Soudy on-line

Mám pocit, že se v posledních letech zlepšuje komunikace českých soudů navenek. Průkopníkem byl v mých očích Nejvyšší správní soud. Pokud se nepletu, jako první umístil na svůj web fotky soudců. Jeho web patřil k těm v justici nejzdařilejším. Nejvyšší soud má od letoška nové webové stránky. Taky už se na nich můžeme podívat na jeho soudce. Oběma webům ale podle mě „chybí jiskra“, kterou bych od nich v roce 2016 čekal. V posledních letech pak podle mě boduje zejména Ústavní soud. Má sice taky nový webový kabát, ale jako jediný se vydal na sociální sítě. Facebook Ústavního soudu i jeho Twitter je stále víc a víc sledovanější. Mám přitom pocit, že se Ústavnímu soudu díky sociálním sítím daří lépe a efektivněji informovat veřejnost o svých rozhodnutích a své roli. Stále je ale co dohánět.

Základní práva

V minulém týdnu vylétla do právního literárního světa publikace Základní práva z per kolektivu autorů olomoucké katedry ústavního práva vedených Michalem Bartoněm.

Tato kniha primárně vznikla jako studijní text pro předmět nesoucí stejný název. Tento povinný dvousemestrální kurz musí absolvovat každý student olomoucké fakulty v úvodu svých právnických studií, do jejichž zbytku si "pod kůží" odnáší potřebné ústavněprávní znalosti, dovednosti a hodnoty.

Rozhodně však nejde pouze o učebnici, která by neměla jiné využití. Naopak mnohé její části nepochybně mohou pomoci praktikujícím právníkům ve všech oblastech, kde základní práva hrají prim (např. při tvorbě ústavních stížností, stížností k ESLP a jiných podání před obecnými soudy, ve kterých jejich tvůrci chtějí uplatnit ústavněprávní argumentaci). Autoři knihy mimo své akademické působení ostatně působí i v praxi, kde se základními právy každý den pracují (na Ústavním soudě, v advokacii, v oblasti klinického právního vzdělávání). Základní práva proto nejsou pouhým teoretickým pojednáním o abstraktních principech poletujících někde v akademických výšinách. Uvědomují si naopak praktické dopady jejich použití a vycházejí z toho, že jde o práva o mnoho přízemnější, každodenní, která i právě teď poletují kolem vás při čtení tohoto postu.

Zde najdete bližší informace včetně obsahu knihy a krátké ukázky

Divotvorný odkladný účinek ve správním soudnictví

Dlouho jsem tu nic nenapsal. Navíc o vaření. Jak jsem tak ale nakukoval do hodně vroucího hrnce správního soudnictví, zjistil jsem, že na chuť uvařeného jídla má zásadní vliv jedna zvláštní přísada. Odkladný účinek. Může se přimíchat už při podání žaloby. Pro ty, co mají rádi pikantnější chuť, ho lze přidat až u kasační stížnosti. V mnoha případech je přitom jeho přimíchání zcela stěžejním momentem reálného úspěchu ve věci. Pokud se totiž v některých věcech nepřimíchá a jedinou ingrediencí v hrnci je pravomocné a vykonatelné správní rozhodnutí, pak mohou správní soudy míchat a míchat a míchat. Výsledný pokrm se ale vždy podává lehce vychladlý.

Michael Sandel - What Money Can't Buy: The Moral Limits of Markets

Přednášku s názvem „What Money Can’t Buy: The Moral Limits of Markets“ přednese Michael Sandel dnes, v pondělí 18. dubna 2016 od 18:00 ve Velké aule Právnické fakulty UK. Online přenos níže.

Panelová diskuze s poslanci Evropského parlamentu: „Jak by měla Evropská unie přispět k řešení migrační krize?“

Studentský spolek Common Law Society zve čtenáře Jiného práva na panelovou diskusi s poslanci Evropského parlamentu na téma „Jak by měla Evropská unie přispět k řešení migrační krize?“, která se uskuteční v pondělí 25. dubna 2016 od 18:00 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (místnost č. 100). 

Reflexe postkomunismu - Jan Komárek a Petr Pithart

Ve středu 13. dubna (od 14:00) si budu na PF UK (m. č. 405) povídat v rámci sociologického semináře s Petrem Pithartem o reflexích postkomunismu - v jeho nedávno vydané knize a v řadě jiných, které se v uplynulém roce objevily v cizojazyčných akademických nakladatelstvích (za všechny upozorňuji na The Legacies of Totalitarianism od Aviezera Tuckera a Thinking through Transition, na které se podílela také řada českých autorů).

Všichni čtenáři Jiného práva jsou srdečně zváni.

Jan Komárek

Pozvánka na workshop: Lidská práva, mezikulturní perspektivy a postnárodní kostelace

Center for Law and Public Affairs (CeLAPA) Vás srdečně zve na workshop na téma: "Lidská práva, mezikulturní perspektivy a postnárodní kostelace", který se koná 12. dubna od 13:30hod v budově Právnické fakulty UK, místnost 38.

Registrace: agha@ilaw.cas.cz



Program:

13:30 - 14:00 Ůvodní slovo: Jiří Přibáň "Lidska prava z nelidskosti”

14:00 - 14:50 Lidská práva: mezi právem a politikou

Jan Kysela “Lidská práva: triumf nad propastí?”

Jiří Baroš “Kritika rights-talku a hledání alternativní tradice lidských práv”

Ondřej Preuss “Lidské práva univerzální v čase i v prostoru?”

Lenka Bezoušková “Možnosti a meze konceptu lidských práv v islámském právu”

15:00 - 15:50 Lidská práva a stát

Harald Scheu “Demokracie, lidská práva a řízení podle čl. 7 Smlouvy o EU”

Veronika Bílková “Role lidských práv v zahraniční politice ČR”

Michal Šejvl “Proč začala Evropa mluvit o právech?”

15: 50 - 16: 20 Václav Bělohradský “Globální vesnice uniklých sdělení”

16:20 - 17: 20 Ideje a ideologie lidských práv

Ondřej Lánský “Lidská práva – legitimizační nástroj nebo emancipační projekt?”

Pavel Dufek “Lidská práva a politická teorie: je možno myslet LP “neideologicky”?"

Petr Agha “Hyper-realita lidských práv"

CC: Cimrman Commons

V nedávné době se v českých médiích opakovaně objevila iniciativa, aby videozáznamy her Divadla Járy Cimrmana byly přístupné zadarmo. Hlavní tváří této iniciativy je Filip Smoljak – syn Ladislava Smoljaka, kterému dle všeho náleží něco okolo 10% autorských práv k uvedeným videozáznamům. Součástí této iniciativy je petice adresována ministru kultury, která vznáší následující požadavek: „Aby novela autorského zákona dala autorům, kteří si své dílo přejí dát k dispozici ke svobodnému šíření, možnost se majetkového autorského práva vzdát ještě za života autora, případně ze závěti, a aby tak mohli učinit jednoduše, bez nutnosti konzultovat s právníky.“

Je hříčkou osudu, že problematikou veřejného užívání autorských děl se zabýval i sám Jára Cimrman. Nečinil tak však zcela dobrovolně: V souvislosti s podezřením z podzemní činnosti totiž rakouská byrokracie obstavila Cimrmanovi všechny příjmy, které mu plynuly z jeho dramatických děl. Místo toho, aby přispíval do eráru prohnilého mocnářství, rozhodl se proto Cimrman raději šířit svá díla zdarma, a to za podmínek, které sám stanovil. Během své návštěvy Tomáše Alvy Edisona portoval Cimrman tuto svou myšlenku do Spojených států, kde zaznamenala velice pozitivní odezvu. Ačkoli sám Cimrman prosazoval pro podmínky veřejného užívání autorských děl označení Cimrman Commons (CC), Američanům činilo vyslovení Cimrmanova jména neskonalé obtíže, a tak se nakonec uchýlili k jinému označení zachycenému stejnou zkratkou: Creative Commons.