Tento post volně navazuje na „Top Ten“ z roku 2009 (zde). Obsahuje deset titulů z anglicky psané knižní produkce za rok 2010, které podle mě stojí za přečtení [za tipy děkuji i Michalovi a Honzovi]. Tento rok přicházím s tímto postem o něco dříve, aby mohla být nadílka pod Vánočním stromečkem bohatší. Tady je ta slíbená desítka plus něco navíc.
David Dyzenhaus: Hard Cases in Wicked Legal Systems: Pathologies of Legality. Druhé a výrazně přepracované vydání této „klasiky“ v podání Davida Dyzenhause by nemělo chybět na stole žádného českého soudce a právního teoretika. Dyzenhausův příběh se sice odehrává v reáliích JAR v době apartheidu (JAR je ten „wicked legal system“), nicméně řada debat je lehce přenositelná i na komunistické Československo. Kapitoly o „Judicial Obligation and the Rule of Law“ a „Rule by Law/Rule of Law“ jsou obzvláště povedené.
David Robertson: The Judge as Political Theorist: Contemporary Constitutional Review. Podle mého názoru ze tento rok jednoznačně nejlepší knížka v oblasti srovnávacího ústavního práva. A světe div se, v třetí kapitole je relativně podrobně rozebírána i judikatura českého Ústavního soudu. Ale pozor, nejedná se o žádnou doktrinální práci. Jde o neotřelý pohled politologa, který toho ví hodně o ústavním právu. Robertson vnímá přezkum ústavnosti jako aplikovanou politickou teorii a soudce ústavních soudů jako ochránce hodnot zakomponovaných v DNA jednotlivých ústav.
Javier Couso, Alexandra Huneeus, Rachel Sieder: Cultures of Legality: Judicialization and Political Activism in Latin America. Literatura o srovnávacím ústavním právu již dávno není omezena na evropské a severoamerické soudy. Pokud se někdo chce dozvědět více o tom, jak to chodí se soudy v Latinské Americe, tato knížka je dobrý start. A pokud se chce někdo porozhlédnout ještě více, například do Afriky, nechť otevře další ze slušných editovaných sborníků o roli soudů a soudců (Siri Gloppen et al.: Courts and Power in Latin America and Africa) či jednu z mnoha knih o ústavním soudnictví v JAR (Heinz Klug: The Constitution of South Africa: A Contextual Analysis).
Gerald Gunther: Learned Hand: The Man and the Judge. Soudce Learned Hand je mnohými americkými právníky považován za nejlepšího amerického soudce všech dob, který to nikdy nedotáhl na soudce Nejvyššího soudu USA. Najdou se i tací, kteří ho považují za nejlepšího amerického soudce všech dob i přesto, že to nikdy nedotáhl na soudce Nejvyššího soudu USA. Tato biografie poskytuje nejen detailní rozbor profesního i osobního života tohoto často opomíjeného velikána americké justice, ale rovněž vyvrací tvrzení, že žánr soudcovských biografií je mrtvý.
James Crawford, Alain Pellet, Simon Olleson: The Law of International Responsibility. Mezinárodněprávní odpovědnost patří k nejspornějším a nejdiskutovanějším otázkách obecného mezinárodního práva. Tato knížka by neměla chybět na stole žádného internacionalisty, který nežije v chiméře, že se mezinárodní právo veřejné redukuje pouze na lidská práva. Sestavu přispěvatelů to této knihy nemá smysl jmenovat – zjednodušeně řečeno, každý, kdo něco v MPV znamená, do této knihy přispěl. Jako perličku dodávám, že autorem dvou kapitol je i český internacionalista Václav Mikulka, který už bohužel dlouhou dobu česky nepíše.
David Erdos: Delegating Rights Protection: The Rise of Bills of Rights in the Westminster World. Několik posledních let je řada anglofonních časopisů věnujících se ústavnímu právu doslova zaplavena rozborem „nového“ modelu ústavního přezkumu zakonů (judicial review), který je označován buď jako „weak form of judicial review“ (Tushnet, Waldron) či podle geografického původu nového modelu jako „New Commonwealth Model of Constitutionalism“ (Gardbaum). Pokud se někomu nechce pročítat změť těchto článků, tato kniha mu dobře poslouží. Její výhodou je i skutečnost, že rozebírá nejen státy , kde se nový model uchytil (Spojené království, Kanada a Nový Zéland), ale i „černou ovci“ Commonwealthu (Austrálii), která se zatím zakotvení katalogu základních práv zuřivě brání (k tomu rovněž zde).
David Mead: The New Law of Peaceful Protest: Rights and Regulation in the Human Rights Act Era. Shromažďovací právo přišlo v posledních letech v ČR několikrát na přetřes – vzpomeňme například na pochody v den výročí Kříšťálové noci. Aktuální literatury ke svobodě shromažďování bylo donedávna pomálu, neboť tato svoboda shromažďování stála ve stínu svého většího bratříčka – svobody projevu. To se ale pomalu mění. David Mead napsal dobrou knížku o tomto opomíjeném politickém právu včetně podrobného rozboru judikatury ESLP. Pro fanoušky tohoto tématu upozorňuji rovněž na povedený sborník z minulého roku (Andras Sajo: Free to Protest: Constituent Power and Street Demonstration) a na to, že příští rok vychází v Yale University Press další knížka o svobodě shromažďování (John Inazu: Liberty’s Refuge: The Forgotten Freedom of Assembly, Yale University Press, forthcoming 2011).
Peter Cane: The Hart-Fuller Debate In The Twenty-First Century. Debata mezi H.L.A. Hartem a Lonem Fullerem v Harvard Law Review v roce 1958 je považována za milník v (přinejmenším angloamerické) právní teorii. K 50. výročí debaty mezi Hartem a Fullerem se sešla řada předních právních teoretiků a filosofů na Australian National University. Jejich cílem nebylo znovu „přehrát“ souboj dvou výše zmiňovaných titánů, ale spíše použít jejich souboj jako odrazový můstek k přehodnocení vybraných aktuálních otázek právní teorie. Sestava přispěvatelů myslím hovoří sama za sebe: Nicola Lacey, Larry May, Martin Krygier, Jeremy Waldron, Leslie Green, Philip Pettit, Gerald Postema, Brian Bix a další.
Miguel Maduro, Loic Azoulai: The Past and Future of EU Law: The Classics of EU Law Revisited on the 50th Anniversary of the Rome Treaty. Další padesátileté výročí – tentokrát Římské smlouvy. Madurovi a Azoulaiovi se podařilo dát dohromady mimořádně silnou a různorodou sestavu přispěvatelů – mladých i starých, akademiků i praktiků, lidi zevnitř Soudního dvora i vně, akademiků působících v EU i mimo ni. Tato kniha má navíc promyšlenější strukturu než většina klasických sborníků. Vše se točí okolo 12 vybraných rozsudků Soudního dvora, které podle editorů zásadním způsobem proměnily podobu EU. Ke každému z těchto rozhodnutí se vyjadřují z různých pohledů čtyři přispěvatelé. Výsledkem je pěkná knížka, která potěší každého milovníka práva EU (svou troškou do mlýna přispěl i náš spolublogger, Zdeněk Kühn).
Steve Greenfield, Guy Osborn, Peter Robson: Film and the Law. Teď trošku z jiného soudku. Filmové nadšence, kteří se dílem osudu věnují právu, potěší druhé vydání této ceněné knížky o „filmu a právu“. Obzvláště doporučuji přečíst kapitolku o stereotypním zobrazování soudců v kinematografii – „neviditelný soudce“, „zkorumpovaný soudce“, „problematický soudce“, „komický soudce“, „politický soudce“ apod.
Kromě „top ten“ stojí za zmínku i anglický překlad německé klasiky Reinholda Zippelia (Juristische Methodenlehre, 10. vyd., Mnichov: C.H. Beck, 2006) - Introduction to German Legal Methods. Pro ty z nás, kdo čtou radši a lépe anglicky, je to vítaný počin. Letos vyšlo po delší době rovněž druhé vydání jednoho ze dvou nejdůležitějších „casebooků“ v oblasti srovnávacího ústavního práva (Norman Dorsen, Michel Rosenfeld, Andras Sajo, and Susanne Baer: Comparative Constitutionalism: Cases and Materials). V paperbacku pak konečně vyšel i The Oxford Handbook of Law and Politics (Keith E. Whittington, R. Daniel Kelemen, Gregory A. Caldeira). Konečně za zmínku stojí i zatím poslední ze série sborníků majících základ v každoroční konferenci „Individual vs. State“ konané na půdě Středoevropské univerzity v Budapešti (Andras Sajo and Renata Uitz: Constitutional Topography: Values and Constitutions).
David Dyzenhaus: Hard Cases in Wicked Legal Systems: Pathologies of Legality. Druhé a výrazně přepracované vydání této „klasiky“ v podání Davida Dyzenhause by nemělo chybět na stole žádného českého soudce a právního teoretika. Dyzenhausův příběh se sice odehrává v reáliích JAR v době apartheidu (JAR je ten „wicked legal system“), nicméně řada debat je lehce přenositelná i na komunistické Československo. Kapitoly o „Judicial Obligation and the Rule of Law“ a „Rule by Law/Rule of Law“ jsou obzvláště povedené.
David Robertson: The Judge as Political Theorist: Contemporary Constitutional Review. Podle mého názoru ze tento rok jednoznačně nejlepší knížka v oblasti srovnávacího ústavního práva. A světe div se, v třetí kapitole je relativně podrobně rozebírána i judikatura českého Ústavního soudu. Ale pozor, nejedná se o žádnou doktrinální práci. Jde o neotřelý pohled politologa, který toho ví hodně o ústavním právu. Robertson vnímá přezkum ústavnosti jako aplikovanou politickou teorii a soudce ústavních soudů jako ochránce hodnot zakomponovaných v DNA jednotlivých ústav.
Javier Couso, Alexandra Huneeus, Rachel Sieder: Cultures of Legality: Judicialization and Political Activism in Latin America. Literatura o srovnávacím ústavním právu již dávno není omezena na evropské a severoamerické soudy. Pokud se někdo chce dozvědět více o tom, jak to chodí se soudy v Latinské Americe, tato knížka je dobrý start. A pokud se chce někdo porozhlédnout ještě více, například do Afriky, nechť otevře další ze slušných editovaných sborníků o roli soudů a soudců (Siri Gloppen et al.: Courts and Power in Latin America and Africa) či jednu z mnoha knih o ústavním soudnictví v JAR (Heinz Klug: The Constitution of South Africa: A Contextual Analysis).
Gerald Gunther: Learned Hand: The Man and the Judge. Soudce Learned Hand je mnohými americkými právníky považován za nejlepšího amerického soudce všech dob, který to nikdy nedotáhl na soudce Nejvyššího soudu USA. Najdou se i tací, kteří ho považují za nejlepšího amerického soudce všech dob i přesto, že to nikdy nedotáhl na soudce Nejvyššího soudu USA. Tato biografie poskytuje nejen detailní rozbor profesního i osobního života tohoto často opomíjeného velikána americké justice, ale rovněž vyvrací tvrzení, že žánr soudcovských biografií je mrtvý.
James Crawford, Alain Pellet, Simon Olleson: The Law of International Responsibility. Mezinárodněprávní odpovědnost patří k nejspornějším a nejdiskutovanějším otázkách obecného mezinárodního práva. Tato knížka by neměla chybět na stole žádného internacionalisty, který nežije v chiméře, že se mezinárodní právo veřejné redukuje pouze na lidská práva. Sestavu přispěvatelů to této knihy nemá smysl jmenovat – zjednodušeně řečeno, každý, kdo něco v MPV znamená, do této knihy přispěl. Jako perličku dodávám, že autorem dvou kapitol je i český internacionalista Václav Mikulka, který už bohužel dlouhou dobu česky nepíše.
David Erdos: Delegating Rights Protection: The Rise of Bills of Rights in the Westminster World. Několik posledních let je řada anglofonních časopisů věnujících se ústavnímu právu doslova zaplavena rozborem „nového“ modelu ústavního přezkumu zakonů (judicial review), který je označován buď jako „weak form of judicial review“ (Tushnet, Waldron) či podle geografického původu nového modelu jako „New Commonwealth Model of Constitutionalism“ (Gardbaum). Pokud se někomu nechce pročítat změť těchto článků, tato kniha mu dobře poslouží. Její výhodou je i skutečnost, že rozebírá nejen státy , kde se nový model uchytil (Spojené království, Kanada a Nový Zéland), ale i „černou ovci“ Commonwealthu (Austrálii), která se zatím zakotvení katalogu základních práv zuřivě brání (k tomu rovněž zde).
David Mead: The New Law of Peaceful Protest: Rights and Regulation in the Human Rights Act Era. Shromažďovací právo přišlo v posledních letech v ČR několikrát na přetřes – vzpomeňme například na pochody v den výročí Kříšťálové noci. Aktuální literatury ke svobodě shromažďování bylo donedávna pomálu, neboť tato svoboda shromažďování stála ve stínu svého většího bratříčka – svobody projevu. To se ale pomalu mění. David Mead napsal dobrou knížku o tomto opomíjeném politickém právu včetně podrobného rozboru judikatury ESLP. Pro fanoušky tohoto tématu upozorňuji rovněž na povedený sborník z minulého roku (Andras Sajo: Free to Protest: Constituent Power and Street Demonstration) a na to, že příští rok vychází v Yale University Press další knížka o svobodě shromažďování (John Inazu: Liberty’s Refuge: The Forgotten Freedom of Assembly, Yale University Press, forthcoming 2011).
Peter Cane: The Hart-Fuller Debate In The Twenty-First Century. Debata mezi H.L.A. Hartem a Lonem Fullerem v Harvard Law Review v roce 1958 je považována za milník v (přinejmenším angloamerické) právní teorii. K 50. výročí debaty mezi Hartem a Fullerem se sešla řada předních právních teoretiků a filosofů na Australian National University. Jejich cílem nebylo znovu „přehrát“ souboj dvou výše zmiňovaných titánů, ale spíše použít jejich souboj jako odrazový můstek k přehodnocení vybraných aktuálních otázek právní teorie. Sestava přispěvatelů myslím hovoří sama za sebe: Nicola Lacey, Larry May, Martin Krygier, Jeremy Waldron, Leslie Green, Philip Pettit, Gerald Postema, Brian Bix a další.
Miguel Maduro, Loic Azoulai: The Past and Future of EU Law: The Classics of EU Law Revisited on the 50th Anniversary of the Rome Treaty. Další padesátileté výročí – tentokrát Římské smlouvy. Madurovi a Azoulaiovi se podařilo dát dohromady mimořádně silnou a různorodou sestavu přispěvatelů – mladých i starých, akademiků i praktiků, lidi zevnitř Soudního dvora i vně, akademiků působících v EU i mimo ni. Tato kniha má navíc promyšlenější strukturu než většina klasických sborníků. Vše se točí okolo 12 vybraných rozsudků Soudního dvora, které podle editorů zásadním způsobem proměnily podobu EU. Ke každému z těchto rozhodnutí se vyjadřují z různých pohledů čtyři přispěvatelé. Výsledkem je pěkná knížka, která potěší každého milovníka práva EU (svou troškou do mlýna přispěl i náš spolublogger, Zdeněk Kühn).
Steve Greenfield, Guy Osborn, Peter Robson: Film and the Law. Teď trošku z jiného soudku. Filmové nadšence, kteří se dílem osudu věnují právu, potěší druhé vydání této ceněné knížky o „filmu a právu“. Obzvláště doporučuji přečíst kapitolku o stereotypním zobrazování soudců v kinematografii – „neviditelný soudce“, „zkorumpovaný soudce“, „problematický soudce“, „komický soudce“, „politický soudce“ apod.
Kromě „top ten“ stojí za zmínku i anglický překlad německé klasiky Reinholda Zippelia (Juristische Methodenlehre, 10. vyd., Mnichov: C.H. Beck, 2006) - Introduction to German Legal Methods. Pro ty z nás, kdo čtou radši a lépe anglicky, je to vítaný počin. Letos vyšlo po delší době rovněž druhé vydání jednoho ze dvou nejdůležitějších „casebooků“ v oblasti srovnávacího ústavního práva (Norman Dorsen, Michel Rosenfeld, Andras Sajo, and Susanne Baer: Comparative Constitutionalism: Cases and Materials). V paperbacku pak konečně vyšel i The Oxford Handbook of Law and Politics (Keith E. Whittington, R. Daniel Kelemen, Gregory A. Caldeira). Konečně za zmínku stojí i zatím poslední ze série sborníků majících základ v každoroční konferenci „Individual vs. State“ konané na půdě Středoevropské univerzity v Budapešti (Andras Sajo and Renata Uitz: Constitutional Topography: Values and Constitutions).
Okresní státní zástupce v Bruntále u piva: "No pánové, přestavte si, že manželka mi pod stromeček koupila jakési anglické knížky. Prý jsou o právu. To by mě zajímalo, který blbec jí to poradil."
OdpovědětVymazatDavide, díky. Já si určitě koupím toho Erdose. Tvůj seznam bych doplnil např. o tento titul:
Foundations of Public Law
Tomáš Sobek
snad se neurazíte :
OdpovědětVymazatOkresní státní zástupce v Bruntále u piva: "No pánové, přestavte si, že manželka mi pod stromeček koupila jakési anglické knížky. Prý jsou o právu. To by mě zajímalo, který blbec jí to poradil. Odpověd: Někdo z Plzně."
Marcel Halský
Máte někdo několik rezenzních slov k: "Filip Melzer: Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace"? sice už to vyšlo dříve, ale je to prý dobré - zajímá mne názor těch, co již četli.
OdpovědětVymazatJinak si dovoluji upozornit "Furek, A., Rothanzl, L.: Zákon o svobodném přístupu k informacím" - obsáhlý a drahý, leč asi nejobsažnější komentář ke 106ce, obsahující bohatou judikaturu včetně krajských soudů, jinde nepublikovanou. Pečlivé a podrobné.
Ad T. Sobek and J. Potměšil:
OdpovědětVymazatDíky za doplnění.
Ad "Okresní státní zástupce v Bruntále u piva":
Okresní státní zástupce v Bruntále potřebuje ke své práci primárně "law books" (tj. zejména kvalitní komentáře), ale třeba si občas rád počte i v "books about law" (většina mnou vybraných knížek).
ad Marcel Halský
OdpovědětVymazatSpíše bych čekal reakci typu: "Sobku, Ty jsi z Krnova, že? Běž se vycpat!!! Bruntál - perla Moravy"
ad David
Těžko obecně říct, co vlastně čtou praktičtí právníci. Nedávno mě příjemně překvapilo, vlastně šokovalo, když se mě jeden mladý soudce jen tak mimochodem zeptal: "A četls "Das ABGB im Lichte Kants" z roku 1926 od Ernsta Swobody?"
Pak jsem si uvědomil, že tento soudce je Bohumil Dvořák, autor velmi kvalitní knihy: "Právní moc civilních soudních rozhodnutí"
Tomáš Sobek
Ad J. Potměšil:
OdpovědětVymazatKniha F. Melzera je postavena na německy psané literatuře, v předluvě se autor hlásí zejména k prof. Bydlinskému z Vídně (a cituje jej opravdu hodně, až se vkrádá kacířská myšlenka, zda by nebylo v podobných případech korektnější stěžejní titul prostě jen přeložit a opatřit vlastním úvodem a komentujícím doslovem, ale to je spíš věc literárního vkusu;-))Kniha obsahuje zajímavé postřehy zejména k interpretaci (např. vysvětluje, proč neexistuje samostatná metoda "logického" výkladu); Jen se připravte na nedbalou jazykovou redakci knížky, chyby působí občas rušivě...
Olga Svobodová.
Souhlasim s Olgou Svobodovou. Kniha F. Melzera je sice dobry pokus, ale z valne casti jenom preklad Bydlinskeho ci Larenze. Ono bohuzel i toto je v Cesku pocin.
OdpovědětVymazatT. Dolezil
Děkuji moc Olze Svobodové a T. Dolezilovi - jelikož nám zaměstnavatel Melzera možná koupí, nepůjde snad o vyhozené peníze, byť půjde o převyprávění jiných klasiků.
OdpovědětVymazatA abych přispěl víc než jen poděkováním:
Advokát Stein vdává svoji dceru. Jeho nastávajíci zeť - také advokát - dostane místo věna přepuštěno několik prominentních klientů. Po čase se chlubí tchánovi:
- Tak ten proces s Blumenfeldem jsem už vyhrál a ta věc s tím Pickem je na nejlepší cestě...
Tchán se rozčílí:
- No to začínáš to věno brzo roztáčet! Takoví klienti by ti měli vystačit na deset let!
JP
Praktické právníky zajímají toliko knížky, které jim umožní uhodnout, jak tu či onu věc rozhodne soud. To se hodí nejen u sporné agendy, ale všude, protože i když píšete smlouvu nebo děláte veřejnou zakázku, nakonec to potřebujete udělat tak, aby to vyvolalo v případě potřeby vhodný justiční efekt.
OdpovědětVymazatOkruh knih čtený praktickými právníky je proto determinován rozhodovací praxí soudů - čtu to, co ovlivňuje nebo vystihuje myšlenky "mých" soudů. Klidně budu číst Dworkina, pokud budu mít dojem, že podle něj nekdo soudí.
S ohledem na rozhodovací praxi soudů v ČR bych doporučil něco takového:
http://knihy.vltava.cz/Duchovni/Esoterika-astrologie-okultismus/Tarot-a-magie/produkt=860023363/kategorie=16739/
(Pozn.: Abych předešel výtce, že Dworkin je populární - třeba na Joštovce nebo tak - rád bych podotkl, že dle mého mínění se Dworkina a spol. akorát soudci dovolávají, když si ve skutečnosti chtějí dělat, co se jim zlíbí.)
Vďaka za tipy. Ja by som ešte pridal S. Breyera a jeho Making Our Democracy Work: A Judge's View.
OdpovědětVymazatVzhledem k podobnému pohledu na praxi českých soudců doporučuji Jacques Monod : Náhoda a nutnost
OdpovědětVymazatIvan Sladký
ad DD :
OdpovědětVymazatproč ale mezi praktické právníky v ČR nepatří soudci ? Ti totiž podobně zaměřené knížky buď nečtou nebo si jejich obsah nejsou s to v pravý čas vybavit a dávají přednost Thébám.
Jiří Vrchlický
Kritika, že kniha Filipa Melzera není originální, je absurdní.
OdpovědětVymazatJuristická metodologie se v německy mluvících už několik desetiletí nijak zásadně nemění, což je tam vnímáno spíše jako pozitivum - metodologická konvence. Kramer a Bydlinski jsou uznáváni jako systematici metodologie, nikoli jako originální myslitelé. Důsledně vzato, neřekli nic opravdu nového.
(V USA je situace odlišná. Různí autoři, např. Eskridge, Scalia, Schauer, Dworkin, Posner, Marmor, Vermeule, mají na otázky metodologie radikálně odlišné názory.)
Kritika by neměla směřovat proti Melzerovi, jemu poděkování, ale proti současným padesátníkům, že takovou příručku nenapsali už v první polovině 90. let.
Tomáš Sobek
Současní padesátníci měli v 90.letech jiné starosti : sen o liberálním konzumu se jim naplnil :-) a plody sklízíme dodnes.
OdpovědětVymazatMichal Hanus
Ještě k novinkám - v rámci labužnické vycházky po knihkupectvích jsem si všiml knihy H. L. A. Hart - Pojem práva (www.kosmas.cz/knihy/157189/pojem-prava) - o Hartovi zde již mnohokrát byla řeč, přesto mě zajímá, zda zdejší bloggeři doporučují ke čtení a zda lze Harta, resp. zmíněnou knihu, v praxi upotřebit.
OdpovědětVymazatMá též někdo podobný "praktický" názor na Rawlse - Teorie spravedlnosti?
A jako přídavek:
Když to psaní přišlo, usedl Porges okamžitě za stůl a začal psát: Vážený pane Picku, celý rok všechny nevyřízené splátky, nezaplacené směnky a dlužní úpisy pečlivě ukládám do krabice a každý rok na svátek Roš ha-šana zavřu oči, tři účty vytáhnu, a ty zaplatím. Jestli mne budete ještě jednou takto nevybíravě upomínat, budete ze slosování vyloučen. S úctou Artur Porges"
tak přidám taky jeden :
OdpovědětVymazatPrávník zaparkoval nový Mercedes, když vtom okolo projede kamion a utrhne mu dveře.
Právník křičí na řidiče: "Ty svině, zničil jsi mi nové auto!"
Řidič mu odpoví: "Vy právníci jste takoví materialisti! Ani jste si nevšiml, že nemáte levou ruku!"
Právník: "Kurva, kde mám Rolexky!?"
Martin Král
Jeden americkej :
OdpovědětVymazatWhat do you call a lawyer with an I.Q. of 50?
Senator.
Ivana Nováková
Ad Jan Potměšil:
OdpovědětVymazatHartův "Pojem práva" vyšel česky už v roce 2004 -
http://www.kosmas.cz/knihy/107365/Pojem-prava/
Jde tedy zřejmě o dotisk.
K Vaší otázce: Harta má smysl číst. Jestli ho upotřebíte v praxi, záleží jen na Vás.
Ad DK:
OdpovědětVymazatTak děkuji - na teoretické práce nemám tolik času, proti chci čas investovat užitečně, resp. "prakticky". Hart, tolikrát zde citovaný, však zřejmě ztrátou času nebude.
A chtip:
- Soudce se ptá obžalovaného Blumenfelda: Byl jste již v minulosti trestán?
- Ano pane soudce, před pěti lety jsem se koupal na zakázaném místě.
- No - a od té doby?!
- Od té doby jsem se nekoupal.
Ad JP: Rawls je zaujímavé čítanie,dobrý je slovenský preklad jeho neskoršej knihy Justice as Fairness (Spravodlivosť ako férovosť, Bratislava:Kaligram, 2007), kde rozvíja svoju Teóriu. Knižka sa dá, myslím stále objednať online na stránke kaligramu, cca 15 eur možno aj s dobierkou.
OdpovědětVymazatNo oveľa zaujímavjšia a sviežejšia mi príde pomerne nová kniha Amartya Sen: The Idea of Justice, Harvard University Press & London: Allen Lane,2009. Pod stromček budem chcieť určite túto knižku.
Maroš Matiaško
Opätovne skúsim tunajšiemu publiku priniesť knižnú novinku zo vzdialeného Slovenska.
OdpovědětVymazatKto má rád slovenského autora Rada Procházku, mám dobré správy. V Kalligrame vydal v roku 2010 zbierku svojich esejí a publicistiky s názvom "Štekajúca karavána. Žalospev angažovaného občana".http://www.kalligram.sk/?cl=kniha&iid=512
Mne osobne sa jeho spôsob "krotenie slov" dlhodobo veľmi páči, takže som zaujatý, no mu napriek toodporúčam knihu i kolegom z Čiech, nielen pretože bežne nesledujú slovenskú nielen dennú tlač (SME). Sú tam z nej eseje 1998-2010, ale tiež i kapitoly, ktoré boli súčasťou Súhrnných správ o stave spoločnosti- Slovensku v časti o právnom štáte za roky 2000-2006. Príjemné čítanie
Ad státní zástupce z Bruntálu: nemyslím si, že je fér rýpat do státních zástupců.
OdpovědětVymazatNemohu hovořit za kolegy z Bruntálu, ale budu hovořit za sebe:
1) dozoruji asi 160 trestních věcí, takže nemám na nic čas,
2) plat má už několik let zmražen, ač soudcům a státním úředníkům (tedy porovnatelným skupinám) neustále roste,
3) nemám příplatky na literaturu (státní zástupce patrně nemusí právo znát, na rozdíl od soudců),
4) do státního zastupitelství se neustále někdo strefuje, ať už jde o veřejnost nebo politiky (nové jednoinstanční kárné řízení sem můžeme směle zavést – například advokáti mají dvouinstanční),
5) nemůžu čekat, že mi někdo proplatí JSTOR, 100.000 za letní školu a podobné fajnovosti (ač jsem vzděláním právník+ekonom, vyšetřoval jsem hospodářskou kriminalitu a mj. mám jedno národní prvenství u ACCA zkoušek, na SZ ze mne udělali specialistu na extremizmus, tolik k důrazu na kvalifikaci pracovníků SZ),
6) asi bych pár dalších bodů mohl dopsat, ale klidně skončím tady.
Lze za této situace čekat že já nebo někdo jiný v podobné situaci si bude číst Dworkina nebo Harta? Jestli se i za těchto podmínek snažím o publikování nějakých původních myšlenek (letos Vučka, J. Test proporcionality při zajišťování důkazů, Trestněprávní revue 9/2010 a Vučka, J. Výše škody při zpronevěře předmětu leasingu, Trestněprávní revue 7/2010), tak za to může jen a pouze moje slabost pro trestní právo a lehce masochistická zarputilost.
Až státním zástupcům nabídnete rozumné podmínky k práci a ani potom nebudou číst Dworkina, tak si stěžuje. Dřív ne, pánové!
Dovolím si mít tři dotazy na zdejší ctěné bloggery, kteří čtou Dworkina a Harta:
OdpovědětVymazat1) kde na to berete čas?
2) kde na to berete peníze?
3) jakou práci děláte?
Myslím, že třetí odpověď bude úzce souviset s prvními dvěma, a asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že většinou půjde o akademické pracovníky a soudce. Ti můžou čekat, že jim to proplatí katedra nebo budou mít na čtení čas a vlastní prostředky.
To si prosím nevykládejte tak, že někomu závidím! Dělám tuhle práci, protože mne tahle práce baví a její negativa toleruji dobrovolně. Nikdo mne nenutí, abych tady zůstával. Kdybych chtěl, určitě bych si našel práci jinde a nejspíš i za víc peněz. Takže je to jen a jen moje věc.
Ale když nějaké skupině (třeba státním zástupcům) nedáte pořádné možnosti k tomu, aby četli Dworkina, tak si z nich pak neutahujte, že to nedělají, protože to není vůbec fér. Vtípky o státních zástupcích z Bruntálu si nechte, prosím, od cesty.
To je nedorozumění. :) Nedělal jsem si legraci ze státních zástupců, ale z Davida, že většinou doporučuje literaturu, kterou ocení spíš americký profesor než běžný čtenář JP. Ale možná se v tomto mýlím.
OdpovědětVymazatMyslím, že praktický právník se bez Harta obejde.
Tomáš Sobek
Navázal bych na T. Sobka - pokud se praktický právník obejde bez Harta, pak v případě Rawlse to platí dvojnásob, Rawls je totiž spíše politický než právní filosof. Pokud byste si od něj přece jen chtěl něco přečíst, pak je určitě lepší sáhnout po něčem novějším než je Teorie spravedlnosti (psaná v 70. letech). Závěry v ní vyslovené Rawls pod vlivem kritiky mnohdy opustil nebo modifikoval. Nejaktuálnější bude asi kniha Justice as Fairness z roku 2001, na jejíž slovenský překlad tady už někdo odkazoval.
OdpovědětVymazatVzhledem k současnému úpadku práva očekávám brzy nějaký titul typu "Pečeme s JUDrem, Soudcovy dobroty, Plzeňské fláky, Čekatelské minutky anebo TV show Nejvyšší strávní soud 2010".
OdpovědětVymazatMichal Čepalík
Ad MČ: :-)))
OdpovědětVymazatJinak děkuji přispěvatelům za zhodnocení Harta i Rawlse, Harta tedy přidávám do vánočního výběru.
A chtip:
Moše, mám problém - kdo je tu nejlepší právník?
- Feinberg, když je střízlivý.
Na toho nemám, kdo je tu druhý nejlepší?!
- Feinberg, když je opilý.
Dan Dvoracek: 100 % souhlas. Uz Sherlock Holmes rikal, ze "pravo neni nez predzvest toho, jak soud rozhodne konkretni pravni kauzu". Ale Vy jste to napsal bez prefabrikovanych mouder.
OdpovědětVymazatJan Vucka: Tomas Sobek klidne mohl napsat okresni advokat nebo okresni soudce, vyslo by to nastejno. (A ono je i jedno, zda se jedna o advokata / statniho zastupce / soudce okresniho, anebo neokresniho.)
Skutecne bychom meli byt radeji, pokud by statni zastupci -- prinejmensim ti zabyvajici se hospodarskou kriminalitou -- ve svem volnem case cetli spise knihy o ucetnictvi, statistice, valuacich, danich a treba i derivatech. Coz delate.
Nemyslim, ze by okresni soudci museli mit podstatne vice volneho casu nez Vy. Alespon ti, kteri delaji svou praci poradne. Tuhle jsem potkal Hynka Banoucha... (Jedno pozorovani neni statistika, ale Vy ji take nemate, jakkoli Vas vhled bude patrne o dost presnejsi nez ten muj.)
Zdroj Vasi frustrace ale asi chapu: Nutno pracovat predevsim chytre, nejen tvrde. A organizace prace na statnim zastupitelstvi (a tez na nizsich soudech) patrne bude dost neefektivni.
Diky za odkazy na clanky, tesim se, az si je prectu. Budou chytre.