Financování politických stran ze státního rozpočtu bylo svého času pro Ústavní soud poměrně silným tématem, na něž si – prostřednictvím derogačních nálezů – vyměňoval názory s parlamentem. „Druhý ÚS“ se od původní judikatury odklonil a zaujal zdrženlivější postoj, takže výměna ustala. Ministerstvo vnitra však nyní pod pláštíkem úspor ve státním rozpočtu chystá změny a pobouřené reakce malých stran naznačují, že deset let klidu může být brzy minulostí. Šetřit se musí, jak to ale udělat spravedlivě?
Některé přínosy hostování na Jiném právu jsou docela nečekané. Člověk se například může donutit k tomu, aby se podrobněji podíval na věci, o kterých má už roky nějaký obecný dojem, jen nikdy nenašel vhodný čas je prozkoumat podrobněji. Už dlouho každý rok kreslím studentům na tabuli křivku, která ukazuje vztah mezi velikostí strany a tím, kolik peněz na jeden získaný hlas dostává ze státního rozpočtu. Kreslím ji od oka, jasně ale ukazuje, jak nespravedlivý je ten systém k malým stranám: dostávají mnohem méně než velké strany. Teprve dnes jsem si ji zkusil nakreslit přesně: a hle, ono je to trochu jinak. Leč nepředbíhejme, k tomu se dostaneme…Politické strany získávají ze státního rozpočtu stálé příspěvky zhruba ve výši půl miliardy ročně, k čemuž se ve volebních letech do Poslanecké sněmovny a do Evropského parlamentu přidávají příspěvky na úhradu volebních nákladů. Minule jsem slíbil, že tentokrát budu stručnější: místo dlouhého vysvětlování se tedy podívejte na graf, jak se příjmy politických stran vyvíjely v posledních 13 letech:
Graf začíná rokem 1998, protože jsem data převzal z webu ministerstva financí, kde starší nejsou k dispozici; právní úprava však v předchozích letech byla obdobná. Změny se začaly dít až v letech 2000 až 2002: dílem pod vlivem politiků (a tehdejší opoziční smlouvy), dílem pod již zmíněným vlivem Ústavního soudu. Jak je ale vidět, výsledkem tohoto parlamentně-soudního dialogu bylo podstatné navýšení příspěvků politickým stranám. Původní opozičně-smluvní idea totiž spočívala v tom, že se sníží ty formy příspěvků, které dostávají všechny strany, a naopak se zvýši ty, které svědčí velkým stranám. Když to Ústavní soud zatrhl, politici zareagovali po svém: zvýšili všechno. Maximum stálého příspěvku se tak zvedlo z 5 na 10 milionů, příspěvek na mandát poslance a senátora z 500 na 900 tisíc, příspěvek na úhradu volebních nákladů z 90 na 100 Kč. Hlavní požehnáním pro pokladny politických stran, což už s Ústavním soudem nesouviselo, se ovšem ukázal být vznik krajů, což umožnilo vyplácet dalších zhruba 180 milionů ročně za mandáty krajských zastupitelů. Sečteno a podtrženo: pravidelný roční přísun peněz se mezi rokem 2000 a 2001 téměř ztrojnásobil.
Roční čísla však mohou být mírně zkreslující: celkové příjmy totiž ovlivňují příspěvky za hlasy, které se vyplácejí jen ve volebních letech. Přehlednější je proto srovnání po celých volebních obdobích, které nabízí následující graf.
Hodnota peněz se s časem mění, do grafu jsem proto přidal červené sloupečky, které ukazují původní výši příspěvků z let 1998–2001, postupně navýšenou o inflaci. I po jejím započítání se však ukazuje, že si politické strany před deseti lety skutečně výrazně přilepšily, a i když jim inflace trochu ukusuje, stále jsou na tom podstatně lépe než kdysi. Snad se klasik nebude zlobit za tu překroucenou parafrázi, když řeknu, že zdroje pro úspory tu zjevně jsou.
Otázka ovšem je, kde by bylo nejvhodnější je provést; a k tomu si vezmu na pomoc ještě jeden graf, který ukazuje podíl jednotlivých kritérií na celkovém koláči státního financování.
Naprosto dominantní vliv na rozdělení peněz mají volby do Poslanecké sněmovny. Zhruba poloviční peníze se rozdělují za místa v krajských zastupitelstvech, jen pětkrát méně za mandáty v Senátu, zcela okrajové (i kvůli nízké účasti) jsou peníze za volby do Evropského parlamentu. Ústřední pozici voleb do Poslanecké sněmovny chápu, přeci jen jde o prvořadé volby, přesto je otázka, zda téměř třípětinový podíl už není moc. Peníze vycházející ze senátních voleb by si snad naopak zasloužily mírné posílení. Peníze za krajské mandáty mne vždycky trochu iritovaly, hlavně kvůli okolnostem jejich vzniku. Na druhou stranu však nelze přehlednout, že právě tudy se alespoň k malým penězům dostanou i menší a regionální politické strany, což přispívá otevřenosti politické soutěže. Příkladem jsou třeba karlovarští Doktoři, v moravských krajích KDU-ČSL, místy také SNK-ED a další malé strany. Pokud tedy někde škrtat, asi je rozumné si vybrat balík peněz za výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny.
Současné kroky tomu odpovídají. Už vloni se bez většího ohlasu snížil příspěvek za mandáty o 5 % z 900 na 855 tisíc, nyní prý (vycházím z neoficiální zprávy na Aktuálně.cz) ministerstvo vnitra hodlá pokračovat dalším snížením na 810 tisíc. To ovšem není vše: zároveň by se měla změnit konstrukce stálého ročního příspěvku, který dostávají všechny strany, jež ve volbách do sněmovny dosáhnou alespoň 3 % hlasů. Strany by tak měly přijít o 1,2 milionu ročně. Týká se to všech, velkých i malých, u těch malých je však pochopitelně dopad citelnější, protože jde třeba o 15 % celého jejich ročního příspěvku, zatímco u velkých stran jen o pár procent. Není divu, že křičí.
Změny je však třeba vnímat v celkovém kontextu. Nejlepší představu o tom, jak je rozdělování peněz mezi politické strany spravedlivé, si uděláme, když pro každou stranu sečteme všechny její příspěvky, které vycházejí z voleb do Poslanecké sněmovny, a vydělíme je počtem získaných hlasů.
Pokud se tenhle graf zdá trochu složitý, dívejte se nejprve jen na modré řádky: ty ukazují, kolik peněz by během čtyřletého volebního období jednotlivé strany získaly za každý obdržený hlas, kdyby se byl zákon neměnil. Jsou tam patrné dva zlomy: první je u tří procent, kde nastupuje stálý příspěvek. Strana zelených tuhle metu nepřekročila, takže dostala jen stovku za hlas, a tím to pro ni končí, zatímco Suverenita, Zemanovci a KDU-ČSL se vyšplhali ke 250 Kč. Druhý zlom nastává při překročení 5 % a vstupu do sněmovny: po započtení příspěvků za mandáty se částka za hlas zvedne zhruba na 320 Kč. Všimněte si, že úplně největším stranám vychází o něco méně než středním stranám typu KSČM: důvodem je větší „rozředění“ stálého příspěvku, který je u všech parlamentních stran shodný.
Červené řádky ukazují současný stav po loňské novele: snížení příspěvku za mandáty logicky dopadlo výhradně na parlamentní strany, zatímco pokladny menších stran zůstaly nedotčeny (červený a modrý řádek je u nich stejný). Žlutý řádek pak ukazuje, co by se dělo v případě, že by ministerstvo vnitra prosadilo svůj návrh. A čistě pro srovnání je jsem přidal i hnědý řádek, který odpovídá původnímu modelu před změnami v letech 2000 až 2002.
Pokud to nevidíte z grafu, přesvědčí vás tabulka: i po započítání loňské novely se zdá, že by současný návrh malým stranám ublížil o něco víc než velkým, přestože rozdíly nejsou obrovské:
Strana | Původní 2010 | Návrh 2012 | Změna v % |
---|---|---|---|
ČSSD | 309 Kč | 288 Kč | -7,0% |
ODS | 318 Kč | 296 Kč | -7,1% |
TOP09 | 315 Kč | 292 Kč | -7,1% |
KSČM | 327 Kč | 303 Kč | -7,4% |
VV | 322 Kč | 298 Kč | -7,3% |
KDU-ČSL | 253 Kč | 232 Kč | -8,3% |
SPO Zemanovci | 255 Kč | 234 Kč | -8,3% |
Suverenita | 254 Kč | 229 Kč | -9,8% |
Strana zelených | 100 Kč | 100 Kč | 0,0% |
Kdyby chtělo ministerstvo vnitra přijít s neutrálnějším návrhem změn, který by všem sebral zhruba stejně, musel by se příspěvek na mandát snížit místo na 810 až někam k 790 tisícům Kč.
Ještě vám chci ale nabídnout jeden graf: je jím právě ta v úvodu zmíněná „křivka (ne)spravedlivého rozdělení peněz, kterou kreslívám na tabuli. Zde však v mírné modifikaci: přes sebe jsem nakreslil hned čtyři křivky, tak jak odpovídají jednotlivým variantám. Čím rovnější, tím spravedlivější: v hypotetickém případě, že by všechny strany dostaly za každý získaný hlas stejné peníze, bychom v grafu viděli vodorovnou úsečku.
Jaké z toho všeho plynou závěry? Každý by si měl udělat svoje vlastní: víc než ucelený text je tohle výkop k diskusi. Ale abych nějak začal, tady je pár postřehů, které si z těch pár hodin nad Excelem odnáším já:
- Občas zaznívají názory, že jakékoliv snižování státních příspěvků politickým stranám je nerozumné, protože existenční obtíže je donutí hledat jiné, méně transparentní zdroje, a v důsledku na tom prodělá daňový poplatník. Tomu argumentu rozumím, přesto po srovnání se stavem před 12 lety soudím, že prostor pro úsporu tu je.
- Křivka (ne)spravedlnosti pod někdejším tlakem Ústavního soudu poněkud narovnala, což prospělo především stranám mezi 3 a 5 procenty: finanční skok při vstupu do sněmovny se trochu snížil. Jakákoliv budoucí změna by se neměla snažit tento pokrok zvrátit: současný návrh ministerstva vnitra to – byť mírně – činí, a námitky malých stran jsou proto celkem oprávněné.
- Největší finanční bariéra i nadále existuje kolem tří procent: Suverenita získala jen o polovinu víc hlasů než Strana zelených, od státu však během čtyř let volebního období na příspěvcích získá skoro čtyřikrát tolik peněz. Bez ohledu na děravou státní kasu by se s tím mělo něco dělat, jak už to ostatně naznačoval dávný nález Pl. ÚS 53/2000; zrušením převážné části státního financování politických stran ÚS podle svých slov „vytvořil prostor Parlamentu pro uplatnění celkově nového přístupu k financování politických stran státem tak, aby proporce mezi dotacemi dosažených pozic a dotacemi úspěchu ve volební soutěži se změnily výrazně ve prospěch ocenění počtu hlasů získaných ve volbách.“ Jak s tímhle prostorem Parlament naložil je celkem dobře známo: ještě téhož dne byl do druhého čtení vrácen návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu závazků plynoucích ze Smlouvy mezi vládou ČR, SR a SRN, aby do něj nazítří – za vzácného souladu všech politických stran – mohla být „přilepena“ staronová úprava. Třeba však někdy dojde i na ten celkově nový přístup.
A to je vše, přátelé. Původně jsem měl v úmyslu se s vámi ještě podělit o pár poznámek k věcnému záměru nového volebního zákoníku, jehož paragrafové znění se do konce roku chystá předložit ministerstvo vnitra. Měsíc však uběhl jako voda a víc už toho do konce října bohužel nestihnu, a tak se moje zdejší hostování uzavírá tímto spotem. Chci se proto s vámi rozloučit a poděkovat za vlídné přijetí, kterého se mi tu dostalo. V právu mne většinou baví spíš témata, která stojí na okraji obecného zájmu (jako jsou třeba volby), a navíc k nim často přistupuji metodami, kterým se právníci spíš vyhýbají (jako je třeba drobné množství matematiky). Proto není divu, že si o nich jen málokdo chce se mnou povídat. O to větší radost mi udělaly všechny reakce, které jsem tu ke svým příspěvkům dostal, ať už v diskusi nebo mailem, a těším se někdy na viděnou.
Čísla místo předsudků, děkuju Ti za ně. Jinak, k tématu financování politických stran mě zaujal ještě následující síťový graf.
OdpovědětVymazatK tomu, že "zdroje jsou" myslím přispívá to, že argument zmíněný v závěrech sub. 1 působí poněkud lichým dojmem: z pohledu laického pozorovatele to vypadá, že i politické strany z "nejvyššího pásma" státních příspěvků jsou již nyní čímsi nuceny hledat jiné (netransparentní) zdroje financování.
OdpovědětVymazatSrov. například aféru Drobil-Knetig.
Státní příspěvky politickým stranám jsou samozřejmě protiústavní, neboť porušují rovnost politické soutěže. A proto je třeba je zrušit.
OdpovědětVymazatVýborný post.
OdpovědětVymazatK tomu že zdroje jsou. Existuje srovnání příjmů politický stran od státu a "jiných příjmů" (příspěvky členů, půjčky, dary atd...) a to s ohledem na velikost strany?
Pokud např. malá strana přijde o část peněz od státu, je to pro ni katastrofa, ale velká zavedená (parlamentní) strana tento problém snadno vyrovná. Takže i když bude změna citlivá k malým stranám, stejně na ně doplatí, protože nebudou mít jak tento výpadek dorovnat.
Kampaň, která vás dostane do Sněmovny bez soukromých zdrojů stejně nezaplatíte.
Tak proč nezvýhodnit právě ty malé strany, které peníze od státu potřebují a celý graf "neobrátit"?
Souhlas, že pro nás voliče by bylo lepší, kdyby se graf "obrátil" a peníze za hlas by s počtem hlasů klesaly. Zvláště mimoparlamentní strany s 2-5% hlasů kdyby dostávaly víc, aby měly lepší pozici parlamentní strany ohrozit a tím je také uvnitř volebního období udržovat v šachu. Jenže to nikdy schváleno nebude právě proto, že o financování rozhodují strany uvnitř parlamentu. Motivace zavést dodatečné peníze za přítomnost v Parlamentu bude vždy. Ústavní soud může schválené modely financování zakazovat a křivku narovnávat (což se zčásti dařilo), ale v praxi asi nemůže dojít dál, než že by byla přesně rovnostářská.
OdpovědětVymazatDalším zdrojem peněz, které by stálo za to zahrnout do obrázku, jsou platy a náhrady poslanců a senátorů - můžete argumentovat, že z funkčního hlediska jsou alternativou peněz dávaným stranám přímo. (Lze si představit model, kdy funkce poslance je zadarmo a je na straně, aby se o svého poslance postarala.) Nedošlo náhodou k tomu, že když ÚS nařídil zmírnit diskriminaci vůči mimoparlamentním stranám, že si to parlamentní strany aspoň částečně "vykompenzovaly" zvýšením platů a náhrad?
Nespravedlivost financování kandidujících subjektů dle mě ještě prohlubují volební příspěvky stran státu (15 000 Kč za kraj) ve volbách do PS a kauce 20 000 Kč na kandidaturu do Senátu. V souvislosti s těmito kaucemi a příspěvky stran státu nenacházím už vůbec žádné opodstatnění, proč neplatit kandidujícím subjektům za každý hlas stejnou částku nezávisle na jejich počtu.
OdpovědětVymazatMatematicky nepochopitelné jsou též skokové změny příspěvků stranám - rozdíl jednoho hlasu může znamenat rozdíl v miliónech (to je bohužel nešvar i mnohých dalších státních dávek, např. sociálních nebo pásmového rozpočtového určení daní).
Další nespravedlnosti přináší samotný systém voleb do Poslanecké sněmovny, např. strana s více hlasy může získat méně mandátů než jiná strana a strana, která získá 5 procent hlasů a postoupí tedy do skrutinia, nemusí teoreticky získat žádný mandát.
Luděk Belán
Luděk Belán
OdpovědětVymazatZajímal by mě Váš návrh na spravedlivé volby a související spravedlivé financování politických stran, pokud toto financování považujete vůbec za nutné.
Zajímalo by mě jakou cestu zvolit k nápravě současného právního „pořádku“ – jak to vidíte.
Jaký nový model zákona by byl účinný pro bezvadnost vykonatelnosti práva.
M.Chalupová
Trocho offtopic, ale nemohu najít původní článek. Gratulace panu Pecinovi a palec dolů NSS za trapně skrývanou neochotu sdělovat veřejnosti nacistickou, pardon komunistickou minulost soudců. Je vůbec divné, když se exkomunisté z NSS z případu nevyloučili pro podjatost.
OdpovědětVymazatMilan Veselý
Paní M. Chalupové:
OdpovědětVymazatÚplná odpověď na Vaše otázky by byla poměrně rozsáhlá, proto jen stručně:
1. Přivítal bych čistě poměrný volební systém bez volebních klauzulí a bez deformujících přepočtů po krajích. Variantou by byl i systém jednoho přenosného hlasu (STV), který má poměrné účinky, ale umožňuje volbu osob. Volební kauce a příspěvky stran státu bych nahradil nějakým rozumným počtem podpisů podporujících voličů. Nebál bych se roztříštěnosti Poslanecké sněmovny, zvláště při ústavních úpravách vztahu vlády a parlamentu např. podle vzoru SRN (konstruktivní nedůvěra, institut nouzového zákonodárství, atd.).
2. Dostatečné financování kandidujících stran státem považuji za důležité, jinak by měly výrazně větší šance strany, za kterými stojí bohatí sponzoři (bohužel, často mafiánští). Ideální by pro mě asi byl každoroční rovný příspěvek za každý hlas straně v posledních volbách (bez ohledu na jejich množství) a nějaký strop na ostatní příjmy strany, i když to by bylo asi obtížně kontrolovatelné.
3. Rozumné doplnění zastupitelské demokracie prvky přímé demokracie by možná mohlo pomoci v některých oblastech, kdy jsou politici ve střetu zájmů (např. úprava imunity a platů zákonodárců, protikorupční opatření, ale i volební zákon a ústava). Ale náprava současného právního pořádku včetně vymahatelnosti práva není jednoduchá věc a nebude stačit jen nějaký moudrý zákon, problém je ve společnosti zakořeněn hlouběji. Vůle k nápravě mezi lidem je cítit, ale obávám se, že jí může být zneužito např. fašizujícími silami nebo zase nějakou novou čistě se tvářící stranou vytvořenou na objednávku mafiánských struktur.
Luděk Belán
Luděk Belán
OdpovědětVymazatVážený pane, děkuji. Ústava by se dle Vašeho věcného návrhu (skutečně rovné volby) nezměnila. Pokuste se prosím (pokud najdete čas) načrtnout přímo koncept spravedlivého volebního zákona, který budeme potřebovat možná velmi brzy. Snad se diskutující nejen zde „navážou“. M.Chalupová
Paní M. Chalupové:
OdpovědětVymazatVážím si Vašeho zájmu o problematiku spravedlivého volebního systému, ale přiznám se, že za ta léta jsem již značně skeptický k možnosti něco rozumného na tomto poli prosadit (zvláště to, co by mohlo oslabit zavedené strany, které o tom rozhodují). Jakýsi umírněný návrh z roku 2008 reagující na snahy tehdejší vlády upravit volební systém do Poslanecké sněmovny mám na http://ustavni2.juristic.cz/654547/clanek/ustava2.html. Problematika volebních a ústavních systémů mě dlouhodobě zajímá, i když nejsem právník, ale programátor a vzděláním matematik, a rád se zapojím do seriózních diskuzí, i když nepočítám s tím, že se na toto téma nějaká rozvine - např. na tomto fóru.
Luděk Belán
Děkuji za předchozí poznámky i podnětný blog a omlouvám se za čistě politický komentář (právní puristé, nečtěte).
OdpovědětVymazat"Vůle k nápravě mezi lidem je cítit."
Obávám se, že zde je zakopaný pes.
Vůle k nápravě zatím ještě nedosáhla od nadávání u piva k tomu, aby se dotyčný vydal na náměstí. Stále ještě se věří, že to "někdo" zařídí (nejnověji prý pan Babiš).
Veřejnost se podle mne zajímá o podobné otázky mnohem méně, než by bylo třeba, a hlavně mnohem méně projevuje svůj názor.
O odborné veřejnosti platí to samé - kdo si například všiml diskuse o Nejvyšší soudní radě, což je zásadní zásah přímo do materiálního jádra Ústavy?
Řekl bych, že veřejnost byla prvních deset let okouzlena tím, že je v mnohem svobodnějších podmínkách, než před rokem 1990, a nyní si neuvědomuje, že je třeba konečně vykročit dál a chtít ještě víc. Protože status quo znamená pomalé zahnívání a zhoršování.
Nezbývá, než vytrvat.
Vojtěch J. Cepl, 24.11.2011, 9:38
OdpovědětVymazatZastávám názor, každý strůjcem štěstí svého, a tak s VJC obecně souhlasím. Představa ale, že lid se vydá na náměstí je myslím naivní a hlavně ale nepraktická a nelze očekávat nápravu tímto způsobem, pouze další rozčarování.
Lid myslím je schopen se vydat správnou cestou, někdo ji ale musí narýsovat. V tom já vidím ZAKOPANÉHO PSA. Nejen, že tu žádného/žádné takové kresliče, nebo konstruktéry nevidím, mám spíše pocit, že jejich proniknutí do podvědomí voličů je pozitivně bráněno.
Co se týče volebního systému: V Británii je přímočarý až skoro brutálně primitivní volební systém pro HOUSE OF COMMONS. Země je rozdělana na volební okrsky a ten, kdo ve svém okrsku dostane nejvíce hlasů je prostě poslancem. Tečka. Svůj mandát nemůže následně nikomu přenechat, když umře nebo už nechce býti poslancem, v okrsku jsou znovu volby. Volič ví přesně koho volí, osobní zodpovědnost jak voliče tak zvoleného poslance je 100%, žádné šachy s hlasy nebo dohady a dohody potom nejsou možné. Žádné preferenční hlasy, žádná další procenta, prostě ten, kdo doběhne první, bere vše! Myslím, že důvod, proč v Británii nejsou revoluce, spočívá právě v tomto obyčejném a snadno pochopitelném volebním systému, neboť voliči prostě a skutečně rozhodují o tom, kdo poslancem bude a kdo ne. Tečka.
Není zcela spravedlivý, ale co je spravedlivé? Je spravedlivé, že se někdo narodí silný a zdravý a někdo neduživý a ošklivý? Správné pak je se starat, aby ten ošklivý a neduživý nadmíru netrpěl.
Mirek Vorlický
Vojtěch J.C.:
OdpovědětVymazat1) Pořád mi nikdo nevysvětlil, jak se pozná, co do materiálního jádra ústavy patří a co ne. Jsou k tomu třeba nějaké nadpřirozené schopnosti?
2) Samospráva justice - to je v souladu nebo v rozporu s ústavou (resp. s jejím materiálním jádrem)? Podle mne v rozporu, ovšemže, ale překvapuje mne takový názor u Vás.
3) Obecně: Revoluční geny zjevně nezapřete :-)
M.V.:
Tvrdil jsem to už před 20 lety, že poměrný volební systém je zlo, které nás bude mrzet, a čas mou předpověď stále více potvrzuje. Už jen to, že ústava výslovně počítá s politickými stranami (ve smyslu, že se bez nich ústavní systém nedokáže vůbec ani formálně obejít), je chyba. Na tom Vašem postřehu o nerevolucích v Anglii může něco být.
P.H.
J.V.Cepl
OdpovědětVymazatKoncept návrhu novely volebního zákona do Sněmovny a související financování politických stran
I. Nejprve k otázce velikosti území pro uplatnění poměrného systému :
a) celá republika (současný volební zákon)
b) obvod krajských soudů (počet -8)
c) obvod okresních a městských soudů (počet -85)
d) obvod proměnlivý (volby do Senátu) (počet -81)
Nabízí se dělitelnost podle krajských soudů (200 mandátů : 8 = 25 mandátů /obvod).
Toto rigidní rozdělení by přineslo tyto výhody : možnost zakládání nových politických stran i pouze na regionální úrovni a přesnější zastoupení politických stran dle vůle voličů na konkrétním území.
Pokud by právníci tuto novinku zhodnotil jako souladnou s Ústavou a i jinak zákonnou, mohli by již matematici určit co nejspravedlivější rozpočet procentních výsledků.
M. Chalupová
Právníkům k posouzení :
OdpovědětVymazatRozdělením území ČR na 8 v o l e b n í c h o b v o d ů podle příslušnosti ke krajským soudům by vzniklo 25 j i s t ý c h mandátů na každém volebním území pro volby do Sněmovny. Bylo by to v souladu s Ústavou?
Pozitivum poté vidím v možnosti zakládání nových stran i pouze na regionální úrovni, v přesnějším vyhovění vůle voličů v daném regionu a pevnější víru voličů ve smysl volby podle svého rozumu.
M. Chalupová
1) Řízení jednoho pilíře moci, tedy moci soudní, je fundamentální otázka. Ústava se navíc tomuto momentu výslovně věnuje (například určuje, kdo jmenuje soudce).
OdpovědětVymazatTakže - možná nedokážu vždy poznat materiální jádro ústavy, ale toto zrovna je materiální jádro.
2)Rovinu, zda je to v souladu s Ústavou, jsem nijak v poznámce nehodnotil; zaujalo mne, že to nikoho nezajímá.
3) Nevím, jestli jsem geneticky revolucionář, ale okolnosti ze mne určitě revolucionáře udělaly už jednou a může se to opakovat.
Kocour - co zmůže legislativec, pokud je přesvědčen o neústavnosti návrhu zákona?
OdpovědětVymazatJustici
Nově navržený institut „ Nejvyšší soudní rada“ je zřejmě nezařaditelný pod související články Ústavy. Soudci a státní zástupci by měli (nikdo jiný to lépe nespecifikuje, než praktici) vypracovat návrh na změny, který by novelizoval již platné zákony (v našem státě jsou nutná značně přísná pravidla) po zkušební době demokracie, kdy praxe ukázala, že i kvalitní Ústava může posloužit k vytváření účelových obecných zákonů. Funkcionáři bez praxe sbírají podněty a před svým rozhodnutím je zvažují je stejně jako to dělá soudce – však zde již není prostor na opravné prostředky, pokud je zákon přijat (v odborných věcech poslanci návrhu musí než důvěřovat) může ho zrušit jen Ústavní soud, či Parlament. Teoreticky by se i do navržené rady mohli dostat lidé amorálně smýšlející.
Snad brzy vzniknou chytré zákony, které nám budou dlouho vládnout.
M.Chalupová
Christmas and birthdays: a great time to send over a
OdpovědětVymazatthoughtful gift or Email. Across the street
my husband found this for the yard. That way your garage gets
back to normal immediately and the stress is done.
Here is my site :: Next sale