ZAPOMEŇTE NA TO, ŽE VĚDA JE JINÝ SVĚT: INTELEKTUÁLNÍ VÝZVA, KONTEXT, ZÁBAVA, UMĚNÍ, POSLÁNÍ, ŽIVOT, ...

Vážení čtenáři JINÉHO PRÁVA,

velice si pozvání, kterého se mi dostalo, vážím, i když přiznávám že mě poněkud zaskočilo. Začít s blogovaním “o vědě” zrovna na stránkách JINÉHO PRÁVA mi přijde odvážné, takže Vás prosím o shovívavost. Zároveň se omlouvám za trochu opožděný start způsobený pracovními povinnostmi.

Témat “o vědě”, o kterých by se dalo psát, je určitě hodně. Mohli bychom tu probrat řadu objevů, které byly ještě před pár lety zavřeny v laboratořích a které dnes ovlivňují naše životy (a určitě i právo) a mnoho dalších, které to v nejbližší době čeká. Můj rozhled ale není neomezený, takže se v tomto “popularizačním” úsilí omezím pouze na oblast mě nejbližší a jeden samostatný článek věnuji nejnovějším poznatkům z lidské genomiky. Protože ale “věda” hostuje na stránkách JINÉHO PRÁVA pouze v prosinci, bylo by škoda vynechat ostatní témata, která vás mohou zajímat. Navrhuji proto využít v co nejširší míře diskusi pod články. Slibuji, že ji budu sledovat, rád se poučím vašimi názory a ke všem dotazům se pokusím v rámci svých vědomostních a časových limitů vyjádřit.

Většinu svého blogu bych chtěl ale věnovat něčemu trochu obecnějšímu, než jsou nejnovější odborné poznatky. Mám totiž pocit, že vnímání “vědeckého světa” veřejností (definovanou okruhem mých známých a tím, co si občas přečtu v tisku) se docela často rozchází s tím, jak jsem jej měl možnost během své, byd poměrně krátké, kariéry poznat.

V titulku tohoto úvodníku jsem si dovolil trochu kontroverzní parafrázi mota JINÉHO PRÁVA.
V následujících týdnech bych se tu chtěl totiž s vámi podělit mimo jiné o to, že v každodenní práci vědce je těch INTELEKTUÁLNÍCH VÝZEV opravdu mnohem méně, než si lidé obvykle myslí (narozdíl od psaní a experimentální rutiny, s oblibou srovnávané s činnosti “cvičených opic”). Že narozdíl od postav seriálu Big bang theory, vědci které znám nechodí obvykle do práce za ZÁBAVOU a že lepší predispozicí pro úspěch než “láska k oboru” bývá obvykle “umění vyrovnat se s frustrací”. Že přestože slovíčka jako POSLÁNÍ a ŽIVOT se opravdu často vyskytují v rozhovorech etablovaných profesorů (profiltrovaných tzv. efektem “survivorship bias”), už méně je najdeme ve slovnících PhD studentů a postdoců, kteří mimochodem většinu objevů současné vědy vytvářejí.
V této souvislosti se pokusím přiblížit, jak je současná kariérní “pyramida” vědy strukturovaná, jak jsou vědci hodnocení a jaké to má důsledky - proč se například určitě výdobytky moderního zaměstnance (jako omezení pracovních hodin, zamezení věkové diskriminace či požadavky na stabilitu zaměstnání) ve vědě často ignorují; a proč nemáme věřit všemu, co se v prestižních vědeckých publikacích píše (a čemu naopak věřit máme).
Konečně bych se chtěl vyrovnat i s názory vnímajícími vědce jako neproduktivní konzumenty státních grantů a podporu vědy podobně jako podporu UMĚNÍ, tedy z důvodů jakéhosi “požitku” z poznání a z udržování vzdělanosti lidstva. Zkusím ukázat, že základní výzkum patří v dlouhodobém horizontu k největším tahounům ekonomiky a že i vědci samotní mají povahou své činnosti blíže k živnostníkům než ke "státnímu zaměstnanci". Zároveň však doufám, že vás přesvědčím, že je chyba vnímat vědu čistě v KONTEXTU možných komerčních aplikací a otázky typu ”k čemu to, co zkoumáte, bude” jsou v konečném důsledku kontrproduktivní. Zde budu muset připomenout zejména to, jak velkou roli hraje ve vědeckých objevech náhoda.

Jak vidíte, ambice a témata nechybí. Než se však do psaní pustím, dovolte mi ještě několik “disclaimers”: 1) Nebudu se snažit mluvit za všechny, určitě platí “co vědec, to trochu jiný názor” 2) Většina, o čem budu psát, se týká primárně top-research v tzv. life-sciences (tj. biologie a bio-medicínský výzkum), což je jednak oblast, ve které působím, ale zároveň i oblast, která současné vědě dominuje (alespoň co se vynaložených prostředků týče). Případnou relevanci pro ostatní obory a lokální prostředí můžeme probrat v dikusi. 3) Přestože bude můj pohled často poměrně skeptický, prosím nezaměňovat s pesimismem. Myslím že určitá míra ”demystifikace” vědě neškodí a čím více bude naše společnost vědě a vědcům rozumět, tím na tom budeme lépe (a naopak).

Tak se pouštím do psaní a už se na diskusi s Vámi těším.

Přeji příjemný začátek týdne.