Navyšování počtu soudců bude probíhat po vlnách. V „dohledné době“ (to znamená, že nikdo neví, kdy přesně) má přijít dvanáct nových soudců z vylosovaných zemí, v září 2016 se na Tribunál přesunou stávající soudci Soudu pro veřejnou službu (který tím bude zrušen) a zbylých devět kusů má nastoupit k září 2019.
Jelikož se Česká republika octla mezi vylosovanou dvanáctkou, která má dodat vhodné kandidáty již v první vlně, hledá se už teď druhý český soudce Tribunálu. Vyhlášení výběrového řízení s podrobnými podmínkami naleznete tady. Lhůta pro předložení přihlášky je 11. února 2016. Kandidát by měl splňovat takové ty klasické předpoklady, jakými jsou záruka nezávislosti a nestrannosti, znalost unijního práva, znalost francouzštiny a dalšího cizího jazyka, vysoký morální charakter, právní praxe aspoň deset (či lépe patnáct) let atd. Musí se také připravit na několikakolové grilování na české straně i na mýtem opředené slyšení před výborem 255.
Nařízení, kterým se mění Statut Soudního dvora EU, se výslovně hlásí k požadavku genderové vyváženosti, tedy každý členský stát by měl ideálně mít na Tribunálu jednoho soudce a jednu soudkyni. Vzhledem ke stávající situaci se tedy předpokládá, že z aktuálního výběrového řízení vzejde vítězně muž (ale… víte jak, všechno může být nakonec úplně jinak.).
S navyšováním počtu soudců se samozřejmě bude navyšovat i pomocný personál. Soudní dvůr EU už teď hledá vhodné kandidáty na pozice referendářů (tedy právních asistentů) i do administrativy. Deadline na přihlášky je už 20. 1. 2016, takže komu nevadí často deštivé počasí, nechť se včas přihlásí (kdo by chtěl v rámci stejného oboru raději teplo a slunce, může zvážit zaslání přihlášky trochu víc na jih - v závislosti na zkušenostech buď na profesorskou židli, anebo na doktorát :-) ).
Hm, jak příchod nové armády zamává s celou institucí, nikdo pořádně neví. Někteří očekávají zrychlení práce Tribunálu, jiní naopak chaos. Některé postřehy k následkům reformy najdete tady nebo tady.
V souvislosti s masivním hledáním právníků napříč Evropou mě napadá jen (velmi marný) povzdech nad tím, že pracovním jazykem celé instituce je pořád francouzština. Nic proti jazyku samotnému – na psaní poezie nebo intelektuální debaty nad vínem je skvělý. Ale jako komunikační prostředek nejvyšší soudní instituce spolku, který se normálně domlouvá civilizovanějším způsobem (rozuměj anglicky), mi přijde minimálně problematický. Já vím, já vím – historické důvody a konzervativní instituce… Jenomže právě u Tribunálu mi nedává skoro žádný smysl. Tribunál v naprosté většině (jak předpokládám, případně mě někdo opravte) pracuje s věcmi, které se v předcházejících stádiích řešily výhradně anglicky, správní rozhodnutí jsou v angličtině, právníci píšící podání ho (předpokládám) píšou anglicky a s klienty o dané věci anglicky komunikují. A bum – na soudu se všechno musí začít řešit v úplně jiném komunikačním kódu, což mi přijde trochu nešťastné. Co je však podle mě pro instituci (a pro mnoho členských států) horší, je to, že na místo soudce se může dostat pouze takový člověk, který francouzštinu ovládá – a ehm… takových lidí zas není tolik. Vzhledem k tomu, jaké předpoklady musí kandidát na soudce splňovat, je rybník způsobilých kandidátů snad ve všech členských státech poměrně malý, a pokud se k tomu přidá navrch nutnost mluvit francouzsky na odpovídající úrovni, zbyde nám jenom louže (a v některých členských státech možná jenom vyschlé koryto). A teď si představte, že každý členský stát musí mít soudce dva. Následkem hrozí to, že členské státy do Lucemburku vysílají ne ty nejlepší, ale ty, kteří náhodou umí francouzsky. To mi přijde škoda. A co si budeme povídat – i někteří stávající soudci SDEU francouzštinu používají jen v případě ohrožení života a v dalších situacích, kdy není zbytí, a jinak pro práci ve svém kabinetu používají jazyk jiný. Nebylo by proto na čase v rámci blížícího se chaosu zavést i jazykovou revoluci?
Quoi? :)
OdpovědětVymazatV souvislosti s reformou Tribunálu se otevírá otázka, o kterém jsem nedávno četl moc hezký článek (žel už nevím, kde to bylo). Tedy: Zrušením Soudu pro veřejnou službu zaniká specializace. Agenda je ale čím dál složitější. Uvažuje se tedy, že uvnitř Tribunálu budou vznikat specializované senáty. To však s sebou nese řadu problémů. Jak budou přidělováni soudci? Členské státy asi budou těžko vybírat soudce podle toho, jaký obor je zrovna potřeba. A soudci sami jistě budou chtít dělat zajímavější agendy. Aby nedošlo k "vyprázdnění" některých specializací, navrhuje se rotace (aby každý soudce měl stejnou šanci dělat nějaký čas nudnou práci). Navržená koncepce ale počítá s tím, že zatímco soudci budou rotovat, referendáři a asistenti zůstanou u senátu. Což nutně povede k otázce, kdo tu vlastně rozhoduje?
OdpovědětVymazatTuhle informaci jsem slyšela z více stran a píše o tom výše odkazovaný (uznávám, že skrytě odkazovaný) Daniel Sarmiento (https://despiteourdifferencesblog.wordpress.com/2015/12/15/the-reform-of-the-general-court-unleashing-the-forces-of-change/ )
OdpovědětVymazatNa tomhle modelu mi vadí to, že ruší osobní vztah soudce - referendář. Doteď platí, že referendáře si vybírá soudce, je tedy na soudci, koho bude chtít mít ve svém týmu a proč. Soudce je za své asistenty zodpovědný, musí si je vycvičit k obrazu svému... V momentě, kdy se vytvoří odborně specializované týmy referendářů, mezi kterými budou soudci rotovat, naprosto se ztrácí jakákoli osobní vazba, která mi přijde důležitá. A právě tam hrozí to, že soutěžní senát, známkový senát, pracovněprávní senát atd. si pojedou po svém bez ohledu na přiděleného soudce, který se tam na chvíli přijde podívat, jak to hezky dělají.
Představa, že věci zpracovávají vždy ti, kteří se na danou oblast specializují a dobře jí rozumí, sice vypadá na první pohled pěkně, ale podle mě je lepší sehraný tým lidí (i za předpokladu, že v některých oblastech prostě nebudou zas tak kovaní).
Otázka je zajímavá. Jednak po linii kontinuity (kolik soudců aktuálně umí anglicky stejně dobře nebo lépe než francouzsky?), ale osobně mám neodbytný pocit, že coby právnický jazyk je francouzština lepší. Už jen proto, že kontinentální systémy jsou si přece jen bližší.
OdpovědětVymazatMěřítkem podle mě není to, jestli soudci umí anglicky stejně dobře nebo lépe než francouzsky, ale spíše to, jestli umí anglicky na takové úrovni, aby v ní mohli normálně pracovat (a to klidně může být o tři třídy nižší než u francouzštiny). Neznám jazykové vybavení soudců, ale pochybuji, že by se mezi nimi našel někdo, kdo angličtinu neovládá. A i kdyby, soudci mají časově omezený mandát a všechny nové kandidáty výbor 255 zkouší i ze znalostí AJ, takže je to spíš otázka času...
OdpovědětVymazatAd právnická francouzština:
Podle mě je každý jazyk tak přesný, jako je jeho uživatel, takže nevidím, v čem by mohla být francouzština jako taková nějak výhodnější. Samozřejmě dovedu si představit, že vzhledem k okolnostem, za nichž se jazyky vyvíjejí, může být některý jazyk k popsání konkrétních věcí preciznější než jiný (třeba debata o kvalitě sněhu bude lepší v eskymáčtině než ve španělštině), ale evropské právo se od sedmdesátých let řeší na všech možných úrovních i v angličtině, tak nevím, proč by měla za francouzštinou nějak významně zaostávat. I kdybych přijala argument, že fr. je nějak výrazně lépe schopná přenést nuance vnitrostátního práva většiny členských států kvůli blízkosti kontinentálních systémů (o čemž se mi stejně chce pochybovat), pak by její využití sice dávalo smysl v případě řízení o předběžných otázkách, ale nijak by to neodůvodňovalo právě její povinné používání u Tribunálu. Navíc největší část práce Tribunálu zahrnuje hospodářskou soutěž, veřejnou podporu a duševní vlastnictví, což jsou oblasti, kde důležitou roli hraje spíš ekonomická a obchodní angličtina.
Ale jak říkám - nic proti francouzštině samotné, osobně ji mám velmi ráda, jenom mi přijde nepraktické požadovat její excelentní znalosti u budoucích soudců Tribunálu.
I s minimální znalostí vnitřních poměrů Soudu (toho vyššího) bych neuměl vypovědět, který soudce by případně nebyl schopný pracovat v angličtině, ale zato velmi dobře vypočíst ty, co nejsou schopní pracovat francouzsky.
OdpovědětVymazatono ten systém rotace zase není špatný, vlastně je na něm založený systém řízení řady top advokátních kanceláří, protože změna šéfa a obměna týmu může být často důležitým faktorem osobního rozvoje. Jasně že si týmy občas nesednou, ale právě proto se v zahraničních AK u pohovorů zkoumá hlavně schopnost kandidátů vycházet s lidmi napříč spektrem charakteru a temperamentu, narozdíl od Prahy, kde se naprosto úchylným způsobem testuje spíše znalost platného práva...
OdpovědětVymazatEhm... Řídit soud jako firmu? ;-)
OdpovědětVymazatRotace jsou důležité a je to nesporně silný nástroj personálního rozvoje. Hlavně pro růst mladých, ještě ne zcela ukotvených kádrů (v tomhle smyslu má třeba obrovský půvab německý systém, kde si v rámci koncipientury vyzkoušíte více právnických profesí: člověk pozná více alternativ dřív, než stihne zkostnatět). V tomto ohledu bych se přenosu dobrého firemního know-how na soud rozhodně nebránil.
OdpovědětVymazatAbychom ale dosáhli tohoto efektu, měli by rotovat zejména ti referendáři. A to nejen v rámci soudu, ale v rámci institucí EU. Když rotuje specialista v bance, taky nerotuje z práce hypotečního specialisty v pobočce Benešov na práci hypotečního specialisty v pobočce Vlašim, ale třeba z pobočky na backoffice nebo metodiku.
V rotacích soudců při "stacionárních štábech" bych viděl opravdu spíš nebezpečí, že soudci budou ve vleku štábů.
Průměrný věk referendáře (tedy stávajícího, nikoli nastupujícího) u SDEU je momentálně 39 let. U takových lidí předpokládám, že už si za život stihli zarotovat dost a není třeba je posílat na obhlídku jiných institucí.
OdpovědětVymazatNavíc se obávám, že cílem navrženého systému může být ledasco, ale rozhodně ne personální rozvoj. :)
No, jestli všechny kandidáty zkouší z angličtiny, není to taková tichá příprava na převrat?
OdpovědětVymazatTa španělština vs. eskymáčtina pro debatu o sněhu je velmi pěkný příklad: v eskymáčtině sice lze lépe popsat všechny detaily sněhu, ale když budete hledat jazyk, ve kterém si o sněhu popovídá Taiwanec a Řek, bude ta španělština daleko nadějnější. V té eskymáčtině se oba dva ztratí, protože popisuje jsoucna, které často ani jeden nezná, případně pro ně mají zcela jiný význam. Zato španělština ohledně sněhu popisuje jsoucna, které oba dva přibližně znají.
Riziko podle mne není primárně specializovaná terminologie hospodářské soutěže, veřejné podpory atd., ale to podkladové: co si kdo koupil, co si ujednal atd. A tam se stejně nakonec podle nějakého vnitrostátního práva jede.
Prosím, oddělme dvě věci:
OdpovědětVymazat(1) hodnocení navrhovaného systému, kde soudci rotují, zatímco aparát referndářů zůstává.
Tady s Vámi souhlasím a na takovémto systému nevidím nic dobrého.
(2) systém personální práce s referendáři samotnými.
Jestli je průměrný věk 39, znamená to, že polovina (spíš větší polovina) jich je nejspíš mladších než 39. I kdybych připustil, že po čtyřicítce už se programově rotovat nemá (osobně si to nemyslím), tak tahle polovina by rotovat měla.
Ještě k té francouzštině. Francouzština (pracovní) u SDEU nemá moc společného se současnou francouzštinou, naopak i pro vynikající francouzštináře, kteří se v soudní francouzštině neorientují, a takových je ve SDEU většina, je obtížné v ní tvořit rozumný text. Proto psaní textů probíhá prakticky tak, že se pouze kopírují pasáže, které již byly jednou napsány. Absurdně to může mít i některé pozitivní důsledky, především opravdu ustálenou judikaturu bez posouvání významu v případě příliš kreativních formulačních změn..:). Docela zajímavý text na toto téma je třeba v Law and Language: Current Legal Issues, 15, M.P.
OdpovědětVymazatDíky za odkaz, velmi zajímavé čtení.
OdpovědětVymazatZaujala mě mimo jiné informace, že některé soutěžněprávní případy u Tribunálu se skutečně řeší pouze a jenom v angličtině, na což se Soudní dvůr dívá s nevolí, hlavně pokud k němu daný případ doputuje a nejsou k němu žádné francouzsky psané podklady. :)
Pak mě také pobavilo, že jediní referendáři, kteří mají problém draftovat ve francouzštině, jsou frankofonní referendáři "who ‘simply can’t bear’ to draft in the ‘formulaic, synthetic French used at the Court’!"
Ad 2) Já tedy opravdu nevím, k čemu by jim nucené rotování mezi institucemi bylo. Na místa referendářů se dostávají lidé, kteří mají zkušenosti z advokacie, jiných institucí, vnitrostátních soudů nebo akademie, takže už něco zažili, a nemyslím si, že je nutné je povinně posílat na štaci někam do Alicante, jenom aby si rozšířili obzory.
OdpovědětVymazatMyslím, že taková rotace by dost slušně přispěla k prevenci zkostnatění. Věřte tomu nebo ne, ty komerční firmy opravdu vědí co dělají. Tohle je jeden z důvodů, proč bývají flexibilnější než orgány veřejné moci. Když někdo sedí 20 let na stejné židli, bylo by zázrak, aby si nevytvořil "tunelové vidění". Upřímně řečeno, na mnoha lidech je vidět už po 5-6 letech.
OdpovědětVymazat