Další dějství v otázce účastenství ekologů ve stavebním řízení

Ve svém (s ohledem na nízkou četnost mých příspěvků ;-) relativně nedávném příspěvku jsem poukazoval na rozsudek ve věci sp.zn. 2 As 7/2011, který se odchýlil od v té době poměrně konstantní rozhodovací praxe NSS v otázce účastenství ekologických občanských sdružení ve stavebním řízení ve smyslu § 109 stav. zákona. V závěru svého příspěvku jsem uváděl: "Snad to povede k tomu, že daná otázka bude při nejbližší příležitosti předložena rozšířenému senátu NSS k definitivnímu rozřešení. Jistě si to daná otázka zaslouží a třeba se tak mnou dříve zmiňované argumenty dostanou opět ke slovu. ;-)"

Mé "přání" se splnilo. Již v závěru dubna 2013 předložil 1. senát předmětnou otázku k rozhodnutí rozšířenému senátu. Je to momentálně zřejmě nejčerstvěji napadlá věc, kterou bude rozšířený senát rozhodovat (viz přehled rozhodovací činnosti rozšířeného senátu). Takže si na rozhodnutí zřejmě chvíli počkáme. Nicméně jen pár poznámek na okraj ...

 K dané kauze nemá zřejmě smysl nic detailního doplňovat. Příslušný kontext lze vyčíst například z mého staršího příspěvku, kde jsem argumentoval, proč dle mého názoru účastenství ekologům ve stavebním řízení (narozdíl od územního řízení) nepřísluší. Vše dalšího podstatného pak uvádí předkládací usnesení, a to včetně toho, že stávající legislativní úprava (narozdíl od té, která je rozhodná pro rozhodování v dané věci) již účastenství ekologů i ve stavebním řízení v § 109 stav.zák. výslovně připouští, avšak pod podmínkou, že otázka ochrany příslušného chráněného veřejného zájmu nebyla rozhodnuta v územním řízení. Vzhledem k tomu, že pro názor 1. senátu svědčí větší podpora v rámci NSS (napříč vícero senáty, včetně toho, že některá příslušná judikatura nalezla místo i ve SbNSS) a i s ohledem na to, jakým způsobem došlo k vydání příslušného rozhodnutí 2. senátu (který se - jak jsem již dříve uváděl - s odchylnou judikaturou nevypořádal), lze očekávat, že se rozšířený senát přikloní ke stanovisku 1. senátu. Ostatně postup 2. senátu je předmětem poměrně jednoznačného odsudku ze strany 1. senátu - viz následující citace z odůvodnění předkládacího usnesení: "Dle prvního senátu druhý senát pochybil, pokud – hodlaje odklonit se od ustálené judikatury, která byla publikována ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, – sám věc nepředložil k rozhodnutí rozšířenému senátu a namísto toho vydal rozhodnutí, v němž dosavadní judikaturu zdejšího soudu týkající se účastenství občanských sdružení ve stavebním řízení přehlédl a rozhodl, aniž by se odpovědně s relevantní judikaturou zdejšího soudu ve svém rozhodnutí vypořádal."

Nicméně za sebe bych si přál, aby se NSS v této věci nad příslušnou argumentací ještě jednou pečlivě zamyslel a se všemi argumenty se nově vypořádal (viz rámcové shrnutí argumentů v mém výše odkazovaném starším příspěvku a podrobněji v rámci příslušných řízení). Některé argumenty by si podle mého soudu zasloužily detailnější vypořádání, než se jim dostalo v dřívější judikatuře NSS. Takže třeba mne rozšířený senát překvapí. :-) K danému předkládacímu usnesení si pak neodpustním poznámku, že mi přijde trochu účelový odkaz "vědomost zákonodárce" učiněný v závěru předkládacího usnesení (bod 34). Konkrétně 1. senát odkazuje na důvodovou zprávu, v níž se uvádí, že se upřesňuje, že účastníkem stavebního řízení se stává také osoba, o které tak stanoví zvláštní právní předpis (s dovětkem o nutnost absenci rozhodování o příslušném chráněném veřejném zájmu v územním řízení). Následně 1. senát konstatuje: "Je tak zřejmé, že ani zákonodárce neměl pochyb o zahrnutí občanských sdružení dle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny mezi účastníky stavebního řízení. Zmíněnou novelizací stavebního zákona podle prvního senátu zákonodárce jasně aproboval závěry vyslovené v rozsudku pátého senátu Nejvyššího správního soudu a odstranil dosavadní nesystematičnost stavebního zákona výslovným doplněním osob, jejichž účastenství zakládá zvláštní zákon, mezi účastníky stavebního řízení. Předchozí právní úprava totiž poměrně nekoncepčně např. mezi účastníky územního řízení zahrnovala již od počátku účinnosti stavebního zákona osoby, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis [§ 85 odst. 2 písm. c) stavebního zákona], zatímco účast občanských sdružení v rámci stavebního řízení byla dovozována až na základě speciality § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny k § 109 stavebního zákona, neboť § 109 stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012, osoby, o nichž to stanoví zvláštní předpis, mezi účastníky stavebního řízení výslovně nezahrnoval."

Musím říct, že osobně tam nic zřejmého nevidím. Jak vykládat příslušnou citaci z důvodové zprávy je otázkou. Jak jsem uváděl ve svém starším příspěvku, legislativní historie přijetí stavebního zákona spíše dokládála, že zákonodárce zamýšlel od sebe územní a stavební řízení výrazněji odlišit a ze stavebního řízení učinit spíše technologický proces, kde by již významné ekologické otázky nebyly rozhodovány. V rozhodnutích 5. a 1. senátu (příp. dalších) však takový "záměr" zákonodárce nebyl brán za rozhodující. Přijde mi proto celkem odvážné nyní tvrdit, že zákonodárce o něčem neměl pochyb a že "jasně aproboval" příslušnou rozhodovací praxi 5. senátu, čímž odstranil údajnou nesystematičnost mezi úpravou územního a stavebního řízení. Jak jsem uváděl ve svém starším příspěvku, systematické argumenty by poměrně klidně bylo možno použít na podporu odlišného závěru. Proč je najednou zavedení dvou odlišných definic účastenství považováno za nesystematické? Proč tomu nemůže být tak, že zavedením dvou odlišných definic zamýšlel zákonodárce dosáhnout odlišných výsledků (jak to v některých jiných obdobných případech ostatně v minulosti konstatoval i NSS; např. v případě srovnání definic účastenství ve stavebním a kolaudačním řízení podle starého stavebního zákona - viz můj starší příspěvek)?

Ostatně platila-li by teze 1. senátu, že zákonodárce si byl vědom toho, že ekologové účastníky dle § 109 stav.zákona jsou, tak by novelizace stavebního zákona od 1.1.2013 účastenství ekologů ve stavebním řízení oproti předchozímu stavu omezila (zavedla totiž podmínku absence rozhodování o příslušném chráněném veřejném zájmu v územním řízení), což se mi nepozdává.

Ať tak či tak, nezbývá než vyčkat na rozhodnutí rozšířeného senátu NSS, které to již "rozsekne" s konečnou platností (ponechávám stranou Ústavní soud).