Laici mají v řadě
zemí důležitou roli v soudním řízení, zejména v trestních věcech. Má
ale jejich přítomnost nějaký vliv na výsledky trestního řízení? Tuto otázku by
si měly zodpovědět všechny země, kde se přísedící či porotci využívají – tedy i
Česko. Přítomnost přísedících něco stojí – čas samotných přísedící, ale i čas
soudců, kteří musí vysvětlovat věc laikům, případně stráví více času hledáním
shody a hlasováním ve větším počtu lidí.
Arnaud má k dispozici
databázi všech soudních verdiktů v trestních věcech ve Francii. Statisticky
porovnává, zda se verdikty v případech s přísedícími v regionech
Dijon a Toulouse změnily ve srovnání s případy vysoké závažnosti v ostatních
regionech. Eventuelně srovnává, jak se verdikty v případech s přísedícími
v regionech Dijon a Toulouse změnily relativně vůči méně závažných
případům v týchž regionech.
Výsledek? Nula.
Přítomnost přísedících neměla vliv na to, v jaké míře soudy vynáší
osvobozující verdikt. Neměla vliv na to, zda soudy udělí nepodmíněný trest.
Neměla vliv na délku trestu. Neměla vliv ani na variabilitu trestů v rámci
jednoho soudu. Výsledek je překvapivý přinejmenším proto, že politickou motivací
k zavedení přísedících bylo přesvědčení, že profesionální soudci jsou příliš
mírní a přísedící více sladí verdikty s „vůlí lidu“ (který dle průzkumů je,
alespoň v obecné rovině, více punitivní).
Proč vlastně
přísedící existují? Pokud je jejich účel čistě instrumentální, tj. aby soudy v důsledku
jejich přítomnosti rozhodovaly jinak, jsou výsledky této francouzské studie
dosti skličující. Přísedící jen stojí čas a peníze a na verdikty soudů nemají
vliv. (Zde nutno zdůraznit, že nulový efekt může záviset i na konkrétní úpravě.
Např. ve Francii byli přísedící v menšině, takže jejich vliv mohl být nižší
než např. v Česku, kde mohou teoreticky soudce přehlasovat.) Samozřejmě
ale mohou být i jiné důvody pro existenci přísedících – zvýšení povědomí o
právním systému a zvýšení legitimity soudních rozhodnutí u veřejnosti. Zda se
toto přísedícím skutečně daří je už ovšem téma na jiný výzkum.
Byť neakademicky, v úplně jiné době a za dost rozdílných okolností, ale o stejném závěru píše Ota Ulč v Malých doznáních okresního soudce vzhledem k soudcům z lidu v 50. letech.
OdpovědětVymazatU trestních věcí je stěžejní určení viny, to má dělat laická porota a ne právník, natžo absolvent no-name PF UK . Pokud je v českém právu daleko větší důraz na psání dalekosáhlých odůvodnění než na proces a hledání ne/viny, pak přísedící nemají moc šanci. Druhá věc je, že u trestních věcí je 90 % jasných (krádeže, drogy, alimenty).
OdpovědětVymazatNa přísedících samozřejmě záleží.
OdpovědětVymazatPo vědecké stránce je ten experiment neprůkazný. Týkal se omezeného množství trestních případů, malého množství soudů a trval krátkou dobu.
Dokáži si představit, že výsledné statistické testy při tak malých datech požadovaly pro statisticky významné zamítnutí hypotézy "na přísedících nezáleží" velice rapidní rozdíl ve výsledných trestech (mezi soudy s a bez přísedících), který není reálný. Například o 40 % jiné délky trestu.
Experimenty je třeba dělat vědecky správně, a s dostatečným množství dat, a se správným výběrem testovacích vzorků. V tomto případě nebyla správně provedeno ani jedno z toho.