V tomto krátkém příspěvku bych chtěl upozornit na novinový článek profesorů Posnera s Weylem, který shrnuje výsledky jejich výzkumu z oblasti nerovnováhy příjmů. Autoři uvádějí, že příjmová nerovnováha je daleko vyšší mezi státy než uvnitř států a jen adresování první z nich sníží světovou chudobu. Dle jejich názoru je nejefektivnějším řešením problému hromadná migrace pracovníků z chudých zemí do bohatých. Ty se nyní přílivu brání, protože jejich systémy příchozím pracovníkům zaručují práva ve své podstatě srovnatelná s občany. Výjimkou jsou v tomto směru státy kolem Perského zálivu, které přijímají hlavně dělníky, aniž by jim zaručily cokoliv kromě mzdy, jenž je vyšší než ve státech domovských. Posner a Weyl na základě zhodnocení jimi nabízených dat tvrdí, že bohaté autokratické státy přispívají ke snížení globální nerovnováhy daleko více než bohaté demokratické země a ty by měly následovat příkladu ropných monarchií.Musím přiznat, že se mi snad poprvé v životě po přečtení odborného textu udělalo z jeho obsahu poněkud nevolno (z kvality se mi to děje častěji :-)).
Za prvé si myslím, že metodologie autorů trpí mnoha vadami (neporovnání výše kupní síly, započtení poplatků za získání práce, nejasná proměnná "dopadu imigrace" v uvedeném grafu, nezapočtení opportunity costs), zakrývají oči před realitou (dostávají všichni migranti platy?, kdo nese aktuální a budoucí náklady za udřené dělníky?, nepotřebovali by v Zálivu dělníky i za vyšší platy?) či vůbec nediskutují alternativy (volný obchod, rozvoj investic). Nicméně i kdyby článek těmito problémy netrpěl, je vůbec oprávněným tématem výzkumu otázka, zda by přijetí 100 tisíc Barmánců do ČR na nucené práce s platem 4000 Kč/měsíc vedlo k nějakým pozitivním dopadům, ať již u nás, v Myanmaru či ve světovém měřítku? Nemohu si pomoci, ale připadá mi to asi stejně košer, jako zkoumat dopad vystěhování všech českých Romů na Madagaskar na vývoj kriminality v ČR (a ještě tvrdit, že pozitivní vliv by to mělo i na Madagaskar, neboť imigrace Romů by tam snížila úroveň negramotnosti o 5 %). Přístup Posnera s Weylem je o to nebezpečnější, že se zaštiťují čísly a statistikami a dávají svým tezím nádech nezpochybnitelné vědeckosti. Nepomůže jim pak ani chabé uznání ve stylu "jakési problémy v Zálivu si uvědomujeme".
Nebo je mé povzdechnutí ukázkovým příkladem hypokrize klasického příslušníka zahálčivé třídy a příznivce humanrightismu, které nemá nic společného s realitou dnešního světa?
Podľa môjho názoru je skôr problém v samotnej dualite "chudobné" krajiny a "bohaté" krajiny, najmä v krajinách, kde je tzv. "sociálna priepasť" medzi najmajetnejšími a najnemajetnejšími široká. Práve na takýchto "priepastných" krajinách je dobre viditeľné, že problém "bohatstva" nie je problémom krajiny a pôvodu ľudí podľa etnika, ale problém rovnosti šancí, ktorý možno ovplyvniť pomerne dobre harmonizáciou pravidiel fungovania spoločnosti, resp. harmonizáciou pravidiel v jednotlivých štátoch. Inak povedané, ak by pre všetky štáty existovali rovnaké pravidlá, sociálna priepasť, ktorá spôsobuje emigráciu a imigráciu, by sa zúžila. Rovnosti šancí však zodpovedá aj rovnosť pri štarte, no a tu začína kdesi otázka prerozdeľovania zdrojov, ktorá začína pri vymedzení pojmu "súkromné vlastníctvo" a jeho rozsahu.
OdpovědětVymazatMe zas tak ten vyzkum hrozny neprijde. Spise ho chapete jako "aplikovany vyzkum" a pritom to ma byt "zakladni vyzkum." K tomu nekdo udela vyzkum, ktery navrhujete Vy (dobrovolnici?) a potom se z toho muze udelat dohromady dobry "aplikovany vyzkum."
OdpovědětVymazatVyzkumna otazka je "Jak snizit svetovou nerovnost v prijmech." Oni nasli velice hezky "gap" v literature, protoze pokud se podivame, kdo v minulosti snizoval nerovnost v prijmech, pak to byly diktatury. Oni se ptaji, jak vyuzit zpusobu, ktery pouzivaji diktatury, na snizeni nerovnosti v populaci. Nikdo to jeste nezkusil popsat a tedy nevime, zda tam neco nebude uzitecneho. Jestli to je akceptovatelny pristup je uz jina otazka, ktera s timto samotnym vyzkumem nema nic spolecneho.
Zajimalo by me, jestli by se Vam ten vyzkum libil vic, kdyby prisel s jasnou tezi typu "muzeme snizit nerovnost jen trosku, ale za cenu vystehovani strasne moc lidi a roztrhani strasne moc rodin." A kdyz potom bude nejaky totalitni stat stavet prehradu, diplomacie EU/USA a pod. jim muze vpalit tento vyzkum, ve kterem ukaze, ze to je uplna blbost.
Je pro mě nepřijatelné, aby se např. zrušila minimální mzda anebo byla jiná pro část obyvatel. To v podstatě není možné bez segregace a kastovního systému. Jinak k této otázce vydal nedávno knihu ekonom Martin Ruhs, staví proti sobě staví země, které dávají důraz na vyšší počty migrantů versus ty, které dávají migrantům více práv (politicky pak může být méně průchodné umožnit masovější ímigraci). To ale neznamená, že by u té první varianty - aspoň podle toho, jak o tom píše Ruhs - šlo o zavádění Perského zálivu v liberálních demokraciích.
OdpovědětVymazatJe to jen zástěrka, která má učeně zastřít, že hlavní problém je v příjmové nerovnosti v rámci jednoho státu. Nejhorší je, že by takové sociální inženýrství v zájmu mezinárodního egalitarismu mohl nakonec někdo praktikovat. Možná chtěj američani dostat vzmáhající se Asii do kouta tím, že jim odčerpají lacinou pracovní sílu :D. I když spíš se několik intelektuálů nechalo koupit za mrzký dolar nadnárodních korporací, to je možná ta hlavní podvědomá příčina nevolnosti vzývačů takových idolů
OdpovědětVymazatRozhodující pro kvalitu práce přeci není, zda nám závěry konvenují (to bychom skončili jako Klaus se Zemanem), ale zda je studie opřena o data a zda tato data jsou validní. Metodologicky ke studii nemám přípomínek, na druhou stranu musím přiznat, že mi je chudoba někde v Asii lhostejná, takže nemám globální ambice autorů.
OdpovědětVymazatPodle mě je hrozné, že se po vědci žádá cenzura vlastních myšlenek. Že místo hledání objektivní pravdy se ptáte, zda je pravda vlastně žádoucí a vhodná (ať je jakákoliv). Třeba se pletou, ale jak jim to lze vyvrátit, aniž by se museli obávat vyjít s tím ven?
OdpovědětVymazatProblém je jednoduchý: Je oprávněné směřovat ve výzkumu k jasnému porušování základních lidských práv, jak je chápe naše společnost? Osobně se domnívám, že nikoliv, stejně dobře ale rozumím i opačnému názoru, proto jsem ostatně příspěvek napsal.
OdpovědětVymazatZároveň je ale nutné rozlišovat v onom boji o "objektivní pravdu" a "vyvrácení". Po mém soudu u podobného výzkumu autorům hrozí, že jejich závěry nebudou brány vážně, i kdyby jejich tvrzení teoreticky dávala smysl (jako že nedávají, viz má kritika v příspěvku). Stačí na to prostě napsat, že podobné záležitosti jsou v demokratickém státě nepřijatelé a v praxi neuskutečnitelné a tím je vyvrácení na světě.
To tedy rozhodně není vyvracení ani přibližně! Vy naprosto zaměňujete vědeckou metodu a morálku. Věda nám dává jen odpovědi nebo nástroje, jejich užití je otázkou morálky, ne jejich existence nebo správnost. Tedy pokud vědec řekne, že otroctví je z takového a takového důvodů výhodné, a politik, že ho stejně nezavedeme, pak se jedná o správný přístup obou.
OdpovědětVymazatVýzkum sám navíc tedy neporušuje (i když jsou výjimky, např. za WWII), jen se ptá. Aplikace výsledků vědy v praxi je úplnějiný příběh (viz Fermiho výzkum, např.).
Představte si, že by vědec řekl, že kosmologický výzkum se neslučuje s dogmaty víry a tak je nevědecký. Je Vám ten styl uvažování povědomý? Ale vždyť děláte totéž, jen v právu :-)
Naopak otázka, kterou vědci řeší, zda nějaké své zjištění zatajit před společností. Tedy nikoliv, že nějaké vědecké zjištění odporuje morálce, tak je nesprávné. Ale že vědou zjištěné řešení (technologie) by se z morálních důvodů nemělo dostat lidem do rukou.
Mě se zase dělá nevolno z otázky, zda je nějaké téma výzkumu "oprávněné" nebo ne. Výsledky vědeckého bádání nám přece nemusí konvenovat, nemusí se schodovat s naším ideologickým chápáním světa, to se prostě stává.
OdpovědětVymazatKrom toho se mi úplně nezdají Vaše paralely. Umožnění práce za podminimální mzdu je něco jiného, než nucená práce a umožnění masové imigrace je něco úplně jiného, než masová deportace!
I když je to s ohledem na dané téma velmi riskantní, nedá mi to, a k povzdechu autora se musím vyjádřit. Podtrhuje totiž dle mého názoru hlavní problém současnosti a to jakousi přehumanizovanost a zaslepenost rovností a nebezpečím diskriminace s odkazem na lidská práva. Autor má pravdu v tom, že uvedený výzkum je potenciálně nebezpečný a může působit zvráceně. Když se ale podíváme na lidská práva a svobody, je určitě dobře, že tady je, protože každý může říct svůj názor a myšlenku, správnou i nesprávnou. Každé téma je tedy z mého pohledu oprávněné a selekce a cenzura, ke které je v dnešní společnosti stále častěji přistupováno, je potenciálně mnohem nebezpečnější, než zmíněný výzkum.
OdpovědětVymazatDále je potřeba odhodit růžové brýle a podívat se na realitu očima nezaslepenýma našimi ideály. Pokud bychom připustili možnost, že nekvalifikovaní pracovníci se sníženou schopností komunikace dostanou nižší standardní mzdu, která pro ně bude stále výhodná a zajistí jim mnohonásobně lepší život než v současnosti, bude se snad jednat o vykořisťování jen kvůli tomu, že nebudou mít totožné podmínky jako obyvatelé mateřského státu? Jedná se spíš o transakci, která je výhodná pro obě strany (vystříhá-li se konkrétní stát praxe například Kuvajtu a nenechá pracovníky umírat na ulicích hlady a nebude jim znemožňovat vycestovat). Má smysl schovávat se za lidská práva a na jejich základě zajistit rovnost mále hrstce, oproti zvýšení životní úrovně mnohých? Všechny tyto úvahy jsou jen relativní a záleží pouze na tom, očima které osoby se na tyto úvahy člověk podívá. Zda očima evropského lidskoprávního teoretika, nebo chudého člověka, pro kterého by nastíněná možnost byla záchranou jak pro něj, tak i pro jeho rodinu. Je celkem zvláštní, že tím, že trváme na všech lidských právech pro všechny, znemožníme nabytí alespoň některých z těchto práv mnohým. Tímto ovšem jenom narážím na pokrytectví humanismu a rozhodně nemám v úmyslu nic z této úvahy prosazovat. Mě naopak spíš vyhovuje současný stav, který alespoň do jisté míry chrání naši společnost.
Druhou stranou mince totiž je, že současný stav je pro nás vlastně záchranou. Pokud by se Evropa více otevřela, tak by díky své přehumanizovanosti a otevřenosti evropská kultura velmi rychle zanikla. Pravda je bohužel taková, že pokud se budu snažit, aby všem bylo dopřáno něco, čeho je nedostatek, nebude mít nakonec nikdo nic. Ale tohle je úvaha na samostatnou knihu.
Myslím, že v zásadě paradoxně nejsme ve sporu, jen každý mluví o něčem jiném.
OdpovědětVymazatU Vás je distinkce jasně patrná proto, že ji zdůrazňujete u technických disciplín (Fermi, kosmologie). Vědec opravdu nemůže za to, že někdo zneužije jeho vynález (viz Nobel). Příspěvek se ale týkal sociálních věd a tam je daný rozdíl daleko méně patrný. Navíc zde nejde o "morálku", ale jasné porušování ústavních práv.
Jak už jsem se ptal v textu, je vědecky relevantní testování teze, že nucený a stálý přesun všech cikánů do vězení by snížil majetkovou kriminalitu v ČR o 15 % a snížil nápad soudů o 20 %?
Určitá politika by měla nějaké pozitivní a negativní důsledky, které můžeme vědecky predikovat a kalkulovat. Nicméně předem avizujeme, že takovou politiku odmíneme, i kdyby onen kalkul dospěl k celkovému pozitivnímu výsledku, protože se nehodláme řídit utilitaristickou etikou, ale etikou lidských práv. Ale to znamená, že onen výzkum by byl zbytečným utrácením peněz. Roberte, rozumím Ti?
OdpovědětVymazatTome ve své podstatě to tak je. Tvůj závěr je nicméně také utilitaristický (nezkoumám, protože to je zbytečné a nenajde to naplnění), já se na to dívám více konstruktivisticky (nezkoumám, protože nebudu propagovat porušování lidských práv). Jak jsem již napsal v postu, u podobných výzkumů cítím nebezpečí i v tom, že mohou přispět k legitimizaci svých výsledků (jde přeci o vědu) a změnit diskurz ve společnosti o tom, co lze považovat za přijatelné. Tomu se já normativně bráním, je to taková "vědecká" verze streitbare Demokratie.
OdpovědětVymazatAhoj Martine! Problém je v tom, že v případě práva nelze vědu a politiku tak striktně oddělit, protože jakýkoliv vědecký výzkum v oblasti práva má vždy politický rozměr, neboť právo je nástroj regulace společenských vztahů.
OdpovědětVymazatBylo by zajímavé, kdyby nějací vědci pak napsali knihu o tom, že lidskoprávní diskurz je jenom iracionální blábolení s totalitními ambicemi. Např. Sokal s Bricmontem by mohli navázat na svoji úspěšnou práci "Fashionable Nonsense: Postmodern Intellectuals' Abuse of Science," tentokrát ne o postmodernistech, ale o lidskoprávnících, kterým už nestačí vědu dezinterpretovat, ale rovnou ji zakazují. To by pro změnu mohlo přispět k delegitimizaci lidskoprávního diskurzu.
OdpovědětVymazatA peníze nejsou? Čemu přesně vadí popisná část právní vědy? I kdyby řekla, že diktatura omezuje kriminalitu, znamená to, že automaticky přejdeme k dikatuře? Jistě ne, nebo alespoň ne kvůli tomuto dílčímu výzkumu. Sednul jsem sem s tím, že napíšu "kde je Tomáš Sobek, když ho pořebujeme" - a je tu:-)
OdpovědětVymazatMaxi, právní debata na téma interupce. Pokud náš právní řád zakáže interupci jako neústavní, znamená to, že jakýkoliv právní výzkum, týká-li se interupce (např. zkušeností z jiných zemí atd.), bude sám o sobě v rozporu s lidskými právy? Na jaké úrovni? Budu se ho moci dovolat, vysoudit odškodnění, o co se bude jednat?
Vaše reakce bohužel vynechává hlavní část mého komentáře, a to je právě ta relativita nespravedlnosti a nelidskosti. Protože nám něco přijde nelidské a nespravedlivé, tak to smeteme ze stolu, přestože pro osoby, pro které je to z našeho pohledu nelidské, je to výhodné. Protože podle nás to pořád není fér, tak to nesmíme vůbec umožnit. V tom spatřuji hlavní absurdity (odhlédnu-li od cenzurování studií podle jejich souladu s lidskoprávní ideologií). Naštěstí to sice vede k omezení migrace, což mě osobně vyhovuje, ale přijde mi fascinující, že se dostáváme do situace, kdy ve jménu lidských práv kritizujeme něco, co fakticky drtivé většině pomůže a podstupuje to nejen dobrovolně, ale protože si to sama přeje.
OdpovědětVymazatChápu, že můj názor je kontroverzní a pro někoho, kdo chápe lidská práva jako absolutní hodnotu je i kacířský, ale z tepla domova v ČR od klávesnice je lehké takto soudit. Otázkou je, jak to budou vidět ti dělníci, kterých se to ve výsledku týká nejvíce. Drtivá většina z nich si tímto způsobem práce polepšuje oproti svému živoření. Máme jim tedy bránit v tom malém zlepšení tím, že se budu dožadovat naprostého vyrovnání s tuzemci, což povede jenom k tomu, že i to minimální zlepšení jim bude odepřeno? Z toho budou určitě nadšeni. V reálném světě lidská práva bohužel stále ještě absolutní nejsou, a z mého pohledu je vždy logičtější umožňovat alespoň postupné posuny, než ve jménu garance všech práv těmto posunům zabránit. Současný stav má sice z mého pohledu příznivé dopady (pro Evropana v relativně rozvinutém státě (rozuměj ČR)), ale pozitivní dopady lidskoprávních teoretiků odsuzujících tuto a podobné studie jsou prakticky nulové. Dělníci neměli nic, a nic nebudou mít i nadále, protože ve jménu lidských práv jim přece nemůžeme nabídnout možnost pracovat v Evropě při nižším standardu, než je poskytován tuzemcům. Budeme radši féroví, takhle se sem nedostanou vůbec. Nebudou totiž schopni vyrovnat jazykové a kulturní bariéry nižší cenou své práce pro zaměstnavatele, a vcelku logicky se pak stanou pro zaměstnavatele nezajímavými. To není ani tak pokud je mi známo, ale pokud se týče základních ekonomických zákonů. Autoři studie totiž nenabádají demokratické státy k využívání otrocké práce, ale pouze k určité nabídce - nabídnout možnost lidem z chudých států imigraci při zajištění nižšího standardu, který pro ně ovšem stále bude nadstandardem.
Podle mě pan Zbíral nepochopil smysl článku. Článek neříká, že bychom měli importovat (vnitřní) nerovnost, porušování lidských práv atd. z arabských států. Argument Posnera a Weyla je ve prospěch přeshraniční migrace pracovních sil (liberalizace pohybu pracovních sil). Tvrdí, že vyspělé země by měly kopírovat migrační politiku arabských států, nikoliv jejich porušování lidských práv.
OdpovědětVymazatOni ten argument sice zabalili do etického argumentu (snižování nerovnosti), ale ve skutečnosti se jedná o klasický liberální argument. S pohybem pracovní síly je to stejné jako s pohybem zboží, služeb a kapitálu:
Liberalizace pohybu zboží (odstranění cel) vede k tomu, že se zvyšuje efektivita výroby. Státy se mohou specializovat (dělba práce) do oblastí, kde mají absolutní / relativní komparativní výhodu atd. Vedlejším produktem je vyrovnávání cenových rozdílů, vyšší efektivita vede k paretooptimálnímu stavu, celkově si svět polepší. Etická dimenze je jasná: levnější zboží dostupné pro více lidí.
Liberalizace pohybu kapitálu vede k jeho efektivnější alokaci. Kapitál směřuje tam, kde může (po započítání všech kurzových rozdílů) očekávat vyšší výnos. Etická dimenze je podobná: efektivnější využití kapitálu znamená ekonomický růst atd.
Liberalizace pohybu pracovních sil vede k jejímu efektivnějšímu využití. Pracovní síla směřuje do států, kde si (přepočteno na místní kupní sílu) vydělá víc. Stejná logika, která vedla k odstraňování cel, by měla vést i k odstraňování překážek migrace mezi státy. Vedlejším produktem je vyrovnávání příjmové nerovnováhy mezi státy. Ve vyspělých zemích v důsledku ekonomické migrace platy o něco klesnou, v chudých zemích (i v důsledku odlivu pracovních sil) platy o něco vzrostou. Suma sumárum si ale svět polepší, dostává se do paretooptimálního stavu. Mzdy samozřejmě nebudou zcela vyrovnané, díky transakčním nákladům na migraci, adaptaci v novém prostředí atd.
Z etického hlediska nemám s článkem problém. Překážky pohybu pracovních sil (nejrůznější povolení k pobytu, pracovní povoilení) je hrubá forma protekcionismu. Pokud jsme librealizovali pohyb zboží a služeb, musíme liberalizovat i pohyb pracovních sil. Těch 100 000 Barmánců v ČR by samozřejmě nebyli "otroci". Šli by sem makat za 4000 v okamžiku, kdy si spočtou, že přepočteno na reálnou kupní sílu si tady vydělají víc a ten dodatečný výdělek jim zaplatí transakční náklady (cesta, náklady na adaptaci atd.). Dosavadní obyvatelé ČR, schovaní za hradbou protekcionismu, si samozřejmě o něco pohorší. Barmánci migrující do ČR si samozřejmě polepší, stejně tak Barmánci zůstavší v Barmě (méně Barmánců v Barmě = vyšší platy v Barmě). Celkově si svět polepší, stejně jako si polepšil díky liberalizaci obchodu.
Bohužel, ve vyspělých zemích zemích je protekcionismus udržován díky mixu xenofobie a přesvědčení o tom, že "pracovní místa" nám "patří" a měli bychom je "chránit". Což je nesmysl. Pracovní místa nám nepatří, měl by mít možnost se o ně ucházet Čech i Barmánec. A pokud to místo vezme Barmánec, je jeho. Analogicky, "prodejní místa" (místa v regálech obchodů) také nepatří nám, našim výrobkům. Taky po zahraničních výrobcích nechceme nějaká "prodejní povolení".
Jediný problém může být v tom, že autoři obhajují ekonomickou liberalizaci (otevření se migrantům) i za cenu určité restrikce jejich politických práv. Ale pořád je to lepší, než nic.
Jsem rád, že většina lidí má (doufám) poněkud širší etický záběr než sledování maxim "efektivnější využití kapitálu znamená ekonomický růst", případně " levnější zboží dostupné pro více lidí" (otázka je, co je na těchto cílech etického). Nejsem ekonom, ale řekl bych, že krásný nový svět liberalizace pohybu všeho a všech po celém světě odhlíží od řady podstatných hledisek (porušování lidských práv a životního prostředí v zemích nabízejících komparativně nejlevnější produkt; ochrana sociálních, zdravotních atp. standardů importujícího státu; ekonomická soběstačnost státu při produkci základních zemědělských atp. surovin ...).
OdpovědětVymazat