Přestože by se mohlo zdát, že je z pohledu mootování nyní okurková sezóna, opak je pravdou – ti opravdu zapálení mooties právě zahajují přípravu na blížící se ročníky soutěží, jejichž zadání budou zveřejněna v září či říjnu tohoto roku. Vše, co se zvládne o prázdninách, ušetří čas v průběhu semestru. Stejně tak koučové už pomalu začínají přemýšlet, jak v příštím roce zlepšit přípravu týmu a dosáhnout tak ještě lepších výsledků, než loni.
Metodická příručka o mootcourtech, připravená týmem Centra pro klinické právní vzdělávání PF UP v Olomouci, má ambici pomoci studentům při přípravě na soutěž a jejich koučům při plánování přípravy a vedení týmu. Příručka je volně dostupná v elektronické verzi na stránkách Centra pro klinické právní vzdělávání PF UP v Olomouci.
Příručka je bohužel neprodejná, ale její tištěná verze bude v době prázdnin rozeslána do knihoven právnických fakult v (doufám) dostatečném počtu, aby s ní mohli zájemci podle potřeby pracovat. Největším úspěchem pro autorský tým bude, když si příručka najde svou cestu k týmům a pomůže jim si soutěž ještě více užít a třeba také vystoupat v národní nebo dokonce mezinárodní konkurenci ještě o pár příček výše.
Domnívám se, že obsah příručky nejlépe přiblíží její předmluva, kterou si zde dovoluji v plném rozsahu citovat:
Mootcourt představuje jednu z tradičních, vyzkoušených, prokazatelně funkčních a oblíbených metod výuky práva. Umožňuje dosáhnout cílů, kterých jiné metody výuky práva dosahují jen složitě nebo vůbec, a zároveň, ať už díky soutěžnímu pojetí nebo vtažení do role, je pro studenty tato metoda zábavná a motivující.
Cílem této příručky je poskytnout metodický základ pro efektivní využití mootcourtu ve výuce práva. První část příručky, označená jako část pro studenty, je ve skutečnosti určena jak studentům, tak pedagogům. Studentům má předat základní informace o tom, jak by mělo jejich zapojení do mootcourtu vypadat, jak má vypadat písemné podání a jakým způsobem by měli ústně prezentovat svou argumentaci. Tato část bude užitečná jak pro studenty, kteří se na mootcourt připravují samostatně, tak pro studenty, kteří jsou součástí týmu pod vedením kouče. První část příručky je však velmi podstatná také pro kouče, kteří musejí mít jasně definované cíle, kterých při přípravě písemného podání nebo ústní argumentace mají dosáhnout, pro organizátory mootcourtu, aby věděli, jaké cíle by měli při organizaci mootcourtu mít na paměti, a konečně také pro učitele právnických fakult, kteří by chtěli mootcourt využít ve výuce práva.
Druhá část příručky, označená jako část pro kouče, je určena především koučům mootcourtových týmů a pedagogům na právnických fakultách.Obsahuje jednak metodiku pro organizaci mootcourtu a jeho zapojení do výuky, ale také konkrétní koučovací techniky nebo postupy pro rozvoj konkrétních dovedností. Věnuje se i souvisejícím dovednostem jako je poskytování zpětné vazby, zvyšování motivace studentů nebo zvládání skupinové dynamiky v rámci týmu. Tato část by tedy měla umožnit zájemcům připravit si a zorganizovat mootcourt, který naplní jejich očekávání. Koučům pak tato část poskytuje základní návod pro to, jak pracovat s týmem, kvalitně jej připravit a dosáhnout v mootcourtových soutěžích co nejlepších výsledků.
Příručka se snaží být co nejvíce praktická a čerpá primárně ze zkušeností autorů získaných při několikaleté účasti v různých mootcourtových soutěžích nebo při koučování týmů v těchto soutěžích. Příručka se zaměřuje na konkrétní dovednosti potřebné pro úspěch v mootcourtu a na techniky,kterými je lze rozvíjet. Naopak příručka nemá ambici vytvořit autoritativní doktrínu a i vzhledem ke svému rozsahu je v některých oblastech více než stručná. U řady dovedností proto doporučujeme práci se specializovanými publikacemi zaměřenými na tyto dovednosti, kterých dnes existuje celá řada.
Doufáme, že příručka bude pro čtenáře užitečná a že splní cíle vytyčené zde v předmluvě. Zároveň s vědomím, že nic není dokonalé, velmi oceníme jakoukoliv zpětnou vazbu, abychom mohli příručku v dalším vydání dále vylepšit.
Maxim Tomoszek