Ústavní zákon, který dle předkladatelů vůbec nic nezmění. Ale prý je strašně důležitý.

„Právo na obranu života i se zbraní“, zakotvené přímo v Listině základních práv a svobod, prošlo Senátem. Toto je vážné téma, asi mu věnuji několik příspěvků. A začněme po americku, to jest vtipem. Tím vtipem je hned důvodová zpráva:

Jeden a čtvrt stránky A4. I průměrný volič u televize, který se nepitvá v nuancích legislativního procesu a ústavního práva, asi vytuší, že ústavní zákon si říká o trochu důkladnější zdůvodnění. Nota bene když se jedná o unikátní zásah do téměř posvátné Listiny, za 29 let jen jednou(!) novelizované.

Ale pojďme k obsahu.
Vždycky jsem si myslel, že poslanci a senátoři navrhují zákony, aby změnili svět. Ať už ze šlechetných či zkorumpovaných pohnutek, ale zkrátka aby něco změnili. Autoři tohoto návrhu oficiálně na tuto ambici zcela rezignují. Naopak, celá důvodová zpráva nás má přesvědčit o tom, že se vůbec nic nezmění!

„Návrh neznevýhodňuje muže ani ženy.” (Jako vážně? To ani nešlo napsat, že posílení práva bránit zdraví se zbraní posiluje postavení žen v případě fyzického napadení?)

„Návrh zákona nemá dopad na veřejné rozpočty.“ (Tato uklidňující pilulka bývá přibalena k řadě návrhů. Pak se ukáže, že to něco stálo.)

A údajně se také nic nezmění na podmínkách regulace střelných zbraní, nebude třeba přijímat žádný prováděcí zákon. A také se nezmění nic k lepšímu: není uveden žádný pozitivní dopad na lidské životy. Dokonce ani oblíbená mantra, že právo bránit se se zbraní sníží kriminalitu. (Budu si naivně myslet, že si předkladatelé načetli odbornou literaturu k tématu a tudíž zjistili, že tato mantra nemá ve vědeckých poznatcích zrovna silnou oporu – o tom něco příště).

Takže mě zajímá: kromě inkoustu na Listině, co se tedy změní? A když se nic nezmění, tak proč to předkladatelé navrhují? Nota bene proč zrovna v době, kdy je Parlament zavalen agendou reagující na koronavirovou krizi?