V tomto krátkém příspěvku bych chtěl upozornit na novinový článek profesorů Posnera s Weylem, který shrnuje výsledky jejich výzkumu z oblasti nerovnováhy příjmů. Autoři uvádějí, že příjmová nerovnováha je daleko vyšší mezi státy než uvnitř států a jen adresování první z nich sníží světovou chudobu. Dle jejich názoru je nejefektivnějším řešením problému hromadná migrace pracovníků z chudých zemí do bohatých. Ty se nyní přílivu brání, protože jejich systémy příchozím pracovníkům zaručují práva ve své podstatě srovnatelná s občany. Výjimkou jsou v tomto směru státy kolem Perského zálivu, které přijímají hlavně dělníky, aniž by jim zaručily cokoliv kromě mzdy, jenž je vyšší než ve státech domovských. Posner a Weyl na základě zhodnocení jimi nabízených dat tvrdí, že bohaté autokratické státy přispívají ke snížení globální nerovnováhy daleko více než bohaté demokratické země a ty by měly následovat příkladu ropných monarchií.Musím přiznat, že se mi snad poprvé v životě po přečtení odborného textu udělalo z jeho obsahu poněkud nevolno (z kvality se mi to děje častěji :-)).
Za prvé si myslím, že metodologie autorů trpí mnoha vadami (neporovnání výše kupní síly, započtení poplatků za získání práce, nejasná proměnná "dopadu imigrace" v uvedeném grafu, nezapočtení opportunity costs), zakrývají oči před realitou (dostávají všichni migranti platy?, kdo nese aktuální a budoucí náklady za udřené dělníky?, nepotřebovali by v Zálivu dělníky i za vyšší platy?) či vůbec nediskutují alternativy (volný obchod, rozvoj investic). Nicméně i kdyby článek těmito problémy netrpěl, je vůbec oprávněným tématem výzkumu otázka, zda by přijetí 100 tisíc Barmánců do ČR na nucené práce s platem 4000 Kč/měsíc vedlo k nějakým pozitivním dopadům, ať již u nás, v Myanmaru či ve světovém měřítku? Nemohu si pomoci, ale připadá mi to asi stejně košer, jako zkoumat dopad vystěhování všech českých Romů na Madagaskar na vývoj kriminality v ČR (a ještě tvrdit, že pozitivní vliv by to mělo i na Madagaskar, neboť imigrace Romů by tam snížila úroveň negramotnosti o 5 %). Přístup Posnera s Weylem je o to nebezpečnější, že se zaštiťují čísly a statistikami a dávají svým tezím nádech nezpochybnitelné vědeckosti. Nepomůže jim pak ani chabé uznání ve stylu "jakési problémy v Zálivu si uvědomujeme".
Nebo je mé povzdechnutí ukázkovým příkladem hypokrize klasického příslušníka zahálčivé třídy a příznivce humanrightismu, které nemá nic společného s realitou dnešního světa?