Do sportovních i justičních dějin se zcela nečekaně zapsala obec Západní Bechlín. V průběhu prestižního fotbalového zápasu mezi staršími žáky Západního a Východního Bechlína totiž rozhodčí ve 30. minutě nařídil pokutový kop proti domácím. Jejich trenér JUDr. Podrápský nicméně toto vrchnostenské rozhodnutí okamžitě napadl žalobou, spojenou se žádostí o přiznání odkladného účinku. Krajský soud v Ústí nad Labem vyhověl žádosti o přiznání odkladného účinku a přerušil tím průběh zápasu, posléze však žalobu odmítl, neboť shledal, že nejsou splněny podmínky řízení, jelikož jde o právní věc, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Kasační stížnost podanou proti tomuto usnesení zamítl Nejvyšší správní soud. Žalobce proto byl nucen podat žalobu k Okresnímu soudu v Roudnici nad Labem, který však svoji kompetenci rovněž neshledal a věc byla předložena tzv. konfliktnímu senátu. Ten dospěl k závěru, že se skutečně jedná o věc spadající do oblasti správního a nikoliv civilního soudnictví. Proto žalobce podal novou žalobu, o které Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl tak, že ji zamítl. Nejvyšší správní soud z důvodu podané kasační stížnosti, které rovněž nejprve přiznal odkladný účinek, tento rozsudek krajského soudu zrušil pro nepřezkoumatelnost, následně proto Krajský soud v Ústí nad Labem novým rozhodnutím žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud konečně zamítl kasační stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí krajského soudu. Po brilantní sérii soudních rozhodnutí tedy mohl zápas nerušeně pokračovat. Co však čert nechtěl, určeného exekutora pokutového kopu zastihla při rozběhu srdeční příhoda, což bohužel ve vyšším věku není neobvyklá věc. Proto bylo utkání opět přerušeno. Navíc se zjistilo, že počet přeživších hráčů na každé straně klesl pod sedm, což odporuje pravidlům. Jak se vyjádřili právní zástupci obou klubů, celá záležitost bude mít nepochybně soudní dohru, pouze se zatím neshodli v tom, která z justičních větví je pro tuto precedenční kauzu nejvhodnější.
Fiat iustitia, pereat mundus!
Jestli bych Michala Bobka tipoval na nějaký komentář, pak to bude tenhle :-)
OdpovědětVymazatNevím, jestli se mám smát nebo plakat. Post je bezesporu velmi vtipný, ale když si vzpomenu na některé své případy z praxe, smích mě přejde, protože ve skutečnosti to funguje přesně tak, jak post popisuje. V praxi ovšem nejde o nařízení pokutového kopu, ale například o miliardy Kč a pod. To pak přestává veškerá legrace.
OdpovědětVymazatRozdělení přezkumu správních rozhodnutí na dvě větve, soukromoprávní a veřejnoprávní, je - mírně řečeno - velmi, velmi nešťastné a v mnoha případech z povahy věci působí průtahy v řízení. Soudy se totiž nezabývají podstatou věci, ale procesními otázkami, konkrétně tím, který soud má případ rozhodnout.
Takováto úprava přitom podle mých informací v Evropě rozhodně není všeobecným standardem. Ze států, které jsem prověřoval, má podobnou úpravu pouze Francie.
Přátelé, pojďme se snažit, aby naše správní soudnictví bylo přehlednější a uživatelsky přívětivější a usilujme o zrušení části páté o.s.ř.! Fotbalové zápasy pak budou probíhat mnohem hladčeji. :-)
P.S. Na autora postu tipuji spíše V. Šimíčka, i když jsem si všiml jedné drobné procesní chyby. Té by se určitě V. Šimíček nedopustil, leda snad vědomě, aby ztížil možnost určit své autorství...
Ad M. Filípek: Naprosto souhlasím, že hlavu pátou o. s. ř. je nutné bez náhrady vypustit.
OdpovědětVymazatProblémy mezi rozlišováním pravomoci správních a obecných (civilních či trestních) soudů jsou všude, kde je oddělené správní soudnictví (ve smyslu zvláštního procesu). Vždycky bude tedy jakási šedavá zóna na pomezí systémů. U nás se ale z historického důvodu vytvořily de facto tři větve, mezi kterými je nutné definovat šedavé zóny dvě(obecný civil, hlava pátá, s. ř. s.), přičemž hlavně ta druhá mezi hlavou pátou a s. ř. s. je problematická.
Problém je právě v podivné konstrukci hlavy páté, tedy soukromoprávní rozhodování orgánem veřejné správy. Rozhraničovat mezi správním aktem a civilem mohu různými způsoby (dle subjektu, dle předmětu úpravy, dle "interet public" - jak zde byl činěn odkaz na Francii), mlhavá a spíše didaktická kategorie "veřejné" a "soukromé" právo je jednou z těch nejméně štastných.
Vždyť se právo veřejné a soukromé stejně rozhraničí "dle subjektu, dle předmětu úpravy, dle "interet public"...
OdpovědětVymazat