První narozeniny "práva být zapomenut"

Soudní dvůr EU v květnu 2014 rozhodl, že i webové vyhledávače jako Google jsou „správci osobních údajů“, a tedy podléhají dvacet let staré směrnici EU o ochraně osobních údajů. Důsledkem je právo Evropanů požadovat, aby např. Google ve výsledku vyhledávání založeného na jménu či označení reálné fyzické osoby neuváděl odkazy na weby, které obsahují citlivé osobní údaje o žadateli (nepřiměřené, nepodstatné, atd.). Už rok tak funguje právo požadovat ztížení přístupu k citlivým osobním údajům.

Google, zdaleka největší vyhledávač v EU, vytvořil speciální webový formulář, kde lze o smazání odkazů požádat a k celé hitparádě zveřejňuje pěkně zpracované statistiky a grafy. Od 29. května 2014, tedy za rok fungování, Google prověřil asi 1 milion odkazů a z výsledků vyhledávání smazal 40 % z nich (grafy viz v článku). K realitě v ČR se také nedávno vyjádřil Úřad na ochranu osobních údajů.

V případě Googlu se nejčastěji jedná o žádosti o výmaz odkazů na stránky jako Facebook nebo YouTube. Nejvíce žádostí přichází z Francie, následuje Německo a Velká Británie. Co se týče České republiky, tak bylo podáno přes 2 tisíce žádostí, které se týkaly asi 10 tisíc webových adres. Úspěšní byli žadatelé asi v 35 % případů.

K rozsudku ve věci C-131/12 Google Spain psal V. Bartoš na JP zde, kde naznačil některé problémy s celým podnikem. Debatuje se například o tom, zda bude Evropská unie schopna tato pravidla vynutit nejen na „evropských“ doménách, jako je google.cz, ale i na zahraničních, jako je americká google.com. Další otázkou je, jak přesně vykládat rozsudek Soudního dvora ve složitých případech, kdy soud vyžaduje jemné vyvažování práva jednotlivce na soukromí na jedné straně a zájem veřejnosti na přístup k informacím na straně druhé. Například v české realitě se může jednak o odkaz na informaci o členství stěžovatele v KSČ nebo jeho spolupráci s StB. Převažuje zájem stěžovatele na soukromí nebo zájem veřejnosti na přístup k informacím? Je to stále důležitá informace i dnes, tedy o 30 let později? A co 40 let nebo 50 let později?

Mimochodem, za oceánem je "právo být zapomenut" často vnímáno jako součást snah některých politiků EU "uregulovat" americké technologické firmy, tzv. Gafa (Google-Apple-Facebook-Amazon), a pomoci tak evropskému byznysu, protože kolik má Evropa globálně úspěšných internetových společností? Nula... Už to ostatně není jen paranoidní představa Američanů. Tento regulační boj proti americkým společnostem bez okolků přiznal i komisař EU pro digi Oettinger.

Česká realita

Pokud vyhledávač žadateli nevyhoví a odkazy nesmaže, je možné se v Česku obrátit na Úřad pro ochranu osobních údajů nebo na soud. Úřad nedávno uvedl, že ohledně „práva být zapomenut“ řeší měsíčně desítky dotazů a doposud pouze dva podněty považoval za skutečně vážné.

Jeden z těchto podnětů se prý týkal případu, kdy stěžovatel požadoval smazání odkazu na článek v deníku Blesk, který napsal, že stěžovatel před lety spáchal závažný trestný čin, strávil dva měsíce na útěku před policií a následně byl odsouzen. Společnost Google žadateli nevyhověla, tak se obrátil na Úřad. Ten se dotázal Googlu na podrobnější informace, ze kterých následně vyplynulo, jaká kritéria Google v podobných případech používá. Jedná se například o závažnost daného trestného činu, věk pachatele v době spáchání, doba uplynulá od spáchání činu, atd. S touto informací se Úřad spokojil a stížnost žadatele zamítl. Ten se nicméně může stále obrátit na soud.

Česko je jednou z mála zemí světa, kde Google nemá zcela drtivou převahu na poli webových vyhledávačů, a to díky Seznamu. Ten podle dostupných údajů doposud obdržel jen desítky žádostí o výmaz výsledků vyhledávání a vyhověl v 70 % případů. I zde ale samozřejmě platí, že ona „citlivá informace“ na původním webu zůstává, jen na ni Seznam při vyhledávání pomocí jména neodkazuje.