Podle údajů Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) byla Česká republika v roce 2013 nejvíce žalovanou zemí na světě, tedy co se týče žalob investorů podle dohod na ochranu zahraničních investic. Jednalo se samozřejmě o žaloby solárníků. Pro Českou republiku to přitom není výjimečná situace. Podle historických tabulek je Česko vůbec nejčastěji žalovaná země Evropy a z celosvětového hlediska je dokonce třetí.
Jak těchto "skvělých" výsledků ČR dosáhla?
Organizace UNCTAD vydává každoročně statistiky ohledně žalob, které zahraniční investoři podávají na státy za jejich skutečná nebo domnělá porušení mezinárodního práva, respektive dohod na ochranu zahraničních investic. Jedná se nejen o statistiky za rok 2013, ale i o shrnutí celkových počtů sporů a některých okolností, které UNCTAD sleduje. Například:
Proč zrovna ČR byla nejžalovanější v roce 2013? Jedná se samozřejmě o žaloby zahraničních investorů v solárním byznysu. Proč je ale ČR historicky nejžalovanější zemí Evropy a dokonce třetí na světě? Těžko říct. Jakýsi náznak pokusu o odpověď jsem vyvěsil na webu Patria Online.
Organizace UNCTAD vydává každoročně statistiky ohledně žalob, které zahraniční investoři podávají na státy za jejich skutečná nebo domnělá porušení mezinárodního práva, respektive dohod na ochranu zahraničních investic. Jedná se nejen o statistiky za rok 2013, ale i o shrnutí celkových počtů sporů a některých okolností, které UNCTAD sleduje. Například:
- V roce 2013 bylo podáno 57 nových investičních žalob, což je jen o jednu méně než v rekordním roce 2012.
- Celkový počet známých žalob založených na BITs a mnohostranných úmluvách dosáhl počtu 568.
- Asi 85 % z celkového počtu žalob bylo podáno investory z rozvinutých zemí.
- Asi 75 % z celkového počtu žalob bylo podáno investory z USA a EU.
- Atd.
Proč zrovna ČR byla nejžalovanější v roce 2013? Jedná se samozřejmě o žaloby zahraničních investorů v solárním byznysu. Proč je ale ČR historicky nejžalovanější zemí Evropy a dokonce třetí na světě? Těžko říct. Jakýsi náznak pokusu o odpověď jsem vyvěsil na webu Patria Online.
Vypovídající hodnota této statistiky mi zcela uniká. V případě žalob investorů do fotovoltaických elektráren šlo původně o jednu "hromadnou" žalobu (tedy 1 case) cca 15 solárníků, která byla v rámci úspěšné obrany ČR roztříštěna na oněch sedm samostatných řízení. Motivace k takovému procesnímu postupu je zřejmá, s pejorativním hodnocením mizernou statistickou prací asi advokáti nepočítali :)
OdpovědětVymazatJasně. Statistika ale není v podobných případech nikdy zcela vypovídající, že? Ostatně např. ČR byla v případě TV NOVA žalována dvakrát a Argentina v případě relativně podobných nároků souvisejících s reakcí na ekonomickou krizi mnohokrát. Nicméně, původní společná žaloba solárníků se skládala z “claimů” založených na Energetické chartě a na řadě BITs. V tomto ohledu proto myslím, že je poměrně legitimní, a vypovídající, že se to počítá jako více žalob, když je podávají různé subjekty a podle různého práva (různých BITs; i když je tam teda i ta Energetická charta) a týká se to různých elektráren. Navíc, základní problém je tam sice stejný (tedy ta solární daň), ale u každého subjektu jsou konkrétní okolnosti jiné (hlavně financování úvěrů), což je zásadní - jak ostatně v této věci uvedl i Ústavní soud, když to projednával. Takže se myslím dá ospravedlnit názor, že jde prostě o různé případy, resp. žaloby.
OdpovědětVymazatTakže, chápu kritiku této statistiky, ale myslím, že zas tak úplně nevypovídající není.
Jasně. Statistika ale není v podobných případech nikdy zcela vypovídající, že? Ostatně např. ČR byla v případě TV NOVA žalována dvakrát a Argentina v případě relativně podobných nároků souvisejících s reakcí na ekonomickou krizi mnohokrát. Nicméně, původní společná žaloba solárníků se skládala z “claimů” založených na Energetické chartě a na řadě BITs. V tomto ohledu proto myslím, že je poměrně legitimní, a vypovídající, že se to počítá jako více žalob, když je podávají různé subjekty a podle různého práva (různých BITs; i když je tam teda i ta Energetická charta) a týká se to různých elektráren. Navíc, základní problém je tam sice stejný (tedy ta solární daň), ale u každého subjektu jsou konkrétní okolnosti jiné (hlavně financování úvěrů), což je zásadní - jak ostatně v této věci uvedl i Ústavní soud, když to projednával. Takže se myslím dá ospravedlnit názor, že jde prostě o různé případy, resp. žaloby.
OdpovědětVymazatTakže, chápu kritiku této statistiky, ale myslím, že zas tak úplně nevypovídající není...
Diky za reakci. To by mohl být vlastně jeden z argumentů, který by zpochybnil/resp. pomohl vysvětlit to "prvenství" ČR v Evropě ohledně počtu arbitráží. To mě nenapadlo. Pak by se ale asi muselo jít i do srovnání s ostatními zeměmi a zjistit, zda tato ne zcela vypovídající statistika "ubližuje" jen ČR nebo i ostatním.
OdpovědětVymazathttp://vrattenamstat.cz/?p=636
OdpovědětVymazatDíky za další post o BITkách na tomto blogu, Lukáši. K těm důvodům, které uvádíš v tom odkazovaném článku, mám však několik výhrad, především k prvním dvěma. Fakt, že začátkem devadesátých let zde nebyla expertíza, ať již stran vyjednávání BITs, jejich možných dopadů, nebo potenciálních arbitraží na základě těchto smluv, není rozhodně českým specifikem. 1990s byla "heyday" ekonomického liberalismu, a většina západních států BITs sjednávala s mnoha post-komunistickými či rozvojovými zeměmi (v Evropě, Latinské Americe, Asii i Africe). BITs, které posloužily jako základ téměř všech investičních arbitráží, byly sjednány na počátku devadesátých let (ano, máme zde arbitráže na základě DR-CAFTA a podobných smluv tzv. nové generace, ale to je naprostá menšina). A troufám si trvdit, že ve většině případů na straně "capital-importing" zemí nebyla expertíza nutná k odhadnutí dopadů. Koneckonců, nekteré historické materiály ukazují, že ani západní státy nepředvídali takový vývoj.
OdpovědětVymazatU toho třetího uvedeného důvodu se jeví pravděpodobnější, že rozsáhlá a rapidní privatizace a ekonomická transformace měla větší dopad na počet žalob, v relativním měřítku. ČR byla v 1990s otevřená zahraničními kapitálu více než státy, např. ze střední Asie. Avšak na druhou stranu v ČR nemáme zase tolik případů, které by řešili vyloženě privatizační opatření.
Z informací, které jsme získali v rámci našeho výzkumného projektu, se zdá (preliminary conclusion), že hlavním důvodem pro vysoký počet žalob lze hledat daleko později. A to konkrétně u prvních arbitráží proti ČR. CME/Lauder byly vysoce medializované kauzy a způsob, jakým se ČR bránila, a výsledek arbitráže vytvořil dojem, že ČR je zkrátka lehkou obětí. Tato nálepka ČR na dlouho dobu zůstala, a to i navzdory velmi dobrému track recordu z posledních let. Tzn, že v případě ČR bych viděl jako hlavní důvod reputaci. Dalším faktorem pro vysoký pořet žalůb může být i fakt, že ČR náhrady škody přiznané v BIT arbitrážích vždy zaplatila, bez většího prodlení. No, a ještě bych dodal, že pravděpodobně pod dojmem tohoto mediálního obrazu ČR, mohlo mnoho českých AK doporučovat svým klientům investiční arbitráž jako velmi výhodnou právní cestu ke zvrácení negativních ekonomických dopadů různých opatření státu. Zajímavé by bylo mít statistiku počtu notice of arbitration, které na MF přišly, počet arbitríží, které byly skutečně zahájeny, a potom jejich výsledky.