V souvislosti s blížícími se volbami se opět vynořily diskuze o genderových kvótách na politických kandidátkách. Z nějakého důvodu však nikdo nenavrhuje kvóty tam, kde by dávaly smysl …
Na jednoho soudce připadají v Česku dvě soudkyně (nepočítáme všechny vrcholné soudy, které se dosti vymykají). Jmenování nových soudců přitom tento stav udržuje:
Na jednoho soudce připadají v Česku dvě soudkyně (nepočítáme všechny vrcholné soudy, které se dosti vymykají). Jmenování nových soudců přitom tento stav udržuje:
27. 9. 2017 jmenováno 9 soudců a 19 soudkyň
21. 6. 2017 jmenováno 11 soudců a 23 soudkyň
18. 1. 2017 jmenováno 11 soudců a 22 soudkyň
24. 8. 2016 jmenováno 9 soudců a 24 soudkyň
10. 3. 2016 jmenováno 11 soudců a 24 soudkyň
Existuje tedy neznámý dlouhodobý mechanizmus, který způsobuje genderovou nevyváženost soudů. Obvykle se feminizace české justice dává do souvislosti s nízkou prestiží povolání v době socializmu (například rozhovor s Ljubomírem Drápalem, publikace Komunistické právo v Československu). To ovšem nevysvětluje, proč feminizace justice pokračuje dodnes a proč jsou nadále jmenovány dvě nové soudkyně na jednoho nového soudce. Buď nastoupil nový mechanizmus s podobnými účinky, nebo je historická interpretace nesprávná.
Ať už jsou příčiny feminizace české justice jakékoli, rozhodně jde o nevhodný jev. Aby soudy konaly spravedlivě, měly by být rovnou měrou schopné vcítit se do legitimních zájmů/potřeb/způsobů jednání toho i onoho pohlaví. Protože průměrné ženské a mužské myšlení a jednání nejsou zcela totožné (podporuje to běžná zkušenost a konečně jde o součást oficiálního narativu zastánců kvót v managementu či politice, jak větší zastoupení ženského prvku tomu či onomu napomůže), pak nevyváženost v genderovém složení soudů bude mít za následek nevyváženost v rozhodování soudů.
A jestli existuje nějaká oblast, kde je zavádění kvót nutné ve veřejném zájmu, pak je to na rozdíl od managementu a politiky justice. Volič si může ve volbách svobodně vybrat, zda chce volit stranu konzervativní a čistě meritokratickou, nebo stranu moderně levicovou s politikou genderových kvót na kandidátkách. Sami voliči tak mohou ovlivnit, aby byli správně genderově zastupováni. Podobně ve většině oborů podnikání funguje konkurence více firem a je-li rovné zastoupení žen a mužů v managementu pro firmu výhodou (opět součást oficiální verze), pak bude genderově vyrovnaná firma na trhu úspěšnější než (domněle či skutečně) diskriminující firmy.
Naproti tomu soudce vám přidělí rozvrh práce a změnit ho nemůžete. Když je tedy státem přidělen bez možnosti „spotřebitele“ to ovlivnit, pak by stát měl zajistit, že toto přidělení bude vyvážené a spravedlivé. A protože nejde zaručit vyváženost v každém jednotlivém případě, měla by justice být vyvážená alespoň ve svém souhrnu a celkový počet soudců by měl být zhruba stejný jako celkový počet soudkyň.
Je proto s podivem, že se hovoří o kvótách v managementu či v politice, ale o kvótách v justici se v Česku takřka nemluví. Má hypotéza je taková, že kvóty v justici by se týkaly poměrně omezeného počtu stabilních míst jen pro osoby se zvláštní kvalifikací, takže pro neziskovky není toto téma tak komerčně atraktivní jako otázky managementu a dozorčích rad, každoroční diversity & social responsibility reporty akciových společností (které bude muset někdo každoročně psát), genderové audity firem (aby byly reporty a firemní brožury) a tak dále.
Navíc v české justici panuje popsaná feminizace, takže kvóty v justici by fakticky sloužily pro ochranu zájmů mužů – což by nezapadlo do tradičního vysvětlování, proč jsou kvóty potřeba.
Zde dodejme, že jinde v Evropské unii se o genderové vyváženosti justice již hovoří, takže stejně toto téma nakonec dospěje i do České republiky a bude se o něm vážně diskutovat. Nic nám tedy nebrání otevřít toto téma hned a říci, že genderové kvóty v justici mají smysl a že speciálně v Česku jsou potřeba jak sůl.
Samostatným tématem pak budiž genderová vyváženost opatrovnických senátů, neboť právě v rodinných věcech by justice měla být maximálně genderově vyvážená, aby budila navenek dojem spravedlnosti k oběma pohlavím. Vynecháme-li exotické případy dvou otců z Kalifornie a podobně, dítě má zpravidla dva rodiče, a to jednoho pohlaví mužského a druhého pohlaví ženského – a zájmy obou by teoreticky měly být rovnocenné.
Je asi vcelku jedno, jakého pohlaví bude osoba rozhodující o platebních rozkazech a insolvencích, ale v rodinných věcech by měla justice přísně demonstrovat genderovou nestrannost (včetně toho, jak je soud složen).
Přitom třeba v Praze je feminizace senátů řešících péči o nezletilé ještě výraznější než celková feminizace české justice [1]. Tedy tam, kde je největší zájem na genderové vyrovnanosti, je justice ještě více nevyrovnaná! Zdali feminizace české opatrovnické justice nějak souvisí s dobře známou statistikou svěřování dětí do péče matek a do péče otců, je nejisté, byť se málo překvapivě takové výklady objevují.
Různých historek o „rovnosti“ otců a matek ve věcech nezletilých každý slyšel dost. Samozřejmě čtení historek v novinách a internetu vyžaduje jistou míru zdravé skepse, nicméně těchto historek je příliš na to, aby se daly odbýt mávnutím ruky. A již zmiňovaná statistika svěřování do péče je dobře známá a nevyvratitelná.
Abychom měli jednu ověřenou historku, přikládám se souhlasem dotyčného otce zadání znaleckého posudku:
Nechávám na laskavém čtenáři, aby odhalil, kde je závada. Za sebe říkám, že i ten démonický Barnevernet krade děti oběma pohlavím spravedlivěji!
Stojí též za zmínku, že v daném řízení se dáma z OSPODu na návštěvu v bydlišti matky předem objednala, kdežto v bydlišti otce OSPOD provedl nečekanou přepadovou kontrolu.
Jeden ctihodný kolega ze starší generace mi vyprávěl, že za socializmu prý bylo běžné, že si zástupkyně sociálky v soudní síni sedaly k těm stolům, kde seděly matky. Prodávám, jak jsem koupil, a nemohu tuto historickou anekdotu potvrdit ani vyvrátit. Ovšem pokud se OSPOD chová tak „nestranně“, jak jsem popsal výše, a pokud soud zajímá možnost omezit styk s dítětem jinak u otce a jinak u matky, tak už je skoro jedno, kam si ta paní sedla. Zjevně zde otec a matka rovné postavení nemají, ať už si Ústava nebo nějaké ty smlouvy a principy říkají, co chtějí.
Sluší se dodat, že citovaný případ skončil dobře a podařilo se uhájit střídavou péči; ovšem co si o takovém „rovném zacházení“ myslí advokát i laik, když odcházejí od soudu, netřeba jistě popisovat blíže.
Uzavřeme tuto úvahu konstatováním, že buď zde problém opravdu je, nebo alespoň existují indicie, že by zde mohl problém být. Pokud takový problém (genderově nevyvážené postupy soudů) existuje, pak by vážně narušil spravedlnost v rodinných věcech.
Proto by se toto téma mělo stát součástí mainstreamové diskuze v právní veřejnosti a neměli bychom předstírat, že takový problém zaručeně nemůže existovat, že by stejně nebyl důležitý nebo že se o to mohou zajímat jen spolky typu K213. Pokud se česká justice stará o ochranu legitimních zájmů v natolik exotických situacích jako dva papíroví otcové z Kalifornie, pak tím spíše by se měly kriticky posuzovat záležitosti s tak širokým dopadem na celé prostředí rodinného práva, jako je záhadná genderová nerovnováha v obsazování soudů a současný výskyt záhadné nerovnováhy v postupech soudů (přinejmenším statistika svěřování do péče není fake news, ta opravdu taková je). Tady není potřeba nic chránit?
Ač jsem obecně odpůrcem genderových kvót, justice (a zejména opatrovnická justice) je výjimkou, kde by kvóty měly smysl.
autor je advokát v Praze, se synem ve střídavé péči
[1] Kdo má doktorandy nebo na to může čerpat granty, může pochopitelně vyrobit statistiky pro celou ČR, historická srovnání atd. Iniciativě se meze klást nebudou.
Když Vám předsedkyně OS v HB před svědkyněmi řekne, že soudkyně Dvořáková nemá chlapy ráda, tak je to těžká váha. Když další soudkyně opakovaně vydá rozsudek, který KS označí (také opakovaně) jako rozsudek mimo zákon, který nic neřeší, tak to začnete vážně uvažovat o tom co to u OS HB pracuje. víc v blogu - https://napravnik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=619847
OdpovědětVymazatVýborný text, díky za něj.
OdpovědětVymazatP.Kolman
Nejsem si jist, jestli jsem Váš článek pochopil, tak jsem si dovolil vypsat Vaše základní teze, o kterých bychom mohli diskutovat:
OdpovědětVymazatA) genderové kvóty jsou obecně špatně, jsou-li podreprezentovány ženy (v politice, managementu, …), ale tam, kde jsou podreprezentováni muži (v justici), mají smysl;
B) je třeba zajistit vyrovnanost soudců a soudkyň v opatrovnických věcech, protože alternativně platí buď
(1) u soudkyň se (z nějakého neudaného důvodu) dá očekávat jejich zaujatost v rodinných věcech, zatímco u soudců se (z nějakého neudaného důvodu) dá očekávat nestrannost
nebo (2) soudci a soudkyně i v justici primárně zastupují zájem svého pohlaví (genderu), spíše než hledání práva a spravedlnosti, v případě opatrovnických věcí pak nejlepší zájem dítěte;
C) neziskovky si při vybírání agendy, kterou se zabývají, řídí její komerční atraktivností;
D) fakt, že rodinné věci soudí převážně soudkyně, rozhodně nesouvisí s tím, že v české justici existuje institucionální předsudek, který soudkyně směřuje na rodinné věci na obvodních/okresních soudech, zatímco muže na trestní sekci a obecně na vyšší články soudní soustavy, a proto jej v článku jako hypotézu ani není třeba zmiňovat;
E) fakt, že množství jmenovaných soudců a soudkyň a jejich poměr bude zřejmě kopírovat množství a poměr soudních čekatelů a čekatelek, je rovněž irelevantní a v článku jej ani jako hypotézu není třeba zmiňovat.
F) a obecně k metodologii:
- k obsahu článku zřejmě neexistují žádné odborné zdroje, proto také nejsou přiloženy;
- jediný přiložený materiál je vybraný ad hoc; nikoli na základě provedené analýzy nebo statistiky;
- je zcela vážně použit argument „jeden (ctihodný starší) kolega povídal, že prý“.
Pochopil jsem Vás správně?
Zajímavá je tato poznámka autora k feminizaci justice: "nepočítáme všechny vrcholné soudy, které se dosti vymykají". Autor si sám uvědomuje, že u soudů vyšších a nejvyších stupňů podreprezentovanost mužů není. No ale to je pak úplně jiná situace než v případe předkládané a kritizované analogie požadavku na kvóty v rozhodovaích pozicích v politice a byznysu. V těchto sférách ženy v těch nejvyších patrech zastoupeny nejsou. Opravdu zde nemáme stav, že muži by dominovali nižšímu managementu a ženy tomu nejvyšímu. Stejně tak zde nemáme stav, že muži by dominovali v komunální politice a ženy ve vládě. Čili ta analogie je mimo.
OdpovědětVymazatVíce než o čemkoliv jiném ten stav vypovídá o skleněném stropu, který souvisí mimo jiné s partiipací mužů na péči o děti, protože pro ty náročnější funkce je minimálně sdílení péče nutností. Pro ty nejnáročnější je třeba, aby hlavním rodičem byl ten druhý rodič. Je vlastně úsměvné, že takto nereflektovaně (bez zmínění se o genderové segregaci péče) je kritizované častější svěřování dětí do péče matkám. Názorný příklad, že feministická kritikla je často též v zájmu mužů, což je logické a nepřekvapivé, protože je vedena v zájmu spravednosti ... To si muži bojující za svěření dětí do vlastí péče typicky neuvědomuji a zastávají naopak vyhraněně antifeminsitické postoje, přičemž soudní procesy líčí jako spiknutí žen vůči mužům. Přehlížejí tak fakt, že největší organizované ženské hnutí volá po větší participaci mužů v péči o děti i péči o domácnost a další závislé osoby ...
http://denikreferendum.cz/clanek/21484-proc-jsem-dal-prednost-kariere-sve-zeny
OdpovědětVymazatPřiznám se, že autorovy obavy nesdílím. Chtěl jsem se nicméně zeptat na to, zda považuje rovněž za problém to, že kariérní postup v rámci justice a v důsledku toho i obsazenní vyšších soudů a funkcinářských pozic v justici obecně je přístupnější mužům. V osnově funkconářské struktury a na úrovni vyšších instancí (oba VS, NS i NSS) je pak problém opačný. Zavedl by kvóty i tam?
OdpovědětVymazatVážený pane kolego, jsem ráda, že se některý z mužů začíná zajímat o genderovou rovnost v oblasti justice. Když jsem to naposledy počítala, žen bylo v justici něco přes 60 %, u Nejvyššího soudu 23 %, ve funkcích předsedů krajských soudů jedna žena a ve funkcích nejvyšších (předsedové a místopředsedové NS, NSS a ÚS) též jediná žena - dr. Tomková jako místopředsedkyně ÚS. Na patnáctičlenném Ústavním soudě jsou dvě ženy z patnácti. To jen, aby bylo jasné, které pohlaví v justici rozhoduje…
OdpovědětVymazatA k hledisku genderové balance - kdyby měly ve dvou ostatních mocech (vláda, parlament, funkce premiéra či prezidenta) ženy jednu třetinu (tedy o něco méně než mají muži v justici), osobně bych otázku genderové rovnosti v oblasti výkonu státní moci považovala za vyřešenou…
K tématu práva dítěte na více méně ekvivalentní péči obou rodičů jako možnost vytvořit si plnohodnotný vztah k oběma rodičům po jejich rozchodu, musím připomenout, že velkou část judikatury Ústavního soudu v tomto směru jsem předložila právě já, jedna ze dvou soudkyň Ústavního soudu. Chápu a rozumím tomu, že jde i o práva otců být se svými dětmi, nicméně hlavním důvodem, proč to prosazuji, je právo dětí na oba rodiče a vytvoření si pouta k nim.
Důvod, proč v českém prostředí jako obhájce střídavé péče narážíte (na rozdíl třeba od Francie), je podle mne právě ten, že žijeme v paternalisticky organizované společnosti, která stále prosazuje původní rozdělení rolí – děti patří do každodenní péče maminkám a tatínkové pro ně objevují svět….
Do tohoto obrazu patří i to, že ženy jako včeličky pracují na prvostupňových soudech a dělají opatrovnickou agendu (která neskýtá žádný odrazový můstek ke kariéře, neboť proti většině rozhodnutí není možné dovolání, proto je na NS jediný specialista na rodinné právo a je jím samozřejmě muž). Naopak předsedy soudů i soudce vysokých soudů z velké většiny tvoří muži. Ostatně zpravidla je to muž předseda soudu, kdo „uklidí“ novou ženu soudkyni do opatrovnického oddělení, o které se muži příliš nederou.
Děkuji, že se o genderovou rovnost v justici zajímáte a držím Vám palce, ať nám ženám vybojujete více míst na vysokých soudech a v předsednických postech a přesvědčíte schopné muže, aby pro ně role opatrovnického soudce byla kariérním cílem.
Kateřina Šimáčková
Vážená paní kolegyně, chcete-li zde tvrdit, že v justici existuje glass ceiling, pak Vám musím s politováním dát za pravdu. Čísla jsou dobře známá a glass ceiling je jen jedna z více věcí, které by se měly změnit.
OdpovědětVymazat-
Zmiňujete postupy při rozdělování soudců do senátů. Jeden související problém řekla jako první z justice nahlas (snad nekradu nikomu zásluhy) vítězka ankety právník roku v kategorii rodinné právo za rok 2013, soudkyně Libuše Kantůrková: "Bohužel dochází také k tomu, že někteří ze soudců, kteří nezvládají civilní či trestní řízení, jsou překládáni na rodinněprávní a opatrovnický úsek, kdy se má za to, že tuto agendu může v podstatě soudit každý."
(https://www.epravo.cz/top/efocus/rozhovory-s-pravniky-roku-i-cast-93491.html)
Děsí mne představa, že pro někoho je dítě méně důležité než tři nájmy či reklamace bot. Takže pokud si autorka toto tvrzení nevymyslela, změnit by se mělo víc věcí, to s Vámi souhlasím!
-
Je však otázkou, kde začít tlačit s vyrovnaným zastoupením - nahoře či dole? "Nahoře" ovlivní kariéru cca 200 lidí v dlouhodobém horizontu, takže reálně maximálně 10 osob za rok. To je můj hrubý odhad, někdo to může spočítat přesněji (záleží též na definici množiny; kdybychom brali jen předsedy soudů, bylo by to méně).
"Dole" znamená stovky lidí ročně, kteří projdou kolečkem prvostupňového soudnictví na opatrovnickém úseku a jejichž životy budou neméně zásadně ovlivněny. Kdybych měl kouzelnou hůlku a mohl čarovat jen na jednom místě, hádejte, které bych vybral.
Budeme-li chránit pár funkcionářů a dva otce z Kalifornie (já neříkám, že ne), kdo ochrání tu mnohonásobně větší množinu obyčejných lidí? Kde jsou demokratické principy, pokud se o tu většinu obyčejných lidí budeme starat méně?
(Z pohledu politického dodám, že toto je jeden z problémů moderní doby. Čím více si masy budou myslet, že elity řeší umělé problémy a nezajímají se o běžného občana, tím více budou v kurzu různé podivné a radikální politické subjekty.)
-
Pokud jde o legislativu a exekutivu, nemohu s Vámi souhlasit. Volič vládu vymění jednou za čtyři roky, někdy i častěji. Jak často ovlivní občan svého soudce? Tak kde je třeba změny oktrojovat?
JV
Genderová vyváženost soudů je asi žádoucí cíl, ceteris paribus, ale její prosazení bude mít své náklady a otazníky.
OdpovědětVymazat1) Nejprve vezměme množinu uchazečů o soudcovské povolání jako danou. Z těchto uchazečů se část skutečně stane soudci či soudkyněmi, doufejme, že ti nejlepší z nich. Zavést kvóty ve výsledku znamená, že některé lepší uchazečky se soudkyněmi nestanou a jejich místa zaberou o něco horší muži. Genderové předsudky v rozhodování soudců se tím vyrovnají, ale za cenu zhoršení jiných odborných aspektů rozhodování.
2) Množina uchazečů samozřejmě daná není, na její složení má vliv RELATIVNÍ atraktivnost soudcovské profese ve srovnání s jinými právnickými profesemi. Genderovou nevyváženost soudů může změnit stát tím, že nabídne ještě vyšší platy, nebo učiní soudcovské povolání rizikovější (ženy mají větší averzi k riziku; minimální riziko ztráty platu či naopak velkého zvýšení platu přitahuje více ženy). A může ji změnit také advokátní stav tím, že učiní práci v advokacii více family-friendly pro ženy.
3) Disproporční zastoupení žen v opatrovnických senátech, tj. relativně neatraktivních postech v justici, může být výsledkem "klasické" diskriminace v neprospěch žen (viz Kateřina Šimáčková).
4) Soudy jsou komárem ve srovnání s velbloudem totální feminizace mateřských školek a obrovské feminizace škol. A tam je to jednoznačně o obecně nízkých platech ve školách v kombinaci s poměrně vysokých gender gapem v soukromém sektoru.
Dobrý den, ten problém, který ve svém článku zmiňujete má velmi jednoduché vysvětlení... jak každý právník (možná i neprávník) ví, soudce může jmenován nejdříve ve 30 letech. Do té doby je potencionální soudce zaměstnán jako justiční čekatel, musí složit samozřejmě justiční zkoušky a takto čeká, dokud se neuvolní místo v příslušném kraji. Jako absolvent ukončí právnickou fakultu přibližně v 25 - 26 letech, potom je tedy nejméně 4 - 5 let zaměstnán na soudě, kde ovšem jeho plat po dobu těchto 4 - 5 let činí směšných 20 tis. hrubého. Málokterý muž ve třiceti letech s vysokoškolských vzděláním si řekne, že mu to stojí za to... a navíc s nejistým výsledkem, obzvlášť, pokud dotyčný žije v Praze a třeba chce založit rodinu, kde jsou životní náklady vysoké... je to trochu smutné, ale je to tak... a dál nebudu rozebírat, že šikovný advokát má mnohem vyšší příjmy než soudce.... tudíž za vším hledej peníze:)
OdpovědětVymazatJen krátká glosa... S kolegy advokáty jsem se vícekrát shodl, že v opatrovnických věcech by prospělo, aby věc soudily již od prvního stupně senáty složené ze tří soudců, z nichž by alespoň jeden musel být jiného pohlaví než dva ostatní. Ano, mělo by to finanční nároky (potřeba více soudců), ale myslím, že by pak v opatrovnických věcech bylo rozhodování spravedlivější (minimálně by při poradě senátu by vždy byl slyšet hlas mužů i žen). Návrh, aby se vyrovnal počet soudců a soudkyň v opatrovnických senátech v zásadě neřeší rozhodování v konkrétních kauzách, kdy bude přidělen rozvrhem práce samosoudce či samosoudkyně.
OdpovědětVymazatNení to náhodou tak, že v našem patriarchálním systému se zbytečně dlouhou rodičovskou dovolenou je prostě místo soudkyně pro právničku ideální z hlediska kombinace tradičního modelu mateřství a kariéry? Soudkyni se během rodičovské dovolené nerozutečou klienti a po návratu ji čeká jisté místo (jestli se nepletu, tak se jí dokonce rodičovská započte do let praxe, takže se nejspíš automaticky vrátí s vyšším platem).
OdpovědětVymazatNaopak dokud u nás muži na rodičovskou v podstatě nechodí, tak to pro ně benefit není, a naopak jiné právnické profese jsou pro ně atraktivnější.
A nebylo by řešením, kdyby justice byla méně uzavřená a uměla lépe pracovat s tím, když o práci soudce projeví zájem třeba podnikový právník?
Kdyby jeden soudce byl muž a druhý/á žena, musel by ten třetí soudce být stále jiného pohlaví než ti zbylí dva?
OdpovědětVymazatPopisujete to správně, po škole si žena odslouží předepsanou dobu, složí justičky, a pak jde na mateřskou, než má 30, po 30 se vrátí a je jmenována. Naproti tomu muži jdou dělat časově náročnější koncipienturu, kde úplně není ta možnost odskočit si na dva roky na mateřskou.
OdpovědětVymazatIronicky bych dodal, že genderové nerovnosti začnou být řešeny zřejmě až v okamžiku, když se dotknou zájmů mužů. Teprve pak se z nich stane téma hodné veřejné diskuze, nepůjde už jen o výmysly "poblázněných feministek".
OdpovědětVymazatJak již ale bylo podotknuto níže, nakonec i ta justice odpovídá obrazu celé společnosti - na vyšší místa fungují de facto kvóty pro muže, místa méně atraktivní jsou naopak vyhrazena ženám. Sám autor neřeší obsazování vyšších funkcí, vadí mu absence kvót na ženy níže, nikoliv kvóty na muže výše (kde musí ženy extra vyniknout a stejně jich nesmí být moc - max. tak do 25%). Funguje to tak i ve feminizovaném školství či poměrně dost feminizované veřejné správě. Veřejný sektor je atraktivní stabilitou a dodržováním pracovněprávních předpisů, méně atraktivní pak výší příjmů. Možná kdyby se stal méně stabilním a lépe honorovaným, dojde i zde k proměně. Peněžnictví či bankovnictví bylo také před r. 89´ doménou žen, po změně režimu a ekonomického systému zde však došlo k podstatné proměně i po genderové stránce (vyšší příjmy a vyšší zastoupení mužů, zejména u lépe placených míst). Opatrovnické soudy jsou případ sám pro sebe, ovšem "pokroková" může být i soudkyně (viz dr. Šimáčkovou) a "nepokrokový" naopak soudce, zastávající názor, že děti patří k ženě a muž je jako pečovatel neschopný (příp. musí dokazovat opak). Specifikem specifika jsou pak muži, kteří o péči o děti projevili zájem poprvé až u rozvodu, sami zastávají konzervativní patriarchální postoje, a nerovnosti nepřičítají přetrvávání patriarchálních vzorců a modelů ve společnosti, potažmo i v opatrovnickém soudnictví, ale vidí v tom spiknutí žen.
Tomu říkám konstruktivní návrh!
OdpovědětVymazatJako bych to nepsal ... dle dnešních výsledků voleb je průměrný člověk ještě naštvanější a zoufalejší, než jsem myslel.
OdpovědětVymazatMám za to, že argumentace paternalistickou společností je falešná. Dříve, v době, kdy společnost byla skutečně paternalistická, nikdo nepochyboval o rozhodující úloze otce ve výchově dětí. A v současných paternalistických společnostech, jakými jsou islámské země, je otcům sice ne vždy, ale velmi často dávána přednost při svěřování dětí do péče po rozvodu.
OdpovědětVymazatNejsem si jist, zda jsem váš komentář pochopil správně, tak si dovolím jej shrnout: Jste demagog.
OdpovědětVymazatMimochodem, níže přispívající ústavní soudkyně JUDr. Kateřina Šimáčková tu má také jeden monstrózní "pomník" své práce. Jedná se o případ Mirka Jadlovského, který byl svou matkou unesen do Španělska, když rodina předtím žila společně v Česku. České soudy bohužel dítě zafixovaly ve Španělsku a Ústavní soud na tom neshledal nic protiústavního. Řadu informací o tomto případu najdete na Střídavce, například zde: http://www.stridavka.cz/diskriminace-justici-podle-pohlavi.html Chystá se i další medializace tohoto nerovného přístupu k otci a matce.
OdpovědětVymazatobávám se, že o stříadvou pěči brzo příjdete a dobře vám tak :-)
OdpovědětVymazatJako důvod bych viděl, že dělat čekatele/asistenta s reálnou neviditelností "povýšení na soudce" si spíš dovolí holka než kluk. A feminizici rozvodových/baby soudů bych spíše řešil vyhozením této materie z vlivů soudů vlbec. Platit soudce 100/měsíčně za rozvody /40% populace/ je pros stát podle mě naprosto zbytečný luxus stejně jako když na krajích řeší dopravní pokuty a píší na to dlouhá rozhodnutí jakoby šlo o velezradu.
Michal Orel
Jako opatrovnicky soudce se musim justice zastat - ony alarmujici statistiky sverovani deti do pece matek jsou zpusobeny tim, ze otcove s tim dle meho odhadu v cca 90 % souhlasi ci to sami navrhuji. “Vylucnou” peci pozaduji v jednotkach pripadu, stridavou casteji, a i pres nesouhlas matky je trendem, ze byvaji uspesni..statistiku tedy pusobi otcove, nikoliv zeny-soudkyne.
OdpovědětVymazatZajímavý příspěvek do diskuze je zde:
OdpovědětVymazatNosil oblek kočičky a zneužíval děti, tvrdila o muži exmanželka. Sama skončila před soudem
Proč jsou děti stále u té dámy??? Je snad otec alkoholik závislý na drogách, že by se děti nedokázal postarat? Nebo opatrovnický senát zastává názor "děti přece patří matce"?
Proč není více předsedkyň soudů? Třeba kvůli destruktivnímu postoji soudkyňě ve sporu o syna: „Lituji, ale o Vašich morálních kvalitách v žádném případě nesvědčí například chování jako účastnice řízení, kdy soud ne jednou konstatoval Váš naprosto destruktivní postoj, a kdy jste navíc jako právnička a soudkyně zneužívala znalostí práva k obstrukcím procesním a i k obstrukcím styku otce s nezletilým synem, což bylo vzhledem k Vaší profesi obzvláště nevhodné.“ JUDr Robert Pelikán, Ph.D., ministr spravedlnosti ČR
OdpovědětVymazathttp://www.unie-otcu.cz/zakony.html
Tři soudci už na prvním stupni, ještě větší zvýšení zásahu do soukromí z pozice moci úředními osobami? Jen to ne, jinak cochemský model, model interdisciplinární spolupráce, tam je pak možno zastoupení pohlaví, aniž by šlo výlučně o tři lidi - muž, žena, "hermafrodit". Pokud ne model interdisciplinární spolupráce, pak co třeba vrátit do opatrovnických věcí přísedící? Třeba maminky na mateřské :-) Čerstvě se nyní k opatru vyjádřil předseda NS Fiala, že by soudce ani moc nemusel své rozhodování odůvodňovat, že by řízení mohlo být jen jednostupňové, že by se to tím zrychlilo atp. Unikl mi vtom poměr kvantita/kvalita.
OdpovědětVymazatDalší příspěvek do diskuze "ach jak se měří stejným metrem": https://www.novinky.cz/krimi/493617-dceru-nepredal-matce-vcas-soud-naridil-odebrani-ditete.html
OdpovědětVymazatKdyž matka nepředá dítě - OK.
Když otec nepředá dítě - odebrat!
Dnes píší o genderových kvótách zde: https://roklen24.cz/a/SQakD/cas-reditelek-a-manazerek-svet-zavadi-genderove-kvoty
OdpovědětVymazatProč tedy ne kvóty na soudce/soudkyně?
A další příspěvek do diskuze: Soudcovský talár po dnešku oblékne 29 nováčků - a z toho 18 dam.
OdpovědětVymazat