Josef Montag: Theodore Eisenberg, muž, který přinesl do práva statistiku

Před několika dny, 23. února 2014, zemřel Theodore Eisenberg, Henry Allen Mark Professor práva a Adjunct Professor statistiky na Cornellově univerzitě. Profesor Eisenberg byl autorem mnoha významných studií v různých oblastech práva: od problematiky odškodnění obětí nehod, přes lidská práva, trest smrti, korporace, po ústavní právo. V akademické obci je však nejlépe znám jako zakladatel a průkopník empirického výzkumu v právu. Rozvoj tohoto hnutí v posledních deseti letech vskutku patří mezi nejvýznamnější události a inovace v současném právním výzkumu -- jak z hlediska rozsahu, tak vlivu.

Měl jsem tu čest být Eisenbergovým studentem na univerzitě v Turíně.   Každoročně zde vedl kurz statistiky pro studenty prvního ročníku doktorského studia. Profesor Eisenberg nebyl jen výjimečným vzdělancem a výzkumníkem, byl to i skvělý učitel. Po absolvování jeho kurzu jsem se sám stal empirikem.

Eisenberg byl poměrně skeptický vůči ekonomické teorii, jak v oblasti práva, tak v oblasti společensko-vědní obecně. Vzpomínám si, jak jsem mu v diskusi položil jakýsi dotaz s odkazem na Posnerovu teorii trestního práva. Eisenberg odpověděl vtipem o prezidentu Rooseveltovi: ten se při jakési příležitosti dožadoval jednorukého ekonoma – aby na dotazy neodpovídal “on the one hand …, but on the other hand ….” jako ti ostatní.

Tento vtip zde má hlubší význam; zachycuje charakter a povahu profesora Eisenberga. Vytrvalá potřeba přijít věcem na kloub, zjistit co je důležité a co nikoli, skepse vůči apriorním soudům.  Jeho empiricismus byl přirozeným důsledkem této povahy – tvrzení, teorie a hypotézy vyslovují soudy o fungování světa. Předem není zřejmé, zda máme preferovat ekonoma s pravou či levou rukou; případně kterou mu uříznout, má-li obě. Pro ozřejmení, zda je konkrétní teorie rozumná, je třeba ji konfrontovat s daty, která o našem světě máme. Dobrá teorie by měla tato data dobře predikovat. A podle toho bychom měli vybírat mezi rukami ekonomů.

Mezi právníky i ekonomy se kupříkladu tradovalo, že laické poroty často špatně rozhodují o výši odškodnění pro oběti nehod. To především v případech, kdy je povinnou stranou velká korporace. Nejspíš jste slyšeli, jak snadno lze v Americe zbohatnout, když se opaříte kávou v některém z řetězců s rychlým občerstvením. Laické poroty jsou patrně náchylné ke ztotožnění se s obětí a bohatou korporaci chtějí nepřiměřeně potrestat. To má ve standardní teorii za následek neefektivní chování ex ante, jak na straně spotřebitelů (nízká či záporná motivace k opatrnosti), tak u korporací (jenž jsou naopak motivovány k preventivním opatřením mnohem většího rozsahu, než je rozumné). V konečném důsledku na to doplatí spotřebitelé, protože porostou ceny zboží (které zahrnují náklady na preventivní opatření a odškodnění obětí) a bude omezena rozmanitost nabízených produktů. Případy nehod by tedy měly rozhodovat výlučně soudcovské senáty, neboť profesionální a školení soudci by vůči těmto emocím měli být více odolní. 

Eisenberg a kolegové studovali data o soudních případech a srovnávali rozhodnutí laických porot a soudcovských senátů (zde a zde). Ukázalo se, že poroty přidělují odškodnění v podobné výši jako profesionální soudci (viz obrázek). Hodnota teorie, že laické poroty produkují špatná rozhodnutí a profesionální soudci nikoli, je tedy zřejmě nízká, stejně jako politických doporučení, které zmíněná teorie implikovala.

Theodore Eisenberg založil Society for Empirical Legal Studies. Tato profesní asociace se od většiny ostatních liší tím, že se nespokojí jen s uspořádáním každoroční konference. Aktivně pomáhá právním akademikům, kteří dělají či chtějí dělat empirický výzkum (a jejich počty trvale rostou), s doplňováním znalostí ze statistiky a ekonometrie. Theodore Eisenberg má zásluhy na významném pokroku výzkumných metod a poznání v oblasti práva. V roce 2010 byl zvolen členem American Academy of Arts and Sciences.