25 října 2006

Přežije nás anonymizace?

Nejvyšší správní soud obdržel nedávno za přehledné zveřejňování rozsudků na internetu cenné uznání v podobě druhého místa v soutěži Otevřené společnosti, o.p.s, „OTEVŘENO x ZAVŘENO“, v níž jsou oceněni největší „přátelé“ a „nepřátelé“ svobody informací a otevřenosti veřejné správy mezi veřejnými institucemi v České republice za období 2005 - 2006 (blíže na www.otevrete.cz). Optimistovi to lichotí, pýří se a právem na budovu soudu přidělá smaltovanou cedulku OTEVŘENO. Škarohlíd (podobně jako čeští hokejoví fanoušci) však položí nezbytnou otázku: Proč až druzí?! Začne tedy spolu s Pavlem Kohoutem hledat, kde že je zakopán pes a který je ten stupínek, který i ty nejlepší žáky svobodného přístupu k informacím v české justici dělí od pomyslného zlata. A odpověď je nasnadě: že by anonymizace? Tento roztomilý relikt spočívající v tom, že všechna rozhodnutí jsou označena nanejvýš iniciálami účastníků řízení, je snad opravdu tím posledním, co brání i „stošestkovým premiantům“ české justice v dosažení maximální otevřenosti. A je to relikt žel náramně životaschopný. Svou opodstatněnost nachází většinou v ochraně zájmů účastníka řízení, tedy v jeho právu zůstat nepoznán. Tomu lze podle mne přisvědčit jen zčásti – je opravdu řada případů, kde je takový zájem legitimní. Samotného by mě nepotěšilo, kdyby se po zadání mého jména na googlu každému objevil trestní rozsudek usvědčující mě z pedofilie, hned pod ním rozsudek o rozvodu mého manželství a ještě dole (snažím se respektovat případnou chronologii) rozsudek ve věci mého invalidního důchodu po neúspěšném pokusu o sebevraždu. Dosud mi však nikdo uspokojivě nevysvětlil, proč je anonymizace pravidlem, od nějž se nelze odchýlit, a nikoli výjimkou, k níž se přistupuje tam, kde je pro to racionální důvod. Srovnání s publikací rozsudků ESD nebo ESLP přitom působí inspirativně. A to nejen v tom směru, že se ukazuje, jak jednoduché je pamatovat si zásadní rozsudky pod jmény stran (vy neznáte rozsudky jako je Costa, Lingens nebo Banković?), ale i proto, že nevím, proč by nemohlo být známo, kdo v Čechách podal kterou volební stížnost nebo která nevládní organizace podala jakou žalobu proti stavbě Temelína, když lecjaký evropský právník ví, že Maročanka Daliová je narkomanka, německá učitelka Vogtová je komunistka a pana Tyrera bili učitelé rákoskou, když byl chlapec. Inu nic, my zatím zůstaneme u svého, hezkého českého anonymizování. Možná si tím čeští studenti práv zlepší svou paměť na čísla. A možná se tak i do budoucna budeme dočítat například takové vtipné anonymizace, jako je fakt, že ten poslanec, který nemohl v roce 1998 nevolit prezidenta Havla, protože byl zrovna ve vazbě, byl nějaký „PhDr. M. S.“ (usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 36/98); že „Prof. Dr. JUDr. Karel E., vedoucí katedry obchodního práva Západočeské univerzity v P.“ nemůže přijmout zastupování žadatele o azyl ex offo, protože právě připravuje rekodifikaci civilního kodexu (rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2004, sp. zn. 7 Azs 174/2004, publ. pod č. 411/2004 Sb. NSS); či se dočteme o účasti ukrajinského žadatele o azyl „na demonstraci proti prezidentu K., jíž se stěžovatel zúčastnil a při níž držel podle svých tvrzení plakát protikučmovského obsahu“(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 2 Azs 423/2004, publ. na www.nssoud.cz)...

8 komentářů:

  1. Podstatou práva jsou často obecné rituály, které internalizujeme, a nad nimiž se příliš nezamýšlíme. Anonymizace je přesně ukázkou těchto rituálů. Pokud se např. dočteme v judikátu Nejvyššího soudu o tom, že obžalovaný M.Z. byl stíhán za vydání knihy A.H. M.K., je smysl takové anonymizace sice nulový, nicméně rituálu bylo učiněno zadost.
    Nemám nic proti rituálům, umožňují nám snadněji žít, ale na druhou stranu jsme bytosti myslící, a tedy je vhodné odvrhnout takové rituály, které nemají žádný smysl. Anonymizace nejenomže je pochybná v situaci, kdy soudní řízení je zásadně veřejné, ale navíc stojí zbytečné prostředky, a zásadním způsobem snižuje sdělnost publikované judikatury (ve dvou směrech: za prvé se často nedohledá potřebná judikatura, za druhé se silně anonymizovaný judikát stává nečitelným, přičemž jak pak mám nutit studenty, aby si takový judikát četli?)

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Anonymní13/3/08 15:59

    Do sbírky absurdit anonymisace si dovoluji zařadit rozsudek NS ČR ve věci J. J. v. A. – D. ze dne 21. prosince 2006, čj. 30 Cdo 1051/2006, na který mne upozornil T. P., kde se píše: "fotografie zobrazující B. C., hrajícího na saxofon při jeho návštěvě v P. v klubu R. dne 1. listopadu 1994."

    OdpovědětVymazat
  4. dal je to leste lepsi: "Vysoké školy uměleckoprůmyslové v P." :D

    OdpovědětVymazat
  5. Anonymní14/3/08 08:39

    Nebo ve všech sporech o regresech při nezaplaceném povinném ručení u automobilových nehod vystupuje Č. k. p. a.s., kdo by to asi mohl být? To ani není všeobecně známý fakt, to vyplývá přímo ze zákona a nikdo jiný to být ani nemůže...

    OdpovědětVymazat
  6. Anonymní14/3/08 12:02

    Jakub Kocmánek

    Mým osobním favoritem je rozsudek ve věci F. K. (který měl po svém otci F. O. K. zdědit mj. zámek v O.) 28 Cdo 2711/2005 (co by to tak asi mohlo být, žeano), kde se mimo jiné dočítáme, že Soudní dvůr v L. ostatně podle své ustálené judikatury odmítá předběžné otázky, které jsou mimo rámec práva Evropských společenství.
    Nemluvě už o tom, že nejvyšší soud anonymizoval názvy kauz Soudního dvora v L. takže si je člověk musí taky najít podle čísel (unikl jen CILFIT)

    OdpovědětVymazat
  7. Anonymní11/4/08 10:13

    Mám další perlu...
    "zástavní právo k nemovitosti, která byla ve vlastnictví Č. r. a k níž měla státní příspěvková organizace právo hospodaření."

    OdpovědětVymazat
  8. Anonymní11/4/08 10:43

    Slabý odvar. Perly z pera ústavného súdu:

    "Pokiaľ ide o českú literatúru, názor že právo na vydanie plnenia uskutočneného z neplatnej zmluvy
    sa premlčuje v štvorročnej lehote nie je ojedinelý a zastáva ho aj Komentář k obchodnímu zákonníku
    autorky prof. JUDr. P. (Linde Praha 1998, 2 vydanie, tretí diel str. 496)."

    alebo:

    "Obdobné názory boli publikované v SR napríklad v článku Prof. JUDr. J. B., CSc. v periodiku Právo
    a podnikanie č. 11/2002 s. 10."

    K.Csach

    OdpovědětVymazat