Prostřednictvím e-prava jsem nedávno narazil na záznam tiskové konference Soudcovské unie ČR, jehož hlavním tématem byla otázka zvýšeného používání nástrojů trestního práva v českém právním a společenském prostředí.
Videozáznam dané tiskové konference lze shlédnout zde.
Myslím, že ty úvahy jdou opravdu správným směrem. I mým dojmem je, že nástroje trestního právo by měly fungovat jako to, čím jsou, tedy ultima ratio. Místo toho se však z novin poměrně často dozvídáme o tom, jak v případě takřka jakéhokoli sporu jedna strana hrozí druhé trestním oznámením, ta to naoplátku vrací hrozbou trestního oznámení pro křivé obvinění a ještě něco návdavkam. Přitom po formální stránce jsou skutkové podstaty trestných činů dosti široké a takřka jakékoli protiprávní jednání se po nějaký ten trestný čin dá schovat, což pochopitelně "použitelnosti" trestních norem nahrává. Materiální znak trestného činu je přitom tak obecnou (a pro média nepolapitelnou kategorií), že je většinou prostě ignorován. Stranou ponechávám někdy účelové využívání nástrojů trestního práva a vyšetřovacích pravomocí orgánů činných v trestním řízení k "opatřování" důkazního materiálu pro obchodně či civilněprávní kauzy (i s tímto nešvarem se lze více či méně často setkat).
Možná je k tomu vede několik jednoduchých úvah:
OdpovědětVymazat1) nic je to nestojí, trestní oznámení je zadarmo :) neplatí se ani poplatek a pokud se v něm netrvdí vyložené lži, ale jen se pravda mírně procedí přes filtr, nehrozí ani trestní stíhání za křivé obvinění
2) nemusejí se o průběh řízení nijak starat, odborný aparát platíme ze svých daní všichni
3) když kauza nedopadne, protože ji policajt odloží, dá se to - ve stylu djiu dji tsu - využít pro další mediální výkrut: policie pracuje na politickou objednávku
Něco z judikatury jednoho igno/ado rovaného soudu :-)
OdpovědětVymazat"Ústavní soud neshledal důvody odchýlit se od svého ustáleného názoru na povahu trestního oznámení a rozhodnutí o něm. Konstatuje pouze, že nahrazování obvyklých občanskoprávních postupů kriminalizací kdekoho a kdečeho se stalo jakousi módou či (lépe řečeno) úchylkou v právním vědomí panujícím v České republice. "
"Je zcela nepřípustná praxe, kdy se standardní civilní vztahy na úkor jednoho z jejich účastníků řeší prostředky trestního práva. Tímto způsobem totiž dochází k znerovnoprávnění osob v jejich vzájemných vztazích a k neúctě orgánů veřejné moci k rovnosti občanů, tedy k porušení článku 1 Listiny základních práv a svobod a článku 1 Ústavy České republiky."
" žádný soud nemůže přehlížet zjevnou skutečnost, že nástroje, pomocí nichž se realizuje trestněprávní ochrana, omezují základní práva či svobody a jen důsledné respektování principu ultima ratio (chápaného z ústavního hlediska) zaručuje, že takové omezení bude možno ještě považovat za proporcionální s účelem sledovaným trestním řízením (ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 4 o dst. 4 Listiny)"