestu 3,94x více než desetina nejbohatších.

Hypotéza byla velmi jemně potvrzena, na platnosti argumentu to však nic nezměnilo. Naopak to ukazuje na nepřijetí koncepce denních pokut. Rozdíly mezi chudšími a bohatšími se zmírnily, stále však zůstávají velmi vysoké a nerovnost mezi nejchudšími a nejbohatšími je velmi výrazná.

Závěr

Co z toho vyplývá? Koncept denních pokut není aplikován a soudci nerozhodují podle trestního zákoníku. Zároveň ale do určité míry respektují požadavek přiměřenosti k majetku a bohatším dávají v absolutních číslech vyšší peněžité tresty než chudším.

V následujících příspěvcích budou rozebrány další výsledky (II. příspěvek) i důvody, proč se tak stalo a co s tím (III. příspěvek)

Pozn.1: Jsem si vědom, že grafy nejsou vypracovány ideálně z hlediska statistiky, v odborných publikacích budou zpracovány správně. Věřím ale, že i nyní jsou dostatečně průkazné.

Pozn.2: Tento příspěvek byl prezentován na workshopu Law and Economics 2015 konaného na Právnické fakultě UK v dubnu 2015.