V běžném životě žena, dle sportovních pravidel nikoliv. Indická sprinterka Dutee Chand má v těle vyšší míru přirozené hladiny testosteronu, než je u žen běžné a než povoluje atletický „test pohlaví“. Výsledek? Zákaz závodění. Bez prokázání užití jakýchkoliv zakázaných látek. Za to, že je taková, jaká je. Za to, že není dostatečně ženou.
Na úvod bych rád poděkoval Honzovi Broulíkovi za zajímavý podnět i jeho názor na tuto problematiku.
Už v sedmnácti letech získala Chand bronzovou medaili na Asijských hrách 2013 v běhu na 200 metrů. Později se stala dvojnásobnou juniorskou mistryní Indie a těšila se na letošní hry Commonwealthu. Slibně rozvíjející se kariéru dnes osmnáctileté atletky však letos v červenci zastavil zákaz závodění po neúspěšném testu pohlaví.
Ten zavedla Mezinárodní atletická federace (IAAF) po světovém šampionátu v Berlíně 2009, na němž dominovala jihoafrická půlkařka Caster Semenya. Motivem pro takový test nebylo prý dle IAAF podezření z podvádění, ale zjištění toho, zda nemá atletka neobvyklé zdravotní dispozice, které jí dávají neférovou výhodu oproti ostatním. Dle současných pravidel nesmí přirozená míra testosteronu v těle ženy překročit hladinu 10 nanomolů na litr krve. Pokud chtějí atletky s vyšší hladinou závodit, musejí podstoupit hormonální léčbu nebo přímo operaci, jejímž cílem je snížení hranice testosteronu na nebo pod povolenou mez.
Myslím si, že „test pohlaví“ zasahuje do práv žen nepřiměřeným způsobem. Fair play a rovné šance na vítězství pro všechny jsou na jednu stranu i dle evropských soudů legitimní cíle pro řádné fungování sportu. Je třeba brát ohled také na zájmy ostatních sportovců nebo organizátorů. Při použití zakázaných dopingových látek je trest zákazu závodění zcela legitimní. Chand ale doping nevzala. Nemá za sebou žádnou změnu pohlaví či jinou operaci, která by hladinu přirozeného testosteronu v jejím těle zvýšila.
Narodila se jako žena, vyrostla jako žena a dostala trest za to, že není žena. Za to že hodnota testosteronu v její krvi je vyšší než je u žen běžné. Podle mého názoru bychom neměli trestat ženy za přirozený lidský vývoj, který částečně vybočuje z průměru. Otázkou je, kde leží rovnováha mezi fair play a respektováním přirozeného vývoje člověka. Na odpověď má nyní šest měsíců Arbitrážní soud pro sport, k němuž se Chand odvolala.
Měly by mít ženy s vyšší přirozenou mírou testosteronu právo závodit s ostatními ženami? Nebo mají jednoduše smůlu? Nebo mají závodit s muži?
Na úvod bych rád poděkoval Honzovi Broulíkovi za zajímavý podnět i jeho názor na tuto problematiku.
Už v sedmnácti letech získala Chand bronzovou medaili na Asijských hrách 2013 v běhu na 200 metrů. Později se stala dvojnásobnou juniorskou mistryní Indie a těšila se na letošní hry Commonwealthu. Slibně rozvíjející se kariéru dnes osmnáctileté atletky však letos v červenci zastavil zákaz závodění po neúspěšném testu pohlaví.
Ten zavedla Mezinárodní atletická federace (IAAF) po světovém šampionátu v Berlíně 2009, na němž dominovala jihoafrická půlkařka Caster Semenya. Motivem pro takový test nebylo prý dle IAAF podezření z podvádění, ale zjištění toho, zda nemá atletka neobvyklé zdravotní dispozice, které jí dávají neférovou výhodu oproti ostatním. Dle současných pravidel nesmí přirozená míra testosteronu v těle ženy překročit hladinu 10 nanomolů na litr krve. Pokud chtějí atletky s vyšší hladinou závodit, musejí podstoupit hormonální léčbu nebo přímo operaci, jejímž cílem je snížení hranice testosteronu na nebo pod povolenou mez.
Myslím si, že „test pohlaví“ zasahuje do práv žen nepřiměřeným způsobem. Fair play a rovné šance na vítězství pro všechny jsou na jednu stranu i dle evropských soudů legitimní cíle pro řádné fungování sportu. Je třeba brát ohled také na zájmy ostatních sportovců nebo organizátorů. Při použití zakázaných dopingových látek je trest zákazu závodění zcela legitimní. Chand ale doping nevzala. Nemá za sebou žádnou změnu pohlaví či jinou operaci, která by hladinu přirozeného testosteronu v jejím těle zvýšila.
Narodila se jako žena, vyrostla jako žena a dostala trest za to, že není žena. Za to že hodnota testosteronu v její krvi je vyšší než je u žen běžné. Podle mého názoru bychom neměli trestat ženy za přirozený lidský vývoj, který částečně vybočuje z průměru. Otázkou je, kde leží rovnováha mezi fair play a respektováním přirozeného vývoje člověka. Na odpověď má nyní šest měsíců Arbitrážní soud pro sport, k němuž se Chand odvolala.
Měly by mít ženy s vyšší přirozenou mírou testosteronu právo závodit s ostatními ženami? Nebo mají jednoduše smůlu? Nebo mají závodit s muži?