Skvělé čtení (nejen) na prázdniny

Jedna z nejlepších knih, které jsem v posledním roce četl, je Nevědomý svědek od italského soudce a senátora za Demokratickou stranu Gianrica Carofiglia. Na tuto knížku pak navazují další tři knihy, volně spjaté hlavní postavou advokáta Guida Guerrieriho. Překlad první a poněkud absurdně čtvrté knihy série vydalo brněnské vydavatelství Host. Jakkoliv jsou knihy inzerovány jako detektivky, klasické detektivky to nejsou. A s dnes tak populárními skandinávskými kriminálkami už nemají společného vůbec nic. Spíš bych knížky popsal jako psychologizující justiční thrillery. Knížky jsou také skvělou odpovědí pro každého, kdo pochybuje, že lze o trestním procesu v Evropě psát čtivě a napínavě. I když … Italský trestní proces je od roku 1989 založen na americkém vzoru. 

Advokát z jihoitalského Bari Guido Guerrieri, kterému je v první knize něco přes 40, vstupuje do krize středního věku. Rozvádí se, trpí depresemi, schází mu stálý vztah. Nepomáhá ani psycholog. A do toho přichází obtížná kauza, černošský plážový prodavač obviněný z vraždy malého dítěte. Avvocato Guerrieri si postupně nachází k novému klientovi cestu, odmítá uzavřít s prokurátorem dohodou o vině a trestu (zkrácené řízení) a jde do rizika podstatně vyšší sankce před porotním soudem. Vedle toho sledujeme různě se proplétající osobní i profesní peripetie Guerrieriho. 

Knížku jsem přečetl jedním dechem a protože zrovna vyšel další český překlad, Přechodné dokonalosti, pustil jsem se hned do další. Zde bylo klíčovou zápletkou vyšetřování záhadného zmizení vysokoškolské studentky. Nic dalšího zatím v češtině nevyšlo, a tak jsem pustil do anglických překladů druhé a třetí knihy Carofiglia – Naslepo a Rozumné pochybnosti. V knize Naslepo zastupuje Guerrieri ženu, kterou týral její partner, v Odůvodněných pochybnostech pak řeší kauzu pašování drog z Černé hory. 

K čtivosti knih určitě přispívá vysoce kontradiktorní povaha italského trestního řízení. Jak cynicky říká v knize jedna z vedlejších postav: „Problém je, že jsme chtěli proces po americku, ale chybí nám průprava, jakou mají Američané. Chybí nám kulturní základy pro obžalovací proces. Podívejte se, jak v amerických nebo v anglických procesech provádějí výslechy a křížové výslechy. A pak se podívejte k nám. Oni jsou schopní, my ne. A nikdy nebudeme, protože my jsme děti protireformace. Nemůžeme si stěžovat na vlastní kulturní osud.“ (Nevědomý svědek, s. 86). 

Mám takový pocit, že právníci již jen v důsledku toho, co musí každý den psát, přicházejí o talent psát čtivě a srozumitelně (pokud takový talent vůbec kdy měli). Carofiglio tímto problémem evidentně netrpí. A tak netrpělivě čekám, až Carofiglio napíše další pokračování svého avvocata.