Jan Exner: Právo EU versus anti-doping. Čtyři roky jako (ne)přiměřená sankce?

Mezinárodní boj proti dopingu čekají od 1. ledna 2015 výrazné změny. V platnost vstoupí nový Světový anti-dopingový kodex, který mimo jiné zvyšuje sankci za první dopingový prohřešek. Oproti dosavadním dvěma letům nebudou smět sportovci, kteří si k úspěchu pomohou konkrétními zakázanými látkami, závodit čtyři roky. Takové zvýšení vyvolává otázku přiměřenosti sankcí jako jednoho ze základních principů práva EU. Nejsou čtyři roky příliš přísný trestem? 

Mezi první velké sportovní události, v rámci nichž se nová úprava uplatní, budou patřit Mistrovství světa v atletice 2015 v Číně a Letní olympijské hry 2016 v Brazílii. Právě Mezinárodní atletická federace (IAAF) silně volala po zvýšení hranice trestu na čtyři roky. Mezinárodní olympijský výbor rovněž požadoval čtyřletou sankci odpovídající délce olympijského cyklu, v jejímž důsledku bude dopingový hříšník vyřazen z účasti na příštích hrách.

Soudní dvůr v roce 2006 ve věci C-519/04P Meca-Medina rozhodl, že anti-dopingová pravidla spadají do působnosti soutěžního práva EU, konkrétně čl. 101 SFEU. Zároveň uvedl, že anti-dopingová pravidla, jež mají charakter trestních sankcí, mají zároveň omezující účinky na hospodářskou soutěž. V takovém případě musejí být tato pravidla inherentní a přiměřená legitimnímu cíli. Soudní dvůr považoval cíl boje proti dopingu ve sportu za legitimní a anti-dopingová pravidla za inherentní tomuto cíli.

Z hlediska přiměřenosti čtyřleté sankce za první dopingový prohřešek je důležité, že Soudní dvůr v rozsudku uvedl, že anti-dopingová úprava by se mohla ukázat jako nepřiměřená jednak, pokud jde o dělící čáru mezi situacemi, ve kterých jde o doping podléhající sankcím a situacemi, ve kterých o něj nejde, a jednak, pokud jde o přísnost uvedených sankcí. Soudní dvůr se v tomto případě k délce sankcí nevyjádřil jelikož Meca-Medina a Majcen jejich přílišnou přísnost nenamítali. Soudní dvůr však může díky novým anti-dopingovým brzy dostat druhou šanci.

Hlavním argumentem Mezinárodní anti-dopingové agentury (WADA) pro zvýšení spodní hranice trestu na čtyři roky je čistý sport. Čtyři roky zintenzivní odstrašující funkci sankce a sportovci si tak dají větší pozor na to, aby se do jejich těla nedostaly zakázané látky. Dostatečnou výstrahou pro potencionální hříšníky by měla být také hrozba nemožnosti startu na příštích olympijských hrách.

Nemožnost startu v soutěžích po celý olympijský cyklus však prakticky zničí sportovní kariéry. Pokud profesionální sportovci, kterých se anti-dopingová pravidla přednostně týkají, nebudou smět závodit, odkloní se od nich jejich národní asociace i sponzoři a oni tak přijdou o své živobytí, což bude mít na jejich život značný negativní dopad. Lze si představit, že se v takovém případě k vrcholovému sportu již nikdy nevrátí. Důsledky čtyřleté sankce za první prohřešek jsou v takovém důsledku téměř totožné jako doživotní distanc za opakované porušení pravidel. Trest ve formě zákazu činnosti by měl mít kromě odstrašující funkce také funkci výchovnou. Myslím si, že v případě, kdy se jedná teprve o první prohřešek, by měl každý sportovec dostat druhou šanci. Tu mu však čtyřletá sankce prakticky vezme. Podpůrným argumentem pro nepřiměřenost čtyřletého zákazu sportovní činnosti mohou být také velmi krátké průměrné délky kariér sportovců v některých sportech. Pokud trvá průměrná sportovní kariéra například osm let, čtyřletá sankce ji prakticky zničí.

Dvouletý trest zákazu činnosti platný v současnosti se ve světle výše uvedených argumentů zdá být podobně efektivním prostředkem k dosažení čistého sportu, který však zároveň menší měrou omezuje hospodářskou soutěž. V takovém případě by čtyřletý trest testem přiměřenosti neprošel.  

Jaký je váš názor? Není čtyřletá sankce zákazu činnosti příliš přísná? Anti-doping funguje na principu objektivní odpovědnosti v neprospěch sportovce. Ten je považován za hříšníka, dokud sám neprokáže, že se žádného prohřešku nedopustil. Není ve světle této zásady čtyřletý trest nepřiměrený?