08 března 2011

Zpět do školních škamen aneb studium práv v Anglii

Jste bezpochyby na váš vkus až moc důvěrně obeznámeni se studiem práv v České republice a s tím, jakými peripetiemi je nutné projít, než se u nás může absolvent jedné z mnoha právnických fakult stát advokátem. Mnozí z vás mají dokonce zkušenosti se studiem v zahraničí (například se studiem LLM) nebo s cizími právními systémy, ale uvažovali jste někdy nad tím, jaké by bylo vystudovat práva v zahraničí? Vraťme se na pár následujících řádků do školních škamen, tedy do dob, kdy jsme si na vlastní kůži ověřili teorii o existenci „průtokových poznatků“ (ti, kteří nejsou milovníky Járy Cimrmana, odpustí). Byly to doby muk, kdy na nás pedagogové úspěšně, ale častěji neúspěšně, zkoušeli různé metody výuky včetně názorných a úlekových fixací a trestání učitele učitelem. Častější ale bylo, že nás profesoři zkrátka zavalili nepředstavitelným množstvím informací a pak očekávali, že se stane zázrak. I když přístup pedagogů je v zahraničí často podobný jako u nás, je otázkou, jestli ty ostatní peripetie jsou o něco snesitelnější.

Následující poznatky se budou týkat studia práv v zemi, která nám je velmi blízká, alespoň ze zeměpisného hlediska. V Anglii, stejně jako v České republice (a narozdíl od systému ve Spojených státech), se studenti středních škol v maturitním ročníku hlásí na vysoké školy se specifickým zaměřením. Mezi nejprestižnější právnické fakulty patří fakulty na Oxford University a Cambridge University. Existuje ale mnoho jiných škol s dobrou pověstí. Podle hodnoceni, které každoročně vychází v The Guardian, jsou v popředí právnické fakulty na Queen Mary, University College London, King's College London a London School of Economics. Studenti v prvním ročníku studují trestní právo, majetkové právo, veřejné právo, smluvní právo a občanské právo. Kromě povinných předmětů, mezi které patří právo evropské unie a právo duševního vlastnictví, mají studenti v druhém a třetím ročníku možnost výběru z velké škály volitelných předmětů. Pro některé může být překvapením, že již po úspěšném ukončení třetího ročníku, je studium u konce.

Absolventi právnické fakulty obdrží titul Bachelor of Laws a poté, co se rozhodnou, jestli je víc láká právní činnosti, kterou vykonává „solicitor” nebo „barrister,” je od momentu, kdy nastoupí do práce, dělí relativně krátká doba. V případě studenta, který chce pracovat jako solicitor, je ta doba necelý rok. Díky stále se měnícím procesním pravidlům anglických soudů se rozdíl mezi barristry a solicitory pomalu vytrácí, ale barristři zpravidla pracují v advokátních komorách a účastní se soudních přelíčení, zatímco solicitři pracují v advokátních kancelářích, připravují podklady k soudním přelíčením a poskytují právní poradenství.

Studenti, jejichž cílem je stát se solicitorem, po obdržení titulu Bachelor of Laws dochází necelý rok na Legal Practitioners Course, což je postgraduální kurz po jehož ukončení jsou absolventi připuštěni k anglickému ekvivalentu našich advokátních zkoušek. Tento kurz se vyučuje v několika institucích (mezi nejznámější patří BPP Law School a College of Law), které jsou dotovány předními advokátními kancelářemi. Ti, kteří zdárně zvládli pracovní pohovory, nastoupí do advokátních kanceláří bezprostředně po úspěšném složení advokátních zkoušek a to na pozici Trainee. Po dobu dvou let pak působí jako koncipienti

Je nutné podotknout, že způsob, jakým se budoucí právník v Anglii hlásí o místo, je mnohem strukturovanější než u nás. Na začátku druhého semestru druhého ročníku na právech se studenti účastní pohovorů, na základě kterých úspěšní uchazeči obdrží možnost strávit jeden až tři týdny v jedné z mnoha advokátních kanceláří. Tato brigáda neboli Vacation Scheme v podstatě slouží jako dlouhý pohovor, který v lepším případě umožní studentovi nastoupit na pozici Trainee po ukončení Legal Practitioners Course. Mnoho studentů pochopitelně nezvládne vstupní pohovory a nemá tedy možnost v průběhu brigády proniknout na pár týdnů do světa právníků. Tito studenti se hlásí o místo buď po ukončení univerzity, nebo po absolvování Legal Practitioners Course. V každém případě je ale mnohem výhodnější mít pracovní nabídku již na konci druhého ročníku – student má ve třetím ročníku o starost méně a jeho budoucí zaměstnavatel mu zaplatí zmiňovaný Legal Practitioners Course, který je jinak velice nákladný (školné je přilbližně £10,000).

Jak je asi patrné z tohoto výčtu, stát se právníkem v Anglii sice netrvá dlouho, ale zato není zcela jednoduché vyznat se v krocích, které je nutné pro dosažení tohoto cíle podstoupit. Vše se ještě více komplikuje, když se někdo chce stát právníkem, ačkoli nevystudoval právnickou fakultu, nebo když se studentovi nepodaří dostat se do advokátní kanceláře na Vacation Scheme nebo obdržet nabídku na pozici Trainee před ukončením studia. V tomto ohledu mě osobně překvapilo, jak malou podporu mají studenti od univerzity, na které studují. Na předních anglických právnických fakultách se profesoři sice pyšní velkými jmény v akademickém světě, ale jejich zájem o výuku a o osud jejich studentů je nevalný.

36 komentářů:

  1. Anonymní8/3/11 13:22

    k poslední větě : a pak že jsou naše PF pozadu :-)))
    Kamarádka studovala právo s M/A zaměřením v Cambridgi a nemohla 3 roky zavadit o práci, nyní je ok. Jinak ale je pravda, že kdyby se vyhodily dějiny, říman, ústava a sociálka, šla by PF vysuodovat za vda roky.

    Michal Cvrček

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní8/3/11 13:52

    I když anglány nemusím, a mladé zvlášť, tak jejich pragmatismus v politice i práci je mi blízký. 3 roky na fakultě opravdu stačí.

    Robert Pataky

    OdpovědětVymazat
  3. Anonymní8/3/11 16:02

    Ad Cvrček : u nás žádná velké jména neučí.

    Jan Patok

    OdpovědětVymazat
  4. Anonymní8/3/11 19:35

    Trochu si dovolím nesouhlasit s posledním odstavcem a především s názorem, že studenti v Anglii, resp. UK mají malou podporu své školy při hledání zaměstnání. Na rozdíl od českých vysokých škol mají ty anglické Career Services, které poskytují poradenství studentům (a nejen studentům, na služby mají absolventi nárok do tří let od ukončení studia) s hledáním práce. Minimálně vám pomohou sepsat životopis a motivační dopis, pořádají přednášky v průběhu studia a snaží se zprostředkovat brigády či zaměstnání. Ze své osobní zkušenosti vím, že se o osud studenta zajímají, což bude určitě dané i tím, že zaměstnatelnost absolventů je jedním z kritérii, podle kterých se školy hodnotí.

    Michaela Tetřevová

    OdpovědětVymazat
  5. Anonymní9/3/11 08:13

    CS sice pořádají akce a dají vám vzorové CV, reálně ale nemají jiné kontakty než ty veřejně dostupné. Jejich práce mně připomínala poradenské firmy, kde je hlavní zaměstnat sám sebe jako poradce, chrlit sofistikovaně obecně zdravá moudra, případně na to vše dostat nějaký grant a dotaci. Celé je to pak zabalené do PR, že vám vlastně strašně pomáhají.

    R.Pataky

    OdpovědětVymazat
  6. Anonymní9/3/11 08:31

    Zajímal by mě průběh zkoušek v UK. U nás je kromě pár písemných klauzur stále převládající ústní zkoušení. Co v UK ?
    Za další by mě zajímalo,pokud tam oral exam obvyklý je, zda se k němu musí chodit v kvádru a za další, zda se průběh takové ústí zkoušky nahrává, nebo zda je povinnost čtyř očí , zda se musí také na zkoušku čekat několik hodin atp.

    Michal Drtina

    OdpovědětVymazat
  7. Anonymní9/3/11 11:11

    A mě by třeba zajímalo, co se vlastně v takovým anglosaským systému učí, z čeho se zkouší a jestli právě ten systém založený na precentech není důvod, proč se studuje tak krátce. Děkuji :-)

    TL

    OdpovědětVymazat
  8. Dobrý den,

    mne by zajímalo, z kterého anglického výrazu autorka příspěvku přeložila do češtiny VEŘEJNÉ PRÁVO.

    Mirek Vorlický

    OdpovědětVymazat
  9. Anonymní9/3/11 13:53

    ad Fortuna : zde to máte, správné snad najdete sám.
    LL104 Law of Obligations
    LL105 Property I
    LL106 Public Law
    LL108 Criminal Law
    LL109 Introduction to the Legal System

    http://www.lse.ac.uk/collections/law/programmes/llb/llb-prospective.htm

    Jindra Zářivý

    OdpovědětVymazat
  10. Anonymní9/3/11 22:15

    Slečna Ruthová narazila tedy hřebíček na hlavičku:-) advokát za tři roky... a tady se advokátní komora a právnické fakulty mohou přetrhnout, aby to bylo co nejdelší a na co nejméně školách. Dokonce je boj i o to, aby se práva učila pouze v Praze a Brně:-(
    A do toho se sem tlačí ještě slovenské právnické školy - soukromé i veřejné.

    Poslední pseudokauza Hašek jenom dokazuje, že je tady něco opravdu shnilého.
    Prostupnost mezi obory na práva = 0 (slovy: NULA). Našim právníkům asi nic neříkají pojmy jako jsou mezinárodní smlouvy, v tomto případě tzv. boloňský proces, který přímo vyžaduje prostupnost a uznávání předmětů - což se zde na PF neděje, nejméně s ohledem třeba k soukromým školám... ale i UK má velké problémy cokoliv uznat z Plzně nebo Olomouce.
    Nepochopil jsem proč se zdejší právnická učiliště (ano učiliště, protože tady opravdovou právní vědu neviděli od počátku IIWW) hrnou do kreditního systému, když potom sami porušují pravidla, která na sebe zcela svobodně vzala?
    Pět let se práva učí opravdu pouze v komunistických a exkomunistických státech:-( Prostupnost, jak jsem uvedl, naprosto žádná - do AK se dostal pouze jeden absolvent ne-právnické fakulty, a to PA, a to mu ještě komora dělá problémy, kde se dá:-/
    Nečku-li o desítkách žalob absolventů slovenských soukromých právnických škol. Opravdu by mne zajímala argumentace ČAK - to bude děs běs...

    Hlavně, že soudruzi konšelé z vedení ČAK sami zapomínají, že oni podle dnešních měřítek nevystudovali ani tu právní specializaci a navíc jsou nejvýše bakaláři, protože práva se dělala až do roku 1990 čtyři roky, Ústavko byl okrajový předmět, o EU slyšeli tak maximálně na Marxismu-lininismu, a to ještě špínu.

    A závěrem, jaký je rozdíl mezi slovenským a českým právem... tak 20% - maximálně. Tedy 80% je naprosto shodná, což dělaá naše právní systémy jedny z vzájemně nejpodobnějších. Ani v Německu mezi spolkovými zeměmi nejsou tak malé rozdíly jako mezi ČR a SR.

    Mimochodem, zamyslel se někdo nad tím, že slovákům nevadí absolvocání českých právnických škol a SAK nedělaá problémy vstupu do komory?!

    Jak jsem napsal - tady hodně moc něco smrdí! :-(



    Jaroslav Prokeš

    OdpovědětVymazat
  11. jen bych chtěl vyjasnit některé otázky, které zazněly v článku:
    v UK studenti střední školy po složení maturity (GCSE cca v 16 letech) navštěvují 2letý kurs A-levels a v závislosti na výsledcích jejich finálních zkoušek jsou přijaty na jimi preferované univerzity..

    co se týče zkoušek v UK (aspoň z mé krátké zkušenosti). Jsou zásadně jen v písemné formě obvykle v nějaké kombinaci - esej a problem question (obdoba klp), přičemž si student může vybrat z více zadání. všichni studenti píšou v jeden termín a odpovědi jsou opravovány jinou právnickou fakultou a překontrolovány domácí (detaily kooperace(?) jsou mi neznámy). takže výsledky jsou objektivní (objektivnější než u ústní zkoušky, kde úspěch mnohdy závisí na namícháném koktejlu - tažená otázka a náročnost zkoušejícího). hádám, že právě pro to, jsou známky naprosto klíčové pro budoucí kariéru studenta..

    studenti se učí aplikovat právo a radit imaginárním klientům, tak musí znát samozřejmě i teoretické základy práva. v tomto směru je to shodné s klp (v ČR ale tomu předchází postupové zkoušky týkající se teoretických znalostí).

    je otázka, jaký systém je lepší. jako nedostatek UK systému vidím, že studenti se nenaučí mluvit, prezentovat své názory (pokud nepočítám semináře, které jsou závislé na kvalitě konkrétního vyučujícího a dále přeci jenom postrádají vyšší úroveň formálnosti, která se obvykle dostaví u ústní zkoušky).

    3letý kurs mi přijde krátký (ano, v ČR by se daly zkrátit dějiny atd např. v rakousku je studium 4leté). v UK víceméně student po prvním ročníku už musí mít jasno, čím se chce v budoucnu zabývat. navíc v průběhu 3letého studia se student kromě pár povinných předmětů nemusí vůbec potkat s některými právními odvětvími. přijde mi vhodné studentům představit některé další předměty (jako v ČR), aby se alespoň nejzákladněji orientovali (já to beru jako výhodu), mohli určit, v jakých právních předpisech danou problematiku najdou (i přesto, že v současné době dochází k čím dál větší specializaci, tak z mého pohledu v praxi bude času dost) nebo také poznat zajímavý právní obor. 3letá délka studia se odráží i v délce jednotlivých kurzů, které jsou v drtivé většině jednosemestrální (což u některých předmětů, jako např. evropské právo, je akorát tak doba na představení jen části základní problematiky).

    OdpovědětVymazat
  12. Anonymní10/3/11 10:51

    pro: andy

    s vámi souhlasím. Jen musím podotknout, že studenti se učí mluvit, tj. prezentovat, rétorovat, diskutovat a kriticky myslet na nižších stupních škol. V ČR se to neučí prakticky nikde, až na některých vysokých školách.

    Tady jde o jiný problém. Nikdo dosud kloudně nevysvětlil (a ani nemohl), proč právnické studium není
    a) dělené (jinde ve světě běžné, na rozdíl právě od té jedinné výjimky a tou je lékařské studium. Kdo toto dává do rovnítka, tak je naprosto neschopný pochopit tento nesmysl)
    b) prostupné, tedy proč by absolventi příbuzných oborů (opakuji PŘÍNUZNÝCH) - to jest(!) oborů ve stejné skupině podle katalogu 68 XXXX, nemohli studovat na magisterském na právech.

    Podívejme se kupř. na tuto právní specializaci - http://www.vsmie.cz/get.php?id=356 a srovnejme s obory právo na PF
    http://www.pf.upol.cz/fileadmin/user_upload/PF/studijni_plany_2010-11.pdf (sjeďte si na stranu 7 a níže)

    - jedinný rozdíl je v tom, že shodný předmět, aby jim to akreditační komise složená s učitelů pouze na zdejších PF (dobrá... jednoho soudce) musel být nazván "základy..." - kupodivu kreditní ohodnocení stejné jako na některých PF a časová dotace taktéž.
    A na jiných školách vlivem prostupnosti předmětů, tj. možnost výběru z jiných oborů, je člověk schopen sestavit i studijní plán, který na 95% kopíruje co do hloubky a co do rozsahu studijní plány zdejších PF - jak chcete potom někomu, kdo vystudoval pět let, absolvoval po čtyřech až pěti semestrech občan, obchod, správko, trest... dva semestry ústavko, dva ař čtyři semestry evropu, dále mezinárodní právo soukromé i veřejné a k tomu navíc politologii ve třech semestrech, tj. včetně srovnávacího Ústavního práva, ekonomické předměty nejméně 3-4 semestry apod., vše zakončenou nejméně zkouškou a v mnoha případech i státní zkouškou a absolvované další právní předměty, říkat, že není apriori schopen být advokát (soudce, exekutor).

    Budu-li hodně rejpat, tak kupř. mnohem lepší specialista na trestní právo, je standardní absolvent policejní akademie, tedy bude ideálnějším státním zástupcem, nežli standardní absolvent PF.

    Ještě horší je to v okamžiku, kdy takový člověk je zaměstnancem nějaké firmy a k tomu soudu jako jejich právník zcela legitimně chodí a dělá tu samou práci... nebo dělá rozhodování ve veřejné správě včetně skutkově obtížných případů, které následně jdou v 99% k soudu a ten rozhodnutí potvrzuje atd. atd.

    To je to co mne na tom tady štve.

    Nemusel by být žádný problém i pro ČAK nastavit mantinely, kdy by takový absolvent příbuzného oboru musel prokázat, že absolvoval státní zkoušku z 2/3 právních oborů, ze kterých je advokátní zkouška u ČAK nebo nastavit vykonání profesní vstupní zkoušky pro všechny uchazeče o koncipineturu (dnes již kdejaká firma i úřad ve st. správě, zejména po kauze na veřejných právnických školách, nastavila proces testu uchazečů z vědomostí v jejich oboru). Advokáti na jednu stranu "brečí", že je úroveń i absolventů práv tristní a na druhou stranu se brání nastavení nastavení těchto vstupních mantinelů - vždyť i absolvent PF nemsuí být schopen tuto práci z nějakého důvodu vykonávat... na druhou stranu absolvent příbuzného oboru, který absolvoval nejméně 2/3 učiva potřebného pro vykonání advokátní zkoušky, může být zcela legitimně schopen tuto prácvi vykonávat.
    Advokátní komora (ale samozřejmě nejenom ona, ale všechny komory, kdy s ohledem na prostupnost, by tyto vstupní, ale i profesní zkoušky mely být zcela jednotné.
    Například v USA nejsou profesní komory, tak jako u nás, ale všichni právníci, ať je soudce, advokát, žalobce apod. jsou registrováni u jední z advokátních komor (a když jsme již u toho, v ČR jedna advokátní komora s nějakými 6tis. advokáty je poněkud moc, tedy i komor by mělo být několik).

    Tak a teď advokáti nedostaňte psotník:-)


    Jaroslav Prokeš

    OdpovědětVymazat
  13. Anonymní10/3/11 12:21

    Jarolav Prokeš: Zajímavé návrhy. Nevím ale, proč vyjímáte studium medicíny: např. lékaři - psychiatrovi by možná postačovalo naučit se pouze vše od krku nahoru.

    P. Caban

    OdpovědětVymazat
  14. ad P. Caban:
    Nestačilo. To aby ho nezavřeli, až bude jako každý MUDr. povinen poskytnout pomoc u dopravní nehody :D

    OdpovědětVymazat
  15. Tomáš Marný10/3/11 13:47

    Jak přesně to je v Německu? Vím, že někteří právníci se tam označují "Fachanwalt" pro nějaký obor a laicky hádám, že jde o advokáta s omezenou kvalifikací, ale nikdy jsem si to neověřoval. Ví někdo, jak je to u nich?

    OdpovědětVymazat
  16. Anonymní10/3/11 15:28

    V Německu to má každá spolková země jinak. Existuje asi 5 typů advokáta, v praxi ale rozídli minimální.


    Jan Vedral

    OdpovědětVymazat
  17. laicky hádám, že jde o advokáta s omezenou kvalifikací, ale nikdy jsem si to neověřoval.

    Nejde. Jedná se o advokáta se specializací na určitou oblast, specializace je certifikována německou advokátní komorou. Viz Bundesrechtsanwaltsordnung - § 43c (Fachanwaltschaft)

    OdpovědětVymazat
  18. Anonymní10/3/11 16:11

    Pro: P. Caban
    Kolego,

    1. lidské tělo je provázané natolik, že to nic "neživého" nedokáže nahradit - alespoň dodnes nedokázalo, proto lékařské obory jsou naprostou výjimkou potvrzující pravidlo, že postačuje specializace. Navíc se lékařské obory učí 6 let a nikoliv 5 jako ostatní + systém atestací, se kterým se i advokátní zkoušky nedají naprosto srovnávat.
    Naopak jakás dimenze srovnání základního rámce smyslu analogie, by přicházela v úvahu teprve, pokud by byly advokátní atp. zkoušky dvojstupňové, jak jsem psal, tj. zkouška čekatelská a zkouška advokátní, a navíc pro každý obor práva zvlášť.

    2. Zrovna u lékařských oborů je od přibližně třetího ročníků vcelku úzká specializace, a aspirant psychiatrie se na sál k operaci kyčle asi ani nedostane. Učí se ovšem jakési základy oboru.
    Obdobně jsem nikde nenapsal (a ani si nemyslím), že by měl být aspirant na advokacii nedotčen, ale základy ostatního práva naprosto postačují.
    Ruku na srdce, kdo tady zná do detailu všechny obory práva.

    3. Srovnáváte-li lékařské obory, tak tam je za posledních cca 10 let vcelku velká revoluce. Třeba porody může dělat samostatně odborný personál, tj. porodní asistent (Bc. nebo dokonce DiS.) a doktor pouze dohlíží (a mnohdy se u porodu, jde-li hladce) ani neukáže. To samé zdravotní záchranář - dělá všechny úkony na místě a doktor je tam pouze, pokud je to "nad jeho síly". Dokonce dnes běžně v sanitkách ani doktoři nejsou, mnohde doktoři jezdí v těch SUV a to pouze je-li dispečerem nebo na místě záchranářem vyhodnoceno, že je nutný lékař.

    A závěrem, proč nelze srovnat právo a lékaře - v právu existuje hned několik stupňů nápravy nesprávných opatření a je možná odkladnost účinku - ve lékařině "odvolání" či "oprava" nemá nikdy odkladný účinek, jinak řečeno v právu nejde nikdy bezprostředně o život, ve zdravotnictví je toto tvrzení neplatné.

    Pro: Tomáš Marný
    V Německu, ale i jiných zemích, je to co tady lobbyingem ČAK zaniklo - komerční právník. Obdobný rozdíl tento rozdíl je i mezi tzv. barristerem a solicitorem...

    Kdo to nezná, tak to byl zákon 209/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované.

    Obdoba rozdělení advokáta a právního poradce existje i třeba v sousedním Polsku, ale též ve Španělsku apod.
    A abych to všechno zestručnil, tak v bodech:
    - zavedení dvoustupňového studia Bc. a Mgr. v právním oboru a prostupnost v příbuzných oborech
    Výhoda je jasná, otevřenost systému umožní jít jak do praxe (třeba vyšetřovatel nebo vyšší soudní úředník či vyšší úředník stá. zastupitelství) anebo jít dál na magisterský obor. Samozřejmě i kombinace obého, tj. dostudování při praxi - je obecně známo, že pokud je mezi školou nějaká odborná praxe, tak student má mnohem hlubší vědomosti, neřku-li vyzrálost osobnosti.
    - umožnění prostupnosti příbuzných právních oborů v Bc. a Mgr. studiu
    - zavedení právních specializací, které může advokát dělat (asi stačí v okruhu občanské právo a obchodní právo, právo a ekonomie, trestní právo, správní právo)
    - zavedení vstupních koncipientských zkoušek pro všechny aspiranty (do té doby nemůže být koncipient, ale třeba pouze "právní asistent") = kontrola úrovně vzdělání, tj. i zpětná vazba pro školy - pokud neprojde zkouškami z nějaké školy většina jejích absolventů, kteří se hlásí, tak je někde na škole chyba)
    - zavedení profesních zkoušek podle specializace pro všechny právnické profesní komory jednotně
    (Ústavní právo, Evropské právo + specializace)
    - zavedení jednotného minima požadovaného pro příbuznost oborů (např. absolvování dvou ze tří státních zkoušek z EP, ÚP a (občan, obchod, správko, trest)
    - zavedení uznávání zkoušek v rámci profesních zkoušek zkoušku rigorozní v daném oboru, tedy udělám-li rigo z ÚP a správního práva, tak se uzná jako zkouška profesní.... obdobně též další vyšší zkoušky typu PhD., Doc., Prof. a srovnatelných odborných zkoušek typu LLM, MPA...
    - zavedení absolvování dvou semestrů, tj. 60 kreditů před absolvováním rigorozní zkoušky /zde jde opět o prostupnost/


    Jaroslav Prokeš

    OdpovědětVymazat
  19. Anonymní10/3/11 17:35

    Já bych studium práv naopak natáhl na šest let, přidal bych povinně makroekonomii a mnohem víc bych rajtoval na znalosti právních dějin a znalosti historického vývoje jednotlivých právních institutů a příslušných souvislostí.

    Pavel Hasenkopf

    OdpovědětVymazat
  20. ad Jindra Zářivý
    9.3.2011 13:53

    Děkuji za reakci, byť z obsahu nejsem příliš moudrý.

    Ahglosaské právo, jako systém, se dělí do tří podsystémů: trestní právo(criminal justice), soukromé právo (civil justice) a správní právo (administrative justice). K překladu zde třetího jmenovaného do češtiny je třeba podotknout, že zatímco administrativa=správa, smysl českého správního práva je zcela jiný než administrative justice v anglosaském systému. Nelze se tedy domnívat, že správní právo=administrative justice.

    Autorka na můj předešlý dotaz nereaguje. Nicméně usuzuji, že VEŘEJNÉ PRÁVO pro ni znamená PUBLIC LAW. Dle WIKIPEDIE nemá tento systém místa v anglosaském právu a je v rozporu s moderním právem. Ten, kdo přeložil text do češtiny, si plete přestávku s porušením. Zveřejněním "překladu" v češtině pak naznačuje, že jeho chápání je omezené i v tomto druhém jazyce. To anglické slovo je break.

    Velmi by me zajímala debata na téma studium v cizině a jak takové studium přispívá k pochopení právního systému v ČR, pak principy VEŘEJNÉHO PRÁVA (Public Law) v ČR, v Německu, v Rakousku a v Polsku.

    Mirek Vorlický

    OdpovědětVymazat
  21. Anonymní11/3/11 13:25

    S rostoucím věkem mě podobné debaty ohledně správného překladu podobných termínů přestávají zajímat. Zde je obsah :

    The course covers: the conceptual framework of public law; central government and the executive; parliament; multilayered government (the European Union, devolution and local government); judicial review; and civil liberties and human rights.


    http://www.lse.ac.uk/resources/calendar/courseGuides/LL/2010_LL106.htm

    Jindra Zářivý

    OdpovědětVymazat
  22. Anonymní11/3/11 13:29

    ad Pavel Hasenkopf

    Ještě také řekněte proč, jinak je to jak na srazu Fanlubu p. Urválka a soudců z 50.let "toho bych pověsil a pak až psal rozsudek."

    Jan Laskavý

    OdpovědětVymazat
  23. Anonymní11/3/11 16:31

    Ad Mirek Vorlický

    Na obranu autorky. Jestli se nemýlím, tak autorka studovala pouze anglosaské právo, nedělá jí tedy, podle mého, problém pochopit, co to znamená PUBLIC LAW, ale použít správný český ekvivalent, neboť neví, co si u nás představujeme pod pojmem VEŘEJNÉ PRÁVO.
    Ale to je chybička, kterou my, co nemáme potřebu s pomocí Wikipedie dokazovat, jak jsme dobří angličtináři, s klidným svědomím přejdeme.

    TL

    OdpovědětVymazat
  24. ad Jindra Zářivý, 11.3.2011, 13:25

    Domnívám se, že to, co se v ČR praktikuje pod názvy VEŘEJNÉ PRÁVO, VRCHNOSTENSKÉ PRÁVO, atp., je v dnešní době nějaké divné evropské unikum. I z toho důvodu přece je třeba dbát na přesné překlady, když je věc porovnávaná se zahraničím.

    ad TL, 11.3.2011, 16:31

    Pakliže by autorka nevěděla (což netvrdím!!), co si u nás justice představuje pod pojmem VEŘEJNÉ PRÁVO, jak by mohla tvrdit, že se VEŘEJNÉ PRÁVO v Anglii studuje? Má-li článek rozšířit obzory domácího publika, není toto důležitý aspekt věci?
    Mirek Vorlický

    OdpovědětVymazat
  25. Je na výsost trapné, že debata o studiu práv v Anglii končí tím, že správné překlady přestaly Jindru Zářivého zajímat a že autorka příspěvku sice píše, že se v Anglii studuje (anglicky?) VEŘEJNÉ PRÁVO, ale že asi neví, co je pod pojmem VEŘEJNÉ PRÁVO (i VEŘEJNÁ MOC?) v ČR chápáno (TL).

    Domnívám se, že právníci nevědí jak VEŘEJNÉ PRÁVO napasovat do právního systému v ČR. Dále mám pocit, že většina příspěvků je zde ve stylu lege sem a lege tam, že jsou to úvahy apraktických teoretiků, kteří nevykazují schopnost vnímat a chápat souvislosti ve vlastním oboru. Domnívá-li se někdo z nich, že moje poznámky jsou nefér, nechám si vysvětlit souvislost mezi:

    Čl.2 (1) a (4) Ústavy na straně jedné a na straně druhé vyjádření Ústavního soudu ČSFR (které je údajně stále závazné, je závazné?, nález z 9.6.1992 č.3/1992 Sb. nál.), že "veřejnou mocí je taková moc, která autorativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů.....Subjekt o jehož právech nebo povinnostech orgán veřejné moci rozhoduje, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí na vůli subjektu."

    Ještě bych si pak nechal potvrdit, že (SPRÁVNÍ SOUDNICTVÍ):" o právech a povinnostech občanů rozhodují zásadně příslušné správní orgány" a jak tato přdstava má být napasována na článek 2 (4) Ústavy.

    Mirek Vorlický

    OdpovědětVymazat
  26. Anonymní6/4/11 09:50

    ad Vorlický :
    U překladů jde vždy o lege sem a lege tam. Právo není věda, která je stejná na celém světě, jde o řemeslo ve smyslu kdy, komu a na jakém formuláři napsat žádost a co dát to textu a to se stát od státu významně liší. Hezky to posal Werich, když mluvil o svých studiích na pražských právech a znal ve svých 50-letech latinskou poučku ale nevěděl, jak se česky řeknou (služebnosti, reps. věcná břemena) :-)

    Mně naopak přijde trapné, upozorňovat pisatelku v naprosto banální věci na nepřesný překlad, když je možné sylabus předmětu najít na webu.

    Jindra Zářivý

    OdpovědětVymazat
  27. Anonymní24/7/11 21:26

    Dobrý den. Chtěla bych se zeptat na Váš názor. Myslíte si, že má Čech naději uplatnit se jako právník v Anglii, když tam práva vystuduje?

    OdpovědětVymazat
  28. Anonymní9/1/13 10:48

    Rada bych reagovala na toto, ktere bylo napsano v jednom z komentaru (od anonymni):

    "Pět let se práva učí opravdu pouze v komunistických a exkomunistických státech:-( Prostupnost, jak jsem uvedl, naprosto žádná - do AK se dostal pouze jeden absolvent ne-právnické fakulty, a to PA, a to mu ještě komora dělá problémy, kde se dá:-/"

    Ve Francii trva studium prav pet let. I kdyz je francouzska politika velmi zajimava, nemyslim si, ze ji lze oznacit za postkomunistickou zemi.

    S pozdravem

    Helena Sedlackova

    OdpovědětVymazat
  29. Zdravím,
    Studuju práva na Oxfordu, BA in Jurisprudence with French law, takže mě tento článek docela zaujal. Několik vyjasnění. Tak zaprvé, to, co se učí v prvním ročníku, se mění podle univerzity = na Oxfordu se v prváku učí trestní, římské, ústavní v prvních dvou trimestrech. Z těch se skládá zkouška = tříhodinová písemná práce z každého předmětu, tj. Law Moderations. BTW, právě dneska jsem ji skládal z římského práva, zítra a pozítří mě čekají ústavní a trestní. Ve třetím trimestru se učí Land Law a Contract Law.
    Dál, abych to vyjasnil pro některé zúčastněné, Public law je souhrnný název pro veškeré právní vztahy mezi veřejnými institucemi, někde se učí jako jeden předmět, ale obvykle se dělí mezi ústavní právo a administrativní právo, ústavní jsou hlavní principy (Parliamentary Sovereignty, Rule of Law, Separation of Powers, Legal v Political constitution atd) zatímco administrativní je více technické = např. pozice ombudsmana jako prolínání politických a legislativních garancí ústavnosti.
    Autorka přesně popsala, jak práci hledají solicitoři, tj. vacation scheme, LPC, training course. Ale už nezmiňuje Barristory, kteří se hlásí do zvláštního kurzu a pak k jedné z Chambers (napr. prestižní Blackstone Chamber), tj speciální instituce spojené se soudy, kam je nesmírně obtížné se dostat. Pokud se chcete stát třeba soudcem, musíte být barristor, jak obhájce tak žalobce, a soudci sami si vás vyberou mezi sebe, jestliže prokážete znalost a argumentační schopnosti (obvykle po alespoň deseti letech praxe).
    Tvrzení, že "stát se právníkem netrvá dlouho" je zcela mylné. Právníkem se stanete teprve po training course, který sám trvá dva roky, a to jen jestli se zalíbíte dotyčné firmě. Tj. i když chcete být "jen" solicitor, trvá vám tři roky bakalář, rok LPC, a dva roky training course tj. šest let. Tuším, že koncipientura v ČR je dva roky (pokud ne, omlouvám se), tzn. v kombinaci s pětiletým studiem sedm let před kvalifikací. Takže Angličané ušetří rok.
    Ale DŮVOD, proč mají krátkého bakaláře, je extrémně důležitý = bojí se inflace titulů. Můžete mít bakaláře a pracovat pro Freshfields nebo Linklaters a nikdo neřekne ani popel, protože Law Firms jdou po praxi a ne po titulech. Ale jestli chcete dělat akademika, musíte mít magistra, Phd a DPhil = a to je násobně větší námaha než v Čechách, vyžadující LÉTA práce = člověk, co úspěšně složí DPhil z Oxbridge je extrémně vzácný a nesmírně vážený. ...

    OdpovědětVymazat
  30. ....No a nakonec, "jejich zájem o výuku a osud jejich studentů je nevalný" je, ve vší úctě k autorce, více než nepřesné. Právě naopak, je neuvěřitelné, jak lidé, kteří už v oboru dokázali všechno, co mohli, jednají se začínajícími studenty = jako rovný s rovným. Po dvou měsících prvního trimestru jsem byl spolu s prváky pozván do bytu mého tutora na trestní právo, abych se seznámil s její rodinou a manželem = a to jsou lidé, kteří mají dvacet let praxe střídavě na Oxfordu, Cambridge, Harvardu a Yale, a já tam po dvou měsících stojím s nimi uprostřed místnosti a piju jejich domácí svařák, a nezávazně se bavím s ředitelkou právnického bakalářského programu v Oxfordu o tom, která právnická firma je nejlepší. Ať mi nikdo netvrdí, že tohle není ZÁJEM. Autorka měla možná dojem, že tutoři dostatečně nepodporují ambice svých studentů stát se solicitorem - to je do značné míry pravda, ale to jen proto, že právnická praxe (i.e. právnická firma) prostě není mezi akademiky považována za prestižní kariéru, jakkoli skvělá firma to je. Pokud jste na špici ve svém oboru, jdete učit a dělat vědu, ne dřít jako kůň do kanclu v Londýně. Proto taky výuka vypadá jak vypadá, proto tam mají ta slavná jména v učebně a ne ve ventilované místnosti v Londýnském mrakodrapu. Stát se tutorem práva v Oxfordu, LSE, Cambridgi nebo UCL je největší pocta, jaké se vašemu jménu jako právníkovi může dostat, možná s výjimkou jmenování soudcem Court od Appeal nebo Supreme Court.
    Jinak děkuji za článek, je skvělé, že se lidé zajímají o jiné metody a systémy = neodvažuji se cokoli tvrdit o českém systému, protože jsem ho na vlastní kůži nezažil a snadno může být násobně lepší než v Anglii, nechť posoudí znalci obou. Ale silně pochybuji, že je lepší co se týče vztahu student-profesor, např. protože jsem udělal zkoušky na PF UK aniž jsem mluvil s jediným kantorem. Než mě vzali do Oxfordu, musel jsem letět do Anglie a měl jsem tři 45 min. pohovory s dohromady šesti tutory, těmi samými, co mě teď učí. Důvod? Zajímalo je, koho budou učit....

    Snad jsem trochu pomohl, všem vše nejlepší a hodně úspěchů v právnické kariéře :D
    David Kasal (jestli máte dotazy na britský systém, napište na ddavid.kasal@gmail.com, mé znalosti jsou omezené, ale rád se podělím, a co nevím, na to se tady někoho zeptám...)

    OdpovědětVymazat
  31. Anonymní19/3/14 18:33

    Brtiská úpřimnost a projev zájmu je jen klasická přetvářka, ale nebudu mladému koleogic brát iluze o Britech.

    Není pravda, že by prestiž akademika byla vyšší než kariéra v solidní AK, ale samozřejmě pohled akademika bude jiná. PhD z práva v Británii má kdekdo.


    Michal Václavík

    OdpovědětVymazat
  32. Michal Václavík...
    Jo, souhlas. O Britské upřímnosti žádné iluze nemám. Ale pokud ta jejich "přetvářka" znamená, že mi odpovědi na emaily chodí klidně i ve tři ráno, nebo že si na mě tutor udělá každý týden hodinu čas a projde se mnou konkrétní téma na tutoriálu, nebo že si při přijímacím procesu dají tu práci, aby si vyslechli všech 30 lidí, co se dostali k pohovorům na jednu kolej a každému věnují přes hodinu a půl v pohovorech, tak jsem zcela spokojen s přetvářkou. Nepotřebuji, aby mě milovali, potřebuji, aby mi pomohli. Myslet si při tom můžou, cokoli chtějí.
    A ano, je pravda že akademická kariéra je více ceněná (velmi obecně řečeno). Samozřejmě, pokud se ptáte právníků, každý vám řekne něco jiného, solicitor nedá dopustit na MC firmu, zatímco profesor bude vychvalovat univerzitu.
    Moje odpověď je založená ne na osobních názorech, ale na faktech = kdo dostane first class z Oxbridge, jde většinou (zase, zobecnění) dělat akademika.
    "PhD z práva v Británii má kde kdo". Zase, souhlas. V Británii je hodně právnických fakult, chrlících studenty po tisících. Ale já nemluvil o Británii obecně = mluvil jsem o Oxbridge, UCL, LSE, stejně jako autorka. Samozřejmě, že můžete klidně mít PhD ze Severního Irska a to vám přinese mnohem menší respekt než když jste partner ve Slaughter and May. Ale porovnáváme špičky oborů a tohle je pravda - je těžší dostat se do špičkového akademického prostředí než do špičkové firmy. A proto je to více ceněno. Srovnávat například fellowship v All Souls College s partnerstvím v Hogan and Lovells nebo Allan and Overy nelze. Ano, partnerství vám vynese majetek v řádech milionů a ano, je nesmírně těžké se tam dostat. Ale v právnické komunitě nebudete nikdy znamenat tolik, jako když děláte vědu. Jaká jména se citují z 20. století? Raz, Gladstone Williams, Wade, Denning... Kolik z nich se proslavilo v právnické firmě?

    OdpovědětVymazat
  33. Anonymní19/3/14 22:25

    Odpovídat ve 3 ráno může znamenat projev skutečného zájmu, ale spíš bych to viděl na nějakou kombinaci anglikánské úchylky salvace všehomíra a nespavosti. Někdy ale stačí jen trochu lépe ovládat lotus notes nebo outlook :-) Soutěže, kdo nejdéle v práci odsedí, jsou v UK hodně oblíbené.

    Mě můj milující a skvělý tutor posílal ve stejnou dobu maximálně stupidní proaktivní otázky a párkrát - když se se mnou na mou útratu opil - posílal studenty bývalých kolonií k šípku pro jejich nedosatečnou vděčnost britskému impériu za dlouhodobou kultivaci.

    Ale vážně, neznám moc kolegů, kteří by své profesory Ox apod. reálně považovali za něco extra, spíše je považují za ultralevičácké opilecké kecaly, ale pohybuji se v klasickém komerčním právu se zaměřením na mezinárodní tranksakce a tak trochu už jsme všichni starší a cyničtí, takže to je možná tím. A takovou neúctu jako má H./Lords nemá snad ani naše sněmovna. Ono po Blairově reformě nejen OxCamu to už není co bývalo tehdy a ani tehdy to za moc nestálo :-)

    Michal Václavík

    OdpovědětVymazat
  34. No, komerční právo jsem ještě nedělal, takže tam se s vámi nemohu přít. Ale za sebe mohu říct, že všichni tutoři, které jsem tu potkal jsou bezva lidi. Buď mám štěstí, nebo to není tak strašné.
    Myslíte House of Lords jako Upper House of Parliament, nebo Supreme Court (dříve HoL?) Ten první skutečně není moc oblíbený (myslím, že neoprávněně) ale se soudci nemá co dělat. Ten druhý podle mého odvádí průměrnou práci. Nic skvělého, ale na zabití to taky není.

    OdpovědětVymazat
  35. Anonymní20/3/14 07:12

    Ve věci obdivu vyučujících mohu přidat vzpomínku na vlastní prvák na PF UK a své některé spolužačky, kteří byly zamilované do jakéhosi postaršího doktora Stanislava Balíka, jehož pedagogické schopnosti spočívaly v tom, že dovedl skoro 2 hodiny číst vlastní výcucy z poněkud naivně pojatých dějin a čekal až si větu do písmnene spolužačky opíšou do sešitu. Na jeho obhajobu musím dodat, že to co přišlo následně na teorii práva ve formě jakéhosi doktora Boguszaka už nemělo s přednáškou společného vůbec nic a tato vzpomínka se mi tak trochu spoijila se vzpomínkou na tehdejší rodinné návštěvy mé nebohé babičky v blázinci v Havlíščkově Brodu.

    Doufám, že dnes je situace podstatně lepší .... a papíry nahradily tablety.

    Jan Vrchota

    OdpovědětVymazat
  36. Pripojuji se k blogu pozde, ale dodala bych ze se plnohodnotnym pravnikem pres univerzitni studia stanete nejdrive po 6 letech. 3 roky vysoka skola, 1 povinny LPC kurz a 2 roky training contract v pravnicke firme. Az pote se stavate solicitorem. A to vse za predpokladu, ze training contract ziskate okamzite po ukonceni LPC. Ziskat takovy contract je ale behem poslednich par let znacne slozite. Neni vyjimkou, ze dostudovani jsou uspesni az za dva roky od ukonceni LPC, ci vubec. To tedy znamena spis 7-8 let.

    Nemohu opomenout, ze v UK ale existuje jeste jeden typ pravnika - vedle barrister a solicitor - take chartered legal executive. To je pravnik, ktery se vetsinou specializuje na jednu ci dve oblasti prava. Ve sve podstate vykonava stejnou praci jako solicitor a rozdil mezi nimi je dnes temer nepatrny. Co ale stoji za zminku je, ze studium je o cca £20 000 levnejsi. Studium pres Chartered Institute of Legal Executives je zalozeno na vecernim studiu a denni zamestnani v pravnim sektoru. Vysledkem takto skloubene praxe s teorii je to, ze neni potreba training contract, jelikoz uz v pravu pracujete. Tato cesta je mnohem snazsi k dosazeni potrebneho vzdelani a praxe, pokud chcete pracovat jako pravnik. Studium trva 4 roky, praxe 3 roky - 1 rok musi byt po ukonceni studia. Je bezne se kvalifikovat za 5 let.

    OdpovědětVymazat