Absolventi
technických či ekonomických oborů mají nepěkné mínění o matematické gramotnosti
právníků. Zároveň je veřejným tajemstvím, že mnoho uchazečů o studium práv
tento obor volí právě pro odpor k matematice, který si vybudovali na
střední škole. Někdy však právo (soudy) musí posuzovat správnost matematického
postupu. Bylo tomu tak i v právním sporu, který vedl až k médii
intenzivně sledované dohodě mezi soudci a státem.
V tomto
příspěvku si dovolím stručně shrnout příslušný spor. Budu vycházet pouze
z textu příslušného
rozhodnutí. Nejvyšší soud se v něm (mimo jiné) zabýval interpretací
ustanovení § 3 odst. 3 věta první zákona č. 236/1995 Sb., o platu a
dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a
některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. Podle
tohoto ustanovení se plat soudců vypočítává jako „násobek průměrné nominální
měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných
údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok“.
Český statistický
úřad zveřejňuje dva potenciálně relevantní ukazatele,
kterými jsou „Průměrná měsíční hrubá mzda - fyzické osoby“, a „Průměrná měsíční
hrubá mzda - přepočtené počty“. První ukazatel je výsledkem jednoduchého součtu
mezd všech zaměstnaných lidí, který je následně vydělen počtem těchto lidí.
Odráží tedy sice dobře, kolik peněz si lidé odnášejí domů, ale nezohledňuje
čas, který v práci stráví. Druhý ukazatel bere v potaz i velikost
úvazku zaměstnaných lidí. Je tedy lepší pro porovnání průměrného výdělku z
časové jednotky práce.
Ministerstvo práce
a sociálních věcí považovalo za adekvátní první zmíněný ukazatel. V uvedeném
právním sporu hájila výběr tohoto ukazatele i žalovaná strana (ČR - Okresní
soud Brno-venkov) s úsměvným odkazem na to, že jeho označení obsahuje
pojem „fyzické osoby“, zatímco označení druhého ukazatele tato slova
neobsahuje. Nejvyšší soud však (dle mého názoru zcela logicky) dovodil, že „v souladu
se zákonem je pouze takový postup, při němž bude zohledněno také to, zda fyzická
osoba (zaměstnanec) dosáhla do výpočtu zahrnutou „měsíční mzdu“ výkonem práce
po plnou, nebo jen po kratší pracovní dobu“. Plat soudce vyměřený za pomoci
statistického ukazatele se totiž bude také vázat k plné pracovní době.
Případ soudcovských
platů je tedy dle mého názoru obdobou kauzy posuzování chybovosti podpisů na
peticích v rámci volby prezidenta republiky (k tomu více viz např. zde).
V obou případech státní aparát (patrně personálně obsazený právníky)
projevil nepochopení elementární úrovně matematiky. Byly to až soudy (sic!),
které příslušnou praxi zracionalizovaly.