15 července 2008

Když právníci krásně mluví II


aneb Obrana novinářů

Jedno přiznání hned na úvod: ano, spousta novinářů skutečně není schopna rozlišovat mezi obžalobou a žalobou. Kašlou na rozdíly mezi veřejnou a státní vysokou školou. Obchodní společnosti drze říkají firma. A než jim vštěpovat odmítnutí a zamítnutí, to už je lepší věnovat se něčemu nadějnějšímu, třeba házení perel sviním.
Nicméně: kde se vlastně bere v právnících sebevědomí, s jakým vymáhají dodržování své terminologie po civilním obyvatelstvu? Během patnácti let v médiích nenarazil autor těchto řádek na ješitnější profesi: ani jazykovědci nejsou tak pinktlich. A vůbec – proč by si něco tak ošklivého jako právnická čeština mělo zasluhovat nějaký zvýšený respekt?


O dvou příkladech ošklivosti už byla řeč loni, ale osvěty není nikdy dost:
1) Jen právník může lpět na tak špatně utvořeném slovesu jako zrušuje. Už se zažralo do hlav a srdcí tak hluboko, že právníci už ani netušují, v čem je problém. (Stala by se nějaká katastrofa, kdyby místo toho psali, že tímto se ruší?)
2) Kdykoli právník nonšalantně prohlašuje, jaký „máme nápad trestné činnosti“, jazykově citlivější osoby skutečně v tu chvíli dostávají nápad trestné činnosti, například že by za tuto plevelnou policajtštinu způsobili mluvčímu lehkou újmu na zdraví (utrpěla by nějak vznešenost justice, kdyby se mluvilo o nových / nově hlášených věcech? nebo už to mají všichni předtištěno ve formulářích pro statistické výkazy?)

*

Novináři nikdy nebudou mluvit jako právníci, a to z několika důvodů.
Za prvé, v papírových novinách mají uzávěrky a omezený prostor. Nemohou vyrábět písemné odůvodnění přes tři měsíce a na 165 stranách hustého strojopisu. Kdyby každá ze stran sporu i samotný soud měly horní limit stránek, hned by ubylo rozvleklých skutkových rekapitulací, zbytečného vypisování zákonných ustanovení a více by vynikly vlastní myšlenky. (A proto si tolik právníků žádný horní limit nestanovuje.)
Za druhé, v článku nemůže používat relutární restituci, protože by mu editor vrátil článek s poznámkou „česky, prosím“. Dokonce i o semiautonomních organelách nebo super star clusterech musí novinář napsat tak, aby mu rozuměl i kdejaký právník.
A konečně nemůže v jedné větě třikrát zopakovat stejný obrat, i kdyby byl výsledek tak krásný jako člen zastupitelstva, který před svým zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyl v pracovním poměru, ale vykonává funkce ve stejném rozsahu jako člen zastupitelstva, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn. Řekněme, že pokus o hledání synonym není vždycky zrovna zdařilý; ale řekněme, že právníci to novinářům taky nedělají zrovna lehké.
Autor těchto řádek ve svých článcích občas ústavní soud prostřídá konstitučním tribunálem, i když to zavání Polskem, a jeho členy nazve strážci ústavy, i když to zavání Íránem. Ale co s těmi nešťastnými státními zástupci, když se nedají ani zkrátit na zástupce? Státní návladní? Ne že by autor těchto řádek jako právník toužil po obnově prokurátorů, ale jako novinář byl spokojen. Než někdo vymyslí lepší synonymum, bude je proto dál zcela nesprávně nazývat civilněprávním žalobci, protože v kontextu jen málokdy hrozí záměna. Případ KS Praha 36 C 8/2008, kde všichni žalující státní zástupci byli žalobci, ale nikoli všichni žalobci byli státními zástupci, se hned tak opakovat nebude. (Pro modelky, které by náhodou četly tento text: je to případ známý jako „justiční mafie“.)
A když už jsme u toho: médiím i celému civilnímu obyvatelstvu trvalo zhruba deset let, než se jakžtakž naučily rozlišovat mezi Ústavním a Nejvyšším soudem. Zřídit jim potom Nejvyšší správní soud byla od zákonodárce čirá zlomyslnost. Máme říkat Správní soud? Psát ústavní soudci lze celkem snadno, nejvyšší soudci jsou matoucí, ale správní soudci jsou v textu zcela nepoužitelní. Editor i čtenář by při nepozorném čtení nabyli dojmu, že je snad řeč o nějaké prima partě správných hochů a dívek, vedle níž existují i nesprávní soudci.
Návrhy na synonyma jsou vítány: schválně jak krátká bude debata pod tímto textem.

*

Posledních dvě stě let už nežije nikdo, kdo by obsáhl soudobé vědění i s jeho terminologií (ten poslední zemřel v roce 1804). Nezbývá než si platit skupinu poloexpertů, která překládá expertní řeč do obecné. Novináři mezi tyto překladatele patří. Jen málo z nich jsou rodilí mluvčí, nikdy nebudou mít dobrý přízvuk a budou komolit. Ale právníci by to mohli nést s velkomyslností Američana, který narazil na snaživou středoevropskou czenglish. Zatím se chovají jak Francouz, když uslyší špatný akcent.

84 komentářů:

  1. Anonymní15/7/08 22:33

    Škoda - výraz nejvyšší správní soudci by jistě potěšil leckterého čtenáře... Vysoký soudce, který je ještě k tomu natolik správný, že, stejně jako Mirek Dušín, žije Modrým životem, by dozajista zlepšil skeptický pohled, který široká veřejnost na justici má :)

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní15/7/08 22:57

    Děkuji za upozornění a dovysvětlení o jaký případ se jednalo...=)
    Co se k tématu váže, i já bývám puntičkář na slovíčkaření ačkoliv k tomu nejspíš nemám žádný předpoklad či důvod.
    Jen malá poznámka, tedy...neměli by být novináři, publikující/píšící o tématech spojených s právnickou/právní terminologíí,trochu vzděláni právě v "oboru" oné právnické/právní terminologie? (ano, jsem si vědoma "hromadění", které jsem právě napsala) Alespoň proto, aby jim při psaní článků automaticky naskakovaly na mysl opravdu správné termíny?!

    OdpovědětVymazat
  3. No, snad to nebude allergií na všechny journalisty bez rozdílu, ale opět budu velice kritický.

    Váš článek míchá jablka s hruškami. Odbornou terminologii a slang. Zatímco mezi státní a veřejnou školou rozlišuje jen purista, rozlišovat mezi občanským a trestním právem by mělo být povinností každého journalisty, který chce o právu referrovat. Není-li toho schopen, nechť jde dělat něco jiného, užitečnějšího.

    Sloveso zrušovat je již v Jungmannově slovníku. Jak praví náš moudrý ÚJČ, "[ne]jde v češtině o novinku posledních let." Důvod je zřejmý. Dokonavá slovesa nemají přítomný čas. Tak proto. Ruší je tvar imperfektní; rušilo by se stále a nebylo by zřejmé do kdy.

    "Nápad trestné činnosti" je argot z rodu "osmnáctkové věci", "enpéóčkovat" (pro modelku: "seznámení", no kidding!) apod. Někdy je půvabný, ale všeho s mírou, ale to platí pro každý slang.

    Za druhé, v článku nemůže používat relutární restituci, protože by mu editor vrátil článek s poznámkou „česky, prosím“. Dokonce i o semiautonomních organelách nebo super star clusterech musí novinář napsat tak, aby mu rozuměl i kdejaký právník.
    No, je velkým výdobytkem (?) jurisprudence, že pro každý cizojazyčný termín musí být český překlad. Odtud "spraženě". Tudíž Váš argument neplatí.

    A konečně nemůže v jedné větě třikrát zopakovat stejný obrat
    To chápu. Nicméně nelze kvůli tomu správný termín nahradit pitomostí.

    jeho členy nazve strážci ústavy
    Nic proti tomu, ale zní mi to jako značně vypelichané cliché.

    Ale co s těmi nešťastnými státními zástupci, když se nedají ani zkrátit na zástupce?
    Proč je nutné vše zkracovat? Zkracujeme snad ČR na Česko? To dělá jen TV Nova. Když už tedy, tak "st. zást." nebo i ten prokurátor či návladní. Cokoliv, jen ne žalobce, při tom doslova trpím.

    protože v kontextu jen málokdy hrozí záměna.
    A co říkat Vašemu domovskému stánku "plátek", protože taky nehrozí záměna? Chápu, že je to urážlivé, ale viděl někdo podobnou práci s termíny např. v New York Times? To plátek není.

    Případ KS Praha 36 C 8/2008
    A co tomu říkat Vesecká v. Benešová, nepomohlo by třeba zrovna tohle srozumitelnosti?

    Na francouzském přístupu něco je. Anglosasové jsou tak tolerantní, až je někdy některá angličtina natolik nesrozumitelná, že vyžaduje titulky.

    OdpovědětVymazat
  4. Tohle thema se mě celkem dost dotýká.

    Ještě před pěti lety jsem měl přesně ty názory jako T. Němeček, avšak postupem času, s přibývajícími zkušenostmi (resp. vrypy od nepřátelských bodců a ostří ve zbroji), můj purismus erodoval a nakonec jsem, minimálně dočasně, ustoupil do posice, že odmítám psát vyloženě ošklivou, advokátskou právničinou ("odvolání do usnesení", "byl veden důkaz"), ale tam, kde určitý obrat shledávám praktickým nebo účelným, se jeho používání nebráním.

    Postupně tak dostal milost "nápad" (trestné činnosti, žalob u soudu skuhrajícího na přetíženost prací), "tvrzený" (jako že protistrana kecá), "účelový" (že navíc lže), o povinnosti píšu, že někoho "stíhá" nebo na někoho "dopadá", a poslední dobou jsem našel zálibu v prvorepublikové judikatuře, jejíž obraty po vzoru některých ústavních soudců tu a tam používám, dětinsky se těše tím, jak mi nikdo nerozumí.

    No, vidět se před těmi pěti lety, asi bych měl ze sebe radost :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Asi takhle:

    Každý z nás si patrně uvědomuje, jak na nás právnická mluva působila v počátcích. Já osobně jsem tehdy právníky považoval za úchyly, kteří si schválně vytvářejí vlastní obtížně proniknutelný žargon, jehož účelem je uměle vyvolávat u občanů poptávku po jejich službách, páč bez jejich asistence je "právnická řeč" pro laika nesrozumitelná. :o)

    Takže v tomto směru mám pochopení pro leccos. Ovšem stylistické ohledy (a honba za synonymy) by neměly vést k tomu, že pak člověk po přečtení článku tápe, zda byla podána žaloba, anebo trestní oznámení atp.

    Myslím si ovšem, že nejzajímavější je žargon policistů. Několikrát jsem v životě podával trestní oznámení (vždy šlo o nějakou krádež) a vyjadřovací prostředky, které policisté používají v protokolech, to snad není ani možný. Nechápu, jak mohli odmaturovat z českého jazyka.

    Mimochodem, půvabný je rovněž výraz "vytěžit někoho" (svědka apod.).

    PS: to s tou "relutární restituci" je typický straw man, páč jsem ještě nikdy neslyšel, že by něco takového někdo po novinářích požadoval. Navíc zde se vcelku shodnu s Eliášem, že používá-li někdo místo sousloví "náhrada v penězích" výraz "relutární restituce" (či dokonce - nedej Bože - dokonce "pekuniární kondemnace"), pak to o něčem svědčí (připomíná mi to tu pohádku "Jak se Honza učil latinsky"). Ostatně, já si myslím, že není $nutno ani striktně trvat na rozlišování "nápravy nemajetkové újmy v penězích" a "náhrady škody". To jsou IMHO spíše takové nahodilé "podružnosti" (z hlediska běžných čtenářů) současné právní úpravy.

    OdpovědětVymazat
  6. Se "zrušováním" jde o dosti zásadní nepochopení zákonitostí českého jazyka. Nesouhlasil jsem s vámi už cca před osmi lety v Britských listech, a nesouhlasím ani teď.

    Něco jste napsal, nebo to teprve napíšete, ale není možné, abyste to právě napisoval. Podobně jste něco zavedl, zavedete, ale nikoli, že to momentálně zaváďujete.

    Z kontextu je vždy jasné, zda imperfektivum použité v přítomném čase má význam děje jednorázového a ukončeného (ustanovení se ruší/opatření se zavádí/pokuta se ukládá), anebo probíhajícího (ustanovení platí/opatření se uplatňuje/pokuta se vymáhá).

    OdpovědětVymazat
  7. Používání cizojazyčných termínů, běžné do r. 1948, mělo mimo jiné ten praktický význam, že u laiků nevznikal falešný dojem, že odborné mluvě rozumějí. Tak to funguje u lékařů, u vědců, dokonce do jisté míry i u zedníků nebo automechaniků (byť tam se jedná pohříchu o slang), a je jen vinou "zlidovění" justice v 50. letech, že to tak nefunguje u právníků.

    Hovořil-li CŘS o vedlejší intervenci, bylo hned každému jasné, že tomu nerozumí, kdežto usiluje-li dnes Al-Sání podle OSŘ o vedlejší účastenství, myslí si každý novinář, že je jeho povinností chápat, co se tím míní (vždyť je to přece česky, ne!?).

    OdpovědětVymazat
  8. Souhlasím s Matějem Šustrem, že novináři nemají povinnost respektovat nesmyslné dichotomie platné právní úpravy a rozlišovat mezi újmou a škodou, kontrolou a dozorem apod. Na druhou stranu by měli psát tak, aby i odborník pochopil, o čem píší a nemusel si to překládat.

    Nesdílím theorii autora článku, že journalisté nesnášejí dvouslovné termíny. Co jim brání nepsat "žaloba", když myslí "trestní oznámení", a napsat prosté "oznámení" (z kontextu každý pozná, že se myslí trestní) či ještě lépe "udání"? Navíc nevím, jak by zkrátili dvouslovný termín "Jižní Afrika".

    Nicméně tuto theorii popírá sama praxe. Jak každé malé dítě ví, správný termín je "bydliště". Každé bydliště je z definice trvalé. Pokud tedy journalisté tak usilovně používají pleonasm "trvalé bydliště", vystavují tím sami sobě vysvědčení ignorantů.

    OdpovědětVymazat
  9. ad Tomáš Pecina. Obávám se, že vyznačování aspektu pomocí prefixu stále více mizí. Stále více se objevují syntetické formy typu: "to by jsem", "bude se vejít" apod. Je to zákonitý jev vývoje češtiny.

    OdpovědětVymazat
  10. Anonymní16/7/08 08:39

    To Guy:

    Zajímalo by mě, jak se vyrovnáváte s existencí fenoménu (někteří diskutující by asi napsali phaenomenu), který se nazývá "přechodné bydliště". Mimochodem pojem "přechodné bydliště" je - jak jsem zjistil v ASPI - i pojmem legálním (p. Němeček by pro modleky přeložil "zákonným" či lépe "v zákoně používaným").

    To Tomáš P.:
    Ono tak jako laická veřejnost pochytila hodně pojmů z odborné mluvy lékařské, tak je hypoteticky možné, aby pochytila i leccos z odborné mluvy právnické. K tomu je ovšem potřeba, aby sama tato mluva byla ustálená. Prozatím ovšem zákonodárce chrochtá blahem, může-li nahradit nějaký zažitý pojem pojmem zcela novým nebo naopak vzkříšeným z dob značně archaických.

    OdpovědětVymazat
  11. Anonymní16/7/08 08:55

    Ad satisfakce ca odškodnění:

    Někdy ovšem může být rozdíl ve vyznění těchto termínů naprosto zásadní a rozlišování náhrady nemajetkové újmy a náhrady škody je velmi vhodné.

    Uvedu zcela konkrétní a mediálně dostatečně známý případ z letošního roku, kterým to lze ilustrovat naprosto dokonale:

    Soud rozhodl o přiznání satisfakce za vzniklou nemajetkovou újmu 80.000,- Kč ženě, jejíž osobnostní právo na sebeurčení (zahrnující právo rozhodovat se svobodně o vlastním těhotenství a mateřství) bylo porušeno nedbalým provedením interrupce. Satisfakce byla po zohlednění její 2/3 spoluodpovědnosti ženě přiznána za újmu spočívající v nemožnosti prožít svůj život způsobem, jaký si před zákrokem sama zvolila, a v obavách o vývoj plodu a dítěte po takovém nezdařeném zákroku. Případná náhrada škody (tj. náklady na výchovu a výživu dítěte či ztráta na výdělku)nebyla vůbec předmětem řízení. Každý průměrný právník ví, že v řízení na ochranu osobnosti ani být nemohla.

    Masové mediální užívání v těchto souvislostech maximálně zavádějícího termínu "odškodnění" (a to včetně zde přítomného Tomáše Němečka, který má jinak můj patřičný respekt: "Zastavte odškodné za život") však vyvolalo mediální obraz konkrétní věci zcela jiný. Soud v očích adresátů této zavádějící informace (včetně některých politiků) rozhodl:
    - "o škodě, kterou matka utrpěla příchodem dítěte na svět" (což s ohledem na některou zahraniční praxi neříkám, že by nešlo, ale v daném případě se tak v řízení na ochranu osobnosti nestalo a stát ani nemohlo),
    - nebo dokonce o "hodnotě života toho dítěte" (což je samozřejmě nesmysl úplný, výše již bylo popsáno, co bylo ve věci nemajetkovou újmou).

    Tedy, pokud bych chtěl parafrázovat:

    "Zastavte užívání zavádějících pojmů!"

    OdpovědětVymazat
  12. Ad M. Ryška:

    Vy nevíte, že titulky v novinách nevytváří autor, ale editor, který thematu nerozumí už tuplem, a navíc je jedním z hlavních kritérií počet znaků, tak aby délka titulku odpovídala počtu sloupců, na které se článek vytiskne? Pokud někdo někdy napíše návod, jak číst noviny (Bohumil Doležal tak činí, leč pohříchu zatím jen pro Právo), bude jednou ze základních pouček: Titulky nenesou žádnou informační hodnotu, nečtěte je.

    OdpovědětVymazat
  13. Anonymní16/7/08 10:42

    Případ uváděný M. Ryškou je bohužel velmi výstižný. Příčinou je fakt, že referující novináři nemají patřičný vhled do věci. Aby nebyla mýlka – nikdo po nich nežádá, aby se vyjadřovali jakýmsi právnickým ptydepe, ať je používáno oprávněně či nikoli. Co by mělo být základem jejich práce je to, co naznačuje T. Němeček – překládat, zprostředkovat události laikům.

    K tomu, abych mohl událost zprostředkovat laikům, ale musím sám porozumět její podstatě a nemůžu se spolehnout jen na povrchní dojmy a zkratkovité závěry.

    Nejde o to, aby novináři byli formálně ani fakticky vzdělaní v oboru, o kterém píší, nýbrž o to, aby byli schopni rozpoznat podstatu problému a tu srozumitelně sdělit čtenáři bez zbytečných detailů, které si může opatřit sám. Pokud zjednodušené či chybné používání některých termínů vede u čtenáře k omylu ohledně podstaty věci, není to dobrá vizitka novináře, byť je jinak článek co do výběru slovní zásoby velmi srozumitelný.

    Jan Procházka

    OdpovědětVymazat
  14. Anonymní16/7/08 10:44

    Obecně s Vámi jistě souhlasím, ale v konkrétním případě je název bez ohledu na to, kdo jej formuloval, zcela v souladu s obsahem článku. Název článku sám je tedy výstižný a nikoli zavádějící. Přitom nic proti Tomáši Němečkovi, jak jsem již uváděl, má můj respekt. V dané věci však selhala řada médií.

    K posouzení zde:
    http://hn.ihned.cz/c4-10150570-23092650-500000_d-zastavte-odskodne-za-zivot

    K uvedení věci na pravou míru pak (budu se opakovat) zde:
    http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=610532

    A k úloze médií v obdobných případech zde:
    http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=610522

    OdpovědětVymazat
  15. Anonymní16/7/08 12:31

    co je spatneho na "prokuratorech"? snad v tomto vyrazu nevidite jako nekteri politici s sedym politickym zakalem (ci zapalem??) a zahozenou stranickou knizkou (nejlepe v 68 roce) pred prijetim zakona o SZ sovetske koreny, kdyz jde o koreny francouzske? nehodlam vyvolat debatu o historii SZ/prokuratury, ale vyraz statni zastupce je dlouhy a pro verejnost matouci. dokonce i mladsi osoby (dospele po 1993) se lepe orientuji ve vyrazu prokurator nez SZ, ac si to nedovedu vysvetlit - asi info od drive popotahovanych rodicu.

    OdpovědětVymazat
  16. Chtěla bych se Tomáše Němečka zeptat, proč novinář NEMŮŽE použít třikrát v jedné větě pojem "člen zastupitelstva". Toto tvrzení je v příspěvku prezentováno jako axiom a není blíže zdůvodněno; myslím však, že by zdůvodněno být mělo.

    Chápu stylistickou zásadu, podle níž není vhodné opakovat tatáž slova tam, kde je možné nahradit je synonymy; tato zásada se ale uplatní právě jen tam, kde (dostatečně přesná a přiléhavá a nijak smysl pojmu neměnící) synonyma jsou k dispozici. Tak tomu není u přesných právních pojmů typu "člen zastupitelstva", "státní zástupce" nebo "usnesení vlády". V článku z jiného vědního oboru přece také nebude možno rozumně nahradit pojem "molekulární řetězec", "plynová chromatografie" nebo "neumatická notace". Nanejvýš se dá v takových případech obecně opsat "tato metoda", "zmíněný jev" a podobně.

    Krom toho bych poznamenala, že některá tzv. "synonyma" jsou u autorů článků o právu oblíbenější než jiná a stávají se floskulemi. Např. zřejmě vadí (stále nevím komu: autorům samotným? nebo redaktorům novin, v nichž publikují? nebo snad čtenářům - právním laikům?), když se v článku objevuje více než jednou nebo dvakrát slovo "rozhodnutí"; proto bývá nahrazováno velmi nápadným a dramatickým pojmem "verdikt", který se ovšem ve výsledném článku (zvykla jsem si to počítat) většinou vyskytuje častěji než ono (příliš obyčejné) "rozhodnutí". To je ale v rozporu s tou původní snahou docílit používáním synonym toho, že text bude hladce plynout a čtenář v něm nebude zakopávat o stále stejná slova. Naopak: ty "verdikty" z toho textu křičí tak neomaleně, že na sebe strhávají tu největší pozornost čtenáře.

    A ještě k tomu zrušování: mně se to slovo také nelíbí, a v minulosti jsem to emotivně dávala najevo; zde však autor - stejně jako já - pláče na nesprávném hrobě, protože z hlediska jazykovědy je tento tvar utvořen správně, byť není příliš libozvučný.

    OdpovědětVymazat
  17. Než stačí T. Němeček odpovědět, snaživě zaskočím:

    Důvodem je, že každý novinář se domnívá být placen za esthetickou hodnotu svých zpráv, a té podle názoru, který mu vštípili už kdesi v prvnímu semestru té jejich fakulty, jakékoli opakování ubírá.

    Právní názvosloví je z obecného hlediska synonym téměř dokonale prosto, ale to snaživému žurnalistovi nemůže zabránit, aby v jednom textu neprostřídal např. "rozsudek"/"usnesení", "státní zástupce"/"žalobce", "hlavní líčení"/"veřejné jednání", "odvolání"/"dovolání", "kasační stížnost"/"ústavní stížnost", "trestní oznámení"/"žaloba", takže výsledkem je rébus připomínající text, jehož smysl lze pochopit jedině správnou substitucí shora příkladmo vyjmenovaných falešných bratříčků.

    OdpovědětVymazat
  18. Michal Ryška:
    Kdyby tehdy média správně napsala, za co konkrétně se domáhá kompenzace / satisfakce, tak je pak imho úplně jedno, zda to označí za "odškodné", "náhradu škody", "náhradu nemajetkové újmy" / whatever. Problém byl v tom, že z tehdejších článků nebylo možno dostatečně dobře rozeznat, v čem konkrétně má domnělá újma, kterou žena v důsledku nezdařené interrupce utrpěla.

    Otázkou je, jaké informace předalo médiím tiskové oddělení vašeho soudu.

    Ad synonyma: jo, jo -- já také pro rozsudek používám synonyma typu rozhodnutí či verdikt. K "ortelu" jsem se ovšem ještě nedopracoval. :o)

    OdpovědětVymazat
  19. Anonymní16/7/08 13:53

    Matěj Šuster:

    Tiskové oddělení soudu, chcete-li tak nazvat 1 (slovy jednu) tiskovou mluvčí, informace v konkrétní věci novinářům nezprostředkovávalo. Bylo po celou dobu jednání osobně přítomno na jednání společně se zástupci sdělovacích prostředků.

    Ti byli po celé jednání přítomni přímo u zdroje právě s ohledem na to, aby se předešlo zveřejnění zavádějících a zkreslených informací. Např. zrovna otázka, co je předmětem řízení na ochranu osobnosti (a že to není náhrada škody), byla výslovně vyřešena hned na začátku jednání. V té době, předpokládám, byli ještě všichni přítomní plně při síle a vědomí tak, aby se vyhli těmto "informačním šumům". I poté byla tato otázka několikrát zdůrazněna, neboť brněnští novináři vědí, že jsem ochoten svá rozhodnutí vždy veřejně odůvodnit i mimo jednací síň.

    OdpovědětVymazat
  20. Anonymní16/7/08 14:04

    Doplňující otázka na Matěje Šustera, ale i ostatní:

    Shodneme se na tom, že termín "odškodnění" vyvolá v očích běžného čtenáře zásadně spojení s aspekty majetkovými?

    OdpovědětVymazat
  21. Ne. Veřejnost mezi náhradou škody a relutární satisfakcí nerozlišuje, a je to i logické. Jak se o tom nepřímo zmínil už VJC, "prodat" veřejnosti koncept, že újma na osobnostních právech je penězi nevyčíslitelná (a proto vám přiznáváme za vaši nezměrnou újmu deset tisíc korun), není možné už kvůli tomuto vnitřnímu rozporu. Veřejnost nemůže chápat něco, co se pochopení očividně vzpírá.

    OdpovědětVymazat
  22. Michal Ryška:
    Ano, výraz "odškodnění" vskutku u běžného čtenáře vyvolává spojení s majetkovými aspekty, poněvadž má-li být někdo "odškodněn", pak čtenář předpokládá, že dotyčný obdrží nějakou peněžitou částku (= "majetkový aspekt"). :o)) Jinak souhlas s Tomášem Pecinou.

    No já nevím, já bych pro jistotu vždy vydal ještě nejaké tiskové prohlášení, kde by se shrnuly "highlights" dne a zdůraznilo se, oč ve věci běží. A to se pak rozeslalo na všemožné strany. Běžný novinář pracující v českém tisku je totiž podle mě mimořádně tupý tvor a potřebuje věc vysvětlit "polopaticky", opakovaně a pomaloučku.. :o)

    OFF-topic:
    Jelikož jste vyjadřoval poměrně striktní názor na nežádoucnost podrobných rozborů ve věcech, které ještě nebyly pravomocně skončeny, co říkáte tomuto blogu Kláry Veselé - Samkové (kauza Bushky Bryndové)?

    OdpovědětVymazat
  23. Měním Ne na Ano: v tomto smyslu jistě, při vyslovení slova "odškodnění" má veřejnost jistě na mysli peníze. Asi mne také zmátl ten "aspekt" :-)

    Mě u Veselé-Samkové nejvíc zaujalo, že ji za obsah blogu popotahují orgány Komory. Typické advokátce model "spící panna" s procesní pohotovostí podnapilého brontosaura, eventuálně advokátu-praktikovi, který z celého práva zná dokonale pouze advokátní tarif a vyhlášku o paušálních odměnách (a taky nic víc nepotřebuje, jelikož odměna advokáta na výsledku sporu téměř nezávisí), by se něco takového jistě nestalo.

    OdpovědětVymazat
  24. Anonymní16/7/08 16:58

    Tomáš Pecina a škoda vs. újma:

    Obávám se, že z této vody toho příliš nenavaříte. Argumentovat výší nároků ve vztahu k základů nároků nepovažuji za příliš racionální. Navíc mohou zcela jistě existovat situace, kdy výše nároku na náhradu nemajetkové újmy bude řádově mnohem vyšší než související výše nároku na náhradu materiální škody.

    Jinak se však, jak vyplývá z našich dřívějších diskuzí, asi shodneme, že de lege ferenda bude velmi žádoucí zahrnout náhradu nemajetkové újmy (imateriální škody) do právního režimu náhrady škody. Tak ostatně již před delší dobou vyjádřil své přání i ÚS.

    OdpovědětVymazat
  25. Anonymní16/7/08 17:07

    Ad Matěj Šuster a KVS:

    Pokud si dobře pamatujete, vyjádřil jsem jisté rozpaky nad přiměřeností detailní analýzy nepravomocného rozsudku Davidem Kosařem v tom směru, že vstoupil na území, kde se obvykle nacházejí toliko účastníci, jejich právní zástupci a odvolací soud. I pod tíhou řady racionálních argumentů jsem se však nakonec ztotožnil s většinovým názorem a svůj postoj jsem korigoval tak, že "mantinely publikovatelných vyjádření k věci mohou být extenzivněji nastaveny u lidí z teorie a restriktivněji u lidí z praxe". Já sám bych např. takovou analýzu nikdy nenapsal. Tomáš Pecina nepochybně poslední větu pochopí jako "nahrávku na smeč":o)

    Ale zpět ke KVS a její "historce z natáčení". Obecně si myslím (a to jako soudce, který se nějakým způsobem profesně s právem na svobodu projevu setkává), že soudci i advokáti mohou své vlastní kauzy komentovat dosytosti, nedopustí-li se však přitom excesu v podobě případného kárného provinění.

    Zcela jinou věcí je komentování "cizích" kauz prováděné bez znalosti spisu. Pokud se nepletu, případný problém KVS spočívá právě v tom.

    OdpovědětVymazat
  26. Myslím, že pro professionály je důležité respektovat professní obyčeje, ale novináři tak činit nemusí. Například podání se píše v 1. osobě čísla jednotného, přestože je podatelem pologramotný imbecil či předškolák, takže z jejich úst zní přemíra latinismů či citace Shakespearea v originále podivně.

    OdpovědětVymazat
  27. Anonymní16/7/08 19:41

    I skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále! A jako takový má mít možnost přístupu k novinářem skutečnost zásadně nezkreslujícím informacím.

    OdpovědětVymazat
  28. ad Felix D. V právním řádu jsou různá zvěrstva, např. použivatelnost neplatných předpisů, zákon č. 195/1946 Sb. "Přechodné bydliště" je poprvé až v konsulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou socialistickou republikou, vyhlášenou pod č. 64/1974 Sb. Tam to musel zavléci nějaký pěkný ignorant.

    Vzkřísit pojmy je nezbytné. Už se těším na zločin, svéprávnost etc. Bohužel na majitelství asi nedojde.

    OdpovědětVymazat
  29. ad rozdíl náhrady nemajetkové újmy a náhrady škody. Myslím, že ač se všichni soudcové specialisující se na tuto oblast snažili, nikoho nepřesvědčili, že je dobré, ba vhodné, to rozlišovat. Nemohu si pomoci, ale připomíná mi to rozlišování mezi krádeží a rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví, rozlišování mezi osobním a soukromým vlastnictvím nebo rozlišování mezi pracovněprávním vztahem a pracovním poměrem. Nic z toho obvykle není do civilisovaného jazyka přeložitelné.

    OdpovědětVymazat
  30. Rozlišovat mezi satisfakcí (doslova "zadostiučinění") a odškodněním mi přijde stejně smysluplné jako rozlišovat mezi opisem a kopií.

    OdpovědětVymazat
  31. "Soud v očích adresátů této zavádějící informace (včetně některých politiků) rozhodl "o škodě, kterou matka utrpěla příchodem dítěte na svět"." Stejně dobře mohl rozhodnout o satisfakci za újmu, kterou matka utrpěla příchodem dítěte na svět.

    OdpovědětVymazat
  32. Místo "člen zastupitelstva" se dá s klidem použít "zastupitel". Kdo však použije "radní"…

    OdpovědětVymazat
  33. Anonymní16/7/08 20:05

    Problém je v tom, že de lege lata je onen rozdíl zcela zásadní (charakter odpovědnosti, věcná příslušnost soudu, promlčení nároku, placení soudního poplatku či osvobození od něj ze zákona, princip koncentrace řízení vs. běžný proces atd.).

    A jak jsem již uvedl, rozdíl je i ve vyznění těchto pojmů v očích laika a nikdo (tedy ani Guy Peters alias P.U.?) mi nevymluví, že tomu tak není.

    Používání pojmů typu "satisfakce", "zadostiučinění", "náhrada nemajetkové újmy", ale třeba i "náhrada nemajetkové škody" by ze strany novinářů rozhodně nebylo "na škodu" :o)

    OdpovědětVymazat
  34. Anonymní16/7/08 20:12

    G.P. alias P.U.?:

    Až Vám od krajského soudu příjde výzva na zaplacení soudního poplatku za nárokovanou nemajetkovou újmu, zatímco u okresního soudu Vám škoda z téhož projde poplatkově zdarma, rychle poznáte ten rozdíl :o)

    OdpovědětVymazat
  35. Zřejmě se mylně domníváte, že na náhradu škody se vztahuje osvobození od soudního poplatku, nicméně tak tomu není, vyjma, nepletu-li se, náhrady škody na zdraví a na věcech poškozených v souvislosti s ní.

    OdpovědětVymazat
  36. Anonymní16/7/08 21:15

    TP:

    Já se domnívám správně a ani Vy se nepletete. Je tomu skutečně tak, od poplatku je osvobozen navrhovatel v řízení o náhradu škody na zdraví včetně náhrady škody na věcech vzniklé v souvislosti s ublížením na zdraví. Je-li však v souvislosti s tím podána i žaloba na ochranu osobnosti, což je přípustné a nikoli zřídkavé (již jsme to tu dříve s VJC, myslím, řešili), poplatkové osvobození ohledně náhrady nemajetkové újmy není. NŠ je zkrátka de lege lata něco jiného než NNÚ.

    OdpovědětVymazat
  37. Například podání se píše v 1. osobě čísla jednotného

    Taková zásada neexistuje. Ich-formu používá jen část advokátů, jiní píší zásadně v er-formě.

    Sám používám er-formu pro téměř veškerou úřední korespondenci. ony, mezi námi, ty subtilní invektivy, jsou-li podány neosobně, docela jinak znějí: "Žalobce však nechce odvolací soud dále zatěžovat rozborem argumentace této části odůvodnění rozsudku, když i z pouhé její zběžné rekapitulace musí být zcela zřejmé, že soud I. stupně nejenže nedokázal presentovat hmotněprávní argumenty ve vnitřně konsistentní podobě, která by snesla měřítko přísnějšího odvolacího přezkumu, ale v jeho odůvodnění absentuje byť jen rudimentární a neucelený pokus o relevantní argumentaci ústavněprávní, přestože i z jinak nepříliš koherentní formulace úvodní části vlastního odůvodnění je patrné, že si prvoinstanční soud potřebnost takového hodnocení věci aspoň v rovině nenaplněné – protože nad argumetnační síly soudu I. stupně zřetelně vycházející – pretense uvědomil."

    Er-forma má prostě své kouzlo.

    OdpovědětVymazat
  38. Abych se přiznal, mne české zvláštnosti de lege lata nikdy moc nezajímaly. Koneckonců, jsem legislativec.

    Ustanovení § 9 odst. 2 až 4 OSŘ je noční můrou a nechtěl bych na to někdy psát právní rozbor.

    OdpovědětVymazat
  39. Máte pravdu. To je tím, že jsem velice dlouho žádné podání nepsal.

    OdpovědětVymazat
  40. Anonymní16/7/08 21:32

    GP:

    Je smutné, že české zvláštnosti de lege lata kritizované navíc již před delší dobou ÚS (nález ÚS Pl 16/04 z 4.5.2005) legislativce nijak moc nezajímají. ÚS ani soudy obecné nápravu v tomto směru totiž zjednat nemohou ("z kočky psa neuděláš, maximálně kočkopsa").

    OdpovědětVymazat
  41. Tak jsem si ten sporný post KVS přečetl, a mám z něj rozpačité pocity. Mám za to, že i advokát má právo vyjadřovat své názory slovem a písmem, a to i v případě, že jsou to názory prima facie hloupé a neinformované, jako je tento. Řekl bych, že spíš než o matku Mauerovou tu jde o mstu za něco jiného, možná o pouhou závist kolegů, kteří na rozdíl od ní svou prací a jejími výsledky nedokáží vzbudit zájem veřejnosti.

    OdpovědětVymazat
  42. No, legislativa nefunguje tak, že když se Vám něco nelíbí, tak to změníte. Musíte počkat, až někdo přijde s návrhem tento právní předpis změnit.

    Proto si myslím, že soudy mají větší možnosti než legislativa. Podle mne by mohly jít dokonce contra legem, pokud by v konkrétním případě byl postup secundum et intra legem nespravedlivý.

    Pro ty, kteří by nechtěli sami hledat odkaz na řízení o zrušení § 442 odst. 1 a § 449 odst. 2 OZ v NALUS, přináším odkaz.

    OdpovědětVymazat
  43. Nic nemůže být vzdálenější skutečnosti než představa, že český soudce*) bude posuzovat ústavnost ustanovení zákona a bude hodnotit, zda aplikace zákona náhodou nevede k nespravedlivým důsledkům. Dlouhodobým studiem těchto osob*) jsem dospěl k nezvratnému závěru, že jsou schopny*) aplikovat právní normy pouze v té nejjednodušší, textualistické a simplistické podobě, a pokoušíte-li se o ústavněprávní argumentaci, příslušnou pasáž vašeho podání nejspíš ani nezrekapitulují*), natož aby se s ní jakkoli smysluplně vypořádaly. Simplexní přístup českých soudců*) k ústavněprávním argumentům budí dojem, že v jejich chápání je ústava svého druhu okrasným prvkem právního řádu a citace z ní mají stejnou praktickou hodnotu jako nedávno zmiňované Shakespearovy verše. Ba ne, chcete-li přesvědčit českého soudce*), s ústavou na něj nechoďte, to spíš najděte nějaké skurilní ustanovení zákona nebo dávno obsoletní judikát, který lze s jistou dávkou (des)intepretační fantasie vyložit tak, že se zdá přisvědčovat vašemu názoru: toho se český soudce*) možná chytí, nikoli však argumentace ústavou – vyloučená věc!

    Ačkoli Ústavní soud opakovaně obecné soudy*) upozorňuje, že právní řád musí být vykládán ústavně konformním způsobem a že ústavní principy by měly právním řádem "prozařovat", bohužel převládá představa, že k takovému posouzení je příslušný pouze samotný Ústavní soud: proto ty nekonečné řady nálezů na jedno a to samé thema, příkladmo právo vazebně stíhaného být slyšen (kdo by se s ním zdržoval, SZ podal návrh na vazbu, tedy je to lump a patří do vězení: tedy obviněný, samozřejmě).

    Kdepak, o poměru českých soudců*) k ústavnosti by se dal napsat článek naplněný od začátku až do konce hororovými příběhy.

    *) nevztahuje se na M. Ryšku

    OdpovědětVymazat
  44. Anonymní17/7/08 08:13

    G.P. alias P.U. alias V.Z.? Co by na to řekl Ross?

    OdpovědětVymazat
  45. Anonymní17/7/08 17:11

    Matěj Šuster:

    Po přečtení Vašeho aktuálního komentáře na Libinst.cz již chápu motiv Vašeho včerejšího off-topic dotazu ohledně KVS :o)

    Pěkný článek, zpříjemnil mi dnešní nudné deštivé dovolenkové odpoledne. Ohledně včerejší debaty jsem si vyhledal i Váš článek o "krkavčí matce a nedbalém lékaři" a v mnohém jste se (i bez znalosti spisu a při ovlivnění nepřesnými mediálními informacemi ohledně merita sporu) trefil.

    OdpovědětVymazat
  46. Děkuji za příznivý ohlas. :o) Což mi ovšem připomíná, že jedno z těch rozhodnutí, na které tam odkazuji, má přes 100 stránek a dodnes jsem se nedostal k tomu, abych si jej celé přečetl (nějak to zapadlo). Myslím si, že praxe, kdy každý soudce napíše své vlastní stanovisko (následkem čehož se rozhodnutí nafoukne do nehorázných rozměrů) je dost extrémní. Celkem těm anglickým (nebo to byli australští?) právníkům nezávidím ... průběžně a systematicky studovat judikaturu vyšších soudů tam (časově) bude asi velmi náročné.

    OdpovědětVymazat
  47. Anonymní17/7/08 22:52

    ad Tomáš Pecina v 17.7.08 5:57
    Bohužel i Ústavní soud má leckdy s ústavností problém, čili bych soudům obecných soudů ani moc nevyčítal, že ústavně konformní výklad nezvládají.

    ad Guy Peters v 16.7.08 23:18
    S trochou nadsázky není výklad contra legem výjimkou, ale standardem.
    Na druhou stranu je to velmi problematický koncept. Contra legem by bylo možno uložit i trest smrti, jevil-li by se trest odnětí svobody jako nespravedlivý. Ovšem podle jakého měřítka spravedlnosti je otázkou ...

    OdpovědětVymazat
  48. Předem se omlouvám za off-topic, ale tyto údaje jsou myslím velmi pozoruhodné:

    Protože mě zaujalo, jak idylicky jsou v jiném nejmenovaném zdejším příspěvku líčeny počátky Jiného práva, podíval jsem se na příspěvky a komentáře z roku 2006. Výsledky jsou následující:

    U prvních 80 příspěvků (všechny z roku 2006) čtenáři učinili celkem 204 komentářů, z toho ovšem musíme odečíst 9 komentářů, které čtenáři učinili až se zpožděním čtyř a více měsíců od postu. Tím se dostáváme k číslu 195 komentářů. To znamená v průměru cca 2,44 komentářů na článek. Ovšem z tohoto čísla pocházelo celkem celých 122 (!!) komentářů z pera samotných "jinoprávníků" (kam počítám blogery + Hynka Baňoucha). Odečteme-li tyto "insiderské komentáře", zbývá 73 komentářů na "outsidery". Celkem tedy dospíváme k průměru méně než jeden komentář na článek. [Pro úplnost dodávám, že tři z těchto čtenářských komentářů byly navíc dodatečně smazány správcem blogu, zřejmě byly vulgární či jinak závadné -- tématem byl v těchto případech J. Bureš a Pavlíčkova přednáška na vědecké radě PF UK)

    To jen pro připomenutí, že "nic není zadarmo" a každé plus má i své mínus. Oné půl hodinky, kterou jsem tomu věnoval, mimochodem nelituji, neboť jsem díky tomu narazil na spoustu příspěvků, které rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo na zdejším blogu napsáno.

    Pro zajímavost úplný přehled; legenda chronologicky články na zdejším blogu - komentáře od čtenářů - z toho "jinoprávníci":

    1. 0
    2. 0
    3. 3 (2)
    4. 0
    5. 0
    6. 0
    7. 0
    8. 9 (2)
    9. 1 (1)
    10. 0
    11. 0
    12. 0
    13. 2 (2)
    14. 2 (2)
    15. 3 (2)
    16. 0
    17. 0
    18. 3 (1)
    19. 0
    20. 0
    21. 0
    22. 0
    23. 1 (1)
    24. 1 (0)
    25. 5 (3)
    26. 3 (2)
    27. 2 (1)
    28. 8 (4)
    29. 4 (2)
    30. 0
    31. 0
    32. 0
    33. 3
    34. 7 (4)
    35. 0
    36. 10 (7)
    37. 0
    38. 7 (5)
    39. 0
    40. 0
    41. 3 (2)
    42. 8 (8)
    43. 2 (2)
    44. 2 (2)
    45. 4 (4)
    46. 0
    47. 0
    48. 4 (3)
    49. 5 (5)
    50. 0
    51. 9 (2)
    52. 5 (3)
    53. 14 (8)
    54. 1 (1)
    55. 13 (4)
    56. 4 (4)
    57. 5 (3)
    58. 1 (1)
    59. 0
    60. 4 (2)
    61. 1 (0)
    62. 2 (1)
    63. 12 (6)
    64. 1 (1)
    65. 6 (4)
    66. 2 (0)
    67. 5 (3)
    68. 0
    69. 4 (4)
    70. 2 (1)
    71. 2 (2)
    72. 4 (1)
    73. 0
    74. 1 (1)
    75. 1 (0)
    76. 2 (2)
    77. 1 (1)
    78. 1 (0)
    79. 0
    80. 0

    OdpovědětVymazat
  49. Anonymní18/7/08 17:35

    Myslím, že plně chápu, kam předchozí off-topic Matěje Šustera směřuje, a zcela s ním souhlasím.

    Transformační náklady spojené s přeměnou večírku "kluků, co spolu mluvíme" na poměrně významný fenomén netradiční právní kultury zkrátka něco stojí.

    Osobně vítám např. i (hyper) kritické názory Tomáše Peciny, zůstanou-li v jistých mezích slušnosti (tj. bez intenzivních excesů). Neboť se rozhodně nejedná o člověka právem nedotčeného, rozhodně bych v těchto souvislostech nepoužil pamětných slov z kauzy Šinágl vs. Grebeníček (ve které pan Pecina sehrál svou roli):" Je tady nějaký primitiv, odveďte ho.":o) Naopak některé jeho názory jsou mi cenným podnětem k přemýšlení.

    S odkrytými kartami řečeno: rovněž některé názory anonymní (např. "sedmičky") čtu raději než názory některých "kluků".

    OdpovědětVymazat
  50. Vzhledem k tomu, že se na Internetu v různých posicích pohybuji už více než deset let, úplně chápu pocity vlastníků blogu, kteří nechtějí, aby se jim z útulného klubu s křesílky stala zaplivaná čtyřka. Je ovšem pravda, jak poznamenal ctěný předřečník, že proces přerodu z privátního ve veřejně proslulé má své "transakční náklady", jimž se nelze vyhnout, a držím proto Michalu Bobkovi et al. palce, aby ho zvládli se ctí.

    OdpovědětVymazat
  51. Anonymní21/7/08 03:24

    Krátko k terminológii v médiách - myslím, že je rozumné po žurnalistoch požadovať pojmovú presnosť, ale treba aj povedať, že nie je ľahké vyrovnať sa na jednej strane s potrebou pojmovej presnosti a na strane druhej s požiadavkou šéfredaktora, editora, či vyučujúceho na žurnalistike na používanie synoným namiesto neustáleho opakovania jedného výrazu (a bohužiaľ, veľkú časť neprávnikov jednoducho nie je možné presvedčiť, že obchodná spoločnosť nerovná sa firma). A navyše, je pomerne ťažké - ak nie nemožné - nájsť zdroj, ktorý by žurnalistom osvetlil potrebnú terminológiu v hĺbke, v akej ju potrebujú poznať. Osobne som taký zdroj skúšala hľadať a neúspešne, na žurnalistike na FSS MU sa niečo ako "základy práva pre novinárov" neučí, tak možno by bol dobrý nápad vydať takto zameranú publikáciu. Ak totiž bude pre novinárov jediná cesta k správnej terminológii plnohodnotné štúdium práva, zrejme sa situácia nezlepší nikdy.

    OdpovědětVymazat
  52. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  53. Ad JK:
    Dobrý den Jano.
    Seminář FSS pro žurnalisty a další soc. věd. studenty o terminologických zvláštnostech práva?
    Zajímavý nápad. Jaký myslíte že by byl reálný zájem?
    Přeji všem pěkné Léto.

    OdpovědětVymazat
  54. Přiznám se, že jsem ani nečekal, že je tolik novinářských výrazů a spojení, jež dokáží právníky rozdráždit, ani že tato naše snadná rozdrážditelnost tolik dráždí zpětně samotné novináře. Na druhou stranu ale vidím i pozitivní výstup této debaty, a to jednak ten, že až budeme příště novináře poučovat, mohli bychom to dělat citlivěji a s nadhledem (přirovnání k Francouzům mě poněkud vyděsilo, a to nejen pro mou mizernou úroveň v tomto jazyce), a až budou mít někteří novináři cukání do tajů právní terminologie přeci jen proniknout, mohou se obrátit na seminář, o němž psal Hynek Baňouch, nebo na příruční slovník právnické termilogie Michala Strnada. Držím jim palce, ať tyto záměry vyjdou. Za situace, kdy asi nelze čekat, že se Kantův duch rozhodne znovu objevit mezi živými v podobě českého novináře, jsou to patrně nejlepší představitelné happy-endy této debaty.

    OdpovědětVymazat
  55. Anonymní21/7/08 18:49

    Ad Hynek Baňouch - Myslím, že pokiaľ by bol daný predmet obsahovo zaujímavý a poskytoval by tipy, ako zvládať potrebnú terminológiu v praxi, tak by sa záujemcovia určite našli. Koľko by ich bolo, to ja odhadnúť nedokážem, ale možno by bolo vhodné obrátiť sa na katedru žurnalistiky. Asi by to aj od vyučujúceho (právnika) vyžadovalo ísť trochu mimo svoj obor a snažiť sa pochopiť špecifiká novinárčiny (napríklad potrebu čo najväčšej zrozumiteľnosti pre čitateľa, čo môže byť niekedy v strete s odbornou terminológiou). Ak by sa ale takéto niečo podarilo uskutočniť, určite by to bolo prospešné pre všetky strany.

    Ad Pavel Molek - Za tip na príručný slovník ďakujem. Určite nebudem sama, kto po ňom siahne.

    OdpovědětVymazat
  56. Anonymní22/7/08 17:55

    Kromě odpovědi na mejl odpovím i "na skle"
    Bude zajímavé, jaký bude zájem; předmět by se ale měl vejít i pod výměr sociologie práva; jde o problém expertního systému a jazyka.
    Hynek Baňouch

    OdpovědětVymazat
  57. Anonymní22/7/08 18:43

    Hynku, mohl byste tu prosím zveřejnit svoji e-mailovou adresu? Děkuji.

    PK

    OdpovědětVymazat
  58. Anonymní22/7/08 19:29

    Zveřejnit adresu? :-) :-/ :-0
    Tož včíl sa jednak červenám a jednak se bojím spamu.
    A neorientuji se ve zkratkách.
    zkuste třeba 6685 na mail (tečka) muni (tečka) cz
    Odpuste, ze odpovidam takto.
    Diky za pochopení

    OdpovědětVymazat
  59. Dobrý den,
    díky za reakce, pomohly mi.
    Jak myslím debatéři poznali, šlo mi o situace, kdy se rozchází běžný ("přirozený") jazyk s právnickou terminologií.
    Někdy je to nevýznamné, asi jako když lidé "prvosence jarní" říkají "petrklíč" ("verdikt" místo "rozsudek/nález"). Někdy je to nešikovná zkratka, asi jako když Středočeši říkají "Čechy" a myslí tím celou Českou republiku (tyto případy díky laskavé péči moravských čtenářů a bývalého předsedy Matice slezské z novin mizejí). Někdy tu byl obecný jazyk dřív: žalující straně se v češtině říká "žalobce", (od žal, žalovati; viz husitská "Žaloba koruny české" z roku 1420). No a někdy je to prostě novinářská nehajitelná chyba: jako třeba neschopnost rozlišit mezi "udáním", trestněprávní "obžalobou" a civilněprávní "žalobou".

    Původně jsem chtěl odkázat na Čapka -- když i takový stylista "státnímu zástupci" říká "žalobce". Ale teď jsem si to ověřil a pamatuji si to špatně: v povídce z jedné kapsy Jasnovidec se dr. Klapka tituluje "veřejný žalobce", též "státní návladní" nebo "pan státní". (Pan státní! To by mě nenapadlo.)

    Pro pana Guye Peterse: ano, to jsem měl na mysli, dokonavý vid nemá přítomný čas. I když lze češtinu přinutit, ať se domy zříťují, boxeři zbušují a rozsudky zrušují. Ale odkaz na ÚJČ se Vám povedl - "touché". Před Jungmannem se musím sklonit; k zrušování se tedy odmlčovávám.

    Pro pana Tomáše Pecinu: jste laskav, nicméně žádný editor mi už dlouho do článku nezasáhl. Titulky si píšu sám, veškerá kritika zpravidla na mou hlavu. (I když... Po příjezdu z dovolené jsem teď ve vlastních novinách s překvapením našel článek podepsaný svým jménem, který jsem tam nečekal. Poslal jsem před odjezdem kolegyni svou rešerši k jejímu článku, ale ona ji přetiskla, jak stála a ležela. Politováníhodné nedopatření, k jakému v našem podniku dochází jednou za... hm... za čas.)

    Pro pana Matěje Šustera: ano, Váš komentář z 16. 7. 2:38 říká mnohem stručněji, co jsem měl na mysli.

    Pro pana Michala Ryšku: Chvíli jsem uvažoval, že bych si zaslovíčkařil (ha, soudce nejprve kritizuje, že v titulku se mluví o "odškodném", ačkoli nejde o náhradu škody, a sám pak v rozhovoru pro Aktuálně mluví o "odškodnění"). Ale co já vím, třeba Vám to vložili do úst novináři; však je známe.
    Jistě jste to tak nemyslel, ale rozhovor pro Aktuálně vyzněl tak, že zatímco "lidé uvažující v duchu „pro-life" myšlenek" by se měli zamyslet nad svými dogmaty, vy jako "pro-choice" soudce rozhodujete neutrálně ("ta práce člověka přinutí k tomu, aby byl o věci schopen neuvažovat emočně a osobně").
    V komentáři jsem zkusil, jak daleko bych dokázal zajít s reduktivním technickým přístupem "újma jako újma" (je jasné, že lékaři ukončující těhotenství nemohou mít imunitu proti civilněprávní žalobě). Pořád si ale myslím, že 80 tisíc je příliš vysoká částka.

    Pro pana Pavla Molka: klobouk dolů, ten Kant byl hodně zašifrovaný.

    Omlouvám se za neúnosně dlouhý příspěvek. Úterý - den blogovací, nějak se mi to nahromadilo.
    Tomáš Němeček

    OdpovědětVymazat
  60. Anonymní22/7/08 22:05

    Tomáši Němečkovi:

    No vidíte, ten rozhovor byl přitom autorizován. Ona se ale autorizace s jiným spisem v ruce na jednání následující den po rozhovoru čítajícím cca. 3000 stran plných emocí, které je nutno posoudit neemočně :o), dělá jen letmo. To pak člověk snadno přehlédne i nepřesný přepis, dle kterého je stanovení výše satisfakce věcí volné úvahy soudu na základě řádně zjištěného "skutkového vztahu".

    Jinak onen 20-ti stránkový rozsudek se otázce nejednotných dobrých mravů a s tím spojeným otázkám konfliktu hodnot a přístupů věnuje poměrně podrobně. To i s odkazem na excelentní nález slovenského ÚS, který pro pochopení právní podstaty interrupcí (a s nimi související kolize práv, zájmů a hodnot) mohu nejen Vám velmi doporučit. Jedná se o nález PL.ÚS 12/01 ze dne 4.12.2007 vydaný ve zcela srovnatelných právních a značně obdobných společenských podmínkách. Najdete ho třeba na stránkách slovenského ÚS.

    OdpovědětVymazat
  61. Anonymní23/7/08 22:06

    Ad Anonymní

    "Je to ale smutná epocha, když je snadnější rozbít atom, než zničit předsudky"
    Einstein

    OdpovědětVymazat
  62. Anonymní24/7/08 21:44

    Ad Tomáš Němeček

    Přemýšlím, jestli má novinář, kterému nějaký právník vyčte, že nerozlišuje mezi platností a účinností, podobné pocity jako advokát, kterému nějaký pedantský teoretik vyčte, že nerozlišuje třeba positivismus od formalismu.

    P. Javorský

    OdpovědětVymazat
  63. Další case in point -- Ježek vs. Magistrát ve věci "Blob" (aka Chobotnice) na Letné, dnešní Lidovky (ale nejen ony):

    Titulek:
    Žaloba na Prahu. Za blob

    Podtitulek:
    Ředitel Národní knihovny hrozí, že zažaluje magistrát za porušení dohody

    Druhá věta článku:
    Ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek (...) ve sporu s hlavním městem přitvrdil a pohrozil podáním trestního oznámení na neznámého pachatele z pražského magistrátu.


    Novináři navíc odvedli mizernou práci i v tom ohledu, že se Ježka nezkusila dotlačit k tomu, aby explicitně označil trestný čin, jehož skutkovou podstatu podle něj pracovníci (nebo bůhvíkdo) magistrátu dopustili.

    POZN: Z tiskové zprávy (.doc) Národní knihovny totiž vyplývá, že jde vskutku právě o podání trestního oznámení:

    "Národní knihovna proto prověří možnost podat trestní oznámení na neznámého pachatele z Magistrátu hlavního města Prahy pro hrozící škodu velkého rozsahu v důsledku nenaplnění stále platného usnesení zastupitelstva hl. m. Prahy."

    OdpovědětVymazat
  64. Anonymní28/7/08 14:34

    Možná už po sezóně jen malý šťouch - neberu nepřesné užívání právnického jazyka nijak tragicky a záměna "odmítnutí" a "zastavení" se může stát snadno i profesionálovi; stejně tak by mne nijak nevzrušovalo Němečkovo "zrušování".

    Problém nastane, když dávají tyto drobné nepřesnosti zavádějící výsledek - například když nejde zpětně dešifrovat, že šlo o civilní spor, nikoli o trestní.

    Nebohý internetový komentátor nebo čtenář prostý je pak plným právem rozhořčen, že mu neřekli, kdo je vinen.

    A rád bych znal názor mistra Němečka, proč, když se tak zoufale hledají synonyma, novináři až maniakálně trvají na novotvaru "verdikt", který použijí za sebou v libovolném množství; nebo proč se vazba pouze a výhradně "uvaluje".

    OdpovědětVymazat
  65. Na "verdikt" jsem se už Tomáše Němečka taky ptala, ale bez úspěchu. Asi je ta otázka nějak nepříjemná... On málokterý profesionál slova ochotně přizná, že používá floskule, aniž by si toho byl vědom nebo aniž by měl dostatek motivace to napravit.

    OdpovědětVymazat
  66. k MB>
    "Asi je ta otázka nějak nepříjemná... On málokterý profesionál slova ochotně přizná, že používá floskule, aniž by si toho byl vědom nebo aniž by měl dostatek motivace to napravit."

    Ahoj Míšo, to je dobrý postřeh, o profesionálech slova. Rozumím tomu správně, že to vztahuješ i na právníky? :-) (přiznám se, že jsem se ztratil ve významu vedlejší věty "aniž by měl dostatek motivace to napravit"; ale i tak se mi ta poznámka líbí. Zdá se ti, že T. Němeček je na tom tak špatně, nebo jej bereš jako ztělesnění a zástupce všech českých novinářů?)

    Také si pamatuji, že jsi byla poměrně výraznou bojovnicí proti "zrušování". Je kritérium "správné tvorby slova" tím rozhodujícím kritériem?
    Ptám se i proto, abych se dozvěděl, co škodlivého se stane, bude-li kasační výrok (nebo ustanovení novely) uvozen slovy "ruší se". (Ruší se je český nesprávně?) Záměna myslím nehrozí; kontext je jasný.

    Sám jsem zvědav, co Tomáš Němeček odpoví. Nicméně podezření, že se změnil v mrtvého brokuka a vyhýbá odpovědi na nepříjemné otázky, to mi nějak k jeho profilu (a k přístupu ke světu i práci)nesedí.

    Možná jen dělá něco jiného, ne? ;-)

    OdpovědětVymazat
  67. Hynek Baňouch:

    Ahoj, Hynku,

    na právníky to tedy setsakramentsky vztahuji! Že ses v té větě ztratil, je moje chyba - nezformulovala jsem to dobře (to víš, blazeovaný profesionál slova... :-; ). Omluvou mi budiž, že když se vyjadřuji k češtině, a zejména k češtině profesionálů, nechávám se unést (většinou negativními city) a nehledím na syntax. Srozumitelněji by se to řeklo "že používá floskule a není si toho vědom, nebo nemá dostatek motivace to napravit" (protože za floskule by MĚLO být profesionálu slova stydno a MĚL by v sobě najít motivaci k tomu, aby je vykořenil ze svého výraziva).

    Proti Tomáši Němečkovi osobně nic nemám a nemyslím, že zrovna on by na tom byl špatně. Útočím na něj otázkami nebo poznámkami nikoli jako na osobu, ale jako na představitele novinářského stavu. Nic ve zlém.

    Také se omlouvám za příkrost formulace, která z T. N. dělá mrtvého brouka; on už tu ale jednou reagoval, a to, co právě mě zajímalo, pominul. Proto to popíchnutí.

    K tomu, zda kritérium správné tvorby slov je tím správným kritériem: obávám se, že ano. Můžu se donekonečna rozhořčovat (a že se donekonečna rozhořčuji!) nad tím, že se mi to či ono nelíbí - ale když mi pak jazykovědci sdělí, že je to správně utvořeno ("zrušuje se"; "navýšit"), nezbývá mi než srazit paty. Jistě to mou nelibost vůči těmto výrazům neodstraní, ani mě nikdo nepřiměje to (zde "to" ve smyslu štítivém) používat; bohužel je tím ale řečeno, že to nemohu otloukat o hlavu ostatním uživatelům, kteří přece postupují v souladu s jazykovou normou. To, co mně se líbí, a co mi naopak rve uši - nemám-li pro to nějaká objektivní a měřitelnější kritéria, k nimž patří například ta pravidla pro tvorbu slov - přece nemůže být vodítkem pro ostatní: jim se třeba líbí něco jiného, a s chutí zrušují a navyšují.

    K tomu zrušování: ano, byla jsem bojovnicí, jak o tom píšu výše. Teď již nebojuji, protože po prvních nesmělých náznacích výroku ve znění "ruší se" (krátce po nástupu do zaměstnání) mi nadřízení dali najevo, že tak se to nepíše. Jinak "ruší se" je také česky správně, a kdybych měla tu moc, ve výrocích bych to prosazovala. Jak říkáš, záměna nehrozí, kontext je jasný, a škodlivého by se nestalo nic; nádavkem by jistě zaplesala některá srdce (například to mé).

    Již jsem ale od jednoho zkušebního komisaře u justičních zkoušek (obor správní právo) zaslechla o ostrůvcích pozitivní deviace, a ostatně on sám je takovým ostrůvkem: prý ho potěšilo, že někteří adepti, formulujíce vyhovující výrok rozsudku v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, napsali "ruší se"! Mám ale podezření, že to byli adepti z řad justičních čekatelů, kteří se ještě pořádně nedozvěděli, jak se to má psát SPRÁVNĚ :-)

    Tedy ještě jednou pro Tomáše Němečka - nechtěla jsem být drzá, ale mohl byste nám říct něco k tomu "verdiktu"? A také k "uvalování" vazby.

    OdpovědětVymazat
  68. V. J. Cepl:
    Nerozumím vašemu tvrzení, že "verdikt" je novotvar? To myslíte "novotvar" typu rakovinného bujení, anebo tím chcete skutečně říci, že je podle Vás výraz "verdikt" nově vytvořené slovo / neologismus?

    OdpovědětVymazat
  69. Ajaj, vidím, že špatně čtu: Tomáš Němeček se k verdiktu vyjádřil, ale považuje to za nevýznamný jev, který přirovnal k petrklíči.


    "Někdy je to nevýznamné, asi jako když lidé "prvosence jarní" říkají "petrklíč" ("verdikt" místo "rozsudek/nález")."


    Omlouvám se, moc mluvím a málo čtu.
    Ale stejně mi to nedá: já osobně bych za ten petrklíč (je-li prvosenkou jarní "rozsudek", "usnesení" nebo "nález") považovala "rozhodnutí" jako slovo BĚŽNÉ a stylově NEUTRÁLNÍ. Nikoli verdikt, který čpí pergamenem a do běžného informativního textu se nehodí.

    OdpovědětVymazat
  70. Anonymní28/7/08 16:45

    Je-li zde mistr pera a klávesnice Tomáš Němeček dotazován na své názory, připojím se rovněž s drobnými dotazy v očekávání odpovědí (ale samozřejmě nejen od něj, ostatním se rovněž meze nekladou).

    Jaký je Váš názor na vhodnost podrobných on-line přenosů ze soudních síní (tuším dříve u "justiční mafie" a nyní u kauzy Kuřim)? Z více stran jsem totiž informován, že takto operativně odesílané informace referujícího novináře v pozici "soukromé zapisovatelky či protokolující úřednice" se skutečnému dění v jednací síni blíži někdy jen velmi vzdáleně a mohou tak vytvářet zcela jiný příběh. Jsou tedy současní novináři schopni unést nároky touto formou zpravodajství na ně kladené?

    Rovněž by mě zajímalo, nakolik je vhodné užívání emočně zabarvených výrazů ze strany novinářů referujících o dění v soudních síních. Např. výrazy typu "poslali ho do chládku" (či v brněnských poměrech "na kopec"), "nasadili mu klepeta" apod. Pokud vím, jistá brněnská redakce jejich užívání výslovně nedoporučuje.

    OdpovědětVymazat
  71. To byste snad mohla nechat na novinářích a čtenářích, co se "do běžného informativního textu" hodí nebo nehodí. Jestli mají novináři vůbec nějakou specializaci a komparativní výhodu, tak by to měla být právě stylistika.

    V této oblasti holt co člověk, to názor.

    OdpovědětVymazat
  72. Komparativní výhoda? No, to je silné tvrzení, jak je zřejmé již z toho, co o věci napsal klasik.

    Tamtéž nechť VJC hledá vysvětlení, proč se novináři nemohou vzdát svých "verdiktů" a proč "uvalují" se stejnou vehemencí, s jakou právníci "zrušují".

    OdpovědětVymazat
  73. Matěj Šuster:

    "Jestli mají novináři vůbec nějakou specializaci a komparativní výhodu, tak by to měla být právě stylistika."

    V tom se shodneme, MĚLA. To ale bohužel neznamená, že by novináři nepodléhali bezmyšlenkovitému používání módních slov a floskulí. Právě za takové módní slovo považuji "verdikt", a vadí mi, že právě novináři, kteří by měli na výběr slov pečlivě dbát z povahy své profese, sahají po tomto slovu při prvním užití snad neotřelém, ale o to rychleji otřepaném.

    Označil-li Tomáš Němeček rozdíl mezi "verdiktem" a pojmy příbuznými za nevýznamný, měl tím na mysli to, že nehrozí zmatení pojmů (jako v případě žaloby versus obžaloby). To je pravda; verdikt ale škodí jinak: slovo "ušlechtilé" a knižní zplanělo a zapleveluje jazyk - a jde-li o jazyk novinářů, zapleveluje i veřejný prostor.

    Módní slova a floskule se navíc často vyznačují tím, že na sebe nabalují slova další, a vznikají tak ustálená slovní spojení, dále bezmyšlenkovitě používaná: zde typicky "průlomový verdikt".

    OdpovědětVymazat
  74. Ad MB:

    Buďte ráda, že se verdikt ustálil: pokud by se novinářská klišé měla měnit tak často jako např. ve sportu, byl by čtenář v posici celoživotního střelce na pohyblivý terč a na pochopení článku aby si najímal tlumočníka.

    Proti verdiktu také nic zásadního nemám, horší jsou faktické nesprávnosti typu "vyšetřovatel poslal pachatele do vazby", kde nevíte, jestli bylo o vazbě rozhodnuto (tj. soudem), byl podán návrh (tj. SZ) nebo pouze podnět (policejním orgánem).

    OdpovědětVymazat
  75. Michaela Bejčková:
    Možná Vás to překvapí, ale "verdikt" je oblíbeným výrazem např. i předsedy Soudcovské unie Jaromíra Jirsy. Cituji z publikace "Klíč k soudní síni", str. 62-63:

    "Rozsudek je vnímán (především právnickou veřejností) téměř výlučně jako veřejná listina a nikoli jako rozhodnutí, tedy rozřešení sporu. Verdikt. Přitom o verdikt jde v první řadě. O jeho písemné odůvodnění až v řadě druhé.

    Tehdy, když soudci budou přesvědčivě odůvodňovat svá rozhodnutí přímo v jednacích síních (...), může se postupně změnit názor veřejnosti v tom smyslu, že justice je uzavřený svět ... (...) Nehledě na to, že prostřednictvím srozumitelného rozhodnutí (spíše verdiktu), bude postupně docházet ke zvyšování právního vědomí našich spoluobčanů..."

    OdpovědětVymazat
  76. Matěj Šuster:

    možná si nerozumíme. Já slovu "verdikt" neupírám právo na existenci a nemyslím, že to slovo je samo o sobě špatné. Špatné je to, že jej autoři (novináři) často užívají bezmyšlenkovitě, protože se stalo módním, a dochází k jeho inflaci.

    Nevadí mi, že slovo používá J. Jirsa ve Vámi citovaném textu. On tím chce zřejmě naznačit původní smysl slova, jeho etymologii [verum dicere = (autoritativně)vyslovit to, co je mezi stranami pravdivé, správné, po právu - tedy konečně označit, kdo má ve sporu pravdu, a tak spor ukončit]. Tipla bych si však, že i on si je vědom stylistické hodnoty tohoto slova a že by slovo "verdikt" nepoužil, kdyby do médií referoval o svém rozsudku.

    K nadužívání onoho slova příklad třeba z dnešního webového zpravodajství - článek Tomáše Fránka na aktualne.cz nazvaný "Soud: Na schůzi zastupitelů nemůžete mluvit, kdy chcete". Částečné vysvětlení poskytnuté Tomášem Němečkem, podle nějž novináři NEMOHOU opakovat stále dokola totéž slovo, po přečtení tohoto článku vyznívá poněkud do prázdna. Tomáš Fránek totiž v článku hovoří jen jednou o "rozhodnutí", ovšem hned třikrát o "verdiktu".

    Ptáte se proč? Protože slovo "rozhodnutí" je patrně příliš obyčejné, nudné, bez šťávy (suše řečeno, stylově neutrální) - zato takový "verdikt", ten hned do textu vnese šmrnc a na čtenáře dechne závan autorovy erudice. Bohužel podobná charakteristika je typická pro floskule: zpočátku vypadají jako něco osvěžujícího, co text ozvláštní - jenže stálým opakováním se vyprazdňují a stávají se obtížnými, alespoň pro pozorného čtenáře.

    OdpovědětVymazat
  77. Anonymní29/7/08 15:21

    Geniální berlička on-line žurnalisty, který právě přestal chápat:

    "12.56 - V soudní síni se rozhořela bitva soudních znalců. Jejich odborným termínům však rozumí jen oni. Advokáti obžalovaných mají většinou hlavy v dlaních nebo si něco zapisují. Bedlivě poslouchá jen patero soudních znalců."

    OdpovědětVymazat
  78. Geniální berlička on-line žurnalisty, který právě přestal chápat

    :-) A chyba editora, že ho s tím hned nevyhodil: slušné noviny tohle nezveřejní, čtenáře nezajímá, čemu pan redaktor zase neporozuměl a co v soudní síni zaspal.

    Bohužel, kromě ČTK, která má kvalifikované specialisované zprávaře, včetně regionálních (kteří chodí na několikanásobně víc jednání než jiná media), mívám často pocit, že k soudu jde ten, kdo měl zrovna tu smůlu, že ho šéfredaktor zastihl v práci a nedokázal si rychle najít výmluvu. Výsledkem jsou pak takové "perly".

    Ještě za 1. republiky byly přitom soudničky kvalitní…

    OdpovědětVymazat
  79. Dobrý den,

    opět po sezóně. Omlouvám se diskutujícím: nebyl to ani mrtvý brouk, ani úzkost z otázek, jen jsem přestal stíhat. (Původně jsem si myslel, že červenec bude příjemně líný měsíc. Netušil jsem, že od nás odejde kolega Macháček, že na mě padne podíl na pravidelných přílohách k roku 68, že budeme vyrábět rubriku ve dvou nebo ve třech. Tím si nestěžuju, chraň Pán Bůh, mám tu práci rád, jen jsem chtěl vysvětlit, že to není nadutost vůči debatérům.)

    Pro Michaelu Bejčkovou: chtěl jsem to říct jen jemnou nenápadnou narážkou v závorce, ale vidím, že jsem to s nenápadností přehnal.
    Nejsem si úplně jist, zda "floskule" je správný výraz, tj jestli jediné, nijak květnaté slovo může být "frází". (Pravda, Vladimír Just ve své známé knize nazývá floskulí kdeco.)
    Verdikt mi skutečně přijde celkem neškodný: vere-dictum, jak správně říkáte. Edikt, interdikt, detto, dikce, diktát, predikát, indikativ, abdikovat, vindikovat, condicio, judikatura, jurisdikce, prejudikovat -- jářku, proč ne i verdikt, když je to všechno z jednoho kořene?

    Pro VJC: Snažil jsem se najít v mediální databázi Newton, jestli novináři opravdu využívají tento výraz maniakálně. Úplně se mi to nezdá (po deseti minutách jsem pokus o statistiku vzdal, bylo to jako měřit, jak často se používá výraz "ačkoliv" a jestli je častější než "třebaže").
    Ale mám pro Vás hypotézu: slovník cizích slov píše na prvním místě, že verdikt je "konečný výrok". Třeba je v tom podvědomá touha novinářů, aby tento výrok byl už opravdu konečný. Tedy aby ho třikrát nezrušila a nevrátila odvolací instance, následně se v sedmém kole nevložil do případu Nejvyšší soud a nakonec Ústavní soud.
    Podobně možná u "uvalení vazby" nějací novináři podvědomě touží, aby byl podezřelý bulharský kuplíř na Ústecku skutečně zbaven svobody a nezbavoval se svědků.
    (No dobrá, ve skutečnosti samozřejmě netuším, co se jiným lidem píšícím o "uvalení vazby" honí hlavou. Chtěl jste vysvětlení, tak jsem to aspoň zkusil.)

    Pro Michala Ryšku: v internetizaci médií skutečně zatím převládají negativa. Ale on-line (spřaženě) referujícím se nechci nijak posmívat: nechtěl bych jejich práci dělat a jsem rád, že nemusím. Tedy zatím.
    Rád bych se pokusil o nějaké vysvětlení "klepet", ale obávám se, že nemohu sloužit. Můžu snad odhadovat, proč některé výrazy používají novináři z Respektu a z HN, které znám, ale v případě brněnských kolegů dokážu jejich pohnutky vysvětlovat asi tak málo jako Vy jednání (bývalého) soudce Pavla Nagye.

    Pro Matěje Šustera: v komentáři z 25. 7. 16:10 jste to pojmenoval přesně, tohle je skandální novinářské selhání (je dost sporné, jestli počínání Národní knihovny vůbec stojí za zprávu). Jak říká správně VJC 28.7. 14:43, pokud nelze ze zprávy poznat ani to, zda jde o civilní, nebo trestní řízení...

    Pro Hynka Baňoucha: Díky.

    Děkuji všem. Možná bych vlastně na základě této diskuse měl sestavit příruční slovník pro novináře své vlastní redakce... I když -- zrovna náš soudní zpravodaj Vojtěch Blažek myslím píše přesně a přinejmenším pro mě je radost s ním spolupracovat.

    Tomáš Němeček

    OdpovědětVymazat
  80. Jářku, proč ne "verdikt"?

    Protože když bude článek referovat o nějaké vyhlášce či nařízení, také tam, doufám, nebude převládat synonymum "edikt". Přičemž edikt i verdikt jsou slova tradiční a počestná, o tom není pochyb.

    Jinak jsem ale aspoň částečně uspokojena vysvětlením, které jste poskytl Vojtěchu Ceplovi (ta podvědomá touha po konečném rozhodnutí, které nebude dále vláčeno po všech možných instancích), protože je originální a idealistické.

    OdpovědětVymazat
  81. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  82. Čau Míšo,
    jsem rád, že ti zápal vydržel a vidím, že i vydrží. A to je dobře. A omlouvám se za pichlavost, byla-li přítomna. Svedu ji zbaběle třeba na vedro.

    Btw. My (omluv mě, že nebudu blíže specifikovat) už pár let na mírný nátlak kolegy (pomečifiloga) "rušíme". Kupovidu, svět se nezbořil, jen jsme u lidí (hezky česky řečno)"od fochu", a zejm. těch které jsme "nezrušovali" za blbce, což je ale neškodný ventil z opravdu hnusné (bez ironie)frustrace nad nutností znovu se hrabat nad jednou těžce do světa vypuštěnou věcí. Takže bez ironie: držím palce.

    AD M. Ryška: rozdíl mezi referovaným a skutečně se odehrávajícím, to je dobré téma pro scg-ii práva (další velké téma, je rozdíl mezi tím, co si soudce myslí, že
    se odehrává, a co si myslí aktéři).

    Vím že soudce má plno práce, ale větší odchylky by měl umět nějak korigovat - např. krátkým brífingem. (au, to jsem asi nenapsal správně česky)

    ad P. Javorský:
    "Přemýšlím, jestli má novinář, kterému nějaký právník vyčte, že nerozlišuje mezi platností a účinností, podobné pocity jako advokát, kterému nějaký pedantský teoretik vyčte, že nerozlišuje třeba positivismus od formalismu."

    Naštval jste mě!

    Proč jsem něco takového nenapsal já. ;-)

    OdpovědětVymazat
  83. Anonymní3/8/08 21:06

    Hynku Baňouchovi:

    Jak už před časem napsal Matěj Šuster, někdy asi skutečně nebude od věci vydání jakési tiskové zprávy o highlights dne ze strany soudu (a to i za situace, kdy jsou novináři v jednací síni přítomni). Je to sice (ve vztahu k novinářům) informováním již informovaných a komentováním již komentovaného, ale může to asi být cesta, jak snížit riziko informačních šumů.

    Takže do budoucna si nejspíše tu práci v mediálně sledovaných kauzách přidělám a (kromě veřejného zdůvodnění rozsudku v jednací síni a návazně na kamery a mikrofony) něco takového operativně spáchám. Problém by ale mohl být s tím, že pro novináře je největší hodnotou informace JEJÍ RYCHLOST (zveřejnit dříve než druzí), což tisková zpráva předaná až po jednání nemůže v plném rozsahu dost dobře zajistit. Sám jsem proto zvědav, jaký to bude mít efekt (zejména z hlediska pozdějších korekcí již zveřejněného).

    U těch on-line žurnalistů jsem měl na mysli naprosto protichůdné informace v jednotlivých médiích týkající se nikoli právního hodnocení, ale již pouhých "skutkových zjištění" jednotlivých žurnalistů v soudní síni. Tak např. jeden píše, že obžalovaný je dle znalců nadprůměrně inteligentní, zatímco jiný přesný opak (podprůměrně inteligentní). Jeden píše, že svědek ani nevěděl, kde je Kuřim, zatímco jiný se mu za tu informaci v sobotním komentáři vysměje apod. Uvádění těchto "informací" na pravou míru přitom úlohou soudu rozhodně není.

    OdpovědětVymazat
  84. M. Ryškovi:
    Rozumím co máte na mysli a vim ze je to velky problem. Noviny tvori realitu; a pokud je pritomen vice nez jeden novinar, tak je pozorny ctenar upozornen alespon na rozpor. Horsi je to, kdyz je pritomen jen jeden. Vse jde vyresit urychlenym predanim verd.. pardon" rozhodnuti. Da to ale velkou praci presvedcit toho ktereho zpravodaje, ze rozhodovaci duvody jsou v tom oduvodneni skutecne napsany, a ze je neni treba hledat jinde.

    Mistrovske dilo se v oblasti deformace dat delo predl lety u NS CR, kde zpravodaj CTK pravidelne referoval o skutkove vete (Franta pichl Pepu kvuli Marence),ackoli slo o vec ktera se neresila, ale slo o to, ze Frantovi dorucili pred prichodem do jednacky trestni prikaz za kradez samponu. Kdyz jsem se na to ptal, zpravodaj mi rekl, ze to tak chce editor. Koho by zajimaly souhrnne tresty, byt tato agenda zabirala sveho casu podstatnou cast kapacity prislusneho senatu a podle konsensualniho mineni nesla resit jinak nez velmi nakladnou cestou stiznosti pro poruseni zakona podane minstrem spravedlnosti.

    Napad MŠ jsem propásl, ale je to dobrá věc a držím Vám palce.

    OdpovědětVymazat