Na blogu Jacka Balkina, Balkinization, se objevil nesmírně zajímavý post [link na blog] Profesora Briana Tamanahy (na obrázku), jednoho ze současných nejvýznamnějších představitelů sociologizujících proudů v jurisprudenci (alespoň v anglofonním světě; jeho osobní vyznání, proč považuje tento myšlenkový směr za důležitý, které jsem nedávno četl v předmluvě k jeho A General Jurisprudence of Law and Society, je nesmírně působivé - Tamanaha tam vzpomíná na svoji praxi úředníka americké vlády v tichomořské Mikronésii - která měla na papíře právo Spojených států a ve skutečnosti tam fungovalo tisícileté kmenové právo).
Tamanaha se vrací k diskusi mezi Leiterem a Posnerem na téma pragmatismu v soudcovském rozhodování. Tamanaha je jedním z kritiků pragmatismu, vidí v něm ohrožení základů panství práva (srov. jeho nejnovější knihu Law as a Means to an End: Threat to the Rule of Law), ovšem z jiných pozic, než třeba Ronald Dworkin (srov. třeba první kapitolu v jeho knize Justice in Robes, která je fragmentem mnohem delší debaty mezi Dworkinem a Posnerem). Velmi doporučuji pozornosti i následné komentáře pod postem.
Žádné komentáře:
Okomentovat