Evropský soudní
dvůr včera dodal novou pobídku
pro soukromé uplatňovatele soutěžního práva, když rozhodl, že je možné požadovat
na účastnících kartelové dohody náhradu škody, jež vznikla zákazníkům jiných soutěžitelů,
kteří v důsledku existence kartelové dohody na trhu zvedli ceny. Vedle ustálené judikatury, že náhrady škody
se mohou domáhat všichni zákazníci v dodavatelském řetězci směrem nahoru
či dolů a návrhu směrnice o soukromých žalobách jde o další impuls k oživení soukromého uplatňování
antitrustu v evropských končinách.
Připomeňme, že
směrnice v navrhovaném
znění, která již čeká jen na schválení v Radě, výrazně snižuje
administrativní náročnost soukromých žalob zavedením jednak vyvratitelné
domněnky vzniklé škody z protisoutěžního jednání, a dále také možnosti pro
národní soudy nařídit zpřístupnění důkazů bez ohledu na to, zda jsou ve spisech
antimonopolních úřadů anebo v držení žalované osoby či třetích osob.
Rozsudek Kone proti ÖBB by v kombinaci s novou
směrnicí umožňoval praktikům zaměřit se na trhy, na nichž antimonopolní úřad kteréhokoliv
členského státu a Komise shledaly porušení soutěžních pravidel, popustit uzdu
své fantazii při hledání škody vzniklé z pohybu cen napříč
dodavatelským spektrem a za klienta si vzít kohokoliv na jakékoliv úrovni
dodavatelského řetězce. Nemyslím si, že
by z hlediska účastníků hospodářské soutěže šlo o smrtící koktejl a
pozvánku pro spekulanty. Munice v rukou soukromých žalobců je stále relativně
konvenční, nic ve srovnání s trojitou náhradou škody a extrémní discovery procedurou
ve Spojených státech. Přesto bude v EU ještě nějakou dobu trvat, než se
nová úprava zabydlí a než se vyrovnají možnosti soukromého uplatnění antitrustu
mezi členskými státy, zejména mezi Velkou Británií, Holandskem a Německem na
jedné straně a zbytkem Evropy na straně druhé.
Rozvoj soukromého
uplatňování ale také nabízí možnost právníkům věnovat se víc jistě tak
fascinující oblasti jako je evropské soutěžní právo i na miniaturních právních
trzích typu Praha/ČR.