Jan M. Passer: Máslo nemá sestru ani bratra

aneb přínos bulváru.


Ze školních (rozuměno univerzitních) let se mi vybavuje příběh (mnohem více než případ), za jehož správnost díky plynutí času a mé paměti neručím. Výrobce jakéhosi margarínu (tuším někdy v období první republiky) propagoval svůj výrobek sloganem „Luna, rodná sestra másla“. Mlékařům se slogan nelíbil, považovali jej za nekalou soutěž, ale než by zahajovali dlouhé (již tehdy) soudní řízení s nejistým výsledkem (již tehdy), raději rychle reagovali inzeráty „Máslo nemá sestru ani bratra.“.

Závěrem minulého týdne vzbudil pozornost středočeský hejtman, který v rozladění a politickém hněvu nad jemu nemilým rozhodnutím Městského soudu v Praze pohrozil zveřejněním telefonního čísla soudkyně, podepsané pod daným rozhodnutím. Nevím, zda tak skutečně učinil, zahlédl-li jsem v této souvislosti (vedle jejího jména) v denním tisku telefonní číslo, bylo na ústřednu městského soudu.

Reakce na počin „zlého muže sociální demokracie“ vesměs připustily, že se nejedná o nezákonné jednání, současně však odsoudily pokus o, eufemisticky řečeno, povolání lidu na barikády. Nechci na tomto místě dlouze rozebírat páně hejtmanovo počínání, ale upozornit na jednu z „odpovědí“, která mne pobavila. V rámci české politické kultury, v níž nelze počítat s dovozením politické odpovědnosti pana hejtmana za bezprecedentní útok na nezávislost soudu (kterou rozhodně nezaštiťuji to, že by dané rozhodnutí nemohlo být kritizováno), a v kontextu neexistující právní odpovědnosti (byť odsouzeníhodné, nezákonné zřejmě jednání hejtmana nebylo), přispěchal s reakcí bulvární tisk (http://www.ahaonline.cz/cz/z-domova/35937/soudkyne-zakazala-stredoceskemu-kraji-proplacet-poplatky-v-lekarnach---rath-se-ji-pomstil/). Ten zveřejnil nejen adresu a telefon středočeského hejtmana, ale i číslo jeho mobilního telefonu. Lze spekulovat, zda měl na paměti prvorepublikové mlékaře, nebo jen v lidské povaze zakódované Chammurapiho „oko za oko“, jedná se však o pravděpodobně nejcitelnější „trest“, účinnější než jakékoliv veřejné odsudky.

Jan M. Passer