PhD Workshop 2016: Už jen týden...

...zbývá do uzávěrky přihlášek!

PhD Workshop České společnosti pro evropské a srovnávací právo se letos bude konat již počtvrté. První listopadový víkend (pátek 4. 11. až neděle 6. 11.), Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě, dvě desítky dotkorandů a tucet skvělých mentorů (akademiků i praktiků), kteří investují svůj čas do podrobné a individuální zpětné vazby na studentské disertační práce.

Když se středník bere vážně

Ještě než si letní prázdniny dovolí skončit, rád bych po seriózním článku Michala Hájka a Martina Kopy nabídl jedno okurkové téma: středník. Odvažuji se odhadnout, že naprostá většina studentů práv používá středník jen k mrkání jejich smajlíků; ti sofistikovanější s ním možná ještě ve výčtech oddělují položky, které obsahují čárky. Přitom středník se tak báječné hodí mezi leckteré dvě věty českého právního textu!

Michal Hájek a Martin Kopa: Proč musíme „přijímat uprchlíky“

V posledních dnech a týdnech se ve veřejném prostoru diskutuje nad tvrzením, že Česká republika nepřijme žádného uprchlíka (sousloví „přijmout uprchlíky” – jakkoli terminologicky nepřesné – si vypůjčujeme právě z mainstreamového diskurzu). Alternativou bývá tvrzení, že Česká republika nikoho přijímat nemusí. Nesouhlasně se k němu na sociální síti vyjádřila například Eliška Wagnerová.

Zastánci uvedených tvrzení naopak na sociálních sítích hojně sdílí rozhovor s profesorem Pavlíčkem. V něm prof. Pavlíček zastává tezi, že neexistuje „nárok na azyl“. S touto tezí však nesouhlasíme a rádi bychom v tomto postu předložili několik argumentů, které podle nás vedou k tomu, že subjektivní právo na udělení azylu (či doplňkové ochrany) lze v mnoha případech dovodit. A to hned na několika úrovních – ústavněprávní, mezinárodněprávní, unijní i na úrovni práva podústavního. Na podobná témata se na Jiném právu debatovalo již před více než pěti lety díky postům Jakuba Camrdy a Davida Kosaře a Pavla Molka. Chtěli bychom na ně tímto navázat, zohlednit vývoj, ke kterému v mezičase došlo, a zkrátka a jednoduše učinit první výkop pro následnou diskuzi k tomuto – v dnešní době velmi aktuálnímu – tématu. Vydejme se tedy na cestu.

Hubert Smekal: Jak se studují práva v Číně: Najděte si hotel s klimatizací

Omlouvám se čtenářkám a čtenářům Jiného práva za drastické zpoždění, důvody vysvětluji záhy. Stalo se přesně to, čeho jsem se obával – pár dní před odjezdem se mi opět dostalo cti sdílet stůl s místním proděkanem, což se neobešlo bez spršky přípitků místní pomstou jménem baijou (vizte můj poslední post). Vypěstoval jsem si vůči tomuto moku značnou nechuť, a byť se mi podařilo výrazně zredukovat konzumovanou kvantitu, reakce mého těla mě svou intenzitou dosti nemile překvapila. Zhruba takto si představuji lehčí otravu – místo psaní textu pro Jiné právo jsem zbytek odpoledne a značnou část noci dávil šťávy, párkrát bohužel i na veřejnosti. Do odjezdu z Weihai jsem již neměl na mimopracovní aktivity ani chvilku, načež první dva srpnové týdny jsem vyčlenil na dovolenkové cestování po provincii Yunnan (pokud by někdo měl zájem, napište, jedná se o velmi zajímavou destinaci, místa jako Shaxi, Tiger Leaping Gorge (vizte foto) či tibetský Yubeng jsou kouzelná). Tento článek píši z devatenáctihodinového trmácení na lince Deqin – Kunming (za chvíli zastavujeme v Shangri La), vzpomínám na post Slávky Henčekové o ohleduplných Japoncích a závidím. Číňané jsou pravý opak – v hromadných prostředcích mají v mobilu nastavený hlasitý odposlech, telefon drží nedbale horizontálně nastaven cca 20 cm od úst a přesvědčují okolí o síle svého hlasu. Sluchátka bohužel ještě do Říše středu nedorazila, pokud náhodou Číňanka netelefonuje, tak na mobilu nahlas sleduje seriál, případně poslouchá západní hudbu nazpívanou místním interpretem. Pánové bezostyšně v dálkových busech kouří. (Pomsta přišla okamžitě – opovážil jsem se kritizovat hostitelskou zemi a vysypal se autobus. Ve 3500 m.n.m. je vzduch řídký asi i pro motory… Update: řidiči si naštěstí poradili.)

Nebojte, níže konečně seriózněji!

Sáblíková neměla u arbitráže šanci na úspěch

Alespoň to tak vypadá podle stručného rozhodnutí Rozhodčího soudu pro sport, které bylo dnes vydáno, a to formálně ve sporu Českého olympijského výboru a České cyklistické federace proti Mezinárodní cyklistické unii. Speciální ad hoc tribunál složený pro olympijské hry se totiž žalobou odmítl zcela zabývat, a to pro nepřípustnost. 

Evropské soudy - strážci pravé víry?

Dne 31. května 2016 vydala generální advokátka Soudního dvora (SDEU) Juliane Kokott stanovisko ve věci C-157/15 Samira Achbita v G4S Secure Solutions NV, které zaujalo ze dvou důvodů: je v patrném rozporu s nedávnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (ECHR) a dle mého názoru nepřímo protežuje křesťanské vyznání.[1]

Afirmativní akce na amerických univerzitách pokračuje

Velkým překvapením skončila kauza žaloby na University of Texas za její systém zvýhodňování menšin u přijímaček. Poprvé za třicet let ve své funkci soudce Nejvyššího soudu USA hlasoval Anthnony Kennedy ve prospěch pozitivní rasové diskriminace menšin, a SCOTUS tak v poměru 4:3 žalobu neúspěšné bílé uchazečky o přijetí Abigail Fisher zamítl. Specifická texaská kauza ale nemusí znamenat, že by v případě afirmativní akce mělo jít o vyřešenou záležitost. Zatímco třeba Yale raději likviduje své záznamy o přijímačkách, na Harvard a další elitní americké univerzity se valí nové žaloby Američanů asijského původu, které stojí na masivních empirických datech za posledních dvacet let.