Vleče se to, to draftování… (Blanka Čechová)

Blanka Čechová, blogerka na "Omalovánkách do Štrasburku", byla jednou z oslovených dam, které měly zajistit genderovou vyváženost našeho blogu. Přestože nakonec odmítla, uvolila se alespoň občas a náhodně přispět na Jiné právo. Nuže tedy její lingvistický příspěvek:

„Je to fakt super dýl,“ povídá můj někdejší spolužák, t.č. advokátní koncipient jedné velké pražské kanceláře. „Dýl za víc než tři mega, vle. Nabrýfuju Dejvida, aby se to zkompletovalo a zfinalizovalo do klouzingu. Hlavně, aby to zas celý nezkánclovali jako posledně.“

Pokračování příspěvku: Před pár lety by mě podobné obraty děsily, dneska už jsem zvyklá: čeští advokáti, a to zdaleka ne jen ti mladí, zhusta hovoří nářečím, kterým ve vzácném sepětí przní češtinu i angličtinu zároveň. Pro jazykovědce musí být tento newspeak [ňůspýk] opravdickou pastvou. Nejenže zaznamenává nebývalý boom [bůům], ale nemá zatím žádná jasně definovaná pravidla pravopisu, mluvnice či výslovnosti. Tak například: nikde není dáno, které anglicismy se přepisují tak, jak je pouhým uchem slyšíme, tj. foneticky, a které se ze slušnosti ponechávají v původním znění. Poznali byste, třeba, co je to selaut? Já taky ne. Souhlasím, že člověk, který se opováží takto pracovat s pojmem sell-out, není mozkem tvůrčím, ale spíše představitelem (autorského) hovadismu. Na druhé straně, vybavíme-li si např. oblíbené slovo meeting, jeho fonetický přepis - mítink – nás zřejmě zas až tak neurazí, přestože máme pro vyjádření téhož celou řadu hezkých českých slov. Spousta anglicismů se, ovšem, ujala a ustálila především proto, že vhodný český výraz nebyl, resp. nikdo si nedal práci s tím, aby jej hledal. Vezměme takový brainstorming. Napadá vás něco? A nebo čím dál populárnější face-time. Předstírání práce není plnohodnotným ekvivalentem, protože původní pojem face-time zároveň obsahuje vysvětlení, proč k dotyčnému předstírání dochází a dále (podle některých zkušených face-timistů) i jakousi sociální kritiku a parodii poměrů ve velkých advokátních kancelářích, kde se běžně pracuje do pozdních nočních hodin (k tomu viz zdejší příspěvek Jiřího Kindla z 24. února). Kdyby náš Ústav pro jazyk český oplýval odhodláním, důsledností a místy až extremismem Academie francaise, možná bychom se dočkali řady českých novotvarů a rozsáhlé kampaně za jejich používání. Ale i takové úsilí by se zřejmě minulo účinkem, protože málokterý Čech má rád češtinu způsobem, jakým většina Francouzů adoruje francouzštinu. (Ačkoli i ve Francii se poměry mění – hojně propagovaný francouzský ekvivalent e-mailu, tj. novotvar courriel se (obzvlášť) v řadách francouzské mládeže téměř neujal. A loni mě francouzská kolegyně na ESLP zcela odzbrojila sdělením, že ve středu odpoledne nemůže, protože je „un peu overbooké“.)

Přemýšlím nad tím, která další profesní či sociální skupina se vyznačuje podobně osobitým jazykem jako nová generace v české advokacii, která má ve většině případů těsně před closingem, brýfuje na mítink, popřípadě se věnuje draftingu či brainstormingu, fúzuje či se potýká s due diligence. Zatím mě napadají jen čtenářky časopisu Elle, které jsou trendy, cool a in, věnují se shoppingu, stylingu nebo liftingu a jsou expertkami v oblasti make-upu a wellness.

Vzhledem k tomu, že se v posledních měsících pohybuji lehce mimo právnickou sféru, je možné, že mi některé obzvlášť vypečené aktuální výrazy unikly. Pokud nějaké znáte, sem s nimi! Třeba by, konec konců, mohl vzniknout on-line Slovník jazyka advokátního českého.