Právníkův průvodce po metodologické galaxii

Pokud jste se rozhodli vydat se na dobrodružnou cestu psaní doktorské dizertace, ocitáte se v rizikové zóně, v níž každou chvíli může zaznít variace na otázku: „A jakou metodologii na to používáš?“  Někteří místo odpovědi zalapají po dechu, ti otrlejší možná začnou z paty tahat termíny jako analýza, dedukce nebo komparace a možná se najdou i tací, kteří ledabyle prohodí zcela samozřejmou odpověď: „Sednu a píšu.“  Je nepochybné a smutné zároveň, že ani v jednom případě se tazatel vlastně nic nedozví.  Proč k tomu však často dochází? Proč na otázky stran metodologie našeho výzkumu vlastně vůbec nejsme připraveni? Proč možná ani netušíme, co si pod pojmem metodologie máme představit? Nechci se pídit po skutečných příčinách tohoto neblahého stavu, ale zdá se mi vhodné, abychom proti nic neříkajícím reakcím začali zlehka bojovat alespoň tím, že o metodologii v právním výzkumu budeme diskutovat.

Následující post berte prosím jako skromný příspěvek do debaty ohledně metodologie. Poznatky níže představené samozřejmě nepochází z mé hlavy, ale usadily se tam na základě absolvovaných seminářů a průzkumu zahraniční literatury. Knížky a články, které jsem měla v ruce, s pojmem metodologie zachází vždy trochu odlišně a používají jinou kategorizaci, všechny se ale shodnou, že metodologie neznamená nějaký konkrétní recept či seznam jasně daných kroků k napsání právně-akademického textu. Metodologii bychom měli vnímat spíše jako cestu k zodpovězení výzkumné otázky (kterou je třeba pečlivě naformulovat), jako přístup, který naši práci od začátku do konce ovlivňuje, případně jako žánr, jehož prvky si při práci půjčujeme.

Podle mého názoru není úplně nutné, abychom byli schopni přesně označit metodologický přístup, ke kterému se chceme hlásit. Navíc ani není třeba se vejít do škatulky jedné metodologie. Metodologické žánry se totiž mohou překrývat, různě kombinovat, vycházet jeden z druhého, stavět na sobě apod. Co se mi ale jeví jako dost užitečné, je vědět, jaké metodologické přístupy mohou existovat a čím se ten který žánr vyznačuje. Pokud totiž budeme mít alespoň přehled o různých odstínech metodologie, lépe si uvědomíme, čím se vyznačuje náš vlastní postup.

Je dobré připomenout, že metodologický přístup je na jednu stranu otázka osobní volby při zkoumání toho, jak vyřešit výzkumný problém/zodpovědět výzkumnou otázku. Na stranu druhou však je třeba vnímat, že určitá metodologická perspektiva může ovlivnit už samotný výběr výzkumné otázky, a naopak některé výzkumné otázky si samy říkají o určitou metodologii.

Ještě před tím než začneme zkoumat konkrétní metodologické žánry, je dobré se zamyslet nad rozlišením nějakého základního postoje k řešenému problému.

Například můžeme rozlišovat přístup interně zaměřený a přístup vystavený externím standardům. První přístup chce ukázat, jaké právo je, a dívá se na něj z vlastního právního pohledu. Druhý přístup je hodnotící, snaží se právo posoudit ve světle mimoprávních hodnot či určitých názorů.

Z trochu jiného úhlu pohledu můžeme rozlišovat přístup analytický na jedné straně a přístup normativní na straně druhé. Analytický přístup zkoumá, jaké právo je a proč je takové, jaké je. Přístup normativní se snaží právo posuzovat kriticky a navrhuje jeho změny vzhledem k určitým principům, hodnotám nebo postojům.

V praxi samozřejmě i odlišné přístupy mohou být kombinovány a mohou na sebe navazovat. Při naší vlastní práci je ale minimálně užitečné si v jednotlivých fázích uvědomit, co děláme – jestli popisujeme stav nebo navrhujeme změny, a rovněž je dobré myslet na to, jestli se na právo díváme zevnitř, anebo jestli na něj nahlížíme prizmatem jiné disciplíny.

Na jednom metodologickém semináři nám zase kladli na srdce, že si při vlastním bádání musíme vždy uvědomit, na jakém právně-filosofickém základě naši práci stavíme – zda je to iusnaturalismus, pozitivismus, anebo kritický přístup.

Pokud jde o konkrétní metodologické žánry, žádná jejich oficiální kategorizace či typologie neexistuje. Každá kniha či příručka se drží trochu jiné systematiky. Pro účely tohoto postu jsem se rozhodla vytvořit systém vlastní, který odráží to, jaký dojem v mé hlavě všechny ty moudré knihy zanechaly. Opět upozorňuji, že hranice mezi navrženými kategoriemi jsou velmi neostré. Některé metodologie se kryjí, některé kombinují, některé na sebe navazují či vycházejí jedna z druhé. Zaškatulkování konkrétní práce pod určitou metodologickou nálepku je pak závislé na našem vnímání, citu, zkušenostech a úhlu pohledu.

Z jakých metodologií, metodologických přístupů či metodologických žánrů tedy máme na výběr? Jako tři hlavní kategorie navrhuji používat následující: doktrinální přístup, hodnotový přístup a interdisciplinární (kontextový) přístup.

I.                   Doktrinální přístup

Doktrinální přístup, či chcete-li hezky nečesky „black-letter approach“, je právní metodologií zcela tradiční a hádám, že většina právně-akademické produkce v našich končinách se tohoto přístupu pevně drží. Tento přístup chápe právo jako samostatný a soběstačný systém, který není závislý na jiných disciplínách. Dívá se na něj zevnitř ve snaze najít konzistentnost a provázanost jednotlivých pravidel, systematizovat je a racionalizovat právo jako celek. Pokud už do tohoto přístupu vplují nějaké hodnoty, pak jsou to hodnoty, které lze označit za logické či racionální, jako je např. soudržnost, logická bezrozpornost nebo jistota.

II.                Hodnotový přístup

Pod hodnotový přístup můžeme zařadit velké množství metodologických žánrů, které právo ukazují anebo posuzují prizmatem konkrétně určené hodnoty, postoje, ideje, principu, světonázoru apod. Ze základního právně-filosofického pohledu mohou stavět na iusnaturalismu či právním pozitivismu, anebo naopak vystupovat proti nim. Právě podle dané hodnoty nebo postoje můžeme identifikovat například následující žánry.

a)        Liberalismus

Liberalismus hodnotí právo s odkazem na liberálně-politickou teorii. Jako základní myšlenky v tomto přístupu vystupují univerzální práva, autonomie, rovnost anebo demokracie.

b)       Feminismus

Feminismus v právu nabízí širokou paletu perspektiv. Když to velmi zjednoduším, feminismus zkoumá právo po ose genderu, vidí ho jako sociální konstrukt, na který nahlíží „genderově nastavenými“ brýlemi, a nabízí kritický pohled na zdánlivě neutrální charakter práva. Ostatně praktickou ukázku můžeme najít i v archivu tohoto blogu.

c)        Teorie Queer

Teorie Queer reaguje na feminismus a kritizuje jeho binární pohled na pojem genderu a sexuality.

d)       Marxismus

Marxismum (opět velmi velmi zjednodušeně) kritizuje právo jako systém, který chrání a konzervuje zájmy vládnoucí třídy. Zaměřuje se na mocenské vztahy a snaží se odhalit příčiny strukturální nerovnosti ve společnosti.

e)        Postmodernismus (Poststrukturalismus)

Pod označením postmodernismus se opět může skrývat velké množství proudů, podle kterých právo není ani logické, ani systematické, ani soudržné. Snaží se rozbít tradiční právní koncepty a společenské struktury a ukázat je v jiném světle.  

f)         New Governance

Pojem New Governance se váže k přístupu, který se dívá mimo tradiční právní instituty. Snaží se vysvětlit procesy a postupy, které mají nějakou normativní dimenzi, ale jejich vznik nepodléhá tradičním formálním mechanismům. 

g)        Kritický přístup

Mezi kritické přístupy můžeme zahrnout např. výše uvedený feminismus, teorii queer nebo postmodernismus/poststrukturalismus. Dále sem patří dva výslovně kritické proudy: tzv. Kritická teorie, navázaná na Marxe, Kanta, Hegela, Webera či Freuda, a Kritická právní studia (Critical Legal Studies) – proud, který vznikl v USA v 70. letech 20. století a který čerpá inspiraci od Marxe, Foucaulta a také z amerického právního realismu.  

III.             Interdisciplinární přístup

„Právo v kontextu X“, případně „Právo a Y“ – pokud právo propojíme s dalšími vědními disciplínami, objevíme další várku rozličných metodologických přístupů. Propojení může spočívat v tom, že se na právo budeme dívat očima jiné disciplíny, případně v právu můžeme hledat odrazy jiného oboru anebo použijeme metodologický aparát jiné disciplíny na zkoumání právních jevů. Mezi již etablované přístupy můžeme zařadit následující:

a)        Právo a politická věda

Právo ve spojení s politologií, případně mezinárodní právo ve spojení s teorií mezinárodních vztahů skýtá různé přístupy k nahlížení na právní pořádek jako na právní systém a zároveň politický systém. Tato disciplína pak samozřejmě může zahrnovat i další podproudy a může právní a politický systém hodnotit ve světle dalších žánrů, jako je feminismus, liberalismus nebo třeba poststrukturalismus.

b)       Právo a ekonomie

O právu a ekonomii již na tomto blogu byla řeč mnohokrát. Jen připomenu, že v tomto přístupu můžeme nalézt proud, který hodnotí právní systém a jeho instituty podle měřítka efektivnosti a navrhuje, jak právo změnit, aby bylo efektivnější. Další možný proud zkoumá, do jaké míry právo reflektuje ekonomické uvažování.

c)        Právo a sociologie

Právo a sociologie stojí na hlavní myšlence, podle které není možné zkoumat právo, aniž bychom chápali společnost, v níž právo funguje. Tento přístup staví právo, právní instituty a právní analýzu do společenského kontextu. Nabízí také techniky a metody, kterými se můžeme dívat na právo a jeho dopad na společnost, případně zkoumat „právo v akci“.

d)       Právo a literatura

Velmi zajímavé poznatky může přinést právo a literatura. V této oblasti můžeme najít dva hlavní proudy: „právo v literatuře“ zkoumá, jaký způsobem se právo, pravidla, právníci anebo otázka spravedlnosti objevují v literárních dílech; „právo jako literatura“ pak zkoumá právní texty, rozsudky či rozhodnutí a hodnotí je měřítkem literární teorie či literární kritiky.

Atd.

Pokud jste dočetli až sem, gratuluji a děkuji za trpělivost. Tento přehled samozřejmě nepokrývá všechny přístupy, ale pro začátek snad ukazuje, co všechno si můžeme pod pojmem metodologie představit. Závěrem mi dovolte několik otázek:

• Překvapilo vás, co jste se dozvěděli?
• Je nějaký metodologický žánr, který považujete za zásadní, ale ve výčtu chybí (tedy kromě žánru „poznámky z četby“, protože to je přístup, který byl zvolen pro napsání tohoto postu)?
• Víte o konkrétních článcích, knihách, statích či jiných akademických textech z pera českých právníků, v nichž by se daly vysledovat prvky některého z výše uvedených přístupů?
• Jaká je odpověď na základní otázku Života, Vesmíru a vůbec?

***

Moudré knihy, ze kterých jsem vycházela:

• Mark Van Hoecke: Methodologies of Legal Research. Oxford : Hart Publishing, 2011.
• Caroline Morris, Cian C. Murphy: Getting a PhD in Law. Oxford : Hart Publishing, 2011.
• Tamara Hervey, Robert Cryer, Bal Sokhi-Bulley, Alexandra Bohm: Research Methodologies in EU and international law. Oxford : Hart Publishing, 2011.
• Mike McConville, Wing Hong Chui: Research Methods for Law. Edinburgh : Edinburgh University Press, 2007.