Česko není pupkem světa, pokud jde právní či
ekonomickou vědu. Návštěva zakladatele vědního oboru je vždy mimořádnou
událostí. Pokud s ním přijede i početná parta intelektuálních následovníků,
jsme už spíše ve sféře snů. Sen se stal skutečností minulý víkend: Guido Calabresi,
profesor z Yale, soudce U.S. Court of Appeals for the Second Circuit, jeden
z otců-zakladatelů Law and Economics
byl hlavní hvězdou pravidelné Prague Conference on Political Economy. Pojmout konferenci jako oslavu jeho 80-tých narozenin
byl skvělý nápad. Mezi oslavenci defilovali např. Kip Viscusi (světová autorita
č. 1 přes měření statistické hodnoty života), právní historička Laura Kalman
z UC Santa Barbara, Mark Geistfeld z NYU a další. Velký dík Pepovi
Šímovi, že se takový hvězdný panel mohl uskutečnit.
Koho baví tort
law, tak si přišel na svoje. Guido Calabresi položil základy Law and
Economics svými články z 60-tých let, ve kterých uvažoval poprvé o
odpovědnosti za škody jako o mechanismu, který může (či má) minimalizovat
celkové náklady z nehod, tj. jak újmy na straně poškozených tak náklady na
prevenci. Za extra zmínku z konference stojí:
Calabresiho vlastní
přednáška - obecná argumentace, kdy a proč vůbec používat (nebo nepoužívat)
tort law, když na řešení řady situací existují alternativy (smlouva,
veřejnoprávní sankce apod).
Kip
Viscusi – velmi věcný průřez argumenty i empirickou evidencí o funkci ort
law jako pojištění. Nikdy jsem neměl valné mínění o tom, že hlavním účelem tort
law je kompenzovat újmu poškozeným, a po Viscusiho přednášce toto mínění kleslo
ještě níže.
Steve Medema – rozbor intelektuální historie Coaseho teorému. Krásně vyjasnil řadu zmatení a dezinterpretací, které Coaseho teorém provázely a bohužel stále provázejí. Medemův příspěvek doporučuji každému, kdo si chce uspořádat v hlavě, co Coaseho teorém říká a co ne. Pozor, je nutné přečíst pozorně až do konce. Intelektuální historie Coaseho teorému šla zjednodušeně ve fázích (1) nová, provokující, trochu nejasná myšlenka; (2) všelék na všechny problémy všehomíra; (3) prázdná tautologie; (4) analytický koncept, který v teorii i praxi je k řadě věcí velmi užitečný a k řadě věcí ne. Pokud se zarazíte u (2) nebo (3), tak je problém.
Drobná výtka
organizátorům – panelisté povětšinou „šli po krku“ mainstreamovému (či
chcete-li neoklasickému, chicagskému) přístupu v Law and Economics. V panelu
vyloženě chyběl člověk typu Kaplow, Shavell, či Polinsky (hlavní tvůrci
formalizované teorie odpovědnosti za škody). Trochu intelektuálního jiskření by
bylo pro publikum přínosné.
Ještě jednou díky organizátorům za značně nadstandardní
akci. A propos příspěvky panelistů mají vyjít v samostatném čísle žurnálu
Law and Contemporary Problems.
"Nikdy jsem neměl valné mínění o tom, že hlavním účelem tort law je kompenzovat újmu poškozeným."
OdpovědětVymazatLibore, s myšlenkou, že primárním účelem práva není spravedlnost (korektivní, retributivní, ...), ale maximalizace společenského blahobytu, sympatizuji. Dost možná, že lidské intuice o spravedlnosti jsou "jenom" evolučně zformovaná rules of thumb pro maximalizaci blahobytu, která jsou ale v podmínkách moderního světa příliš hrubozrnná a nespolehlivá, abychom podle nich tvořili legislativu.
Nicméně, z hlediska propagace LaE je přinejmenším nediplomatické vtrhnout mezi právníky a vykřiknout něco ve stylu: "Vy právníci se už po staletí fundamentálně mýlíte v povaze toho, co děláte! Vy pitomci si myslíte, že účelem práva je spravedlnost!" Netvrdím, že zrovna takto to říkáš, ale někdo to může takto vnímat.
Tomáši, já to neříkám a nemyslím si to. Prosím nepodsouvat :)
OdpovědětVymazatJestli ale hlavním účelem tort law je kompenzaci poškozených, tak snad má smysl vést věcnou debatu o tom, a) nakolik je tohoto účelu skutečně v praxi dosahováno, b) zda neexistují alternativy, které účelu kompenzace dosáhnou ve stejné míře, ale levněji. A pokud tort law z obou otázek nevyjde kdovíjak vítězně (což byl mj poselství Viscussiho přednášky), a přitom je to po staletí fungující instituce, tak třeba i připustit, že jeho důležitým, možná dokonce i hlavním, účelem by mohla být ... třeba prevence....
A propos: kompenzace rovná se automaticky spravedlnost? To mi přijde jako hoodně velký logický skok.
1) Tzv. korektivní spravedlnost je teorie tort law, podle které je tort law založeno na systému primárních povinností (Neškodit.) a sekundárních povinností (Nahradit škodu.), které jsou blíže specifikovány do eticky intuitivního systému. 2) Stoupenec korektivní spravedlnosti řekne: "Jestliže tort law neplní optimálně svoji korektivní funkci, měli bychom ho změnit tak, aby ji plnilo optimálně, ale neříkejme, že účelem tort law je něco jiného než korektivní spravedlnost." 3) Ve sporu stoupenců korektivní spravedlnosti se stoupenci LaE jsem spíše na straně těch druhých, takže zrovna mě nemusíš přesvědčovat o tom, že hlavním účelem tort law je minimalizace nákladů ze škodných událostí, a proto se středobodem úvah stává prevence a ne kompenzace. Poukazuji na něco jiného, totiž že stoupenci LaE bývají velmi nediplomatičtí, když chtějí právníkům vysvětlit, že by mohli (a měli) už od základů změnit své myšlení. Podle mého názoru by propagátoři LaE měli začít tím, že systém tzv. korektivní spravedlnosti v tort law (nebo systém retributivní spravedlnosti v criminal law) není tak eticky intuitivní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vliv LaE na myšlení právníků nezávisí primárně na tom, jestli má LaE pravdu, ale na tom, jestli dokážete LaE prezentovat způsobem, který je pro právníky atraktivní. Např. Shavell a Kaplow mají ve své knize Fairness vs. Welfare v zásadě pravdu, ale způsob, jakým formulují své argumenty je pro právníky čistokrevný Sheldon Cooper style.
OdpovědětVymazat