Právničtí pedagogové: NEšetřete lesy!

Ve svém postu vyzval Vojtěch Šimíček právníky, aby šetřili lesy. Při nedávném listování učebnicí finančního práva, vydané kolektivem autorů Právnické fakulty UK, mě napadlo, že taková výzva je v přímém rozporu se s moderními požadavky výuky práva v České republice. Posuďte sami.

Učebnice to je dosti objemná, od vydání, ze kterého jsem se připravoval na státní zkoušku, notně zesílela. To také znamená, že se na současné studenty právnických fakult kladou daleko větší nároky než před nějakými pěti šesti lety. Zejména na jejich paměť.

Ale tak je to přeci v nejlepším pořádku. Paměťová kapacita současných počítačů je také mnohem větší, než byla před lety. Pedagogové, kteří učebnici psali, tak pouze drží krok se všeobecným trendem a udržují právo v kontaktu se sociální realitou. Po tom přeci všichni volají. Zajisté tak své studenty připraví mnohem lépe na praktický život okolo nich.

Neustálé tloustnutí učebnic má ještě jeden důvod: autoři jsou v českých nakladatelstvích placení mj. také podle rozsahu práce, kterou na knize odvedou. Kdo by potom chtěl vyškrtávat pasáže, které popisují již dávno neplatnou právní úpravu, že? Zároveň se tak řeší otázka nízkých platů ve vysokém školství. Autoři – vysokoškolští pedagogové jsou v nakladatelských domech vítání, neboť odbyt pro svá díla – a zároveň příjem z něj - mají zajištěn.

Tak se třeba na s. 25 s překvapením dočteme, že „[v]zhledem ke koncepci dualismu uplatňované u nás (ale i ve většině dalších států světa) při konstrukci vztahu mezi právem vnitrostátním a právem mezinárodním, je zapotřebí u každé normy práva mezinárodního provést její recepci, tedy převzetí do práva vnitrostátního“.

„A co Euronovela naší Ústavy, přijatá blahé paměti v roce 2001“, chce se křičet čtenáři (a možná i vnímavému studentovi, který již za sebou má státnici z ústavního práva). Ano, autoři ji samozřejmě vzali v potaz a na další straně (poté, co věnovali několik odstavců popisu právního stavu, který v České republice panoval před několika lety), upozorňují, že byl tento přístup radikálně změněn právě zmíněnou Euronovelou. Studenti se tak učí také interdisciplinaritě, po které tak volají akademici po celém světě: vedle finančního práva dostanou jako bonus lekci z právní historie. Že se nejedná o výlet do právní historie ojedinělý dokazují i popisy neplatné právní úpravy např. na s. 312, 337 a dalších, které jsem jistě přehlédl).

Svoje skryté kouzlo má také funkce copy & paste. Díky ní se dají provádět pravé divy a do učebnice kopírovat celé pasáže z textu platné právní úpravy. Že by učebnice měla být učebnicí a namísto reprodukce textu studentovi vysvětlovat, jaký smysl daná právní úprava má, upozorňovat na její nejdůležitější principy a případná úskalí? Ale jděte! Vždyť z čeho je právník živ, než právě ze studia textů zákonů. Podle hesla „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ si představuji, že nástup do praxe je absolventům našich fakult, kteří vystudovali za pomoci takových učebnic, vlastně úlevou. Teprve v praxi jim snad někdo vysvětlí, jak právo doopravdy funguje, namísto toho, aby jen mechanicky reprodukoval to, co řekl moudrý zákonodárce.

Na s. 649 tak třeba autoři vysvětlují pojem depozitáře takto: „termín depozitář označuje banku nebo zahraniční banku s pobočkou v tuzemsku, které mají v bankovní licenci povolenou činnost depozitáře“. Na s. 639 zase autoři vypočítávají všechny náležitosti Statutu penzijního fondu. Přemýšlím o tom, zda si zasloužím právnický diplom – nějak si nevzpomínám, že bych si někdy něco takového soukal do hlavy.

Studenty rovněž taková učebnice vede k empatii s nebohými adresáty právních norem (tím bych chtěl reagovat na názor, který zazněl v diskusi k jinému příspěvku: učebnice práva budiž důkazem že právnické fakulty učí pokoře a nikoliv nadutosti:-) Majíce v paměti zmatek, který je ovládl při opakovaném čtení nesrozumitelné právní úpravy a jejího stejně nepochopitelného vysvětlení podaného elitními pedagogy, vžijí se studenti do kůže právních laiků mnohem lépe než absolventi škol, kde se učí porozumění a dovednostem, nikoliv pouze reprodukci.

V obtížných případech však pedagogové neváhají věnovat určitému problému i pár slov navíc (však se alespoň nafoukne rozsah textu!). Tak se na s. 299 například dozvíme, že „[při zvyšování daňové ztráty se postupuje obdobně jako při zvyšování daňové povinnosti. Při zvyšování daňové povinnosti se postupuje obdobně jako při snižování daňové povinnosti“. Je to jasné?!?

Pokračovat bych mohl i dále, jde mi však o něco jiného. V jednom ze svých dřívějších příspěvků jsem napsal že

[jsem s profesorem Ceplem zajedno], že nutit studenty číst učebnice, které se u nás publikují, je zločinem na jejich vzdělání a mozcích (on to možná dokonce takto radikálně neřekl, já si to ale myslím; a lituji pěti let, které jsem čtením těch knih na právnické fakultě ztratil). Dnes je daleko důležitější vybrat správně to, co studenti mají číst.

Učebnice finančního práva je živoucím důkazem toho, čeho se současné právnické vzdělávání dopouští na svých studentech. Opatření by přitom bylo tak jednoduché. Namísto učebnic, vydávaných právnickými nakladatelstvími a prodávanými za nemalé finanční částky, se vrátit ke skriptům, případně i kompilátům vybraných textů. Proč psát kapitolu do učebnice o závazkovém právu, když se stejnému problému věnuje fundovaně jiný odborník v kratším článku? Proč nutit studenty utrácet za bezcenné knihy, když lze mnohem lepšího pedagogického výsledku dosáhnout s mnohem menšími náklady? Tzv. "readers" zná mnoho studentů, kteří vyjeli za hranice České republiky.

Obávám se však, že současný stav právnického vzdělávání v Česku klade mnohem obtížněji zodpověditelné otázky….