Zemřela JUDr. Jindřiška Munková

Dnes 4.5.2010 ve 4:30 hodin ráno zesnula v nemocnici na Františku JUDr. Jindřiška Munková. Opustila nás tak nejen skvělá právnička v oblasti soutěžního práva, kde mi byla po profesní stránce nejbližší, ale především nás opustil milý a moudrý člověk s renesančním záběrem zájmů (např. exotické a náročné cestování i v pokročilém věku) a znalostí.

S doktorkou Munkovou jsem se setkal zprvu v pozici studenta na pražské právnické fakultě, a to v rámci kursů evropského soutěžního práva, ale blíže pak při vedení mé diplomové práce. Již v té době (kdy jsem za sebou měl studim v zahraničí v rámci programu Socrates/Erasmus a posléze i práci v advokacii, a mohl tak alespoň rámcově porovnávat) mne nepřestávala udivovat její otevřenost, vstřícnost, kreativnost a ohromný rozhled ve složitém oboru soutěžního práva. Zcela stranou ponechávám její vynikající jazykové vybavení. V porovnání s některými jinými učiteli na fakultě na mne tak působila jako příjemné zjevení z jiného světa.

Posléze se naše kontakty dále prohloubily, a to když jsem z popudu paní doktorky Munkové začal publikovat v některých periodikách a zejména poté, co mi nezištně nabídla možnost spoluautorství na jí připravované mezioborové učebnici soutěžního práva. Práce na přípravě textu dané učebnice a nasazení ze strany paní doktorky pro mne bylo velkou školou. Poučné a příjemné byly opakované diskuse na množství otázek, které se uskutečňovaly ať již u ní v kanceláři, či někdy u ní doma, a to vždy v příjemné atmosféře a za pro paní doktorku Munkovou neodmyslitelného cigaretového "mlžného oparu", který však musel každý paní doktorce odpustit (prostě k ní patřil a příjemnosti setkání to nijak neubíralo, jak by jistě každý její známý potvrdil). Takovou "školu" jsem pak opakovaně dostal a s díky přijal v rámci dalšího spoluautorování prvních dvou edicí C.H. Beck šedého komentáře k zákonu o ochraně hospodářské soutěže a jsem za ni velmi vděčný. Druhé vydání uvedeného komentáře, které vyšlo v prosinci 2009, bylo přitom zřejmě její poslední publikací, což je obrovská škoda.

Takto jsme relativně nedávno (před tím, než se zdravotní stav paní doktorky zkomplikoval) diskutovali i o možné nové edici učebnice Soutěžního práva. Bohužel k její realizaci již s účastí paní doktorky nedojde.

Doktorka Munková přitom nebyla jen akademičkou, která po dlouhou dobu v osamocení držela pochodeň soutěžního práva na pražské právnické fakultě, ale také výbornou praktikující advokátkou, a to i v pozdním věku. Za příklad může sloužit kauza České rafinérské proti ÚOHS, ve které v nedávné době opakovaně uspěla u Krajského soudu v Brně. Nelze zapomenout ani na její dřívější působení v legislativní radě vlády, dále po určitou dobu jako ředitelky na Odboru kompatibility na Úřadu vlády ČR, jako generálního sekretáře Karlovarských právnických dnů či člena redakční rady Právních rozhledů. Jsem přesvědčen, že s ohledem na své vyhraněné (a vždy dobře zdůvodněné) názory, které (nejen) takto uplatňovala, též ovlivňovala (alespoň v některých ohledech) vývoj právního prostředí u nás. Stejně tak jsem přesvědčen, že to platí nejen pro oblast soutěžního práva a nekalé soutěže, kde o tom vůbec nepochybuji.

Po Václavu Novotném nás tedy v poměrně krátkém období opouští další významná osobnost spojená s vývojem oboru soutěžního práva u nás. A obdobně jako dříve zmiňoval Vojta Šimíček u Václava Novotného i u paní doktorky Munkové plně platí, že se jednalo o vzácného člověka, kterým se říká "noblesní osobnost" . Paní doktorka Munková nám bude velmi chybět.

Vzpomínejme na ni s úctou a hlubokým respektem.