27 září 2007

"Co budou všichni ti právníci vlastně dělat?" aneb úvaha nad jedním aspektem budoucnosti českého práva

„Jste si opravdu jisti, že po dokončení právnické fakulty seženete zaměstnání?“, ptával jsem se studentů na konci 90. letech, v době, kdy jsem začínal učit. Od té doby jsem postupně tyto otázky omezil, protože v rozporu s mým očekáváním žádná krize zaměstnanosti právníků nenastala. Nicméně počet právníků v České republice neustále stoupá, takže je jistě na místě klást si otázku, co to perspektivně udělá jednak s českým právem, jednak s trhem práce v této oblasti.

Zemí s největším počtem právníků na světě jsou samozřejmě Spojené státy americké. Ve školním roce 2005 až 2006 tam bylo uděleno celkem 43 883 titulů Juris Doctor (J.D.), což odpovídá počtu čerstvých absolventů práv na všech veřejně uznaných právnických fakultách v USA. Tento počet neustále stoupá. Když to ovšem srovnáme s českou situací, uvidíme, že tyto rozdíly nejsou nijak dramatické. Jen pražská a brněnská práva ve školním roce 2005/6 vyprodukovala 449, resp. 450 magistrů (kupodivu primát má menší Brno), dohromady tedy 899 nových právníků. K tomu nutno připočíst 305 magistrů z Plzně a 175 z Olomouce, nemluvě o několika desítkách bakalářů z Brna a Plzně (kteří podle platných zákonů nic kloudného v právních profesích dělat nemohou). V České republice tedy ve školním roce 2005/2006 promovalo celkem 1 379 magistrů práva. Přepočteno na 100 000 obyvatel se tato čísla povážlivě blíží Spojeným státům (cca 13.79 v ČR, cca 14.6 v USA)!

Velký příliv nové pracovní síly na trh vyvolává samozřejmě větší problémy s uplatněním. Současně by podle všech zákonů trhu měla reálná odměna průměrného právníka stagnovat nebo dokonce klesat. Je těžké hledat statistiku v České republice, byť z neformálních hovorů s přáteli vím, že odměna koncipienta v typické české advokátní kanceláři zůstává pod průměrnou republikovou mzdou. Navíc perspektiva není ideální ani pro ty koncipienty, kteří složí advokátní zkoušky, neboť fakticky se většinou stávají zaměstnanci svého „bývalého“ zaměstnavatele advokáta, což se sebou nese i ve formálně nezávislém „podnikatelském“ vztahu relativně pevnou pracovní dobu, odměnu nikoliv dramaticky přesahující dřívější mzdu atd. Pokud takovýto advokát nesežene pro kancelář alespoň nějaké lukrativnější klienty, jeho čistá odměna se bude podle mého (možná nesprávného – k případné opravě jsou tu samozřejmě diskutéři) odhadu pohybovat kolem dvojnásobku průměrné mzdy.

Česká právní úprava ostatně nedávno vyšla vstříc realitě a umožnila působení advokáta též v pracovněprávním vztahu. Důvodová zpráva k novele zákona o advokacii č. 79/2006 Sb. potřebu zavedené institutu „zaměstnaného advokáta“ vysvětluje takto: „v praxi dochází ke sdružování advokátů, tj. ke společnému výkonu advokacie několika advokáty tím způsobem, že podnikatelsky a v důsledku toho i ekonomicky zdatný advokát v podstatě zajišťuje podmínky pro výkon advokacie několika dalším advokátům (zařízení kanceláří, vyhledávání klientů, možnost odborného růstu apod.). Tito další advokáti přitom mohou být nepochybně na slovo vzatí právníci schopní poskytnout klientům kvalitní právní pomoc, avšak – což platí i v jiných podnikatelských oborech – nejsou natolik podnikatelsky zdatní, popřípadě je dána u nich jiná překážka (například žena - advokátka po návratu z mateřské dovolené, začínající advokát, který nemá dostatek prostředků na vybavení kanceláře apod.), aby se osamostatnili a vykonávali advokacii samostatně. Faktické vztahy mezi advokáty existující v takovýchto advokátních kancelářích však současná právní úprava obsažená v ustanovení § 14 ZA, upravující sdružení advokátů s odkazem na smlouvu o sdružení podle § 829 a násl. občanského zákoníku , plně nevystihuje. To platí kupříkladu a zejména o dělení příjmů ze společného výkonu advokacie, kdy ustanovení § 835 odst. 1 občanského zákoníku předpokládá určitý, smlouvou nebo zákonem stanovený podíl každého z advokátů na těchto příjmech, ve skutečnosti však jsou advokáti placeni „vedoucím“ advokátem dohodnutou paušální (měsíční či jinou) částkou.“ Bylo by zajímavé vědět, kolik procent advokátů tuto novou zákonnou možnost od loňska využilo.

Netvrdím samozřejmě, že uvedené plně vystihuje reálnou situaci všech absolventů právnické fakulty (závisí samozřejmě na rodinných vazbách a schopnosti vybudovat vlastní klientelu), nicméně nikoliv malá část současných studentů práv s tím musí počítat jako s realitou.

Ve srovnání s ČR mají v USA na vše přesné statistiky, a tedy mají tam i statistiky na zde diskutované téma. Podle článku publikovaného tento týden ve Wall Street Journal přestává být právnické řemeslo v USA továrnou na „tištění peněz“. Na jedné straně v USA neustále stoupá počet studentů práv, neboť neustále stoupá počet právnických fakult, které jsou vytvářeny v rámci univerzit s ohledem na nízké náklady na výuku práva (jediné skutečné náklady spojené s touto výukou jsou platy profesorů a vedení slušné knihovny) – provozovat právnickou fakultu je pro americkou univerzitu za situace, kdy průměrné školné se přehouplo výrazně přes 30 tisíc dolarů, vysoce lukrativní věcí. Na druhé straně se zhruba od 70. let minulého století začínají dramaticky rozevírat nůžky mezi nejbohatší čtvrtinou advokátů, jejichž příjmy se v reálných číslech v letech 1975 až 1995 zvýšily téměř o třetinu, a pětasedmdesáti procenty advokátů, jejichž příjmy po započtení inflace naopak za stejnou dobu zůstaly stejné nebo dokonce poklesly. Zatímco nejlepší absolventi elitních škol (pověstná Ivy League, dále Michigan, Austin, Berkeley a další) se o svou finanční situaci nemusí nijak obávat (což neznamená, že nemohou mít problémy jiné – srov. tento post Jiřího Kindla), zbytek studentů zejména z méně kvalitních škol (vyjma premiantů ročníku) může čelit vážným problémům s uplatněním. Situace se stává kritickou zejména proto, že výše školného na všech fakultách v USA neustále stoupá, aniž by ovšem tomu adekvátně stoupaly příjmy až tří čtvrtin absolventů (někteří z nich se tak dostávají do dluhové pasti, navíc si nejsou schopni z jejich příjmů zaplatit ani kvalitní zdravotní pojištění).

Američané mají při svém rozhodování výhodu alespoň relativní informovanosti, když fakulty pravidelně zveřejňují míru zaměstnanosti jejich absolventů do 6 měsíců po absolutoriu (nic takového samozřejmě v ČR neexistuje), a průměrný plat jejich absolventů. Jde ovšem jen o relativní výhodu, protože na některých fakultách se vrací asi jen čtyřicet procent dotazníků (z českého pohledu přesto neuvěřitelné číslo – v našich podmínkách si umím představit, že by úspěchem bylo deset procent; to ale spíše vypovídá něco o vztahu studentů ke svým fakultám než o nějaké české „zkaženosti“), když se dá čekat, že nejméně úspěšní absolventi budou nejméně často ochotni na dotazník reagovat.

Jaké jsou tedy reálné předpoklady budoucnosti absolventů českých právnických fakult a jaké to bude mít dopady pro právo v České republice?

První předpoklad je, že nelze počítat s tím, že všichni absolventi se musí dát na právnickou dráhu. Mohou z nich být podnikatelé, manažeři, excelentní novináři atd. Fakulta by měla spíše než mechanické biflování sumáře informací naučit své studenty určitému způsobu myšlení a argumentace, využitelných i jinde než v právní praxi. Tomu zůstává současný systém vzdělávání bohužel hodně dlužný. Doufejme, že se také podstatně více právníků dá na politickou dráhu, když v české politice jsou bohužel zatím nedostatečně zastoupenou profesní skupinou.

Za druhé, je nutno akceptovat, že tučná 90. léta, kdy byl enormní nedostatek právníků a kdy bylo relativně jednoduché etablovat i zcela novou advokátní kancelář, jsou již minulostí.

Za třetí, zvyšující se komplexita práva (naštěstí pro právníky) si vynucuje stav, kdy bez právního zastoupení již prakticky není možné uspět v jakémkoliv soudním sporu. Tím se zvyšuje potřeba právníků a schopnost trhu absorbovat nové advokáty (a vzrůstající soutěž mezi právníky současně udrží jejich ceny na přijatelné úrovni).

Za čtvrté, dále se zvýší již dnes velké rozdíly mezi elitními kancelářemi, jejichž služby si bude moci dovolit málokdo, a normálními či podprůměrnými advokáty. Nevylučuji s tím spjaté problémy legitimity systému (viz dnešní příklad Egypta, kde se tisíce chudých právníků často stávají stoupenci tamních extremistů). Ostatně řada revolucionářů již od dob Velké francouzské revoluce byli právníci.

Za páté, zvýší se tlaky na otevření některých doposavad velmi regulovaných právních profesí, v prvé řadě notářství (to se již realizovalo na Slovensku); objeví se nebo objevují se profese nové (v nedávné době to je případ soukromých exekutorů, v brzké době se dá čekat rozkvět mediace, zejména pokud ministerstvo spravedlnosti realizuje své v tomto směru velmi rozumné záměry). Bude jednodušší najít kvalifikované asistenty pro soudce všech soudů, což zrychlí justici a současně bude pro státní rozpočet mnohem vstřícnější než neustálé navyšování počtu soudců.

Za šesté, právníci proto, aby se uživili, budou muset být mnohem kreativnější – objeví se tlaky na zavedení nových právních institutů, ať již cestou legislativní nebo cestou kreativní judikatury (pro to je tu velký prostor - české „právo v akci“ zatím zůstává stále velmi primitivní a chybí v něm řada institutů v normálních zemích zcela běžných – culpa in contrahendo, piercing the corporate veil, hromadné žaloby atd.).

Za sedmé, vysoký počet právníků bude dále zvyšovat počet soudních sporů, což je opět jev v západním světě jasně viditelný již od 60. či 70. let. Se zvyšujícím se počtem soudních sporů pak bude (nikoliv ovšem k radosti soudců samotných!) dále postupovat „juridifikace“ či "judicializace“ společnosti.

V neposlední řadě nutno zdůraznit, že pokud chce někdo na právnickém titulu vydělat slušné peníze, musí jako student tvrdě pracovat, mít skvělé studijní výsledky, učit se jazyky, usilovat o programy typu Sokrates / Erasmus či jiné zahraniční stáže, být aktivní ve studentských spolcích nebo ve veřejném životě fakulty, psát články do právnických časopisů, event. dokonce vést právnický časopis (což se v Česku bohužel stále příliš nenosí, naopak v USA je to vstupenkou do právnické elity). Není pravda, že by nic z toho ty nejlepší zaměstnavatele nezajímalo již dnes (pamatuji se, že ještě jako student jsem někdy v roce 1996 při pohovoru do jedné americké kanceláře ohromoval nejen známkami, ale zdánlivě tak banálním faktem, jako bylo moje členství v akademickém senátu). Co může být pro normálního českého zaměstnavatele znakem šplhounství (čeští advokáti rádi zdůrazňují, že známky na právnické fakultě vypovídají o kvalitě studenta málo – a trochu se obávám, že na tomto může být mnoho pravdy), je pro amerického právníka znakem pracovitosti a zajímavosti, tedy něčím, čím se daný individuální student odliší od bezejmenné masy studentstva. Z mé vlastní zkušenosti učitele na fakultě navíc mohu říci, že studenti takto se angažující nejsou zdaleka nějací vypočítaví kariéristé, ale většinou naopak vysoce inteligentní a příjemní lidé, kvůli kterým stojí za to působit v podmínkách české akademie.

Ať se však již situace vyvine jakkoliv, jedno je jasné. Bude stoupat počet takových právníků, kteří se ocitnou ve stejné situaci jako Scott Bullock, právník z Manhattanu specializující se na náhradu škody za ublížení na zdraví. Ten ve shora citovaném článku říká, že mnozí jeho bývalí spolužáci ze střední školy berou jako elektrikáři či instalatéři více než on - advokát s příjmem 50 tisíc dolarů ročně (což v USA na vysokoškolsky vzdělanou osobu není opravdu velká částka), navíc zatížený dluhem za studiem bezmála 120 tisíc dolarů.

19 komentářů:

  1. Ja mozem za seba povedat, ze pri podavani prihlasky na VS (MU), resp. na zaciatku studia ma ani nenapadlo, ze by som mohol mat ako vystudovany pravnik nejake profesne problemy zmienovaneho typu.

    Az casom som zistil, ze skutocnost vobec nie je taka ruzova, ako som si predstavoval :) V poslednom case obcas uvazujem o tom, ze by bola lepsia kariera napr. v IT, kde je nedostatok kvalifikovanej pracovnej sily stale znacny.

    Ale kedze uz je neskoro, tak v kutiku duse dufam, ze sa nakoniec uspokojivo zamestnam :) Co mi ine ostava...

    Takze moja odpoved na Vasu otazku by bola - isty si nie som vobec.

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní28/9/07 05:24

    Na otázku "Co budou všichni ti právníci vlastně dělat?" je banální odpověď: "Všichni právníci budou dělat právo." Ovšem bude klesat podíl absolventů právnických fakult, kteří budou pracovat jako právníci. Doufám, že velká část absolventů skončí jako úředníci ve veřejné správě.

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Zářez do živého.

    Culpa in contrahendo už soudy vyrobily a piercing of corporate veil by mohly vyrobit na základě všemocného § 415 OZ.

    Na bonnském pracovním úřadu prý mají zvláštní okénko jen pro absolventy právnické fakulty. Prý to nebyl vtip.

    Tohle je nadsázka, ale mohlo by na tom něco být:

    Právníci jsou užiteční do míry, kdy zajišťují hladký chod společnosti, podnikání, transakcí. Když se přemnoží, škodí. Čtením paragrafů bohatství nevzniká.

    Ze studia práva se blbne. Člověk přestává přemýšlet o tom, jak věci opravdu fungují (pouhý technik, pche).

    Právník funguje na pojišťovacím principu -- nemusí moc zazářit, nesmí nic zvorat. Obchodník může 4x zvorat, když popáté hodně zazáří.

    Právo je ze své podstaty nekreativní obor -- a je to tak správně.

    OdpovědětVymazat
  5. No, zdá se, že se zatím všichni uživíme. Souhlasím s Tomášem Sobkem: čím víc právníků bude směřovat do veřejné správy, tím lépe. Otázkou je, zda je taková práce bude lákat, zejména z pohledu finančního. To mi připomíná, že odlehčení státního rozpočtu nahrazováním soudců asistenty každému potenciálnímu asákovi řekne, že tudy cesta k bohatství nevede. Tento post počítá ve větší míře s advokátní kariérou, zajímavé by bylo srovnání, zda advokacie opravdu pohltí většinu absolventů; já si to nemyslím. A už vůbec si nemyslím, že právníci elitních (=drahých) kanceláří jsou lepší, než "normální" advokáti. Moje zkušenosti s velkými kancelářemi jsou obojaké, hvězdy i bláto. Naopak zcela souhlasím s poznámkou v závorce - totiž že učební výsledky českého absolventa naprosto neodráží jeho právnické schopnosti (a dle mého ani jeho členství v AS nebo Else). A poslední rýpnutí, za které si jistě vysloužím nemalou kritiku ostatních debatérů - odkaz na Tomáše Němečka coby excelentního novináře mi opravdu nesedí...

    OdpovědětVymazat
  6. ad Matuš: Myslím, že je nás takových mnohem více. Ostatně jak bylo nastíněno autorem článku...Nezůstává než se snažit "být aktivní" a doufat ve štěstěnu, protože dnes už to bohužel o ničem jiném není. Dá se jen ovlivnit šance, že se s ní člověk potká.
    Pokud se k nám "neotočí", tak se holt půjde do politiky.....Ostatně jeden právník v ČR si tam už zřejmě vydělal na jednu pěknou vilku:)

    Jinak ze svého skromného úhlu pohledu pouhého studenta práva si taktéž myslím, že ani známky, ani aktivita ve studentských organizacích k uplatnění výrazně nepomohou. Studentské organizace jsou "de facto" kolonkou za velice levnou částku, výjimkou je AS, kde se však taktéž dostává na základě mnoha různých faktorů, přičemž schopnosti adepta jsou někdy až druhořadé. A známky? O jejich relevantnosti už dnes asi vůbec nikdo nepochybuje. Co je tedy klíčové? Zřejmě doporučení či "štěstí na pohovoru". Osobně mě tyto dva faktory ale přímo děsí.....

    OdpovědětVymazat
  7. Anonymní28/9/07 18:03

    Zdenkův pesimismus v tomto ohledu nesdílím. Jsem spíše názoru, že Česko je stále velmi "podprávníkováno" než "přeprávníkováno". Určitě na leblog jednou dám podrobnější úvahu, teď jen v bodech:
    1) Nejvíc práce pro právníky generuje obchod. Rostoucí GDP uživí více právníků než klesající GDP, bez ohledu na počet lidí v zemi. Počet absoloventů na počet lidí je tedy zavádějící ukazatel
    2) Horší než hodně právníků je málo právníků, protože jejich kvalita je velmi nízká - to je myslím i případ ČR.
    3)Vůbec nelituji právníky, kterí maji malo práce. Naopak do právního průmyslu se konečně dostává více konkurence a souhlasím se Zdenkovym hodnocenim dusledků. Chápu to jako ozdravný proces a nikoli jako neco alarmujiciho.
    4)Ze zkusenosti z velmi specifickeho segmentu pravniho prumyslu zamerujiic se na transakcni pravo dve poznamky:
    a)v nekterych oborech (bankovnictvi,financi trhy, akvizice)je stale desivy nedostatek kvalitnich pravniku zejmena na urovni middle level a senior associate a mnohe firmy se predhaneji v preplaceni,a
    b)kvalitni pravni firmy at domaci nebo zahranicni ve svych segmentech zazivaji nejlepsi roky vubec - trh konecne zacina rozlisovat a zacina platit premii za kvalitu.

    OdpovědětVymazat
  8. Anonymní28/9/07 18:17

    Jeste jedna OTP poznamka. Nelze si nevsimnout frekventovaneho pochvalovani T. Nemecka. Myslim,ze patri k lepsimu ceskemu prumeru, ale rozhodne nelze pouzit termin "excelentni". Zejmena to kontrastuje s charakteristikou Romana, ktery je "jen" manazer zatimco TN je "excelentni" :o). Pro excelentni sloupkare ekonomy a pravniky je stale potreba chodit do FTimes. Rada Nemeckovych komentaru obsahuje vecne chyby nebo nepodlozene hodnotove soudy (kterymi ale trpi cela ceska odbornejsi zurnalistika). Ale abych nebyl jen kriticky tak jeho rozhovor s I. Moznym patri mezi to nejlepsi v tomto zanru.

    OdpovědětVymazat
  9. Samo o sobě je skvělé, když v právní profesi budou skvělí lidé. Je ale otázka, zda nebudou chybět jinde.

    Dtto pro masy absolventů, i díky kterým roste tlak na kvalitu.

    Problém optimální alokace talentů v ekonomice je tak složitý, že o něm můžeme nanejvýše vést sofistikované řeči.

    Souhlasím, že excelence novináře nespočívá v tom, že říká názory (normativní soudy), které konvenují čtenáři. Ale Němeček nedělá jen to (a ono do krátkého příspěvku zas tolik analýzy narvat nejde). Ostatní noviny moc nesleduju, ale mám pocit, že Němeček je první, kdo v ČR umí o právu psát pořádně. I kdyby jednooký, pořád králem.

    OdpovědětVymazat
  10. Anonymní29/9/07 13:55

    Tvrzení, že v Česku neexistují statistiky zkoumající uplatnění absolventů PF na trhu práce, není zcela přesné. Například Masarykova universita každoročně publikuje alespoň základní informace na stránce http://www.rect.muni.cz/pcentrum/statistiky.php. Mimochodem, návratnost dotazníků se při těchto výzkumech pohybuje okolo 50%.

    OdpovědětVymazat
  11. Podnětný (a dle mého názoru také pravdivý) článek. Co v článku nezaznělo - i široká veřejnost by si měla uvědomit, že to, že když vystudujete práva, neznamená to, že následně budete "sedět v koženém křesle, drbat se na zádech a brát veliké pr... peníze" - z čehož jsme povětšinou obviňováni. Řada mých spolužáků v současnosti nastupuje za platy ve srovnání s jinými obory zcela průměrné, přitom právní řemeslo zpravidla představuje poměrně vyšší pracovní vytížení (těžko totiž vysvětlíte, že se nestihla lhůta, protože příslušný koncipient měl padla).
    V opačném pohledu - zvyšující se konkurence vytváří tlak na kvalitu. Což je pro praxi jedině dobře (a studující by si měli uvědomit, že nestačí jen odchodit si povinné přednášky, aby po škole měli zajímavou práci).

    Jenda Petrov ale zmínil jiné téma, které považuji za zajímavé. Když jsem se nad tím onehdá zamýšlel, došel jsem k názoru, že piercing the corporate veil je otázkou čistě "soudcovské tvorby práva", resp. úrovně právní kultury (existuje-li soudce, který je schopen vyabstrahovat smysl normy (říkejme tomu teleologický výklad) a přitom má odvahu v tomto smyslu i rozhodnout). Z druhé strany stojí očekávání (jestli legitimní) omezení ručení, za jehož účelem byla příslušná (dceřinná) společnost zakládána. Myslím, že toto téma by rozhodně vydalo na zajímavý článek - chtěl-li by se toho kolega Petrov ujmout ... :o)

    OdpovědětVymazat
  12. Souhlasím s tím, že Tomáš Němeček není excelentní novinář. Je to ale dobrý novinář, protože na rozdíl od většiny jeho "kollegů" (s čestnou výjimkou Petra Uhla) mne jeho články neurážejí svou nekompetentností.

    OdpovědětVymazat
  13. Anonymní29/9/07 21:06

    souhlasím s petrem kuhnem. možná se zdá, že někdy v budoucnu bude přeprávníkováno, ale zrovna teď potřebujeme v kanceláři deset nových lidí. B&F, M&A, litigace, soutěž, veřejný sektor... polovina z těch postů je pro juniorní právníky...

    a samozřejmě platí, že na známky se až tak nehledí, důležité jsou i aktivity mimo školu, ty jsou dokladem toho, že ten člověk není jenom v reálu nepoužitelný šprt...

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj Pavle, děkuju za návrh, ale moc se mi do toho tématu nechce. Psal o něm už Zdeněk Kühn. Co lze vymyslet nového? Američané propichují ostošest, zato Němci jen tak trochu?

    OdpovědětVymazat
  15. To Tomas Hulle: stesticko na pohovoru je samozrejme dulezity faktor. Jen bych ho prilis nemytizoval, resp. myslim si, ze kvalitni studium na pravnicke fakulte v CR neni jenom o studentskych spolcich a AS, ale i ceske prostredi nabizi radu prilezitosti, jak se na budouci "pohovory" maximalnim zpusobem pripravit.Prece i ceske pravnicke fakulty jsou schopny postavit famozni jessupacke nebo EU moot court skupiny (Honza Komarek by jiste mohl vypravet), v Praze je moznost absolvovat Cambridge diploma, kazdy rok vyjizdeji desitky ceskych studentu prava na interesantni summer schools a pravni internships po celem svete, kdyz se nebojis prace, muzes behem studia paralegalovat, muzes zkusit publikovat, muzes byt pomved, etc. Toto jsou dle meho nazoru ukazatele, ze kterych by mel moudry zamestnavatel cerpat pri vybirani noveho clena teamu. Snad se tak skutecne i deje...

    OdpovědětVymazat
  16. Anonymní3/10/07 23:34

    Zdeňku, taky si nemyslím, že by bylo přeprávníkováno, a verze tvého pří-jmenovce Petra je mi bližší.
    Narozdíl od něj bych přidal ještě další oblasti zcela poddimenzované: domácí právník, resp. právník správce majetku; "každodenní", "drobné" smluvní právo je též zcela podceněno (kdo kdy četl např. smlouvu o dílo "dodanou" menší stavební firmou, či jakoukoli smlouvu realitky dělající obchody od 5 miliónů, tak ví o čem mluvím). Zcela podceněná je taky agenda zastupování nepřítomných (duchem či fyzicky), neb nebyla nalezena cesta k financování opatrovnictví, a např. v procesním právu opatrovník místo aby hájil zájmy opatrovaného třeba i proti vůli ustanovujícího soudu, slouží jako "bezpečný přístav doručení", jak trefně napsal jeden stěžovatel. O tom, že není nijak pamatováno na právní pomoc pro (momentálně či dlouhodoběji) málo majetné ani nemluvě. (Na malém městě je tuším hodnota sporu, do kterého advokát "jde" 30 tisíc a výše). Jak by se to mělo financovat nevím, ale práce pro právníky tu je mnoho a mnoho. A tyto ústavní deficity snad budou odstraněny. Taťka stát o sobě vytrubuje, že je chudý, a tak zcela běžně rozpočtové "pokyny" MSpr ovlivňují judikaturu soudů ve věcech náhrad zastoupení... avšak advokáti jsou důležitými aktéry vlády práva....

    Hynek Baňouch
    PS: finacování nefunguje určitěi díky zcela nekoncepční "soudní politice" rozdělování přísudků, (jedním z vynálezů je remíza - 50 tis na základu žslobci, 50 tis na nákladech protistraně). Právník tak nemůže racionálně rozhodovat - i když odhadne šanci na vítězství, trefit náklady sporu je velmi těžké. Přitom tato úvaha (kolik času a peněz to bude stát) je jedním ze základních kritérií "zda do toho jít. Ale to už jsem off off topic...

    OdpovědětVymazat
  17. to Jenda: Že se do toho nechce, to celkem chápu :o). Ale podle mne to téma určitě není vyčerpané (ten článek jsem četl ...). Myslím, že by bylo možné se reálně zamyslet, zda je možné, popř. za jakých okolností, na jakém základě, ..., propichovat (nebo se dočkat propíchnutí) i v České republice. Já se domnívám, že český soudce by to zřejmě udělat mohl, ale nejsem si jistý, jestli takového soudce v Čechách máme. Podle mne je to na super autorský příspěvek ...

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji za komenty. Mám jen několik poznámek na závěr. Svým postem jsem nechtěl říci, že už tady je přeprávníkováno (to jistě ne, zatím se fronty právníků na úřadech práce netvoří), ale prostě jen to, že je tu mimořádně velká dynamika nárůstu počtu právníků, která téměř dosahuje dynamiky nárůstu počtu právníků v USA. Nicméně je pravda, že startovní bod byl na počátku 90. let nastaven mimořádně nízko, a nemám údaje o celkovém počtu právníků v ČR.

    Pokud připustíme, že ta dynamika je vskutku velká, do budoucna tady opravdu "přeprávníkovanost" hrozí. Jak hezky napsal Jan Petrov, "Právníci jsou užiteční do míry, kdy zajišťují hladký chod společnosti, podnikání, transakcí. Když se přemnoží, škodí." Vím třeba i od mého španělského kamaráda, že v Madridu se dnes platí podstatně více kvalifikovanému instalatérovi než nastupujícímu právníkovi. Když jsem se díval včera do průměrných mezd v dělnických profesích, které otiskly HN, platí to již i o ČR.

    Jinými slovy, racionální volbou pro někoho, kdo má stejné předpoklady pro technické obory jako pro obory humanitní, je jít na obory technické nebo na IT. Užitek v podobě mzdy z toho bude větší než užitek u průměrného absolventa právnické fakulty (to samozřejmě neplatí o nejlepších právnících, kteří si existenční starosti dělat vůbec nemusí, a dokonce bych se ani nebál říci, že by byl zase tak velký problém je v mase studentstva identifikovat).

    OdpovědětVymazat
  19. Za sebe muzu rict, ze clanek Zdenka Kuhna je az moc pesimistický. S postupující integrací Evropy a přijetím ústavy EU (stejně se přijme:-) )si myslím, že poptávka po kvalitních právnících poroste. Tudíž je na místě klást si otázku, jak mohou právnické fakulty připravit svoje uchazeče pro budoucí praxi v oboru evropského práva. Prava zatím jen studuji a nepopírám, ze starosti s tím, jestli se uzivím, mě přepadávají stále častěji. Proto bych apeloval na české univerzity, aby dbaly na výuku platného evropského práva.

    OdpovědětVymazat