17 září 2012

Four more years? Stav americké prezidentské kampaně

Porazit ve volbách amerického prezidenta po prvním funkčním období je takřka nemožné. Za posledních 80 let se to podařilo pouze dvakrát, a to těžkým vahám jakými byli Ronald Reagan a Bill Clinton. Prezident Obama sice vládu přebíral v době ekonomické krize, nicméně je otázka, zda jeho politika uspěla. Americký kapitalismus zvyklý na cyklické propady a růsty zažívá totiž nejpomalejší ozdravění od dob druhé světové války a svádět vše na Bushe už moc nefunguje. Jaké jsou Obamovy vyhlídky? A co nabízí republikán Mitt Romney? 


Washington je město zaslíbené politice, jak na Jiném právu ještě potvrdím. V baru můžete popíjet s mágy volebních kampaní, kteří před lety v Praze radili bývalému šéfovi socialistů Paroubkovi, potkáte politiky, lobbisty nebo právníky z Bílého domu. Informací je také více než dost. Například noviny The Hill sledují každé vrznutí židle v Kongresu, The Weekly Standard stále udává tón konzervativních debat a na webech Politico nebo Real Clear Politics najdete vše, o čem se mluví. Jde o fascinující divadlo.

Proti proudu

Reagan, ikona konzervativců a patrně nejoblíbenější republikánský prezident minulého století od dob divokého Theodora Roosevelta. Clinton, zázračné „Comeback Kid“ z Arkansasu a nejlépe hodnocený demokrat od dob Kennedyho, se kterým si jako mladík potřásl rukou před Bílým domem.  Může se Mitt Romney vetřít mezi tuto smetánku? Zřejmě ano, drobně totiž vede poslední průzkum veřejného mínění deníku Washington Post, i když třeba podle RealClearPolitics vede Obama. Jak ale Romneyho situace vypadá z dlouhodobějšího pohledu?

Jak napsal jeden z nejvlivnějších washingtonských komentátorů William Kristol, obávaný neokonzervativec a syn slavného otce, Romney jde proti proudu. Vyzyvatel prezidenta usilujícího o znovuzvolení má totiž většinou jasnou strategii, pokud se zemi ekonomicky nedaří, a to soustředit pozornost na neúspěchy dosavadního prezidenta. Udělat z voleb referendum o prezidentovi, nikoliv otázku volby mezi dvěma alternativami. Jenže výběrem Paula Ryana jakožto viceprezidentského kandidáta zaměřil Romney debatu právě na svůj program, na zdravotnictví, na rozpočet. Ryan je totiž šéfem rozpočtového výboru v Kongresu a před nedávnem prezentoval komplexní návrh rozpočtu pro USA. Romenyho strategie byla nicméně prozatím relativně úspěšná. V den oznámení své nominace Ryana zaostával Romney za Obamou v RealClearPolitics průměru všech relevantních průzkumů preferencí o celých 5 procent. O dva týdny později už to bylo jen jedno procento.

Zdravotnické poplatky a řecký scénář

James Carville, stratég Clintonovy prezidentské kampaně proti Bushovi sr., vyvěsil v roce 1991 v jeho volební centrále plakát se třemi hesly: 1) Change vs. more of the same, 2) The economy, stupid, 3) Don't forget health care. Jaká témata vytáhli Romney a Ryan letos? Stejná jako Clinton před lety. Vedle imigrace a „social issues“ jsou to totiž esa, kterými v posledních letech hrála například i levice a pravice v Česku.

Ekonomika je přirozeně hlavní téma, a to především nezaměstnanost a státní dluh USA, který se za čtyři roky Obamovy vlády zvýšil asi o 5 biliónů dolarů. Objevují se tak stále častěji debaty o „řeckém scénáři“, navíc posílené neschopností demokratů schválit rozpočet. Tradiční recept republikánů, tedy snižování daní a startování ekonomického růstu, je však poněkud pochybný. Efekt daňových pobídek není rychlý a v době velkých deficitů je mimo zvyšování daní možné jen škrtat. Republikánské duo však stále přesně neřeklo, kde přesně škrtat, a které daňové výjimky zrušit. Také za to dostaly pěkný „kartáč“ od demokratů na jejich nominačním sjezdu v Charlotte minulý měsíc. Skvěle se k tématu vyslovil Bill Clinton ve svém excelentním projevu, který mimochodem stojí za zhlédnutí. Sice trvá asi padesát minut, ale je to ukázka dokonalého řečnického a politického řemesla. Na pódium přišel za zvuků své takřka oficiální hymny z 90. let „Don’t  Stop Thinking About Tomorrow“, naprosto skvěle představil Obamův program a na odchodu z pódia mu za ovací publika překvapivě vyšel vstříc prezident Obama, přičemž oba dřívější rivalové s rukama okolo ramen odešli do zákulisí. Lekce z politického marketingu. K tomu více v mém rozverném textu pro Politica Mundi.

Kampaň však pokračuje dál. Tvrdá debata se vede i o další podobu zdravotnictví. Obamovi se vyčítá, že kvůli svému projektu zdravotního pojištění „pro všechny“ (tzv. Obamacare) zanedbal starost o tvorbu pracovních míst a zbytečně rozjitřil již tak polarizovanou politiku ve Washingtonu. Romney prohlásil, že jakožto prezident by Obamacare zrušil a obvinil Obamu, že peníze na Obamacare vzal z populárního programu Medicare, který zajišťuje pojištění například pro seniory. Republikáni by však stejnou částku zřejmě použili na snížení deficitu rozpočtu, proto je otázka, jak férová debata se v tomto bodu vede.

Battleground states

Republikáni zatím nedokázali svůj program podrobněji rozkrýt a zdá se, že jejich kampani na národní úrovni trochu dochází dech. Rozhodující je však pohled na jednotlivé nerozhodnuté státy, protože větší část USA je již buď červená nebo modrá. Klíčovými bojišti stále zůstává asi devět států včetně Virginie, Floridy, Ohio atd. Právě tyto „battleground states“ jsou klíčové a národní debata v nich často není rozhodující. Příkladem může být Virginie. Politolog Jeremy Mayer z George Mason University, který na Georgetownu měl o volbách přednášku, napsal krátký článek o tom, proč si myslí, že právě Virginie bude zásadní a doporučil Romneymu vybrat populárního kongresmana Erica Cantora z Virginie jako svého viceprezidenta. To se sice nestalo, ale Romney představil svého „parťáka“ Paula Ryana právě ve Virginii, a to na letadlové lodi. Zbrojní průmysl je ve Virginii důležitý zaměstnavatel a celá symbolika tak ukazuje, jakými způsoby se kandidáti snaží prosadit.

Marco Rubio, původně zvažovaný kandidát na Romneyho viceprezienta.

 V polovině září 2012 se nicméně opravdu zdá, že se republikánskému duu Romney-Ryan moc nedaří Obamu zřetelně dotáhnout a přeskočit. Kvůli své neochotě více rozkrýt svůj program se občas v konkrétních bodech dostávají do defenzivy a nezbývá jim již moc času ani příležitostí, jak prezidenta překvapit. Jednou z posledních budou politické debaty, na které je Romney velmi dobře připraven. Obama je sice dobrý debatér, ale někdy je považován za příliš koženého a pedagogického, takže vše bude záležet i na jeho momentální formě. Také v zahraničí se může stát cokoliv. V poslední době to byl například útok na americkou ambasádu v Libyi a smrt ambasadora... že by Obama zažíval svůj „Jimy Carter moment“?

9 komentářů:

  1. čau lukáši, mě se víc líbil projev Michelle Obamové. "Being president doesn't change who you are. ... It reveals who you are." je podle mě catchphrase roku.

    OdpovědětVymazat
  2. Podle mě je catchphrase roku "Heck, he even appointed Hillary!". :)

    http://www.politico.com/multimedia/video/2012/09/clinton-heck-he-even-appointed-hillary-.html

    OdpovědětVymazat
  3. Anonymní18/9/12 11:23

    Projev Billa Clintona byl excelentní a projev Michelle Obamové taktéž; však to prezident Clinton v počátcích svého projevu řádně ocenil. Z projevu současného prezidenta jsem cítil jistou únavu, ba i vyčerpanost - tedy v porovnání s jeho projevy z minulé volební kampaně a z počátku prezidentování. No, není se ani čemu divit.

    Jan Kolba

    OdpovědětVymazat
  4. Já osobně bych řekl, že letošní volby rozhodne asi těch magických 47 %. "My Job Is Not To Worry About Those People"

    OdpovědětVymazat
  5. Hmm, komentáře Romneyho tajně pořízené na jeho schůzce se sponzory, kde neomaleně řekl, že se bude soustředit na nerozhodnuté voliče, ne na těch 47% už rozhodnutých. Mě osobně více znepokojily nedopatřením zachycené výroky Obamy o tom, že s Putinem se dohodne až po volbách, protože bude víc flexibilní...

    OdpovědětVymazat
  6. Poslední vývoj v kampani:

    Romney ztrácí čím dál víc, hlavně v důležitých státech, např. ve zmíněné Virginii už o 8 %.

    Zmíněný Bill Kristol 16.9. napsat ve Weekly Standard text, kde uznává, že veřejnost za ekonomické problémy stále viní republikána Bushe, a proto doporučuje soustředit se i na zahraniční politiku a další témata.
    (http://www.weeklystandard.com/blogs/foreign-policy-tie-breaker_652447.html)

    O den později se ve stejném duchu vyjářili Romneyho poradci.
    (http://www.politico.com/news/stories/0912/81283.html?hp=t1_3)

    OdpovědětVymazat
  7. Lukáši, myslím, že tvá interpretace je poněkud nesprávná, protože on se nebavil o rozhodnutých voličích na základě nějakého sociologického průzkumu, ale o "sockách" co neplatí daně (z příjmu), a proto mu ani nestojí za námahu. To je dost odlišné od tvého tvrzení.

    OdpovědětVymazat
  8. Elephant vs Donkey21/9/12 13:09

    Porazit prezidenta v uradu se v tomhle stoleti jeste povedlo Jimmymu Carterovi v roce 1976 (porazen byl Nixonuv nastupce Ford) a ze starsich pripadu FDR v roce 1932 vystrnadil z Bileho domu Herberta Hoovera, ale to byl mimoradne slaby prezident.

    Krome zminenych webu neni spatne ani www.politico. com a http://www.washingtonmonthly.com/

    Podle me je Romneyho hrebickem do rakve vyber viceprezidenta, mohl nabrat slusne body, ale Ryan je imho (nejen) z hlediska swingstates mimoradne spatna volba.

    A pobavil me komentar po projevu Johna Kerryho: kdyby alespon desetinu energie vlozil do sve vlastni prezidentske kampane, co do dnesniho projevu proti Romneymu, mohl dneska sedet v Ovalne pracovne. "Ask Osama bin Laden if he is better off now than he was four years ago."

    Autori projevu letoz v discipline soundbites vazne excelovali. Nejchudsi mi paradoxne prisel projev samotneho Obamy.

    OdpovědětVymazat
  9. Mate pravdu, ja jsem mel ale na mysli porazeni prezidenta, ktery se snazi o znovuzvoleni. Ford se dostal do uradu po rezignaci Nixona.

    OdpovědětVymazat