Tímto příspěvkem bych jen rád upozornil čtenáře a fanoušky jurisprudence na zajímavou debatu, místy až přestřelku, která se odehrála v průběhu uplynulých dvou týdnů na vícero právnických blozích, a to o postavě Hanse Kelsena a jeho relativním přehlížení v americké právní filosofii.
Vše začalo příspěvkem M.S. Greena na Prawsfblawgu s názvem Why No Kelsen?, kterým si daný autor položil otázku, proč američtí právní filosofové nemluví o Kelsenovi? Současně se na ni pokusil i určitým způsobem odpovědět.
Odezva na sebe nenechala dlouho čekat a oblíbenec Honzy Komárka Brian Leiter nesouhlasně reagoval na svém blogu o právní filosofii.
Jejich vzájemná debata se ještě otočila do druhého kola, a to příspěvkem M.S. Greena An alternative theory of Kelsen's neglect - Americans lazy, provincial a Leiterovou odpovědí Michael Green and Hans Kelsen Redux. Do blogerské debaty se též připojil Lawrence Solum na jeho Legal Theory blogu. Poslední slovo (a teď myslím časově, nikoliv nutně z hlediska argumentační převahy; to nechť ostatně posoudí každý sám) měl M.S. Green s postem Kelsen one last time.
Do debaty se samozřejmě zapojilo i poměrně značné množství komentátorů a proto doporučuji pročíst si i komentáře. Já jsem si z té debaty odnesl spoustu zajímavých věcí. Jinak mne napadlo zkusit také nadhodit otázku a jak je to s Kelsenem u nás? (Odhlédněme teď od toho, že u nás nelze zatím asi smysluplně hovořit o rozvinuté komunitě právních filosofů, u které by se dalo nějaké systematické opomíjení určitého filosofa sledovat.) Myslíte se, že se mu věnuje (měl by věnovat) v akademické diskusi / výuce větší prostor? Zasloužily by si jeho knížky reedici?
Ne že bych to nějak do hloubky zkoumal, ale nějakou podrobnější diskusi si vybavuji jen od Jirky Přibáně v jeho Suverenitě, právu a legitimitě (Karolinum, Pha 1997, kap. 2/III.) - možná až příliš kritická. Pochopitelně se pak s Kelsenem pracuje částečně i v Hollanderovo Filosofii práva (Aleš Čenek, 2006). ... ale jinak mne nic nenapadá.
PS: Pro zájemce o Kelsena bych ještě rád poukázal na postupovou práci Maris Kopcke Tinturé, která na své stránce zde nabízí kávovar tomu, kdo bude prvním užitečným externím kritikem či komentátorem příslušné pasáže její práce zabývající se platností právních norem právě v pojetí Kelsena.
Vše začalo příspěvkem M.S. Greena na Prawsfblawgu s názvem Why No Kelsen?, kterým si daný autor položil otázku, proč američtí právní filosofové nemluví o Kelsenovi? Současně se na ni pokusil i určitým způsobem odpovědět.
Odezva na sebe nenechala dlouho čekat a oblíbenec Honzy Komárka Brian Leiter nesouhlasně reagoval na svém blogu o právní filosofii.
Jejich vzájemná debata se ještě otočila do druhého kola, a to příspěvkem M.S. Greena An alternative theory of Kelsen's neglect - Americans lazy, provincial a Leiterovou odpovědí Michael Green and Hans Kelsen Redux. Do blogerské debaty se též připojil Lawrence Solum na jeho Legal Theory blogu. Poslední slovo (a teď myslím časově, nikoliv nutně z hlediska argumentační převahy; to nechť ostatně posoudí každý sám) měl M.S. Green s postem Kelsen one last time.
Do debaty se samozřejmě zapojilo i poměrně značné množství komentátorů a proto doporučuji pročíst si i komentáře. Já jsem si z té debaty odnesl spoustu zajímavých věcí. Jinak mne napadlo zkusit také nadhodit otázku a jak je to s Kelsenem u nás? (Odhlédněme teď od toho, že u nás nelze zatím asi smysluplně hovořit o rozvinuté komunitě právních filosofů, u které by se dalo nějaké systematické opomíjení určitého filosofa sledovat.) Myslíte se, že se mu věnuje (měl by věnovat) v akademické diskusi / výuce větší prostor? Zasloužily by si jeho knížky reedici?
Ne že bych to nějak do hloubky zkoumal, ale nějakou podrobnější diskusi si vybavuji jen od Jirky Přibáně v jeho Suverenitě, právu a legitimitě (Karolinum, Pha 1997, kap. 2/III.) - možná až příliš kritická. Pochopitelně se pak s Kelsenem pracuje částečně i v Hollanderovo Filosofii práva (Aleš Čenek, 2006). ... ale jinak mne nic nenapadá.
PS: Pro zájemce o Kelsena bych ještě rád poukázal na postupovou práci Maris Kopcke Tinturé, která na své stránce zde nabízí kávovar tomu, kdo bude prvním užitečným externím kritikem či komentátorem příslušné pasáže její práce zabývající se platností právních norem právě v pojetí Kelsena.
Díky moc. Dovolím si poznamenat - jakkoliv to může znít neskromně - že Kelsenovi se věnuji v podstatné části své disertace Aplikace práva ve složitých případech. Ex post nicméně lituji, že jsem tam nezařadil také Weyra (tehdy jsem ho ještě neměl načteného) a další české normativisty. Také bych dnes některé Kelsenovy věci hodnotil jinak (ale to snad udělám, až budu psát druhou edici té knížky). Nicméně pro kelsenovskou diskusi doporučuji poslední knížku Pavla Barši, kterou cituji níže.
OdpovědětVymazatMyslím si, že Kelsen má být čten. Tady nesouhlasím s Leiterem, a souhlasím s Greenem, že bez Kelsenovy normativistické teorie nelze pochopit jeho aplikovanou teorii, např. ústřední pojmy jeho nauky o ústavním soudnictví (Kelsen např. psal o ústavním soudu jako negativním zákonodárci v úplně jiném smyslu, než se to dnes ustáleně vykládá - a to nelze pochopit bez jeho nauky o dynamickém fungování právního řádu). Je mi jasné, že v dnešní převaze empirického a prakticistního pohledu na právo je to autor, který nemůže být hlavním proudem (dokonale to vysvětluje "neprávník" Pavel Barša ve své poslední knížce Síla a rozum, viz http://www.kosmas.cz/knihy/136414/Sila-a-rozum/).
Co mi vadí na americkém teoretickoprávním diskursu, je jeho totální uzavřenost do sebe sama. Studoval jsem tam dva semináře (právní teorii a ústavní teorii), v obou případech tam nebyl z kontinentálních autorů vůbec nikdo, vyjma právě Kelsena, který je v USA skutečně mandatorní.
PS: V diskusi i v Jirkou Kindlem uváděných postech opakovaně zmiňovaný Stanley Paulson je co se týče normativismu samozřejmě světová špička. V Evropě doporučuji mého oblíbence Csaba Vargu, který napsal skvělé věci do Acta Juridica Hungarica, které ale - obávám se - nejsou absurdně v Praze ani v Brně k dostání.
Zrovna jsem si na PrawsBlawgu přečetl post Michaela S. Greena "Why no deontic logic?".
OdpovědětVymazatGreen (bez argumentace) tvrdí, že američtí filosofové práva by měli věnovat více pozornosti Kelsenově teorii práva ve vztahu k deontické logice. Někdo by ale měl Greena informovat, že ačkoli Kelsen toho o logice norem hodně napsal, jeho příspěvek k rozvoji deontické logiky je prakticky nulový. O. Weinberger jednou v osobním rozhovoru trefně poznamenal: "Kelsen byl v logice nadšený diletant. Vůbec ji nerozuměl, ale hrozně rád o ní psal." Kelsen se zmocnil logiky norem, ale neobtěžkal ji. Američané o nic nepřijdou, když budou jeho obskurní úvahy dál ignorovat.
ad dostupnost Vargovych clanku v Praze: Knihovna PF UK ma pristup do databaze Springeru, takze by ty clanky mely byt normalne dostupne, viz napr. http://www.springerlink.com/content/tna87eew2v0jen8y/
OdpovědětVymazatMartin Froněk
Zajimavy post, ke kteremu mam jednu zcela nedavnou osobni zkusenost. Pred tydnem jsem se vratil z Berkeley, kde v ramci Sawyerova seminare venovaneho soudnictvi a soudcovskemu aktivismu jeden velmi vyznamny americky pravni filosof a expert na ustavni soudnictvi(nebudu ho ze slusnosti jmenovat) s nefalsovanym udivem vsem pritomnym sdelil, ze ustavni soudnictvi mela napriklad stredni Evropa jiz po I.sv. valce! Dale se priznal, ze o tom nemel ani poneti a ze ani jeho kolegove o tom vubec nevedeli. A to prosim Kelsen leta v Berkeley prednasel!!!
OdpovědětVymazatTo jen jako priklad toho, jak sebestredna je americka pravni teorie a jak neduleziti jsou evropsti pravni filosofove pro porozumneni americkemu ustavnimu a pravnimu systemu.
Jinak Kelsenuv normativismus je zastaraly, protoze:
a) pojem pravni normativity odvozuje z donuceni a sankce (Hartova kritika a definice prava pomoci systemu primarnich a sekundarnich pravidel je zde zcela presna);
b)se pokousi o 'depolitizaci pravem', tj. o juridifikaci vsech politickych kategorii.
c) vychazi z nespravneho predpokladu pravni objektivity a soudcovske neutrality, ktera sjednocuje nazorove pluralitni svet politiky.
K procesu 'depolitizace mezinarodniho prava' doporucuji napriklad Kelsenovu studii Peace Through Law z roku 1944.
A navic pry nikdy neumel pred Boalt Hall (budova pravnicke fakulty) poradne zaparkovat a na seminarich mu nikdo nerozumnel a pry to nebylo kvuli akcentu!?!
ad jiří přibáň
OdpovědětVymazatKelsenova práce je sice překonaná, ale poctivá. Ten člověk nekličkoval, ale důsledně sledoval svoji koncepci.
Hart je pro mě naopak filosof, který si s důsledností hlavu nelámal. Např. řekne, že rule of recognition je formováno společenskou praxí officials, ale kde se vzal jejich normativní status, to už neříká. Prostě vyrostli na stromě.
Mozna to s tim 'normativnim statusem' nemusi byt zase az tak klicova otazka, pokud odmitneme diferenci fakticita-normativita, na ktere stavelo v minulosti tolik pravnich teorii vcetne normativismu. Kazda konkretni norma je soucasne socialni fakt, a proto nema smysl oduvodnovat ji apriorne a ukotvovat v jakesi ciste normativite Grundnorm, jak to cinil Kelsen.
OdpovědětVymazatPro Harta je to klasicky zvyk poslusnosti, co dotvari normativni povahu pravnich pravidel. Narozdil od Benthama ho ale chape sociologicky, a nikoli v duchu prirozene utilitarni psychologie.
Mate ale pravdu s tim, ze Hart je svym zpusobem 'tekavy autor', takze najdete jeho rozmanite interpretace, od klasicky sociologickych (Galligan v Law in Modern Society) az po kriticky normativisticke (Raz).
ad jiří přibáň
OdpovědětVymazatNejde o to, abychom diferenci normativita/fakticita odmítli, ale abychom v rámci fakticity právní praxe uspokojivě vysvětlili normativitu právních důvodů. Institucionální role soudce není něco, co by měla slušná teorie práva předpokládat jako výchozí danost. Soudce není soudce jenom proto, že se na něj obrací lidé se žalobami a většinou respektují jeho rozhodnutí.
Má vůbec v teorii práva smysl hledat nějaký výchozí nulový bod? Myslím, že ne. Můžeme pouze explicitně formulovat vztahy, které jsou implicitní právní praxi.
Jestli má být Kelsen čten... toť otázka. Má být čtena teorie, která je zastaralá a v zásadě opuštěná? Čte někdo Ptolemaia?
OdpovědětVymazatPraktici se bez Kelsena obejdou určitě. Běžní teoretici také, takže je to záležitost vlastně jen pro teoretiky neběžné )a lehce úchylné), a zejména historiky práva.
Američani jsou praktičtí lidé, a když to vydrželi bez Kelsena doteď, nevím, proč by ho měli znát po sezóně.
Žádné velké nadšení.