V tomto postu si dovolím jen krátce upozornit na aktuální dění na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni a na debaty a dokumenty toto dění obklopující. Pokračující vnitřní rozpory ohledně vedení a kvality výuky, které se začaly ve větší míře projevovat po nezdařilé plzeňské snaze o reakreditaci doktorandského studia na počátku tohoto kalendářního roku, vyvrcholily nyní výpověďmi, odvoláváním z funkcí a anoncovanými odchody. Osoby a obsazení dění samého si netroufám komentovat: do situace na Plzeňské fakultě nevidím. Externímu pozorovateli situace na PF ZČU asi nejvíce připomíná Bejrút osmdesátých let.
Dokumenty a jednotlivá stanoviska zúčastněných naleznete na serveru Juristic. Mě osobně zaujaly především dva dokumenty. Za prvé čerstvé vyjádření Karla Eliáše k tomu, jak (ne)zakládá Vysokou školu Emila Škody. Za druhé dopis, kterým dne 28. května 2009 děkan fakulty odvolal vedoucí katedry trestního práva, Helenu Válkovou. Po letech kárání nebohých správních orgánů a správců daně v rámci správního soudnictví mě zaujalo, jak také může vypadat odůvodnění sepsané děkanem právnické fakulty. Z dopisu, který si je možný přečíst zde, jako patrně hlavní a několikrát opakovaný důvod odvolání vyskočí sdělení, že děkan fakulty se s vedoucí katedry rozchází v názoru, zda Právnická fakulta ZČU má či nemá být „stmeleným, funkčním pracovištěm“ či „spolupracujícím, stmeleným týmem“. Není ale pochyb o tom, že by měla být stmelená. Co si má člověk pod takovou stmelenou fakultou představit se vzhledem ke svému mládí neodvažuji hádat.
Dokumenty a jednotlivá stanoviska zúčastněných naleznete na serveru Juristic. Mě osobně zaujaly především dva dokumenty. Za prvé čerstvé vyjádření Karla Eliáše k tomu, jak (ne)zakládá Vysokou školu Emila Škody. Za druhé dopis, kterým dne 28. května 2009 děkan fakulty odvolal vedoucí katedry trestního práva, Helenu Válkovou. Po letech kárání nebohých správních orgánů a správců daně v rámci správního soudnictví mě zaujalo, jak také může vypadat odůvodnění sepsané děkanem právnické fakulty. Z dopisu, který si je možný přečíst zde, jako patrně hlavní a několikrát opakovaný důvod odvolání vyskočí sdělení, že děkan fakulty se s vedoucí katedry rozchází v názoru, zda Právnická fakulta ZČU má či nemá být „stmeleným, funkčním pracovištěm“ či „spolupracujícím, stmeleným týmem“. Není ale pochyb o tom, že by měla být stmelená. Co si má člověk pod takovou stmelenou fakultou představit se vzhledem ke svému mládí neodvažuji hádat.
Dovolil bych si pouze dvě poznámky... Ponejprve na základě zkušeností z obsáhlé přednáškové činnosti v oblasti vysokoškolského práva bych si dovolil tvrdit, že výstupy funkcionářů veřejných vysokých škol v podobě právních aktů mají úroveň pramizernou, přičemž děkani a děkanky fakult právnických nijak nevybočují z šedi zoufalosti.
OdpovědětVymazatPokud jde o plzeňskou fakultu, jest mi vývoje líto, neboť mnozí tamní vyučující jsou mi sympatičtější než většina jiných vyučujících jinde či zde. Pouze se podle mě ukazuje, že vedení našich právnických fakult naprosto nechápe, o co na právech v 21. století jde, akorát se to v různých budovách materializuje různě.
Jak chcete napsat slušně, že někdo na spolupráci s jinými kašle, kafrá do věci jiných a jede si na svým (a soukromým) ? Nic ve zlým pánové, ale o praxi nemáte ani páru. Ten odvolací dopis přeci není o celé pravdě - tu jí může sdělit ústně a patrně to udělal, pokud byla někdy na pracovišti- ale o tom, jak někomu veřejně a úředně (slušně) sdělit, že je odvolán, tj. s ohledem na to, že to bude možná někdy předmětem přezkumu a že ne všechno (z celé pravdy) lze následně prokázat. Z toho dopisu lze ale vyčíst vše.
OdpovědětVymazatMartin Havlát
P.S. : o Plzeňské "právnické" fakultě jsem neměl nikdy valné mínění a jakým zázrakem dostala akreditaci při svém vzniku nechci ani spekulovat
Ad Martin Havlát
OdpovědětVymazatNemám dost informací pro seriózní komparaci právnických fakult v ČR. A proto bych o žádné z nich neřekl pohrdavě, že je "právnická".
Dokážu si pro sebe zhruba zhodnotit jenom katedry teorie práva, protože v tomto oboru se pohybuji. Znám konkrétní lidi, vím, co píšou.
V teorii práva nechápavě sleduji, jak snadno se habilitoval někdo průměrný a jak nesnadno někdo vynikající. Pak si kladu otázku, jakou vypovídací hodnotu u nás mají docentury a proč se vůbec zohledňují při akreditaci.
Abychom nedopadli tak, že počítání docentur na katedrách bude něco jako závody v počtu vlezdoprdelků.