Investiční arbitráže v roce 2014 (podle statistik ICSID)

Komplexně zpracované statistiky ohledně investičních arbitráží jde v zásadě získat ze dvou zdrojů. První možností jsou údaje Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD), které byly za rok 2014 nedávno zveřejněny. O údajích za rok 2013 jsem na JP psal nedávno. Druhou možností jsou pak statistiky Mezinárodního střediska pro řešení sporů z investic (ICSID). Oba zdroje mají své nevýhody, ale lepší zřejmě nejsou.

Podle statistik ICSID, které pokrývají jednak rok 2014 a taky celé období od založení rozhodčího soudu, trvá trend poměrně vysokého počtu nových investičních sporů. Poslední čtyři roky bývá u ICSID registrováno okolo čtyřiceti nových sporů ročně. V předchozím desetiletí byl standardní počet spíše mezi dvaceti a třiceti žalobami ročně.

Jak ostatně plyne i z předloňských statistik UNCTAD, jak jsem o nich psal, střední a východní Evropa patří mezi nejžalovanější regiony. Pravda, podle standardů Světové banky se jedná o velkou geografickou skupinu, do které patří kromě Česka, Polska nebo Maďarska taky Rusko, Turecko a státy střední Asie. Z hlediska celé historie ICSID bylo proti státům z tohoto regionu podáno 25 procent všech investičních žalob. V roce 2014 to bylo 32 procent a jedná se o nejvíce žalovanou geografickou skupinu loňského roku. Dalším hojně zastoupeným regionem je subsaharská Afrika a dále i západní Evropa.

Co se týče konkrétních států, tak nejžalovanějším státem před ICSID bylo loni Španělsko, a to samozřejmě v rámci sporů týkajících se podpory solární energie v zemi. Ostatních žalovaných států se loni týkal „pouze“ jeden nový spor, maximálně dva. Například Česko žádný nový spor u ICSID loni nemělo.

Jakých oblastí byznysu se spory týkají? Jak úspěšní jsou investoři? K tomu jsem s odkazem na zprávu ICSID napsal krátké shrnutí na webu Patria Online.

Česko a Slovensko

Česká ani slovenská stopa nebyla v roce 2014 u ICSID nijak výrazná. Česko nemělo žádný spor, Slovensko pak jeden. Jedná se o žalobu americké společnosti EuroGas Inc. a kanadské společnosti Belmont Resources Inc. o 3 miliardy dolarů týkající se zrušení povolení na těžbu mastku, což je na Slovensku hojně se vyskytující minerál. Rozhodčí tribunál byl ustaven teprve v lednu 2015, takže spor je na začátku.

V roce 1998 získala společnost EuroGas licenci na těžbu mastku u Gemerské Polomy, nicméně o tu za podivných okolností přišla v roce 2005. Slovenský Nejvyšší soud přitom již dvakrát rozhodl, že odebrání licence bylo nezákonné a speciální emisar slovenské vlády se loni na tajné schůzce ve Vídni údajně pokusil celý spor vyřešit mimosoudní dohodou, ale neúspěšně. Spor tak zřejmě s konečnou platností rozhodnou arbitři.

Pokud jde o české nebo slovenské investory, kteří by před ICSID žalovali cizí stát, v současnosti se jedná pouze o slovenskou Poštovou banku, která žaluje Řecko kvůli nucené výměně státních dluhopisů v souvislosti s bankrotem státu. Jedná se o velmi zajímavý případ zahájený v roce 2013, který je podrobně sledován z mnoha stran.

Kde jsou čeští rozhodci?

Zatímco ze Severní Ameriky a západní Evropy pochází asi 70 procent rozhodců, kteří za posledních padesát let rozhodovali spory u ICSID, z celé východní Evropy a střední Asie jsou to jen 2 procenta. Český arbitr byl v historii ICSID jmenován jen dvakrát.

V roce 2006 se jednalo o spor Branimir Mensik proti Slovensku, ve kterém šlo o 11 milionů EUR a jakýsi lázeňský projekt. Rozhodcem za investora byl jmenován bývalý dlouholetý předseda Rozhodčího soudu Bohuslav Klein. Spor byl ale po dvou letech ukončen, když investor nezaplatil zálohu na náklady řízení.

Vůbec prvním případem před ICSID, ve kterém vystupoval český rozhodce, byl v roce 1977 spor Benvenuti & Bonfant proti Lidové republice Kongo, ve kterém byl na straně investora jmenován autor zřejmě první české učebnice mezinárodního práva soukromého Rudolf Bystřický.

V roce 1973 uzavřela italská společnost Benvenuti & Bonfant s Kongem smlouvu o založení společnosti na výrobu plastových lahví dle konžského práva, ve které 60 % vlastnil stát a 40 % investor. Stát se ale vůči společnosti choval neurvale a jeho zásahy kulminovaly v roce 1976, kdy stát společnost v podstatě znárodnil a její sídlo vojensky obsadil. Následně investor Kongo zažaloval u ICSID.

Rozhodčí soud dal investorovi zapravdu a přiznal mu náhradu škody ve výši 113 milionů franků (CFA) a ušlý zisk. Případ je zajímavý z několika pohledů. Jedná se například o jeden z prvních rozhodčích nálezů, který investorovi přiznal náhradu morální újmy. Jednalo se o 5 milionů CFA s úroky. Arbitři toto své rozhodnutí a ani výši přiznané částky v podstatě nijak nevysvětlili, nicméně strany sporu je zmocnily k rozhodnutí dle ex aequo et bono, takže rozhodci zřejmě vycházeli z obecných principů spravedlnosti.

Mezi další zajímavosti případu patří i následný výkon rozhodnutí, o který se investor pokusil ve Francii, protože Kongo odmítlo přiznanou částku zaplatit. Ohledně následných eskapád u francouzské justice viz např. zde. Kongo nakonec zaplatilo.

Z hlediska zastoupení arbitrů v případech u ICSID je Slovensko úspěšnější než ČR, a to díky zkušenému Peteru Tomkovi, který aktuálně zastává prestižní post předsedy Mezinárodního soudního dvora v Haagu. Slovensko tak bylo v arbitrážích vedených dle pravidel ICSID zastoupeno devětkrát.

ICSID a UNCTAD

Zatímco statistiky ICSID jsou kompletní, tedy obsahují všechny spory probíhající před ICSID, nejedná se zdaleka o všechny investiční arbitráže, které jsou mezinárodně vedeny. Na druhé straně statistiky UNCTAD zahrnují právě arbitráže mimo systém ICSID, ale zdaleka ne všechny, protože neexistuje povinnost tyto spory reportovat…

K novým statistikám UNCTAD za rok 2014 snad napíšu něco příště.