V roce 1960 uveřejnil Ronald H. Coase svůj článek The Problem of Social Cost. Tento článek se stal základem moderního hnutí Law & Economics (tj. ekonomické analýzy práva) a byl také jedním z hlavních důvodů, proč Coase později obdržel Nobelovu cenu za ekonomii. Hlavní myšlenka předestřená Coasem v jeho článku je dnes označována za Coasův teorém. Jak však ukazují nejnovější poznatky českých badatelů, příhodnější by bylo označovat tento teorém jako Cimrmanův.
Coase ve svém článku hovoří o vlivu práva na ekonomickou prosperitu. Tvrdí, že ve světě s nulovými náklady na provádění transakcí by bez ohledu na to, komu právo přiděluje jaká práva k vzácným zdrojům, tyto zdroje skončily v rukou toho, kdo je dokáže nejlépe využít. V takovémto ideálním (a nereálném) světě by tedy bez ohledu na právo vždy došlo k efektivní alokaci zdrojů.
Jako příklad dává Coase scénář, ve kterém figuruje chovatel dobytka a pěstitel obilí. Chovateli dobytka se jeho krávy zatoulávají na sousední obilné pole, které poškozují. Právo v takovém případě může pěstiteli přiznávat či nepřiznávat právo na náhradu škody. Volba právní úpravy však nebude mít vliv na to, kolik se bude pěstovat obilí nebo chovat krav, případně na to, zda bude či nebude vybudován plot. Chovatel a pěstitel vždy dospějí k dohodě, jejímž výsledkem bude řešení pro společnost ekonomicky nejvýhodnější. Z tohoto pohledu tedy na nastavení práv a povinností nezáleží.
Jak ukazují dokumenty nalezené nedávno ve vídeňských archivech, právě právní úpravy podobných případů se měla mimo jiné týkat novela všeobecného zákoníku občanského, na které se pracovalo od roku 1904. Konkrétně šlo o §1321 ve znění: „Kdo zastihne na svém pozemku a půdě cizí dobytek, není proto ještě oprávněn jej zabíti. Může jej vhodným násilím zahnati; nebo utrpěl-li tím škodu, může vykonati právo soukromého zájmu tolika kusů dobytka, kolik postačí k jeho odškodnění. Ale musí se do osmi dnů s vlastníkem dohodnouti nebo podati soudci svoji žalobu; jinak však vrátiti zabavený dobytek.“
Ze zmiňovaných dokumentů dále vyplývá, že novelizační komise si vyžádala expertní stanovisko Járy Cimrmana. Zatím není zcela jasné, proč tak komise učinila, a to zejména vzhledem k tomu, že Cimrman se v rámci svého očekávání světové harmonie a z ní vyplývající zbytečnosti práva jeho studiem nezabýval. Známe nicméně otázku, která byla komisí Cimrmanovi položena. Zněla následovně: „Jestliže kdo utrpí na svém pozemku škodu způsobenou cizím dobytkem, co jest řešením nejlepším? Aby právo nařizovalo vlastníku dobytka tuto škodu nahraditi? Či snad aby právo nechalo škodou tížiti vlastníka pozemku?“ Zřejmě pod vlivem svého přesvědčení o významu práva Cimrman odpověděl následovně: „To je přece úplně jedno.“
Dále uveďme, že jedním ze členů novelizační komise byl strýc známého ekonoma Friedricha Hayeka, a že právě Fridrich Hayek ve svých memoárech vzpomíná na to, jak se po svém přesunu na London School of Economics v roce 1931 stal kolegou Ronalda Coase. Poslední dílek do skládanky dává následující úryvek z těchto memoárů: „Když můj strýc potkal Ronnieho [rozuměj Ronalda Coase], hned si ho oblíbil. Pokud si dobře pamatuji, bavili se hodně o rakouské snaze o změnu občanského práva, která však byla utnuta vypuknutím světové války. Při jeho návštěvě v mém rodném vídeňském domě o Velikonocích následujícího roku mu pak dokonce můj strýc zpřístupnil svůj pracovní archiv.“
Zakladatelem a nejvýznamnějším příslušníkem hnutí Law & Economics tedy byl a je Jára Cimrman. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá dělat.
Kdybyste poctivě četl Jiné právo (;-)), věděl byste, že se:
OdpovědětVymazat1) právem podrobně zabýval
2) všeobecně se uznává, že tento obor založil svou statí Recht und Ökonomie
http://jinepravo.blogspot.cz/2009/04/martin-bily-jara-cimrman-jeho-skoro.html
Známá je též jeho legislativní činnost:
http://jinepravo.blogspot.cz/2009/04/jara-cimrman-legislativcem-i.html
a zde článek další:-)
http://jinepravo.blogspot.cz/2009/04/jara-cimrman-byla-zena.html
"Tvrdí, že ve světě s nulovými náklady na provádění transakcí by bez
OdpovědětVymazatohledu na to, komu právo přiděluje jaká práva k vzácným zdrojům, tyto
zdroje skončily v rukou toho, kdo je dokáže nejlépe využít."
Tato reformulace článku The Problem of Social Cost bylo něco co milého pana profesora přivádělo k velmi excitovanému stavu. Je dobré si přečíst na toto téma jeho esej "Notes on the problem of social cost." in The Firm, the Market, and the Law, 1988, 157 (https://en.wikipedia.org/wiki/Special:BookSources/9780226111018), kde vysvětloval, že právníci mohou být lepší ekonomové nežli ekonomové, mimo jiné. Značně doporučuji.
Díky za doporučení. Knihu se mi bohužel nedaří nikde vypůjčit. Mohl byste shrnout, co na téhle formulaci Coase tak excitovalo?
OdpovědětVymazatJen tak pro sebe si fabuluji, že by mohlo jít o to, že Willingness to Pay není jen funkcí preferencí, ale také důchodu. Z tohoto pohledu by ta formulace byla vskutku dosti zjednodušující. Ovšem pouze ve vtahu ke koncovým spotřebitelům. Pokud jde o producenty, kteří příslušný vzácný zdroj využívají k výrobě (čemuž odpovídají příklady Coasem používané), tak v tomhle asi problém nebude...
Řekl bych, že problém byl hlubší. Coase byl emprik a zjevně upřímně nenáviděl prázdné matematické tlachaní o nereálných teoretických světech které nikdy neexistovaly a existovat nemohou ("svět s nulovými náklady"). Tvrdil, že základem jeho teorie je přemýšlení o reálném a skutečném světě hmoždířů, cukrářů a ušních doktorů, a že ekonomové pokud se nebudou zajímat více o tento reálný svět (a používat metody sociologie, právní analýzy, atp.) tak brzo zjistí, že celá jejich sláva je v několika vzorečcích a grafech a bez znalosti reálií je více méně k ničemu. Ze stejné eseje pochází můj oblíbený citát “My point was simply that such tax proposals [for Pigovian taxes compensating for the transaction costs] are the stuff that dreams are made of. In my youth it was said, that what was too silly to be said may be sung. In modern economics it may be put into mathematics.”
OdpovědětVymazatJen jestli to nejsou teorie profesora Fiedlera ;-)
OdpovědětVymazatV předvečer dne, který na Jiném právu tradičně věnujeme Cimrmanovi, se mi konečně dostala do rukou Coasova esej, kterou jste mi doporučoval. Po jejím přečtení Vás skoro podezírám, že "jste si trochu zapřeháněl", protože z ní nevyplývá, že by formulace Coasova teorému uvedená výše v příspěvku měla Coaseho "přivádět k velmi excitovanému stavu".
OdpovědětVymazatV úvodu této eseje Coase říká: "I showed that ... while the delimitation of rights is an essential prelude to market transactions ... the ultimate result (which maximizes the value of production) is independent of of the legal decision. This is the essence of the Coase Theorem. I repeated the argument at greater length "The Problem of Social Cost," making clear that this result was dependent on the assumption of zero transaction costs." (druhá elipsa v originálu, vynechána poznámka pod čarou a původní uvozovky)
Nemůžu si pomoci, ale přijde mi to, že má formulace odpovídá té Coasově. Pokud vyloučíme možnost autoexcitace, nevím tedy věru, proč by jej tato formulace měla do Vámi uváděného stavu přivádět.
Na dalších stranách eseje (konkrétně 174-178) říká Coase toliko, že jeho cílem bylo poukázat na ekonomickou důležitost transakčních nákladů. Při jejich existenci totiž nedojde ke směně zdrojů, a proto z hlediska jejich finální alokace – narozdíl od světa předpokládaného teorémem – záleží na úvodní distribuci práv k nim.
Pochopil bych proto, kdyby Coasemu vadilo něco jiného než má formuace teorému – totiž tvrzení, že náš reálný svět skutečně odpovídá tomu, který je toerémem předpokládán. Jelikož sám nic takového netvrdím (viz také část 3 mého článku: https://ssrn.com/abstract=2600246 ), snad bych Coaseho (ani Cimrmana) svým textem nerozrušil.