Vojtěch Bartoš: Sobotka, Juncker a česká mediální ignorance

Je půlka prázdnin, tedy okurková sezona v plném proudu, a tak i já přispívám se svou trochou do mlýna. Nebo spíš do láhve na kvašáky? Je to víc než dva měsíce, co se uskutečnily volby do Evropského parlamentu. Jedna ze zpráv, která téměř okamžitě zaplnila vysílací čas i stránky českých médií byla ta o extrémně nízké účasti voličů u nás a na Slovensku. Řada osob na obrazovkách poté dlouze rozebírala důvody takto ostudného nezájmu Čechů a Slováků o tyto volby. Nejčastěji označovaných důvodů bylo několik – tradiční nezájem a odpor Čechů k Unii a vůbec všemu evropskému (zajímavé však je, že Slováci oproti nám bývají považováni naopak za jeden z „nejproevropštějších“ národů), špatně vedené kampaně jednotlivých stran a kandidátů nebo třeba hezké počasí v době voleb. Často se objevoval argument, že na nízké volební účasti mají lví podíl právě média a obzvláště pak ta veřejnoprávní, jelikož dostatečně neinformují o evropských záležitostech a to nejen před volbami, ale i obecně. Na tuto kritiku často odpovídali redaktoři některých pořadů poněkud dotčeným až ofenzivním tónem a neurčitými odkazy na existenci zahraničních redaktorů např. v Bruselu.

Určitý časový odstup od voleb je, myslím, příhodný k ilustraci toho, nakolik skutečně mohou hrát média roli v přibližování unijních témat běžnému obyvatelstvu. Pokud jste v posledních měsících otevřeli stránky zahraničního tisku či zpravodajské weby, nemohlo Vám ujít, že v Evropě došlo k výraznému (možná dokonce ke zcela zásadnímu) sporu mezi anglickým premiérem Cameronem a dalšími evropskými státníky (zejména německou kancléřkou Merkelovou) o jmenování předsedy Evropské Komise. Ač se jedná v zásadě o spor uvnitř a mezi evropskými institucemi, jeho dopad pocítíme dříve nebo později všichni nehledě na to, že může mít také výrazný vliv na budoucí hranice EU. Jedná se v principu o velmi podobný mezi-institucionální spor, jaký byl dlouhé týdny propírán v českých médiích v souvislosti s (ne)jmenováním Bohuslava Sobotky resp. „jeho“ ministrů do funkcí.

Jedna instituce je nadána pravomocí navrhnout kandidáta a druhá je oprávněna ho (ne)schválit. Jedna z těchto institucí (nebo její část) z mimoústavních důvodů začne proces obstruovat a prosazovat své partikulární zájmy, přestože z výsledků voleb by se nezávislému pozorovateli zdálo, že věc je poměrně jasná. Podlé mého názoru se jedná o poměrně slušný zádrhel v ústavním mechanismu – tedy věc nejvyššího společenského zájmu, která by měla být jedním z hlavních témat mediální diskuse. V případě „lánského atentátu“ nebo následných prezidentských obstrukcí ke jmenování např. ministra Zaorálka nebo Dienstbiera si česká média pochopitelně nenechala ujít sebemenší detail. V případě sporu o prezidenta Evropské Komise však z jakéhosi, pro mě skutečně nepochopitelného, důvodu česká média neinformují až na několik málo výjimek téměř vůbec nebo jen zcela útržkovitě, klipovitě bez jakékoliv hlubší analýzy.

Z jakého důvodu je možné, aby v Anglii o takto „vzdálené“ situaci pravidelně referovaly i bulvární deníky, a v Německu či Francii téměř všechna mainstreamová média, kdežto u nás je až na pár světlých výjimek ticho po pěšině? Je skutečně průměrný český konzument mediálního obsahu tak ignorantský k evropskému dění? Skutečně v Čechách nikoho nezajímá, kdo bude následujících pět let šéfem orgánu, který vymýšlí a navrhuje téměř všechnu evropskou legislativu? Nikoho u nás nezajímá, kdo je, odkud pochází, jaká je jeho minulost a co je od něj možné čekat v budoucnu? Nemyslím si.

Naopak jsem přesvědčený, že je to většina českých médií, která ignorují evropské dění a jsou prosta jakékoliv hlubší snahy přinést někdy vzdálená a suchá témata posluchačům, divákům a čtenářům ve stravitelné podobě. Jsou to média, která u nás selhávají v své roli hlídacích psů demokracie. Bez zájmu mezi lidmi a bez poučené a informované společnosti budou vždy moci politici snadno uniknout veřejné kontrole. Ať už ti domácí na půdě Poslanecké sněmovny, na jednání Evropské Rady nebo ti evropští při přípravě dalších „euronesmyslů“.

P.S. Zajímavé je, že když jsem se pokusil s tímto svým povzdechem oslovit některá česká internetová média, byl jsem odbyt větami o nezajímavosti, případně neoriginalitě. Z toho tedy usuzuji, že se jedná v očích dotyčných novinářů pouze reprodukci toho, co každý zřejmě ví. Přestože tedy každému je známo, že čeští novináři jsou ignoranti, co se týče evropských záležitostí, a českému čtenářstvu to evidentně vůbec nevadí, ani sami novináři nemají tolik sebereflexe, aby si to připustili a zkusili s tím třeba něco udělat. Ale třeba se mýlím a spolu s procesem vytváření nové Komise se nám dostane zevrubného analytického zpravodajství o jejich členech, cílech, klíčových bodech na následující období a jejich finančních a společenských dopadech. Zatím však vzhledem k tomu, že vše musím sledovat opět v zahraničních médiích, to na informační euro-tsunami v českém tisku, rozhlase nebo televizi nevypadá...