15 února 2012

V Joštové vybuchla atomová bomba

V Joštové vybuchla atomová bomba, mohlo čtenáře včerejšího nálezu Ústavního soudu v kauze slovenských důchodů napadnout. K taktice „vzájemného odstrašování“, která definovala vztah dvou jaderných velmocí během studené války, připodobnil vztah ústavních soudů a Evropského soudního dvora Joseph Weiler. Jak většina právníků v Evropě ví, německý ani italský Ústavní soud, které první přišly s doktrínami, jež se proti ESD vymezovaly na základě neporušitelných principů vnitrostátních ústav, nikdy své „atomové zbraně“ nepoužily. Naposledy k tomu měl možnost předloni v létě německý Ústavní soud, když přezkoumával rozhodnutí ESD v případu Mangold. Kauze, která vyprovokovala bývalého německého prezidenta Romana Herzoga k napsání článku „Zastavme Evropský soud“. Přestože bylo rozhodnutí Mangold tvrdě kritizováno nejen v německých kruzích, ale i uvnitř Soudního dvora, např. generálním advokátem Mazákem, německý Ústavní soud důvody ke svému zásahu nenašel.

Zdálo se, že český Ústavní soud bude tento přístup následovat. V různých rozhodnutích zdůraznil, že jeho zásah bude připadat v úvahu pouze tehdy, kdy dojde k porušení „materiálního ohniska“ ústavního pořádku, a to pouze jako „ultima ratio“. Po vynesení Lisabonských nálezů byl kritizován, že nikde pojem „materiální ohnisko“ nevymezuje. Po včerejšku je zřejmé, že do materiálního ohniska ústavního pořádku České republiky náleží i „justiční ego“ Ústavního soudu a jeho soudců.

Myslím, že není třeba znovu rozebírat spor mezi Nejvyšším správním soudem a soudem Ústavním ohledně tzv. „vyrovnávacích příspěvků“, vyplácených českým důchodcům, kteří v důsledku smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou dostávali nižší slovenské důchody (jež mimochodem v důsledku změny hospodářských poměrů v obou zemích už vůbec nejsou tak nízké). Nejvyšší správní soud se obrátil na Soudní dvůr do Lucemburku, a ten mu v rozhodnutí z loňského června v kauze Landtová dal za pravdu – „vyrovnávací příspěvky“ odporují za podmínek, definovaných Ústavním soudem právu EU, konkrétně zákazu diskriminace. V dalším případu se pak Nejvyšší správní soud na tyto závěry Soudního dvora odvolal a výplatu vyrovnávacího příspěvku odepřel (ponechme nyní stranou otázku, zda tak skutečně mohl na základě rozsudku ESD učinit).

Prostřednictvím ústavní stížnosti se věc dostala k Ústavnímu soudu. Ten se pak „napáral“ ani s Nejvyšším správním soudem, ani se soudem evropským. Bohužel se nepáral ani se svojí argumentací a atomová bomba tak vypadá spíše jako hlasitý pšouk. A ty jak víme, se ve slušné společnosti nedělají.

Ústavní soud svoji argumentaci založil na odlišnosti právních poměrů, plynoucích z rozpadu státu od právních poměrů vyplývajících z volného pohybu osob v EU. Tím, že Soudní dvůr toto rozlišení neučinil a aplikoval na posuzování „vyrovnávacích příspěvků“ nařízení EU, slovy Ústavního soudu „nerespektoval evropské dějiny“ a srovnával nesrovnatelné.

Možná by místo velkých slov a principů stačilo malé nahlédnutí do „jednoduchého práva“, kterým je podle Ústavního soudu i právo evropské. Ústavní soud by pak zjistil, že přílohy nařízení, jichž se dovolává, v různých obdobích obsahovaly mj. odkaz na smlouvy, jež řešily okolnosti vyplývající z evropských dějin (např. druhou světovou válku a následné rozdělení Německa). Nařízení dokonce výslovně dovolovalo ve vymezených případech na základě těchto smluv odlišné zacházení – tedy prolomení principu rovného zacházení mezi občany členských států EU. Česko-slovenská smlouva však v relevantní příloze obsažena nebyla (v rozporu s tím, co tvrdí Ústavní soud ve svém nálezu) a Soudnímu dvora tak nezbylo než konstatovat porušení zákazu diskriminace.

Je samozřejmě pravda, že v době vyjednávání Smlouvy o přistoupení ČR k EU (která mohla doplnit relevantní přílohu) nebylo o judikatuře Ústavního soudu nic známo. To snad ale není důvod k tomu právo EU nerespektovat.

Připusťme na chvíli, že se Soudní dvůr skutečně při výkladu nařízení „mýlil“. Ponechme tedy stranou otázku, zda se může mýlit soud, který je s nadsázkou, ovšem z procesní podstaty věci - jako vrcholný soudní orgán pro výklad práva EU – „neomylný“. Je takové rozhodnutí skutečně ultra vires, vyžadující zásah Ústavního soudu, jednajícího jako „ultima ratio“?

Hned v následující pasáží nálezu nás Ústavní soud „upozorňuje i na deficity týkající se kautel spravedlivého procesu v řízení před ESD“ v předmětné věci. Dozvíme se, že Ústavní soud v průběhu řízení o předběžné otázce před Soudním dvorem zaslal do Lucemburku vyjádření, ve kterém vyslovil

„očekávání, že alespoň pro zachování zdání objektivity [sic!] se ESD seznámí i s argumenty respektujícími judikaturu Ústavního soudu a ústavní identitu České republiky, jež čerpá ze společné ústavní tradice se Slovenskou republikou, resp. z více než sedmdesátileté historie společného státu a jeho pokojného rozpadu, tj. ze zcela specifické a historicky podmíněné situace, která sama o sobě nemá v Evropě obdoby“.
Jak Ústavní soud dále uvádí, jeho vyjádření mu bylo vráceno zpět s tím, že „dle zavedených zvyklostí si členové ESD nevyměňují korespondenci s třetími osobami ohledně věcí, které jsou ESD předloženy“. Ústavní soud a „třetí osoba“? Kdepak, Ústavní soud

„v této souvislosti připomíná, že ESD institutu amici curiae v řízení o předběžných otázkách pravidelně využívá, a to zejména ve vztahu k Evropské komisi. Za situace, kdy si ESD byl vědom, že Česká republika jako účastník řízení, jejímž jménem jednala vláda, se ve svém vyjádření odmítavě vymezila k právnímu názoru Ústavního soudu, jenž byl předmětem posouzení, nelze hodnotit konstatování ESD, dle něhož v předmětné kauze představoval Ústavní soud „třetí osobu“, jinak, než jako opuštění principu audiatur et altera pars“.
Tady už opravdu kdokoliv obeznámený s fungováním Soudního dvora stěží zadržuje smích – anebo pláč, záleží-li mu na reputaci ochránce české ústavnosti v Evropě. Ano, Komise skutečně pravidelně předkládá vyjádření v řízeních o předběžné otázce – stejně jako mnohé vlády členských států – protože je k tomu výslovně opravňuje Statut Soudního dvora – o kterém zřejmě v Joštové neslyšeli…

Je samozřejmě problematické, že se vláda ve svém vyjádření v kauze Landtová otevřeně postavila proti judikatuře Ústavního soudu. Avšak úvahy nad tím, že byla porušena práva na spravedlivý proces Ústavního soudu (tak už i ten má svá práva!) tím, že se nemohl vyjádřit v řízení, v němž byla zkoumána jeho judikatura, je pro mne za hranicemi představitelného.

Navíc, pokud Ústavní soud tolik touží po tom, aby „byl slyšen“, proč porušuje svoji povinnost předložit předběžnou otázku do Lucemburku? O výkladu dotčeného nařízení zjevně nepanuje shoda a zároveň je Ústavní soud „soudem posledního stupně“, který je v takovém případě předložit předběžnou otázku povinen.

Nakonec ještě perlička v podobě „obiter dicta“, v němž se Ústavní soud vyjadřuje k ústavnosti zákona, který byl přijat v reakci na rozsudek v kauze Landtová českým Parlamentem. Ústavní soud sice uznává, že jej nemohl formálně přezkoumat (poněvadž nebyly naplněny podmínky postupu podle § 78 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), přesto jej však fakticky podrobí přezkumu a konstatuje jeho obsolenci. Jestli někdo v této kauze jedná ultra vires, pak je to Ústavní soud – nejen směrem k EU, ale i v rámci vnitrostátního vymezení svých pravomocí.

Když jsem si nedávno přečetl krátký úvodník Josepha Weilera, ve kterém připisuje neochotu německého Ústavního soudu položit předběžnou otázku k Soudnímu dvoru „justičnímu egu“ spolkových soudců, zdálo se mi použití toho výrazu nevhodné. Zatímco jsem směrem k tomuto soudu názor nezměnil (a na rozdíl od Weilera si myslím, že v mnoha případech je nepoložení předběžné otázky moudřejší, než otevřený konflikt), na postup českého soudu myslím pasuje bezvýhradně. Ústavní soud tak zamířil do učebnic evropského práva – podobně jako jeho obdivovaný německý kolega. Když však dva dělají totéž, není to vždy totéž.

47 komentářů:

  1. Myslím, že pan Komárek se nevyjadřuje jako akademik, ale ve věci zaujatý aktivista.

    Rozhodnutí Ústavního soudu bylo možné očekávat, neboť tento soud nepojímá rovnost jako ideologický pojem, ale věcně. Podstatou byla ústavně nepřípustná arbitrárnost. Je to podobné, jako kdyby J. Komárek např. pobíral menší stipendium jen proto, že jeho příjmení začíná na "K", abych zvolil nejblíže představitelný příklad. Takto arbitrárně demokratický právní stát s jednotlivci nejedná. Podobně tomu je v případě podmínky formálního sídla zaměstnavatele v okamžiku rozpadu společného státu. Není rozumným zdůvodněním, proč dostávat menší důchod.

    Že mohou existovat jiné osoby než státní občané v podobně úzkém vztahu k českému důchodovému systému a že naopak v některých konkrétních případech českého občanství arbitrárnost není dána, je věcí kompetence České správy sociálního zabezpečení, její správní úvahy, ne Ústavního soudu. To je věc, která dosud nebyla vstřebána, proto je ESD obhajován jen tautologickými výkřiky "Diskriminace!!" a urážkami, viz Jan Komárek.

    Ad ono obiter dictum: Ústavní soud je vázán pouze ústavním pořádkem, ne obyčejným zákonem, na straně druhé bylo by arbitrární jej ignorovat. "Obiter dictum" pravděpodobně proto, že Ústavní soud byl stricto sensu vázán právním stavem před přijetím "dovysvětlujícího" zákona.

    Proto selhal vládní zmocněnec tím, že uvedl ESD v omyl nedostatečnou obhajobou České republiky, selhala ČSSZ, která porušovala ustálenou judikaturu Ústavního soudu, namísto toho, aby se jí postavila čelem a přišla s vlastním kritériem pro další fyzické osoby ve srovnatelném, tj. nikoli masovém měřítku, selhal NSS se svým úřednicky chybným nedostatkem elementárního právního úsudku srovnáváním nesrovnatelného, ale selhali především "naši" experti na evropské právo, tím že nedokázali analyticky překlenout zjevně rozporný stav, kdy oba soudy hájí rovnost. Říci, že ESD hájí tu pravou a jedinečnou a Ústavní soud "vybuchuje atomovku" je laciné.

    OdpovědětVymazat
  2. Obecně:
    Nesdílím názor, že by měl český Ústavní soud automaticky „papouškovat“ všechno, co řekne Soudní dvůr či ESLP. Souhlasím ale s Honzou, že předkládaná argumentace v nálezu Pl. ÚS 5/12 je strašně slabá, jako ostatně celá judikatura Ústavního soudu ke „slovenským důchodům“. Jak podotýká Jiří Nykodým ve svém disentu (viz zejména poslední odstavec), celková koncepce přístupu Ústavního soudu k otázce tzv. „slovenských důchodů“ stojí na vodě. Pokud soudci „druhého“ ústavního soudu chtěli po sobě za každou cenu zanechat nějaký odkaz (legacy), tak (podobně jako ve věci Melčák) si vybrali špatný „podvozek“, čímž celou myšlenku degradovali.

    Ad zásada audiatur et altera pars:
    Ústavnímu soudu by měl někdo připomenout kauzu Nádvorník. Soudci na Joštově kážou vodu, ale sami pijí víno…

    OdpovědětVymazat
  3. Anonymní15/2/12 07:33

    Kvalita ústavního soudu je poslední 3 roky opravdu nízká, rozhodnutí se hází od oka, na právním zásady a předchozí rozhodnutí toho samého ÚS se zvysoka kašle, argumentace je účelová, prakticky nulová (nebál bych se označení primitivní). O to ale je zde větší arogance k rozhodnutím jiných institucí. Trochu to připomíná partu fotbalových výrostků v hospodě ve stylu "nám je to jasné a zbytku to ukážeme". Kdysi jsem četl oslavnou 3 stránkovou úvahu p. Rychetského na nový občanský zákoník, kde se vysloveně radoval z překonání starého právního formalistického myšlení a z překonání síly zastaralých právních zásad ve prospěch jednoduchosti právního jazka a účelovosti práva. Šlo o pojednání na téma občanský zákoník z 60.let. Je až česky groteskní, že se mu podařilo tímto rozhodnutím naplnit zmíněné teze OZ v době, kdy jeho doba končí a za to "jeho" si dosaďte buď OZ anebo ústavního soudce.

    Ka samotné materii není co říci. Podle stála platné doktríny Tomáše Akvinského jsou na světě jednak věci předkládané k uvěření a pak věci neuvěřitelné. Toto je jedna z nich. Být Min.socvěcí tak bych takové rozhodnutí nebral v potaz a odkaz, odvolával bych se na rozhodnutí NSS a ESD, ale to je jen detail.

    Jan Hanzalík

    OdpovědětVymazat
  4. Anonymní15/2/12 08:44

    Jan Komárek to popsal věcně správně. Snad jenom přeceňuje ty účinky. Německý spolkový ústavní soud je přece jenom soud nejsilnějšího členského státu a sleduje se proto, co hlásá. V českém případě to bude prostě úlet jednoho vrcholného soudu postsocialistického státu, který bude vděčně připomínán ve článcích věnovaných přijímání práva Evropské unie ve členských státech. Větší dopady to mít nebude.

    Mně to prostě připadá jako jakási soudcovská obdoba způsobů našeho prezidenta. Včera jsme se třeba dozvěděli, jak Evropská unie brzdí hospodářský rozvoj naší vlasti.

    Takové vypjaté vyjadřování "proti všem" Evropská unie přežije. Skutečným nebezpečím je dluhová a měnová krize.

    Stejně tak tento nález už nemůže prohlubovat zmatek českého práva a jeho uplatňování na úrovni každodenní praxe, tak na úřadech a soudech všech úrovní. Pokud jde přímo o Ústavní soud, rušení ústavního zákona pro protiústavnost už prostě nelze přebít.

    Filip Křepelka, Masarykova univerzita, Brno

    OdpovědětVymazat
  5. Můj včerejší kommentář k Holubec v. ČSSZ; nezávisle na Komárkově článku jsem se s ním shodl.

    OdpovědětVymazat
  6. Anonymní15/2/12 09:33

    ad Křepelka : s tou poslední větou bohužel nelze souhlasit. Ještě může zrušit směrnici, nařízení, pak ESD a nakonec i smlouvy o založení ES :-) A potom už snad zruší i sám sebe. Chce se mi říci, to neznáte ptáčka sváčka, ale to je příliš, opakuji příliš laciné a falešné.

    Jan Michna

    OdpovědětVymazat
  7. Asi nebude sporu o tom, že to co se stalo, je z pohledu vztahu ÚS a ESD, respektive Česka a EU krajně nemilé. Myslím, že vinu na tom, že to zašlo takto daleko, nesou všichni aktéři kauzi a nechci ani nijak zlehčovat roli ÚS. Některé věci ve včerejším rozhodnutí bylo určitě lepší si odpustit (určitě třeba o řízení před ESD).

    Pokud jde však o meritum věci, tak musím říct, že mi tedy odůvodnění ÚS přijde přesvědčivější.

    Když vyšel rozsudek ESD Landtová, tak jsem furt skroloval nahoru a dolů v nějaké snaze najít odůvodnění rozhodnutí. Možná lidem zběhlým v právu EU to přijde zřejmé, že jde o diskriminaci, ale mně tedy ne. Mně naopak přijde, že rozpad federace v roce 1992 je velmi dobrý důvod k odlišnému zacházení s lidmi, kteří jsou ním nějak negativně postiženi. A jak tento rozpad souvisí s volným pohybem osob v rámci EU mi také není zcela zřejmé. Možná mi něco uniká, ale rozsudek ESD mi v tomhle nijak nepomohl. Vzhledem k negativním dopadům jaký pro spoustu lidí, kteří z nějakého důvodu v době federace pracovali na Slovensku, mohl mít, tak mi přišel dost necitlivý a představoval bych si detailní a pečlivou argumentaci, kde by se vzaly v potaz všechny relevantní faktory.

    Velký problém taky vidím v jednání české vlády v kauze Landtová, a v tomto ohledu se vůbec nedivím silným slovům ÚS vůči vládě.

    OdpovědětVymazat
  8. Anonymní15/2/12 11:38

    Před humaniodními články o nespravedlnosti uvedu jednu pro právníky podstatnou věc : rozpad federace byla právní skutečnost, která nese nějaké právní důsledky stejně jako stovky jiných. Pokud chce nějaký právník psát o zabránění důsledků, má jen jednu šanci - zabránit právní události.


    Jiří Holý

    OdpovědětVymazat
  9. Anonymní15/2/12 11:49

    Možná trochu extrémní názor, ale za sebe bych vinu za tento nonsens kladla na nezkušenost soudců. Oni se prostě stále chovají jako hádaví ješitní právníci a pro jim stanovené dobro jsou ochotni porušit kdeco. Rozpad federace přeci nese nějaké právní důsledky : jiná měna, úřední jazyk, jiný parlament, jiné zákony. To nese sebou například i vystěhování jinam. A najednnou někdo přijde a řekne, já jsem s tím nepočítal, dejte mi tolik, jakoby se nic nestalo. Smutné ale jen to dokazuje nekvalitu a přehmaty ÚS v posledních několika letech.

    Michaela Pokorná

    OdpovědětVymazat
  10. Anonymní15/2/12 11:53

    Jinak. A co teda platí ? Vždyť zde přeci existuje přímá (obecná) závaznost rozhodnutí ESD. Rozhodnutí ÚS je sice novější, ael ESD by měla mít přednost, ne ?


    Petr Horáček

    OdpovědětVymazat
  11. Jan Potměšil15/2/12 12:10

    Ad "soudcovská obdoba způsobů našeho prezidenta":
    Bohorovnost ÚS, který nakonec "válku soudů" vyřešil po svém, je skutečně zarážející, stejně jako přirovnávání se ke Spolkovému Ústavnímu soudu.
    ÚS se zároveň nějak rozhodl, protože mu to v konkrétní věci přišlo jaksi "spravedlivější". Nic proti, ale nevím, zda lze (téměř) zavazovat všechny ostatní, aby kvůli jedné kauze bez opory v zákoně řešili "přiměřeně", ne-li stejně, všechny ostatní (rozdílné) případy. ÚS mi zde přijde aktivistický, podobně jako jeho místopředsedkyně, která nabádá občany a další subjekty, které konkrétní věci mají předložit ÚS, aby je mohli (mohla) zrušit, neboť je považuje za špatné, tedy slovy ÚS protiústavní.
    Jinak komentář GP na Lucerně Wikipedii je také velmi výstižný.

    OdpovědětVymazat
  12. "Mám takový pocit, že nejsme na Olympu, ale že to je Říp." "Hlavně aby si toho nevšimli naši smrtelníci." "Já si pořád říkal, že ten nektar chutná jako pivo."

    OdpovědětVymazat
  13. Podle rozsudku ESD "žádná norma práva Unie nevyžaduje, aby kategorie osob, které již mají nárok na takový vyrovnávací příspěvek v rámci sociálního zabezpečení, o jaký jde v původním řízení, byla o tento příspěvek připravena." Je tudíž zřejmé, že k rozporu s ESD nedochází co do výroku, ale pouze co odůvodnění. Ústavní soud proto neporušil rozsudek ESD. Povinnost neodmítat žadatele ve srovnatelném postavení bez ohledu na státní občanství má ČSSZ a je jen na ní, jak masové zvolí kritérium. To za prvé.

    Za druhé, pokud ESD "nebyla předložena žádná skutečnost, která mohla diskriminační zacházení odůvodnit" a vzhledem k tomu, že ESD odpovídal na dotaz, spíše tím byl založen dialog, než věc meritorně vyřešena. Ano zakázat dorovnání pro neexistenci občanství, je porušením práva EU. Dobře, ale žádný takový zákaz Ústavní soud neprosazuje. Ten se jako soudní orgán vymezuje pouze k projednávané věci, kde postačuje podmínka občanství jako známka úzkého vztahu k povinnosti českého státu.

    Za třetí, myšlenka, že zaměstnání v Československu neobsahuje cizí prvek, který je nutný pro aplikaci evropského nařízení, je intuitivní, přiměřená a rozumná.

    Za čtvrté, princip "audiatur et altera pars" mimo jiné v dané věci znamená, že když už je hodnocena z hlediska souladnosti s právem EU judikatura Ústavního soudu, je minimálně slušné nezavírat oči před jeho vlastním vyjádřením. Je to stejné, jako kdyby soud posuzoval zda kandidát Zápotocký porušil zákon a nevyslechl jej, když už je třeba srovnávat srovnatelné, že...

    OdpovědětVymazat
  14. Plně souhlasím s Honzou Komárkem. Na tom nálezu mi přijde skoro nejsmutnější ta argumentace právem Ústavního soudu na spravedlivý proces. Zabalení do „kautely“ nepůsobí při nejlepší vůli přesvědčivě, zvlášť při vědomí toho, že ÚS má občas i jinde tendence přiznat základní práva i státu, pokud je k tomu dost silný důvod, takže patrně i své vlastní právo na spravedlivý proces myslí opravdu vážně. I mně se stejně jako Davidu Kosařovi vybavila kauza Nádvorník, tedy ta smutná situace, kdy kandidát Zápotocký uspěl u NSS se svým návrhem na zrušení volby senátora Nádvorníka, ale poté, co byla podána ústavní stížnost, tak kandidát Zápotocký, který nebyl účastníkem řízení o ústavní stížnosti, seděl při ústním jednání mezi veřejností, snaživě se hlásil o slovo, načež mu bylo plénem ÚS vysvětleno, že na žádné vyjádření prostě právo nemá, tak ať je zticha a neruší... Nyní se ÚS octl v podobné pozici ve vztahu k SD EU, ale zjevně to nese s výrazně menší pokorou než tehdy kandidát Zápotocký. Hlavně má oproti pouhému jednotlivci větší páky na to, aby se svého „práva na spravedlivý proces“ domohl, tak proč je neukázat…

    Inu, kritika toho nálezu by mohla zabrat víc místa, než argumentace samotného nálezu (to by nebyl ani takový výkon), ale popravdě, hlavní úkol by teď asi měl být, jak minimalizovat škody tímto "argumentačním výbuchem" způsobené: na důvěryhodnosti ČR, na harmoničnosti soudního systému, na státním rozpočtu a v první řadě na právech jednotlivců, o něž ÚS údajně tolik jde.
    Pavel Molek

    OdpovědětVymazat
  15. Anonymní15/2/12 14:01

    Asi jsem advokátem příliš krátce a zatím se mi nepodařilo oprostit se od problémů obyčejných lidí. Pro ty by bylo jistě přínosnější, kdyby zde diskutující věnovali svůj čas raději zjištěním, jak se zachovat když po 60 letech práce dostanete 4000 Kč důchodu. Neznalost zákona neomlouvá, ale chtít od nádražáka (stejně jako od spousty jiných, právem neosvícených) dopředu předvídat skutečnost, že se v důchodu dostanou do takovéto právní pasti, je dle mého názoru nehoráznost. Ono diskutovat o právní atomovce (pro zbytek národa právě spíše právní pšouky) je jistě velký právní odvaz. Kritiky je tu dost, na vlastní komentář samotného problému si však již nikdo netroufne.

    Jan Vetešník

    OdpovědětVymazat
  16. Chtělo by se říci, že je to po kauze Melčák druhá bomba nejvyššího jaderného kalibru.

    V článku mi však nesedí nelogický úvod. Pokud bombu odpálil ÚS, patrně by v metafoře měla vybuchnout v Lucemburku:)

    Zajímavá však bude zejména reflexe nálezu, jak laická tak odobrná a jak česká, tak evropská.

    OdpovědětVymazat
  17. Vojtěch J. Cepl15/2/12 14:56

    Měl bych jedinou otázku - měl ten důchodce kromě 3500,- Kč ještě nějaký jiný příjem, například ze Slovenska?

    Pokud ne, pak mi je ono "špatně vyargumentované a urážlivé" rozhodnutí Ústavního soudu hned srozumitelnější.

    OdpovědětVymazat
  18. Tomáš Marný15/2/12 15:25

    A co dál? Jestli to chápu správně, obecné soudy mohou na ÚS v naprostém klidu udělat dlouhý nos a říci "ESD rozhodl jinak a vyšší bere". Je to tak?

    OdpovědětVymazat
  19. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  20. Anonymní15/2/12 15:40

    ad Jan Vetešník: kdyby jste někdy nakouknul do problematiky důchodů, brzo byste zjistil, že těch nespravedlností je tam víc a nic se s tím neděje, protože jde o postup zákonný. Proto je zde správní institut přezkumu, odstranění tvrdosti atp., ktrý může řešit jednotlivosti. Ústavní soud ale není ústav sociální péče, aby kašlal na předchozí rozhodnutí ve věci a dělal si svůj "názor", zvlášť když je i meritorně hodně pochybný.

    Mimochodem asi zapomínáte, že rozhodnutí ÚS se netýká pouze jednoho nádražáka a jednoho důchodu. To rozhodnutí ÚS říká - jak zde někdo vtipně a výstižně napsal - že se federace nikdy nerozpadla.

    Vždyť je to stejné, jako když jste si před lety spořil (v dobré víře, že ekonomika turistické země pojede nahoru) na důchod v Řecku a teď chtěl od ostatních, aby vám ten důchod doplatili ze svého,když se zavede opět drachna a ta bude devalvována.

    Je také zvláštní, že všechny soudy to viděly stejně - jen ten jeden přehlasovaný to není schopen překousnout a chová se jako malé dítě a porušuje opětovně své kompetence.

    Michal Dohnal

    OdpovědětVymazat
  21. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  22. Vojtěch J. Cepl15/2/12 16:00

    Jan Petrov:

    Omluvy netřeba; pan Vetešník předběhl i mne a zjevně jsme měli tutéž myšlenku v hlavě, aniž jsme o sobě věděli.

    Pokud je to skutečně tak, jak si myslíme, pak je pro mne chování Ústavního soudu docela jasné a chápu, že si lehl na koleje za záchranu onoho zoufalce, který nic nespáchal, ale přesto je v důsledku jakýchsi důmyslných právních principů ekonomicky odsouzen k smrti.

    A pokud chcete právní principy, pak sice nejsem velkým příznivcem sociálních práv, ale nemyslím, že je možno si tak velkolepě namazat na chleba třeba č. 30 odst. 1) Listiny práv, pokud k tomu nemáte jiné důvody, než "atomovky", "ego" a jiné velmi pochybné důvody.

    Doporučuji odložit nukleární arzenál a uvědomit si, že se prostě chce, aby bylo železničářovi vyplaceno o pár tisícovek navíc. Důstojnost NSS, ESD, národní hrdost, celistvost právního řádu a podobně kvůli tomu určitě nezanikne. Dějí se denně daleko horší věci.
    A "judikát" má užitečnost jenom pro tyto velice vychytané a vzácné případy, které prostým plynutím času přestanou být aktuální, jak se rozdělení ČSFR propadne do historie.

    Tam venku běhají živí lidé, ne judikáty a principy.

    OdpovědětVymazat
  23. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  24. Anonymní15/2/12 16:30

    AD V. J. Cepl

    Ze skutkového stavu popsaného na straně 2 nálezu zřetelně vyplývá, že předmětný starobní důchod ve výši 3.537,- Kč měsíčně je pouze za doby pojištění získaná v českém systému důchodového pojištění v délce 5 062 dní. Tato doba se vůbec netýká sporného období, kdy stěžovatel pracoval pro zaměstnavatele se sídlem na Slovensku (ČSD – Bratislava), ale týká se práce pro zaměstnavatele se sídlem v ČSR (zejména ČSD – Praha).

    K těm 3.537,- Kč měl nutně stěžovatel nárok na slovenský důchod za dobu pojištění v délce 11 961 dní, která je předmětem sporu (práce pro ČSD – Bratislava) a spadá do slovenského systému. Tento důchod je mu vyplácen paralelně k českému důchodu. To ÚS „zapomněl“ uvést, stejně jako skutečnost, že výše tohoto důchodu začíná být prakticky stejná jako srovnatelný český důchod (viz odlišné stanovisko J. Nykodýma).

    Pavel Pokorný

    OdpovědětVymazat
  25. Komentovat právní stránku toho rozhodnutí ani nejde, kde nic není, ani smrt nebere, takže jen obecný povzdech:

    Při vší k úctě k soudcům ÚS se ukazuje, že ani dlouhodobý pobyt, studium nebo jiné sepětí s "vyspělejšími" částmi Evropy Čechy/Slováky nenaučí rozeznávat rozdíl mezi jemným naznačením a prostředničkem.

    P. Holländer (nebo to byl prof. Cepl?) kdesi vyprávěl, jak na BverfGE s návštěvou z ÚS podle něj jednali "unappetitlich". Třeba teď konečně v Karlsruhe docení, jací troubové jsou, když to, co sami nedokázali na stovkách stran po čtyři dekády, ti machři v Brünn dokázali v pěti větách.

    OdpovědětVymazat
  26. "ESD rozhodl jinak a vyšší bere"

    Ne, ale na Jiném právu - Vašich pravidelných dávkách emocí, se to snadno zahluší: podle ESD "žádná norma práva Unie nevyžaduje, aby kategorie osob, které již mají nárok na takový vyrovnávací příspěvek v rámci sociálního zabezpečení, o jaký jde v původním řízení, byla o tento příspěvek připravena."

    Jestliže Ústavní soud rozhodl, že vyrovnávací příspěvek bude zachován, tak spor je jen o to, zda jako legitimní (postoj ÚS), či trpěný (ESD), v každém případě z hlediska práva EU se jedná o přípustné rozhodnutí domácího soudu. Tím, kdo má učinit případné nápravné kroky je v mezích Ústavy zákonodárce či správa. Rozhodnutí Ústavního soudu je pak signálem, že nejde jít cestou: "než bychom přemýšleli, jaké vytvořit podmínky, tak raději nebudeme dorovnávat důchod nikomu".

    Jinak, co jsme pochopil, nárok vzniká i na Slovensku, ale právě proto, že onen důchodce nežije 30% měsíce v ČR, 70% na Slovensku, tak má celkově nižší důchod pro odlišnou úroveň obou zemí.

    OdpovědětVymazat
  27. Vojtěch J. Cepl15/2/12 17:45

    Pavel Pokorný:
    "Tento důchod je mu vyplácen paralelně k českému důchodu." Rozumím-li správně, je to zhruba dvojnásobek toho českého, tedy dalších 7000 Kč, bratru nějakých 280 euro.

    Pokud je to tak, a vyplácení ze slovenské strany nebrání nějaké další ustanovení z jejich strany, pak je situace ještě méně dramatická, než jsem si myslel a jde o bouři ve sklenici vody.

    Ústavní soud pak mohl rozhodnout různě, neb podrobnosti neznám, a narozdíl od autora příspěvku a mnoha dalších myslím, že se ESD kvůli tomu určitě nezboří, neb použitelnost precedentu je dost problematická.

    Díky za objasnění skutkové stránky věci.

    OdpovědětVymazat
  28. Anonymní15/2/12 18:28

    Ad Pavel Pokorný:

    Jak správně upozorňujete, v mediálním šílenství zcela zanikla skutečnost, že se nejedná o chudáka odsouzeného živořit pouze z českého důchodu.

    S ohledem na dobu započitatelnou do slovenského systému má nárok na plný či téměř plný slovenský důchod. S ohledem na méně nivelizovaný slovenský systém, oproti českému, je pravděpodobné, že součet obou důchodů převyšuje částku, na kterou by měl nárok, kdyby mu celá doba byla započtena pouze podle českého systému.

    Škoda, že Ústavní soud nezveřejnil celá čísla. Předpokládám, že je měl v rámci správního spisu k dispozici. Ale skutečnost nakonec není podstatná, důležitá je virtuální realita.

    Smutnou ironií celého absurdního dramatu tak je, že Ústavní soud vykopal válečnou sekeru se Soudním dvorem ve jménu práva, které nejspíš vůbec nebylo pošlapáno.

    Pro pořádek dodávám, že jsem jako člen NSS ve svém komentáři podjatý.

    Jan M. Passer

    OdpovědětVymazat
  29. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  30. Anonymní15/2/12 19:33

    Kolega Passer je ve svém vyjádření velmi skromný. Snad už můžeme prozradit nyní již prakticky oficiální informaci, že souhrn důchodů přiznaných dotyčnému podle nařízení 1408/71 je přibližně o 2400 Kč vyšší než by byl důchod přiznaný jen podle českých předpisů.Jeho slovenský důchod činí asi 480 eur.Přesná čísla, přepokládám, budou zveřejněna v nejbližích dnech. Pokud by tedy ČSSZ vycházela doslova z recenzovaného nálezu Ústavního soudu,který popřel aplikovatelnost evropského práva pro daný případ, musela by jmenovanému jeho český důchod , který k dnešnímu dni činí 4018,- Kč , o tuto částku snížit.Skutkový stav během řízení před ÚS ovšem nikdo nezjišťoval, byť k výše uvedeným informacím stačilo pouze nahlédnout do dávkového spisu, případně se na současnou výši důchodů jednoduše zeptat ČSSZ, jež zde byla vedlejší účastnicí.
    Je zvláštní, jak přetrvává mýtus o nízkých slovenských důchodech, ačkoliv od účinnosti z.č. 461/2003 Z.z. se role obrátily. Abych to nějak srozumitelně uzavřel, v daném případě stěžovatel na rozdělení federace vydělal, nikoliv naopak, v důsledku nálezu ÚS může v krajním případě na výši svého důchodu prodělat, i když nevěřím,že by ČSSZ nález realizovala tak doslova, jak je napsán. Jinak z důvodu téže podjatosti jako JMP nález ve zbytku rovněž nekomentuji.
    Jaroslav Vlašín

    OdpovědětVymazat
  31. S omluvou beru svá zbytečná slova výše zpět: Mocenská hra soudů mě nezajímá. A o sociálních systémech toho vím příliš málo, než abych mohl napsat něco smysluplného o tom:
    -- jak velké nerovnosti a jak tížívé osobní dopady judikát ÚS vyloučil; a
    -- nakolik je případná nerovnost v důchodech, neohrožuje-li důstojnou lidskou existenci, nutná / rozumně odůvodnitelná.

    OdpovědětVymazat
  32. Ad J. Passer a J. Vlasin: dekuji za "vyneseni" teto informace ven. Predpokladam nicmene, ze se i tak budeme v dalsich dnech nadale dozvidat, jak se Ustavni soud opet "zastava" nebohych slovenskych duchodcu a jak mu jde o tu spravedlnost v jednotlivem pripade.

    OdpovědětVymazat
  33. Jakoby se čísla nemohla měnit a podstatou nálezu nebylo právo ve smyslu pojistky proti změnám na slovenské straně.

    Myšlenku na krácení českých důchodů nelze rozumově odvodit z principu, dle něhož "ratifikací mezinárodních smluv nejsou dotčena výhodnější práva, ochrana a podmínky poskytované a zaručené vnitrostátním zákonodárstvím.", což je nosným důvodem rozhodnutí ÚS.

    OdpovědětVymazat
  34. Vojtěch J. Cepl15/2/12 20:17

    No, já svoje slova zpět brát nebudu; myslím, že stačilo někde na začátku uvést tuto opravdu důležitou skutkovou informaci, a bylo by hned jasněji. Udatná záchrana železničáře je tím jaksi zmařena a nabývá úplně jiný rozměr. Já bych tímto bodem určitě začal. Ve všech rolích, které tu zbyly zmíněny - jako soud i jako komentátor. Atomovek a osobních útoků zjevně netřeba.

    OdpovědětVymazat
  35. Případ paní Landtové není na Městském soudu v Praze zatím rozhodnutý...

    OdpovědětVymazat
  36. Zdenek Tesner16/2/12 11:08

    Zdravím ve spolek, jako přímý svědek celé kauzy Nádvorník bych byl v tomto případě výrazně opatrnější k jakýmkoliv závěrům ohledně pana Zápotockého a jeho případného práva na vystoupení.

    Navíc i teoreticky vzato je rozdíl, když druhá strana slyšet je (v dané kauze za ní mluvil NSS) a když tomu tak není.

    A to se vůbec, ale vůbec nechci současného Ústavního soudu zastávat.

    OdpovědětVymazat
  37. Anonymní16/2/12 15:11

    Krátký komentář k problematice:
    1) Souhrn českého a slovenského důchodu je nižší než plný český důchod.
    2) Přístup slovenské strany k přiznávání slovenského důchodu se měnil - vůbec není jisté, že jej "slovenští" důchodci budou dostávat, resp. že jim bude přiznáván.
    3) U zaměstnanců železnic - čti "Československé státní dráhy" je situace zcela jasná - tito mají nárok na český důchod, ať už pracovali kdekoliv. Jde o to, že v době rozhodné (rozpadu federace) bylo sídlo zaměstnavatele v České republice (v Praze)
    4) Pánům soudcům i asistentům bych přál postavení "slovenského důchodce", ze spisů musíte přece vědět, že
    - řízení trvá téměř vždy víc než rok
    - důchodce během řízení nemusí dostat nic - to je zkušenost mých klientů - neb zálohu nedostanou, když tak se zpožděním
    - ze Slovenska nemusí důchodce dostat nic
    - a i součet slovenského plus českého důchodu je nižší než plný český důchod.
    A.Novák

    OdpovědětVymazat
  38. Anonymní16/2/12 17:45

    Úvod do problematiky:

    http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0130_3Ads_08_20110831084552_prevedeno.pdf

    http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0152_4Ads_0800069A_prevedeno.pdf

    OdpovědětVymazat
  39. (OT) A. Novák: v případě, že by jeho zaměstnavatelem byly "ČSD", měl by skutečně český důchod. Nicméně tehdy se ČSD používalo jen jako název, výrobně-hospodářskými jednotkami byly jednotlivé správy dráhy, nad kterými stálo FMD. Takže jeho zaměstnavatelem byla jednu dobu Východní dráha, pak patrně Střední dráha.
    Radek Píša

    OdpovědětVymazat
  40. Anonymní17/2/12 14:00

    ad pan Píša. Ne, to není možné. Faktem je, že v roce 1992 existoval jeden monolitní podnik "Státní organizace Československé státní dráhy", který vznikl na základě zákona o Čsl. státních dráhách. Tento v sobě zahrnoval veškeré dříve právně samostatné podniky (organizace) a byl jediným zaměstnavatelským subjektem (zaměstnavatelskou organizací) pro všech železničáře v býv. Československu. Pouze - dle mého soudu - nesprávným výkladem NSS dovodil, že "pro účely důchodového zabezpečení" je zaměstnavatelem toho konkrétního železničáře přísl. org. jednotka Čsl. státních drah, pod kterou dotyčný nešťastník spadal i když vlastně org jednotky neměly právní subjektivitu a nikoho nezaměstnávaly. Protože pro celou řadu zaměstnanců Čsl. státních drah - českých občanů, s pracovištěm na území ČR byl řídící org. jednotkou útvar se sídlem na Slovensku NSS z těchto lidí udělal Slováky! Protože jsem několik těchto nešťastníků zastupoval dobře vím, že jím skutečně nebylo co závidět. Několik měsíců nedostávali nic, Slováci jim odmítali přiznávat důchod, nakonec se jich zastal až ÚS, budiž jeho jméno pochváleno (v tomto případě).

    OdpovědětVymazat
  41. Anonymní17/2/12 21:42

    "Krajský soud v napadeném rozsudku učinil závěr, podle něhož k rozhodnému dni
    bylo sídlo zaměstnavatele žalobkyně na adrese Na Příkopě 33, Praha 1, ačkoliv před rozdělením
    československé federace bylo sídlo ČSD přemístěno na adresu nábřeží Ludvíka Svobody 1222,
    Praha 1. Nicméně toto pochybení nemá žádný význam. Podstatné totiž je, že u zaměstnanců
    ČSD nelze za sídlo jejich zaměstnavatele považovat adresu ústředí ČSD. Účelem čl. 20 odst. 1
    Smlouvy o sociálním zabezpečení totiž bylo stanovení kritérií pro hodnocení dob důchodového
    zabezpečení získaných za existence československé federace a pro spravedlivé rozdělení nákladů
    na výplatu důchodů mezi nástupnické státy. Tohoto cíle by se však nepodařilo dosáhnout u řady
    organizací s celostátní působností, které většinou sídlily v hlavním městě Československa
    a zaměstnávaly velké množství osob. Proto se nástupnické státy ČSFR dohodly, že ve vztahu
    k právnickým osobám, které zřídily odštěpné závody nebo jiné organizační složky a ty zapsaly
    do obchodního rejstříku, je z hlediska určení nositele důchodového zabezpečení za doby získané
    přede dnem rozdělení ČSFR rozhodné sídlo takového odštěpného závodu nebo jiné organizační
    složky. Ostatně pokud by se za doby zabezpečení získané před zánikem ČSFR považovaly doby
    zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území takto vnitřně strukturovaná právnická osoba
    měla své ústředí, pak by ustanovení čl. 15 odst. 1 Správního ujednání postrádalo jakýkoliv smysl,
    neboť by nedopadalo na žádný případ."

    http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0152_4Ads_0800069A_prevedeno.pdf

    OdpovědětVymazat
  42. Anonymní18/2/12 06:02

    Ad anonymous: Ano, narážíte na rozh. NSS, které jsem v obecné rovině zmínil. Toto je nekorektní a dle mého přesvědčení výrazem snahy NSS za "každou cenu" pomoci státu, který vyjednal nevhodnou, resp. nevýhodnou Mez. smlouvu. Je třeba mít na zřeteli, že mez. smlouvy, které zmiňujete v citaci hovoří o sídle zaměstnavatele. Není důvod vykládat pojem "zaměstnavatel" jinak než dle tehdejších pracovněprávních předpisů. Jinými slovy, když je přeci v mez. smlouvě napsáno zaměstnavatel, tak je míněn proboha zaměstnavatel a ne "něco" jiného.Respektive výklad užitý NSS použít lze, ale to už opouštíme půdu právního státu. Organizační složky ČSD nikoho nezaměstnávaly, resp. neměly postavení zaměstnavatelské organizace. Jde o to, že tehdejší zákoník práce hovořil o tom, že zaměstnavatelem zaměstnance může být buď podnik jako celek (organizace), nebo jeho organizační složka /pokud je má zřízeny/. Pokud je zaměstnavatelem organizace, nemůže být současně zaměstnavatelem zaměstnance organizační složka organizace a naopak. Bohužel pro NSS železniční předpisy (zákon o čsl drahách a statut Čsl drah zvolily model postavený na tom, že zaměstnavatelem všech železničářů v Československu byly v roce 1992 Čsl. dráhy jako celek - se sídlem v Praze. Musím přiznat, že mě Vámi cit. rozh. NSS velice zklamalo - NSS zde jasně ukázal, že když jde o zájem státu, lze právní normu ohnout jakkoliv. Naštěstí je Vámi cit. judikát překonán nálezem ÚS, kde NSS vskutku nebyl nijak šetřen. Snad i proto mírně podrážděné reakce soudců NSS na tomto webu. A.Novák

    OdpovědětVymazat
  43. Osobně mi tedy připadá, že naopak ten § 15 odst. 1 Správního ujednání (117/2002 Sb.m.s.) byl v prvé řadě přijat ve prospěch naprosté většiny občanů, zejména slovenských (protože sídla celostátních organizací byla spíše v Praze, jak uvádí i NSS).

    Výklad, který tu prezentuje A. Novák, by totiž způsoboval, že kdokoli, kdo sice nikdy nevytáhl paty třeba z Košic, ale byl nějakou dobu třeba uklízečem na nádraží ČSD, by musel vyjednávat o svém důchodu s orgány dvou států.
    Sice v "tom správném" období na tom mohl něco vydělat, ale dlouhodobě je to pro něj docela riziko zejména s ohledem na kurzové rozdíly.

    Sice to ujednání mírně pomáhá českému státnímu rozpočtu, protože ho chrání před asymetrickými sídly některých organizací za federace, ale v prvé řadě to chrání občany.

    Jan Slanina

    OdpovědětVymazat
  44. Anonymní18/2/12 23:58

    Ad A. Novák:

    Účel čl. 15 SU je zcela zřejmý a těžko jej lze zpochybnit.

    Naštěstí Vámi míněný nález Ústavního soudu byl překonán zde tak hojně diskutovaným judikátem, v němž se Ústavní soud hlubšímu rozboru čl. 15 SU zjevně vyhýbá. Ostatně rozdělení závazků mezi oba nástupnické státy nezpochybnil, poukázal pouze na povinnost přiznat "dorovnání" českým státním občanům (pokud je co dorovnávat - viz tisková zpráva MPSV).

    Na případnou reakci Vám již nebudu moci odpovědět, neb mé internetové připojení pravděpodobně odchází do věčných lovišť.

    A.

    OdpovědětVymazat
  45. Na Verfassungsblogu jsem publikoval na pozvání editorů delší komentář k rozhodnutí (který samozřejmě nemůže postihnout všechny jeho aspekty - těmi se budu zabývat v detailnějším komentáři později).

    OdpovědětVymazat
  46. Anonymní27/2/12 17:57

    Pane doktore Komárku, domníváte se tedy, že Ústavní soud jako soud, proti jehož rozhodnutí není přípustný řádný odvolací prostředek, by měl mít povinnost předložit předběžnou otázku Soudnímu dvoru?

    OdpovědětVymazat