Představme si, že by Soudní dvůr ES na počátku 60. let formuloval doktrínu přednosti evropského práva před právy členských států, a současně v kauze Costa/ENEL vyslovil, že tehdejší znárodňovací kroky italské vlády proti energetické firmě ENEL byly s evropským právem rozporné. Dnes by asi žádná doktrína přednosti evropského práva neexistovala. Podobný příklad lze uvést z USA roku 1803. Pokud by tehdy NS USA rozhodl agresivně proti prezidentovi Jeffersonovi, nebyla by se vytvořila doktrína přezkumu ústavnosti federálních zákonů. Domnívám se, že tyto historické paralely jsou použitelné na blížící se rozhodnutí ÚS. Patřím k těm, kteří si českého Ústavního soudu velmi váží. Čl. 9 odst. 2 Úst považuji za její jádro, od kterého se ústavodárce nemůže odchýlit, a jehož kontrolu ultima ratio může vynucovat Ústavní soud. Případ úst. zákona č. 195/2009 Sb. však do ochrany nezměnitelných náležitostí demokratického právního státu evidentně nepatří (srov. detailně můj post tady). Pokud ÚS vysloví, že ústavní zákon o zkrácení volebního období Sněmovny je nicotný, neboť mimo možnosti Parlamentu, myslím, že tím jakoukoliv myšlenku „protiústavního ústavního zákona“ v této zemi na dlouhé dekády pohřbí. Bude to škoda, protože takovouto pravomoc by ÚS měl mít. Kauza ústavního zákona o zkrácení volebního období Sněmovny ji však dehonestuje stejným způsobem, jakým se to svého času stalo ve věci nálezu č. 403/2002 Sb. (mimoústavní inkorporace lidskoprávních smluv do ústavního pořádku).
A zde je jeho zbytek.
A zde je jeho zbytek.