Úvodní poznámky ze studentského deníčku legally non-blond

Velice děkuji za milé přivítání na Jiném právu. Je mi ctí, že jsem byla pozvána jako host na blogu, který je téměř modlou pro mou generaci právníků. Omlouvám se za zpoždění způsobené studiem na poslední zkoušku a neskutečným kolotočem kolem konce semestru. Budu se však snažit dohnat, co jsem zameškala. Jak již naznačil Honza Komárek, v letošním akademickém roce studuji v rámci program LL.M. na Harvard Law School a ráda se s Vámi podělím o své postřehy a zážitky.

Můj příběh začíná ve večerních hodinách v pátek na konci dubna 2011, někdy jsem obdržela expresní zásilku - velké desky crimson barvy (oficiální barva Harvard Law School), ve kterých byl, mimo jiné, dopis od proděkana s nabídkou místa v LL.M. třídě. Trvalo mi několik dní, než mě opustila myšlenka, že si spletli adresáta. (Mimochodem, Harvard je známý též pro velice rozšířený tzv. “imposter syndrom”, čili představu, že jsem zde omylem všichni ostatní jsou mnohem chytřejší, atp.) V polovině srpna jsem si tedy sbalila kufr a s knihou od M. Twaina Jak zahnat splín jsem se vypravila do nové Cambridge. Před začátkem akademického roku pro nás fakulta zorganizovala tři orientační týdny, během kterých jsme měli dostatek času, abychom se seznámili nejen s chodem školy, ale zejména navázali přátelské vztahy se 186 spolužáky z více než 60 zemí světa. Zdá se to být téměř neuvěřitelné, ale mám pocit, že každý LL.M. student je něčím nesmírně zajímavý a velice chytrý. Za celou dobu se mi nestalo, že bych se s někým nudila nebo si neměla co říct. Orientační týdny byly zakončeny promítáním obligátního filmu Legally Blond a mohlo se začít.

Akademický rok, který zahájila děkanka M. Minow slovy „work hard, play hard“, je rozdělen na trimestry, přičemž zimní „trimestr“ je pouze v lednu, kdy se studuje jen jeden předmět, který je vyučován každý den. Studenti mají také možnost místo semináře pracovat na nezávislém projektu, který jim, v případě schválení, financuje fakulta. Dva moji kamarádi tak například strávili 4 týdny v Brazílii, kde pracovali na srovnání regulace výkonu právnické profese v USA a Brazílii. LL.M program je všeobecný, čili studenti si mohou zapsat jakékoli předměty. Jedinou povinností je splnit potřebný počet kreditů a absolvovat alespoň jeden „core course“ amerického práva, kterým je například ústavní, rodinné, smluvní či insolvenční právo. Všechny semináře probíhají společně se studenty regulérního tříletého J.D. programu, což je často velká nevýhoda pro zahraniční studenty. Hodnocení zkoušek totiž probíhá anonymně a pouze určitý počet studentů ve třídě může dostat tu nejlepší známku. Obecně tedy platí, že pro LL.M. studenty je obtížnější obstát v konkurenci s J.D. studenty a mít vynikající prospěch.

Na Harvard Law School působí nepřeberné množství studentských spolků - od Harvard Federalists Society až po In Vino Veritas. Zdá se být až neuvěřitelné, jak velkou, podporu veškeré studentské iniciativy od školy dostávají, a to nejen finanční. Na fakultě se nikdy nevyučuje od 12 do 13 hod., kdy každý den probíhají přibližně čtyři „lunch talks“, organizované nejen studentskými spolky, ale též fakultou samotnou (nejčastěji Career Office). Během těchto krátkých poledních setkání mohou studenti neformálně diskutovat a (zdarma) poobědvat s pozvanými hosty, kterými jsou většinou absolventi Harvardu. Hosty byli například vyšetřovatel FBI a specialista na vyjednávání s teroristy, obhájci vězňů z Guantanama, soudci, advokáti nejrůznějších advokátních kanceláří atd. Studentským iniciativám se tedy meze absolutně nekladou, spíše naopak. Otevřenost a podpora ze strany fakulty však někdy vyvolává otázky, zda by přece jen neměla více určovat hranice toho, co se na její půdě děje. Tak tomu bylo například před pár týdny, kdy několik studentských spolků zorganizovalo „Sex Week“, během kterého probíhalo mnoho přednášek a diskuzních seminářů na nejrůznější témata, jako je domácí násilí, práva žen, sex positivism a došlo i na praktické semináře... Na Harvardu se jen vášnivě debatovalo o tom, zda je tato akce důstojná, ale např. na Yale Law School organizovali konzervativní studenti dokonce veřejné protesty.

Campus Harvard Law se nachází v těsném sousedství tradičního campusu Harvard University, který je v podstatě od rána do večera plný turistů - pokud tedy není zrovna uzamčen jako v době „Occupy Harvard“. Na první pohled je zde vidět, že se nejedná o chudou fakultu. Campus je, kromě studentů, plný údržbářů, zahradníků a jiného technického personálu, který se stará nejen o hladký chod školy, ale také krásu květin a celého campusu vůbec. Studenti se kromě učeben setkávají ve dvou kavárnách-jídelnách, ve speciálních „study group“ místnostech či u krbu v rozlehlé hale hlavní budovy, kde diskutují v pohodlných hlubokých křeslech. Je skutečně úžasné být součástí tak živého campusu, kde člověk potkává studenty, kteří tvoří zajímavé projekty a jsou hrdí na to, že jsou součástí této školy. Zejména pro absolventa PF UK je tento pocit sounáležitosti s akademickou půdou tak trochu změna.

Součástí campusu je samozřejmě též tělocvična a zejména obrovská knihovna otevřená 24 hodin denně (služby zaměstnanců jsou jen do půlnoci), kde najdete snad úplně všechno. Při úvodní prohlídce nám knihovníci řekli, že zjistíme-li, že v knihovně chybí nějaká kniha v našem jazyce týkající se práva naší země, kterou by měli mít, tak je máme informovat, aby ji mohli zakoupit. Pro zábavu jsem tedy zabrousila do české sekce a našla jsem snad všechny právnické knihy, které, z těch které znám, považuji za významné. Množství  zdrojů, ochota pracovníků a organizace knihovny vůbec skutečně bere dech.

V následujících postech se zaměřím jen na dílčí témata. Doufám však, že se mi na úvod podařilo alespoň trochu vystihnout, jak jedinečné, pulzující a plné výzev je prostředí Harvard Law School, přestože soutěživost a dravost studentů je na každém kroku.