Na EU law Blogu nedávno informovali o rozhodnutí Soudu prvního stupně ve spojených věcech T-101/05 a T-111/05, BASF AG a UCB SA v. Komise. To rozhodnutí je dle mého vědomí první, kdy došlo k přímému zvýšení pokuty dříve uložené účastníku kartelové dohody Komisí ze strany SPS.
To rozhodnutí zde nemá smysl dopodrobna popisovat. Navíc je zajímavé i z jiných oblastí, které si zaslouží samostatnou pozornost, než jen proto, že má prvenství ve zvyšování pokuty (viz např. jiný post na EU Law Blogu). Zaměřím-li se proto jen na tu otázku zvyšování pokuty, lze situaci popsat následovně. Komise uložila (viz např. stručně tisková zpráva) koncem roku 2004 pokutu za účast v kartelu o stanovování cen a rozdělení trhu s cholin chloridem (vitamin B4) třem společnostem, mezi nimiž byla i společnost BASF AG. Ta konkrétně "obržela" pokutu ve výši 34,97 mil. EUR. SPS tuto pokutu zvýšil na 35,024 mil. EUR.
V oblasti evropského soutěžního práva je takový postup právně v pořádku. Nařízení 1/2003 stanoví ve svém čl. 31, že evropské soudy mají neomezenou jurisdikci, co se přezkumu rozhodnutí Komise v oblasti aplikace čl. 81 a 82 týče, včetně toho, že mohou zvýšit či snížit pokutu, resp. periodické penále. Neomezenou jurisdikci na základě nařízení Rady předvídá i čl. 229 SES.
V tomto konkrétním případě soud zvýšení pokuty odůvodnil tím, že společnost BASF nemůže těžit z 10% snížení pokuty za kooperaci při vyšetřování ve vztahu k té části jednání, ke kterému nelze uložit pokutu (z důvodu uplynutí lhůt), a které tedy nemělo být správně Komisí vůbec bráno v potaz (popis postupu soudu ve výkonu jeho neomezené jurisdikce je v odst. 213-223). Tento aspekt rozhodnutí SPS je takovou připomínkou advokátům, že v oblasti evropského soutěžního práva v případě podání žaloby k SPS tato možnost (zvýšení pokuty) hrozí. Ono to sice tak nějak všichni ví, ale většinou se prostě konstatovalo (při radách klientům), že to soudy nevyužívají. Postup soudů byl totiž ke zvyšování pokut v minulosti hodně reluktantní, což ostatně dokládá právě i to, že se jedná o první rozhodnutí, kdy došlo ve finále ke zvýšení pokuty (dříve zde byly jen jisté náznaky - např. ve zvýšení některých dílčích složek při výpočtu výše pokuty, ale finální částka zvýšena nebyla; k přístupu v minulosti je dobrý např. Kerse & Kahn. EC Antitrust Procedure, 5th edn. Sweet & Maxwell, 2005, s. 461-467). Uvidíme, zda se v tomto směru na praxi něco změní.
Jinou otázkou by mohlo být, zda je z právně-politického hlediska vhodné, aby soudy zvyšovaly pokuty? Nemělo by to být vyhrazeno spíše jen exekutivě? Navíc - co se zákazem změny k horšímu ve věcech správního trestání? Jiná jurisdikce jiné přístupy.
Ještě, že u nás (v řízení dle s.ř.s.) žádné zvýšení pokuty soudem nehrozí, jelikož dle § 78 odst. 2 s.ř.s. může soud pokutu případně maximálně snížit, ne však zvyšovat.
PS: U nás k zákazu změny k horšímu srov. např. § 90 odst. 3 SŘ - byť ani tam ten zákaz není absolutní. Navíc (pro úplnost) u nás toto ustanovení v řízení dle z.o.h.s. neplatí (viz § 25a z.o.h.s).
S dovolením si zahraji pro začátek diskuze na ďáblova advokáta a zeptám se: Proč ne? Proč není vhodné, aby docházelo ke zvyšování pokut?
OdpovědětVymazatPřiznám se, že jsem se ještě nikdy nesetkal s tím, že by se uložená pokuta někdy později zvyšovala. Cynicky řečeno: čím déle se subjekt o výši pokuty hádá, tím větší má pravděpodobnost, že to stáhne dolů. Druhostupňové správní orgány snižují pokuty prvostupňových, soudy pak snižují dále.
OdpovědětVymazatProč soudy nemohou zvyšovat, je jasné. Soudní řád správní umožňuje žalobu zamítnout nebo rozhodnutí zrušit. Pokutu mohou moderovat jen směrem dolů.
V případě ZOHS, kde by bylo možné s ohledem na jeho § 25a pokutu zvýšit, bezesporu předsedovi UOHS brání v rozletu směrem vzhůru strašák zásady dvojinstančnosti. O této zásadě se sice obecně soudí, že neexistuje, nicméně její projevy jsou více než patrné.
Na základě čeho by mohlo ke zvýšení pokuty dojít? Pokud by docházelo ve druhém stupni k dalšímu dokazování, pak je zde riziko, že žalobce v soudním řízení úspěšně namítne, že doplňování řízení bylo natolik zásadní, že byl v konečném důsledku zkrácen na svých procesních právech, když se nemohl proti postupu správního orgánu odvolat.
Jedinou možností by tak byla prostá úvaha, že pokuta uložená prvním stupněm nenaplňuje smysl a účel trestu, čehož by bylo možno dosáhnout jen jejím zvýšením. To už ale třeba může narážet na principy sebevázanosti výkonu státní správy. Stačí si vzpomenout, jak bylo kriticky posuzováno, když UOHS před několika lety začalo razantně zvyšovat pokuty za protisoutěžní jednání.
Pavel Vacek
Přinejmenším dvě situace, kdy je zvýšení představitelné, mě napadají:
OdpovědětVymazat- v první instanci / ve správním řízení došlo ke zjevné chybě (kartel trval sedm let, ale částka byla násobena faktorem odpovídajícím pěti letům);
- subjekt, který ve správním řízení dostal "slevu" za nezpochybňování skutečností, na kterých je založeno rozhodnutí, začne tyto skutečnosti zpochybňovat v druhém stupni / před soudem.
Napadají Vás nějaké pádné důvody, proč i v těchto případech nezvyšovat?
Ten první případ beru. Pak by ale zvyšování pokuty nebylo jaksi "novou úvahou" druhé instance(přemýšlím jak napsat opravdu velké uvozovky), nýbrž mělo by povahu "opravného usnesení", kterým se opravují zjevné chyby výroku rozhodnutí.
OdpovědětVymazatDruhý případ se mi nezdá, protože pak by druhostupňové rozhodnutí mělo povahu msty za to, že potrefený zbytečně prudí. Kverulantské námitky by se přitom skutkového základu zjištěného v prvostupňovém řízení, které účastník řízení svým přístupem ulehčil, nijak nedotkly. Vyvracení takových námitek přitom v reálu bývá poměrně snadné, protože jejich účelovost je zjevná. Ostatně, odpovědnost za řádné zjištění skutkového stavu věci je vždy na správním orgánu (UOHS), ať už si účastník dělá, co chce.
Zvýšení pokuty v řízení před správními soudy na základě soudního řádu správního není možné.
Pavel Vacek
Ještě k druhému příkladu: Pokud se podnik v první instanci explicitně prohlásí, že nepopírá relevantní zjištění správního orgánu zachycená ve spise nebo ještě lépe ve statement of objections ("oznámení o námitce"), výměnou za řekněme patnáctiprocentní "slevu" na pokutě, a v instanci druhé začne tatáž fakta popírat, nevidím důvod, proč mu nepřipočíst těch patnáct procent zpět - mohl se volně rozhodnout, zda přijme skutkový stav tvrzený úřadem, nebo ho bude rozporovat, a navýšení tudíž není mstou za kverulanství, ale sankcí za nedodržení dohody v rámci "negotiated justice" (teď mi ovšem dochází, že nevím, zda ÚOHS vůbec takovéhle transakce s podniky uzavírá). ÚOHS samozřejmě musí skutkový stav zjistit, ale pokud mu jej účastník (ze zištných důvodů) odsouhlasí, je k tomu myslím třeba přihlížet.
OdpovědětVymazatPokud jde o zvýšení před soudem, nepopírám, že za současného stavu věcí to v ČR nejde. Když jsem psal původní post, myslel jsem spíše na svou "domácí půdu", tedy SPS (a než se někdo zeptá, s komentovaným rozhodnutím nemám pranic společného), potažmo na situaci v ČR de lege ferenda.
Technická: první případ to není, už to určitě bylo v Tokai Carbon a myslím, že i v několika dalších případech. Každopádně myslím, že to je dobrý způsob, jak omezit zbytečné žaloby těch, kteří to chtějí "jenom zkusit".
OdpovědětVymazatAd technická:
OdpovědětVymazatAhoj Roberte, podle mne je to opravdu první případ, kdy došlo ve finále ke zvýšení pokuty. V Tokai Carbon sice došlo k dílčímu zvýšení (využití unlimited jurisdikce) u Nipponu a k zvýšení o 2%, ale celkem měl nakonec Nippon pokutu sníženou cca na polovinu (Komise uložila 12,2mil Euro a SPS 6,2mil Euro). Proto jsem také ve svém příspěvku psal "dříve zde byly jen jisté náznaky - např. ve zvýšení některých dílčích složek při výpočtu výše pokuty, ale finální částka zvýšena nebyla" a odkazoval na tu publikaci, kde je to velmi podrobně popsáno. Takže myslím, že nemáš pravdu. Každopádně pokud bys o nějakém takovém dřívějším případu věděl, rád se poučím. :o)