Název letní školy "Total Law" lze také přeložit jako "Úplné právo" a v tomto smyslu také vyučující na této letní škole k právu přistupují. Blíží se uzávěrka přihlášek na kurs (jeho úplný název je Total Law™ Central European University Diploma in Advanced European Union Legal Practice "The European Union and the WTO: Disciplining Regional and Global Markets"), a tak jsem si řekl, že doplním zajímavý post Michala, který se přece jenom zbýval více tím, že si na zvláštní název kursu registrovali jeho tvůrci obchodní známku. (Upozorňuji také na komentář k Michalovu postu od kolegy z blogu „StayTheHand“ L. Moravčíka, který se kursu Total Law zúčastnil.) Vedle toho je myslím dobré upozornit na další letní školu, kterou jsem měl to štěstí absolvovat: Akademii evropského práva, pořádanou Evropským univerzitním institutem ve Florencii. Nejprve tedy:
Kterou ze škol si vybrat?
Výběr je skutečně třeba, neboť vedle časového hlediska (Total Law běží od 2. do 21. července, kompletní florentská Akademie pak od 18. června do 13. července) zde hrají role také finance. Z tohoto pohledu dosahuje školné kursu Total Law pro studenty možná astronomických výšin: 650 EUR. Ještě loni to ale bylo mnohem více: 1600 EUR, přičemž však téměř každý účastník obdržel alespoň částečné stipendium a většina z nich nakonec platila pouze 400 EUR. Je tedy možné, že spolu se snížením ceny bude i méně stipendií a nelze na ně tedy tolik spoléhat.
Akademie ve Florencii stojí buď 490 EUR - pokud se účastník rozhodne absolvovat obě sekce, tedy jak sekci lidských práv, tak sekci práva EU, nebo 330 EUR za každou sekci zvlášť. V roce 2004, kdy jsem Akademii absolvoval, jen minimum účastníků navštěvovalo sekce obě, natož aby pak dělali zkoušku na konci obou z nich. Ke zkoušce se ještě dostaneme.
Zůstaneme-li ale u financí, z pohledu nákladů na pobyt může jen zdánlivě vyjít Total Law lépe: pořádá ho Středoevropská univerzita v Budapešti (Central European University, CEU), Budapešť by tedy na první pohled mohla být levnější než turistická metropole. CEU nabízí ubytování na své koleji. Tam stojí pobyt na dvoulůžkovém pokoji se snídaní 357 EUR (jednolůžák 588). Čeští studenti odkojení našimi kolejemi si patrně vystačí s dvoulůžkovou variantou, ačkoliv můj kolega bydlel loni se studentem z Londýna, jemuž kurs platil zaměstnavatel a jehož největší starostí bylo nahánět „birds“, tedy děvčata. Vracel se naštěstí v době, kdy můj kolega většinou vstával, na pokoji byl ale neustále typicky alkoholový odér.
Ve Florencii se Institut snaží zprostředkovat levné bydlení a já jsem například měl pronajatý pokoj od florentského doktoranda, na dva týdny za pouhých 200 EUR. Levněji tedy může vyjít Budapešť pouze pokud se týká jídla. Při skromném stravování to je však spíše zanedbatelná položka. Na Akademii mají účastníci navíc oběd v ceně kursovného.
Co od kurzů očekávat?
Co každý z kursů nabízí? Total Law se zdá projít inovací a zaměří se nejen na EU, ale i na WTO. Lákadlem jsou hlavně přednášející. J. Weiler a M. Maduro jsou naprostými špičkami nejen v evropském, ale i mezinárodním ekonomickém právu. Oba jsou nejen výjimečnými akademiky, ale i praktiky ve svých oborech: Weiler je členem panelů WTO a NAFTA, Maduro generálním advokátem na Soudním dvoře. Vyzdvihl bych ještě Damiana Chalmerse a Kierana Bradleyho. Prvý učí na London School of Economics a publikoval řadu zajímavých článků (pro chuť nabízím jeden, který se věnuje mému oblíbenému tématu – soudnictví v EU), druhý je vedoucím oddělení (Head of Unit) v právní službě Evropského parlamentu. Psal několik vyjádření v případech, kde se Parlament institucionálně vymezoval proti Radě a Komisi. Střetnout se s ním ve sporu o nějakou otázku práva Unie je zážitek. Ten člověk miluje argumentaci a názorový střet a nic Vám nedá zadarmo: takových lidí mnoho nepotkáte. Zkrátka: kombinace uvedených přednášejících je světově ojedinělá a neexistuje patrně možnost, jak se dostat tak blízko k takovým velkým jménům, jako nabízí Total Law.
Akademie svůj letošní program ještě nezveřejnila. Jak jsem již ale napsal, skládá se ze dvou sekcí: lidských práv a práva EU, přičemž je možné absolvovat pouze jednu z nich. Tak to také dělá zřejmě většina účastníků.
Náplní každé sekce je jeden cyklus „General Course“, který se line celými dvěma týdny, po které každá ze sekcí trvá, a věnuje se jednomu tématu, přičemž je veden jedním přednášejícím. Doplněn je pak dalším cyklem přednášek na jiné téma, kde se přednášející střídají. Celá Akademie je navíc otevřena „Distinguished Lecture“, kde prezentuje svůj článek některý z renomovaných (a zasloužilých) akademiků. Programy Akademie v uplynulých letech jsou dostupné zde. Akademie je velice prestižní záležitostí a můžete si být jisti, že se setkáte se špičkami oborů, kterým se daný kurs zabývá. V tomto směru je tedy obsazení obou letních škol přinejmenším rovnocenné.
Jak mnozí víme, kvalitní kurs nedělají jen přednášející, ale i jeho studenti. Zde je nesporně lepší Akademie. Setkal jsem se tam nejen s aktivními akademiky, ale i právníky z velkých advokátních kanceláří, s právníky z unijních institucí (třeba i z právní služby Komise) a samozřejmě ze státní správy. Přínosem jsou takoví účastníci nejen pro kvalitu diskuse na seminářích, ale i proto, že máte možnost získat cenné kontakty. V Budapešti byli přítomni spíše čerství absolventi než ostřílení praktici. Na druhou stranu bylo ovzduší na budapešťských seminářích přátelštější a otevřenější, než ve Florencii, kde již bylo znát, že si málokdo chtěl „zadat“ hloupou otázkou.
Ohledně sociálního zázemí obou škol je však rozhodně lepší Budapešť. Kromě J. Weilera se všichni přednášející snažili dostat s účastníky do blízkého kontaktu. Nezapomenutelné bylo sledovat spolu s Miguelem Madurem souboj Portugalska a Německa o bronzovou medaili na fotbalovém mistrovství světa. Doplněno o ochutnávku portugalského vína. Za účelem propojení účastníků a přednášejících také CEU pořádala spoustu zajímavých akcí – přišel jsem například na to, že maďarské pivo není tak špatné a ještě se přitom krásně „pohádal“ s Kieranem Bradleym o jeden rozsudek Soudního dvora, díky večeru ve studentské hospodě v centru Budapešti. Zapomenout také nemohu na úžasné budapešťské lázně, jejichž půvab mi ukázal jeden z českých kolegů v kurzu.
Nakonec k diplomům, které můžete na obou školách získat. Diplom Akademie má určitě mnohem větší prestiž, což je však úměrné obtížnosti jeho získání. Ze sta účastníků si ho nakonec odnesou dva nebo tři, v roce 1994 nebyl dokonce udělen žádný. Diplom Total Law získali až na jednoho všichni, kdo nakonec psali zkoušku, program ale diferencuje tím, že přidává různé „distinctions“. Obě zkoušky si jsou podobné: tři nebo čtyři otázky – eseje, doba na zpracování okolo čtyř hodin. Akademie staré zkoušky i zveřejnila, takže se o jejich obtížnosti můžete přesvědčit sami.
Náplní každé sekce je jeden cyklus „General Course“, který se line celými dvěma týdny, po které každá ze sekcí trvá, a věnuje se jednomu tématu, přičemž je veden jedním přednášejícím. Doplněn je pak dalším cyklem přednášek na jiné téma, kde se přednášející střídají. Celá Akademie je navíc otevřena „Distinguished Lecture“, kde prezentuje svůj článek některý z renomovaných (a zasloužilých) akademiků. Programy Akademie v uplynulých letech jsou dostupné zde. Akademie je velice prestižní záležitostí a můžete si být jisti, že se setkáte se špičkami oborů, kterým se daný kurs zabývá. V tomto směru je tedy obsazení obou letních škol přinejmenším rovnocenné.
Jak mnozí víme, kvalitní kurs nedělají jen přednášející, ale i jeho studenti. Zde je nesporně lepší Akademie. Setkal jsem se tam nejen s aktivními akademiky, ale i právníky z velkých advokátních kanceláří, s právníky z unijních institucí (třeba i z právní služby Komise) a samozřejmě ze státní správy. Přínosem jsou takoví účastníci nejen pro kvalitu diskuse na seminářích, ale i proto, že máte možnost získat cenné kontakty. V Budapešti byli přítomni spíše čerství absolventi než ostřílení praktici. Na druhou stranu bylo ovzduší na budapešťských seminářích přátelštější a otevřenější, než ve Florencii, kde již bylo znát, že si málokdo chtěl „zadat“ hloupou otázkou.
Ohledně sociálního zázemí obou škol je však rozhodně lepší Budapešť. Kromě J. Weilera se všichni přednášející snažili dostat s účastníky do blízkého kontaktu. Nezapomenutelné bylo sledovat spolu s Miguelem Madurem souboj Portugalska a Německa o bronzovou medaili na fotbalovém mistrovství světa. Doplněno o ochutnávku portugalského vína. Za účelem propojení účastníků a přednášejících také CEU pořádala spoustu zajímavých akcí – přišel jsem například na to, že maďarské pivo není tak špatné a ještě se přitom krásně „pohádal“ s Kieranem Bradleym o jeden rozsudek Soudního dvora, díky večeru ve studentské hospodě v centru Budapešti. Zapomenout také nemohu na úžasné budapešťské lázně, jejichž půvab mi ukázal jeden z českých kolegů v kurzu.
Nakonec k diplomům, které můžete na obou školách získat. Diplom Akademie má určitě mnohem větší prestiž, což je však úměrné obtížnosti jeho získání. Ze sta účastníků si ho nakonec odnesou dva nebo tři, v roce 1994 nebyl dokonce udělen žádný. Diplom Total Law získali až na jednoho všichni, kdo nakonec psali zkoušku, program ale diferencuje tím, že přidává různé „distinctions“. Obě zkoušky si jsou podobné: tři nebo čtyři otázky – eseje, doba na zpracování okolo čtyř hodin. Akademie staré zkoušky i zveřejnila, takže se o jejich obtížnosti můžete přesvědčit sami.
Jak se tam dostat?
Oba kurzy mají elektronické přihlášky, které je však třeba doplnit papírovými dokumenty, jako např. kopiemi vašich diplomů a hlavně doporučeními. Především výběr do Akademie může být velmi kompetitivní a i když není jednoznačným požadavkem absolvování práv, bude zřejmě výhodou. Totéž požaduje i Total Law. V kursu byl však i kolega, který byl na základě doporučení přijat, přestože byl teprve studentem 4. ročníku na pražské PF.
Důležitá věc: uzávěrky přihlášek. Pro Total Law to je již 14. února, Akademie uzavírá přihlášky až koncem dubna (v roce 2006 to bylo 1. května).
V případě jakýchkoliv dotazů se můžete obrátit na mou adresu jan.komarek@law.ox.ac.uk . Pokud to bude v mých silách, rád odpovím. Takže, hodně štěstí!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat