08 září 2012

Nejdůležitější lekce amerického ústavního práva poslední dekády

Jak vědí i pozorní diváci filmů o Batmanovi, jedním z hlavních dilemat boje s mezinárodním terorismem poslední dekády byl konflikt mezi svobodou a bezpečností. Tedy otázka, jak moc lidská práva omezíme v zájmu zajištění bezpečí. Jaký je v současnosti stav této debaty v USA? Lidskoprávní aktivisté sice před Nejvyšším soudem USA vyhráli případy jako Rasul a Boumediene, věznice na Guantánámu však stojí dál a už to vlastně ani nikomu moc nevadí. Jack Goldsmith, profesor na Harvard Law a bývalý vysoce postavený právník Bushovy administrativy, v tomto zdánlivě paradoxním vývoji vidí nejdůležitější lekci amerického ústavního práva poslední dekády.

Zdá se, že na začátku druhé dekády Války proti terorismu dosáhla americká odborná i laická veřejnost jisté rovnováhy v debatě ohledně boje s radikály. Mučení zůstává tabu, teroristé mají nárok na lidské zacházení a spravedlivý proces, ale dlouholeté držení těch nejnebezpečnějších teroristů bez soudu a procesy před vojenskými komisemi jsou již zřejmě akceptovány. Mezi komentátory této rovnováhy se nedávno se svou knihou a články přidal i Jack Goldsmith.



Prezidentský synoptikon


Jack Goldsmith během své přednášky na Georgetown Law na jaře 2012 představil svůj koncept „prezidentského synoptikonu“, který vyjadřuje, jak moderní technologie (internet, kamery, odposlechy) vytvořily jistou rovnováhu sil mezi teroristy, vládou a občany. Teroristé sice díky technologiím získali mnoho možností, jak na své cíle útočit, ale vlády mají také nové způsoby obrany, přičemž jsou zároveň kontrolovány ze všech stran, jestli své moci nezneužívají. Goldsmith takto ilustruje neustálé vyvažování v rámci amerického politického systému, který se po mimořádném posílení exekutivy za Bushovy první administrativy opět stabilizoval již během jeho druhého funkčního období, takže Obamovi již nezbylo tolik démonů, proti kterým by mohl bojovat.

I přes odpor mocných členů Bushovy vlády byl absolutní zákaz mučení v USA potvrzen, a to i v případě katastrofické hrozby terorismu. Americký synoptikon v případě mučení zafungoval, mezinárodní kritiku často umožnil například zveřejněním informací nebo debatou nad přelomovými rozsudky Nejvyššího soudu a postupně omezil mnohé pravomoci, které si exekutiva v několika letech nejistoty po 11. září 2001 nově vydobyla. Goldsmith tvrdí, že vzhledem k interním postihům v rámci CIA se například použití tzv. waterboardingu nemůže v USA opakovat, protože ani armáda, ale ani tajné služby v čele se CIA, již prý nejsou ochotny nekriticky naslouchat vládním právníkům a riskovat postih vůči svým lidem. Otázkou nicméně je, zda k opakování podobných přehmatů a rozšíření mimořádných pravomocí de facto nedochází v jiných případech, například v rámci cíleného zabíjení teroristů bezpilotními letouny.

Každotýdenní Faculty Colloquium na Georgetown Law, kam jsem se  spolu s pár J.D. studenty dostal jako jediný LL.M. greenhorn. Kolokvium organizuje Carlos Vázquez, profesor na Georgetown Law a člen U.N. Committee on the Elimination of Racial Discrimination.  Věhlasné hlavy amerického ústavního a mezinárodního práva si na kolokviu kritizují vlastní texty. Od studentů se očekává to stejné, což nebývá úplně jednoduché. Na fotce např. Jack Goldsmith (Harvard), Ruth Wedgwood (Johns Hopkins), Marty Lederman (Georgetown), Jane Stromseth (Georgetown) a další.


Guantánamo je ok

Situace je nicméně komplikovanější, co se týče vojenských komisí určených pro souzení teroristů a dlouhodobých detencí lidí bez jejich formálního obvinění. Zdá se, že po čtyřech letech Obamovy administrativy nejen americká politická a právní elita, ale i mezinárodní společenství akceptovalo nutnost těchto institutů pro dlouhodobý boj s terorismem. Hlavní argument Goldsmithe, který jej nazývá nejdůležitější lekcí v rámci amerického ústavního práva poslední dekády, je ostatně ten, že k tomuto konsensu přispěli i liberálové a obhájci lidských práv jako Michael Ratner. Ti však svůj boj po deseti letech považují za prohraný.

Lidskoprávní aktivisté na jedné straně vyhráli případy před Nejvyšším soudem USA jako Rasul a Boumediene, které vedly k propuštění asi 700 z původních 900 vězňů na Kubě a soudy navíc stanovily přísné podmínky pro vojenské komise či tvrdé standardy práva na spravedlivý proces. Výsledkem však na druhé straně nebylo zrušení Guantánama, ale jeho legalizace a legitimizace. Jak uvedl soudce Kennedy v rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu Boumediene, ve kterém označil původní Bushův zákon o vojenských komisích za protiústavní: „Naše rozhodnutí nepodrývá pravomoci exekutivy jakožto vrchního velitele vojsk. Naopak, výkon těchto pravomocí je obhájen, nikoliv nahlodán, když jsou potvrzeny soudní mocí.“ Po jedenácti letech války proti terorismu tak na Kubě zůstává až 170 vězňů bez soudního procesu nebo obvinění, někteří jsou souzeni vojenskými komisemi a dalších asi 2000 vězňů je drženo v Afghánistánu.

Konec války s terorismem je navíc i po jedenácti letech stále v nedohlednu, i když s takřka zdecimovaným velením al-Káidy a stahováním západních vojsk z Afghánistánu se „mír“ snad blíží. Obamův „boj s al-Káidou“, jak jeho administrativa přejmenovala Bushovu „Válku proti teroru“, nicméně na existenci „války“ staví své zdůvodnění legálnosti cíleného zabíjení teroristů bezpilotními letouny, proto přílišný spěch s vyhlašováním příměří očekávat nemůžeme.

Teroristy držené na Guantánamu tak zřejmě nečeká brzké propuštění, i když Obama svým věrným během prezidentské kampaně v roce 2008 slíbil jeho zrušení „do jednoho roku“. Stal se pravý opak a věznice na Kubě se má čile k světu. Náměstek ministra obrany USA odpovědný za Guantánamo se tak může chlubit studentům na Georgetown Law, že na diskuse o vhodných standardech zacházení s vězněnými teroristy si jej teď zve i Mezinárodní výbor Červeného kříže.



Lukáš Hoder s podporou Fulbrightovy komise absolvoval mezinárodní právo na Georgetown University ve Washingtonu a působí jako člen Centra pro lidská práva a demokratizaci v Brně. Je autorem knihy Transatlantické vztahy v době krize, kterou vydalo nakladatelství MUNI Press v roce 2009.

Tento text vychází z obsáhlejšího článku, který vychází v sobotních Lidových novinách 8. září 2012.

8 komentářů:

  1. Pěkný post, Lukáši!


    Osobně se obávám, že kyvadlo je stále vychýlené na můj vkus příliš ve prospěch exekutivy. Navíc hodnocení z úst J.Goldsmithe, který se sám jako právník na Bushově min. spravedlnosti podílel na tvorbě tohoto právního rámce, zní lehce licoměrně.


    Na Gitmu je stále 168 lidí, minulý rok byl přijatý zákon, který část z nich umožňuje držet neomezeně dlouho. Ze 780 osob, které se kdy na Gitmu objevily, bylo postavených před pochybné vojenské komise nějakých 6 osob (dvě odsouzené). Je hezké, že sice máme rozsudek Boumediene, ale legalita zadržování byla posouzena federálními soudy zatím cca jen u 50 lidí. Nižší soudy si navíc Boumedieneho často vykládají dost po svém, Nejvyšší soud další stížnosti odráží bez přezkumu (blíž zde nebo zde). Přes absenci obžalob a rozsudků se zdá, že vláda přesvědčila i tebe, že to jsou teroristi, jak je sám označuješ. Sama přitom přiznala, že řada z nich byla úplně nevinných, kolik z nich dostalo odškodné za roky bezdůvodného zadržování? (podrobnosti zde nebo zde). Romney se nebojí říct, že by Guantanámo zdvojnásobil. Dveře k přezkumu se zavírají i těm drženým na Bagramu (co by v Evropě po rozsudku ESLP ve věci Al Skeini možné nebylo). 


    Mahrer Arar, unesen Američany do Sýrie k mučení, se v Kanadě dočkal odškodného 10 mil. dolarů a omluvy od premiéra, v USA je na "no fly list". Jeho případ opět smetl americký Nejvyšší soud ze stolu. Otázka rendicí a tajných vězení ale není stále mrtvá, tento týden vydala Human Rights Watch zprávu o spolupráci USA s Libyí na mučení. Za chvíli se dozvíme, co si o spolupráci evropských zemí s USA na tajném věznění myslí ESLP v případě El Masrí a čerstvě taky v případě Al Nashiri.


    Kolik lidí bylo za přešlapy na Gitmu nebo Abu Ghraibu trestně stíháno? Englandová a Garner, hrstka nejmenších ryb evokujících W.Calleyho, který si před padesáti lety za masakr v My Lai odseděl tři roky. Minulý týden oznámil Attorney General Holder, že za mučení nebude nikoho stíhat. Za nějakých padesát let budu toto vnímáno stejně odpudivě, jako se dnes díváme na internaci Japonců za druhé světové války nebo mccarthismus. Dnes je to ale oslavovaný nový normál.

    OdpovědětVymazat
  2. Diky ra reakci.

    Goldsmith ve sve knize/clancich pracuje s velkym mnozstvim rozhovoru s NGOs, vladnimi pravniky, Kongres, atd... takze to neni vylozene jeho vlastni pohled zalozeny jen na jeho zkusenostech. Pise napriklad, jak zadna ze stran neni s vysledkem spokojena a popisuje vzajemne vyvazovani moci. Vidi tam jistou rovnovahu. Celou knihu jsem ale necetl.

    Jak jsem psal v Lidovkach, me zajimal spis vetsi obrazek... jaky je stav debaty. A ten jsem popsal prave skrze ten paradox existence rozhodnuti USSC a pocitu prohry aktivistu na druhe strane. Takze diky za konkretni pripady a kritiku.

    Goldsmithuv text byl take na kolokviu kritizovan z pohledu neexistence vice tvrdsich trestu a trestnich stihani. On na to vzdy reagoval tak, ze tam byl casto tvrdy interni postih, o kterem moc nevime, ale ktery presvedcil treba tajne sluzby, ze se nemuzou spolehat na vladni pravniky a byt kritictejsi. Pry to v komunite tajnych sluzeb zanechalo hluboke stopy, a ze neco podobneho se nemuze opakovat. Tak to popisoval on.

    OdpovědětVymazat
  3. Tomáš Marný9/9/12 22:56

    Teroristé sice díky technologiím získali mnoho možností, jak na své cíle útočit, ale vlády mají také nové způsoby obrany, přičemž jsou zároveň kontrolovány ze všech stran, jestli své moci nezneužívají. (atd)
    Nad takovýmihle prohlášeními zůstává rozum stát a vysvětlí je snad jedině skutečnost, že to tvrdí právě člověk z vlády.
    K prvnímu komentáři lze ještě dodat, že rozsah odposlouchávání a jiného elektronického shromažďování informací (kolik informací z kamer na ulicích a silnicích jde tajným službám a podobně) je přísně utajován a lze jen hádat, že je obrovský. Přičemž není to věc až Patriot Act. Kde je nějaká kontrola ze všech stran, mi není jasné.

    OdpovědětVymazat
  4. Anonymní10/9/12 10:14

    Ahoj Lukáši, díky za pěkný post na aktuální téma.

    Já se obávám, že při polemice s koncepcí "války proti terorismu (Al-Káidě)" jsou (mezinárodně) právní argumenty nedostatečné. Myslím, že adekvátní prostředky polemiky poskytuje spíš literatura (Orwellova věčná válka mezi Eurasií, Oceanií a Eastasií?) a zdravý rozum (jak lze empiricky - nikoliv tedy prohlášením presidenta USA - určit okamžik, kdy je nepřítel poražen, a "válka" tedy skončila?).


    Pavel Caban

    OdpovědětVymazat
  5. Anonymní11/9/12 16:34

    Pohled z druhe strany: http://www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/iraq-war-on-terror/topsecretamerica/top-cia-official-obama-changed-virtually-none-of-bushs-controversial-programs/

    OdpovědětVymazat
  6. To Tomáš Marný: Jack Goldsmith to myslel tak, ze napriklad s rozsirenim mobilnich telefonu s videem a diktafony je velmi jednoduche nahrat nektere citlive rozhovory atd. ... viz napr. pripady z posledni doby v CR. V USA jsou take v posledni dobe pomerne hodne rozsirene uniky tajnych materialu do medii (at uz Wikileaks nebo uniky od lidi, co nesouhlasi s nekterou politikou, atd.). Navic se stale rozsiruje pocet NGOs, ktere se zabyvaji sledovanim vlady na plny uvazek. Take clenove Kongresu maji v USA pomerne dobry pristup k utajovanym informacim - v USA s jejich delbou moci a konkurenci mezi Kongresem a prezidentem to je casto take silny protihrac vlady.

    Podivejte na Goldsmithovu knihu nebo clanky. Je zalozena na mnoha rozhovorech se vsemi aktery, casto nevladky atd., takze nejde jen o jeho nazor zalozeny na jeho praxi ve vlade. I kdyz to samozrejme podava ze sveho pohledu. Vetsina dotazovanych z vlady i nevladek se pry povazuje za slabsi stranu ve sporu, tak to Goldsmith interpretuje tak, ze tam jista rovnovaha je. Nicmene mate pravdu, je to byvaly vladni pravnik a je tim jiste ovlivnen.

    OdpovědětVymazat
  7. To Pavel Caban: Ja jsem nemyslel konec valky jako empiricky fakt, ale jako legalni akt se vsemi nasledky, ktere s tim mezinarodni pravo spojuje, jak jsem o tom psal. Ale urcite je pravda, ze empiricky konec vlaky (napr. dle meritek security studies) s tim pravnim nemusi byt shodny.

    OdpovědětVymazat
  8. To Anonym a Lubo Majercik: Diky za odkaz, ktery de facto potvrzuje muj text.

    1) Je tezke menit politiku predchudce pro jakehokoliv prezidenta. Navic, Bush spoustu zmen uz udelal, takze Obama mnohe veci menit nemusel. Mnoho menit nechtel.

    2) Take to ukazuje, ze skandal s mucenim mel pro spoustu lidi i jine nez trestnepravni dusledky, jak o tom pise Goldsmith. Pro mnohe slo o karierni smrt nebo zastaveni jakehokoliv postupu vzhuru. Coz nemusi byt povazovano za dostatecny dusledek, ale Goldsmith to interpretuje tak, ze z hlediska tajnych sluzeb slo o velmi silny impuls.

    OdpovědětVymazat